OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Krutá realita 35. kapitola

05.02.2011 (17:00) • EleanorBrandst • Povídky » Na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 983×

35. kapitola

„Na to, proč není tvůj bratr ve vedení Tallensů, se zeptej Anny,“ odpověděl mu Mithras. David s Camielem se na mě nechápavě otočili a já zvládla jen koukat do země a červenat se. Ani já sama totiž nevěděla, proč to všechno pro mě Nathaniel dělá a bylo na čase, aby všechna pravda vyplavala na povrch. Podívala jsem se na Cristal a naznačila jí, jestli by byla hodná a všechno nám nebo i hlavně mně vysvětlila. Ta se jen nadýchla a začala vysvětlovat.

„Všechno začalo, když mi Anna vnikla poprvé do jeskyně a zvědavě zjišťovala, jak vypadá drak,“ začala od počátků a já se zahrabávala do země čím dál více. Zase všechny detaily vědět nemusí.

„Když jsem ji poznala, tak neměla tušení, že existuje nějaký Nathaniel Craford. Jenže to se změnilo za velmi krátkou dobu, protože jí bylo povinováno jít na uvítací ples prváků. Tam se s ním poprvé setkala. Jeden pohled, pak jeden tanec, a to, co se mělo stát, stalo se. Jejich lásce nikdo nemohl zabránit a Nathaniel to věděl úplně od začátku, co ji spatřil. Proto protáhl život Anniny matky, aby ji mohla poznat. Bohužel více, jak dvanáct let jí dát nemohl.“

„Počkat, od kdy můj bratr věděl, že jeho prvá láska bude konečně na světě?“ vyrušil Cristal David.

„Dřív než se narodila, když byla v matčině lůně. Byly jí asi tři měsíce. To poprvé Anninu matku potkal,“ odpověděla Cristal v myšlenkách. Já zrychleně dýchala a dávala si všechno do pořádku. Od první chvíle věděl, kdo jsem? Ale proč mi nic z toho neřekl? To byla otázka, na kterou jsem chtěla znát odpověď.

„Proč mi nic neřekl?“ zeptala jsem se Cristal.

„Víš, když je někdo pravou láskou jakéhokoliv Tallense, tak to nedopadá většinou dobře. Tallensové si často berou to, co chtějí a je jim jedno, komu ublíží. Jenže toho si Nathaniel byl vědom, čekal na tebe tisíce let a nechtěl nic z toho zkazit,“ povzdychla si Cristal.

„Chtěl, abys ho poznala a zjistila, co k němu cítíš bez toho, ačkoli si věděla, že on tě miluje. Ne vždy je totiž pravidlo, že se pravá láska do Tallense zamiluje,“ vysvětlila mi.

„Ale vždyť to musel na mně vidět,“ konstatovala jsem.

„Uvědom si, že si z něj byla nervózní a tvá nervozita se dala vykládat i jako strach,“ rejpala si. Po této poznámce mi všechno začalo dávat smysl. Byla jsem smutná a zároveň šťastná. Milovala jsem ho a on mě, ale nyní jsme nebyli spolu. Zatraceně!

„Jenže to není všechno, co bys měla vědět o pravých láskách Tallensů,“ upozornila mě Cristal a já čekala, co z ní vypadne.

„Jen s pravými láskami může mít Tallens potomky. Mají v sobě totiž nějakou energii, která pak podporuje růst dítěte. Pravděpodobně zrovna tou energií si odhodila Mithrase. Upřímně, této energii z pravé lásky k Tallensům nikdo nepřišel ještě na kloub. Nikdo neví, jak ji ovládat, a co ji vlastně vytváří. Prostě jakási záhada.“

„Je fajn vědět tohle všechno, ale pořád nám tím neříkáš, proč Craford není ve vedení Tallensů,“ přerušil ji Camiel. Cristal si jen odfrkla a odpověděla mu.

„Crafordovi na Anně tolik záleží, že nechce, aby žila ve světě, kde by se stala otrokyní a jedním z Tallensů jí taky udělat nechtěl. Chtěl jí být po boku celý život a začít stárnout. Mít s ní děti a milovat ji,“ vysvětlila mu.

„To jako, že by se pro ni vzdal všech duší, které získal? Jedině tak Tallens může začít stárnout, ne?“ vyzvídal Camiel.

„Přesně tak. To byl taky jeho plán. Jenže pak se to zvrtlo s upíry a on věděl, že bude muset Annu chránit, tak se moci nezřekl.“ Seděla jsem u Cristal jako přikovaná a začínala mít vztek. Mohla jsem mít klidný život s Natem po boku, a teď? Musím se snažit pomoci lidstvu. Jediné, co mě uklidňovalo, bylo, že se nezřekl moci. To bych pak byla za pár let na světě sama.

„Takže teď už víme, proč se situace má tak jak se má a je na čase probrat situaci ve světě,“ ukončil Cristalin výklad Mithras.

„Ve světě se schyluje k válce. Upíři s Tallensi si chtějí podrobit lidi a lidé se budou bránit, ať je to stojí, co je to stojí. Mágové, čarodějky, metamorfové, elfové, víly a trpaslíci se rozhodli klidit upírům a Tallensů z cesty. U ostatních ras nemám představu, jak se zachovají. Ale zatím to vypadá, že lidé na to budou sami,“ konstatoval Mithras.

„Ale to je jako kdyby šli na popravu,“ vyhrkla jsem. „Většina z nich nemá ani tušení, co vlastně jsou upíři a Tallenosvé zač,“ uvedla jsem.

„V tom máš, Anno, pravdu,“ přisvědčil mi Mithras.

„Proto se budeme muset dneska rozhodnout, jak se k celé situaci postavíme my. Já sám za sebe rozhodl, že když bude chtít Camiel chtít jít do boje, tak ho vyšlu, ale ostatní nutit nebudu. Je na každém z nás, jak se k situaci ve světě postavíme,“ vysvětloval.

„Anno, měla bys vědět, že do boje chodí jen dračí bytosti, protože jakýkoliv mág by byl schopný lehce drakovi ublížit. Bohužel naše kouzla nejsou u většiny tak silná, aby ochránila celou plochu našeho těla. Proto se do boje posílají pouze dračí bytosti a draci jim posílají energii. Už tak je pro nás velký risk, když posíláme naše bytosti do boje. Kterákoliv z nich umře, tak umřeme i my,“ informoval mě Mithras. Podívala jsem se na Cristal a ta kývla na souhlas.

„I tak pojedu do boje,“ vyřkla jsem svůj osud. Camiel si mě chvíli prohlížel a pak dodal.

„Přeci se nenechám zahanbit holkou.“ Na jeho poznámku jsem se ušklíbla a podívala jsem se na Davida.

„Já bohužel k dispozici žádného draka nemám, ale snad má magie aspoň k něčemu bude.“ V ten moment mi došlo, že David je opravdu jako Damien. Byl velvyslancem a není dračí bytostí. Draci ho pouze jen chránili.

„Já dodám energii Camielovi, když bude potřeba,“ poslal myšlenku všem Jaspis.

„Anno, můžeš počítat s mou energií,“ přisvědčil mi Chalcedon.

„A s mou taky,“ ozvala se Mokaito. Camiel se trochu ublíženě zadíval na Mokaito, ale pak si povzdechnul a radši nic neřekl.

„Tak máme rozhodnuto,“ upozornil nás Mithras.

„Když půjdeme do boje, tak mají lidé šanci. Alespoň podle toho, co Mokaito vyvěštila. Teď už záleží jen na tom kolik dalších dračích bytostí a třeba i nedračích půjde s námi do boje. Kontaktuji sám osobně některé vedoucí různých bytostí a sdělím jim, že dračí bytosti do boje půjdou. Třeba nikdo z nich se k nám přidá. Bude se nám hodit jakákoliv pomocná síla,“ sděloval nám své plány.

„Dneska odpoledne vyhlásím, jak jsme se rozhodli, a uvidíme, kolik dobrovolníků se k nám přidá. Podle toho budeme řešit nastávající situaci. Tím je dnešní schůzka u konce,“ ukončil dnešní sezení a všichni se začali zvedat a já s nimi. Když Mithras uviděl, jak mám namířeno ven, tak mě zastavil.

„Anno, ty tady jediná zůstaň. Tvůj výcvik ještě ani nezačal,“ upozornil mě. Povzdechla jsem si a sedla si na kožešiny, které měl různě rozházené po jeskyni.

„Udělej si, prosím, pohodlí,“ vyzval mě a já tak provedla.

„Dneska si uděláme takový rychlokurz o všem, co bys do budoucna měla vědět. Uvolni se a pusť mě k sobě do hlavy, ať ti můžu přehrát vzpomínky, které nám pomohou urychlit výklad. Otázky si připrav až na dobu, kdy z tvé hlavy odejdu,“ instruoval mě. Sice se mi moc nelíbilo, že mi poleze do hlavy, ale doufala jsem, že bude taktní, i když po dnešku jsem opravdu už neměla co skrývat. Uvolnila jsem se a nechala volný průchod Mithrasovi. Choval se slušně a v hlavě se mi nehrabal. Jenže to jsem nevěděla, co mě čeká. V jednom momentu jsem byla v jeskyni a v druhém úplně jinde. Výuka začala a já doufala, že mi v rychlosti nebude chtít přehrát všechny vzpomínky, které za celý svůj život nasbíral.

34. kapitola 36. kapitola

Autor: EleanorBrandst (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Krutá realita 35. kapitola: