Krutá realita 54. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Upíři na grilu?

06.06.2011 (17:00) • EleanorBrandst • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1017×

54. kapitola

Třetí světová válka začala.

Atmosféra v pokoji se stávala děsivější a děsivější. Nikdo z nás nevěděl, co se děje. Odpojili nás. Will se pokusil přepínat programy, ale nic. Na každé stanici lítala jen zrníčka a žádné nové informace. Měli to zmáknuté. Člověk je závislý na televizi, rádiu, počítačích a hlavně internetu. Damien přinesl Ipad a pokusil se připojit k internetu, jenže zase nic.

„Nemá to cenu zkoušet,“ ozval se Taikuri. „Cítím, že všechen digitální a satelitní signál je rušen,“ informoval nás.

„To není dobrý,“ brumlal si pod nos Nathaniel. Můj táta se mezitím zamyšleně šklebil, a pak z něj vypadla konečně otázka.

„Nathanieli, máte tu nějaké staré rádio. Takové to, co funguje na obyčejných frekvencích a ne na těch digitálních?“ Všichni na něj nechápavě koukali, a tak nám vysvětlil jeho myšlenkové pochody.

„Digitální vysílání a nynější satelitní má jiné frekvence než staré rádia. Myslím si, že Tallensové by tuhle část techniky mohli podcenit,“ zauvažoval a Will najednou zmizel. Během chvíle se znova objevil. Držel v ruce nějaké malé ruční rádio a šteloval ho. Všichni jsme napjatě čekali na jakoukoliv odezvu. Po chvíli se ozvalo z rádia nějaké praskání a na závěr nějaký hlas. Pak už to šlo samo. Dvě stanice vysílaly na těchto frekvencích. Museli mít techniky, kterým došlo to samé, co mému otci. Ale nedoufali jsme dlouho v to, že na to Tallensové nepřijdou. Je to jen otázka času, než tento detail Tallensům dojde. Chvíli jsme poslouchali rádio a děsili se pohrom, které spustili Tallensové po celém světě, jenže jedna věc nás překvapila všechny.

Upíři ve dne. Naprosto všude. Slunce je nezabíjelo. Chodili po ulicích a lidé se před nimi nestíhali skrývat. Bufáč pro upíry byl otevřený.

„Je na čase s tím něco dělat,“ ozval se po dlouhé době Damien. Taikuri se usmál a otočil se na mě.

„Co kdybychom upíry usmažili zaživa?“ mrkl na mě a já čekala, co má v plánu. „Pokud jsem si domácí úkol okolo Tallensů splnil poctivě, tak i já jsem desetkrát silnější než nějaký Tallens a takové kouzlo by se dalo držet jeden den v deseti Tallensech. Teda aspoň podle toho, jak si myslím, že něco takového je náročné pro mě,“ vysvětlil mi. „Nechci to podcenit a už jsem se spojil s Camielem. Všichni se sem přemístí a pět z nás propojí své síly. Zase jim nechceme prozradit všechnu sílu, kterou tu máme. Tebe tuplem musíme utajit. Takže se spojím já, Camiel, Hari, Valinalo a Lanval, zaútočíme na Tallense mentálním štítem a rozhodíme je od kouzla, které bráním upírům na slunci shořet,“ nadšeně vyprávěl a mě bylo trochu líto Willa. Taikuri na něj ohled nebral.

Ucítila jsem trochu napětí na můj štít okolo Nathanielova domu, který jsem nedávno pro jistotu vytvořila, a zjistila, že je to Camiel s ostatními. Štít jsem uvolnila a nechala je přemístit se do obýváků. Na pozdrav všem kývli jen hlavou a posadili se uprostřed pokoje. Propojili se a kolem nich jsem začala cítit magickou sílu. Sílu, cítící pouze dračí bytosti.

Čekali jsme na výsledek, ale nic. Nefungovalo to.

„Tohle je divné,“ vyjádřil se jako první Hari. „Kolem Tallensů jsem necítil žádné kouzlo, které by ovlivňovalo upíří podstatu chránící je před sluncem.“

„S ničím takovým jsem se ještě nesetkal,“ konstatoval zamyšleně Camiel.

„Něco nám tu uniká,“ přidal se Lanval. Jeho dlouhé rovné blonďaté vlasy si přehodil za ramena a upřel na všechny velmi hypnotizující pohled. Nekomentovala jsem jeho chování a přemýšlela nad tím, co tu nesedí.

Chvíli jsme všichni mlčeli a ani mě nic z Mithrasových vzpomínek nenapadalo. Místo přemýšlení nad řešením jsem se koukla na Nathaniela stojícího vedle mě. Táhlo mě to k němu a já prostě chtěla být v jeho náruči téměř pořád. Opatrně jsem se k němu přiblížila a usadila se do jeho náruče. Zamilovaně na mě pohlédl a dodal:

„Kdybys byla upírka a vadilo by ti slunce, udělal bych cokoliv, abych tě zbavil této nemožnosti,“ svěřil se mi. Zamyslela jsem se nad tím a napadl mě úplně jiný problém.

„Spíš bych měla problém s tím, že bych nemohla mít děti,“ řekla jsem zamyšleně na hlas a Will se na mě otočil.

„V tom máš pravdu, ale slunce je pro upíry, hlavně pro muže, problém číslo jedna.“ Pak se otočil k závěsům zakrývající okna. ,,Tohle chci zkusit hned od začátku, jak jsme se dozvěděli, že upíři lezou na slunce.“ Přišel k oknu blíže a rozhrnul najednou všechny závěsy na okně. Místnost ozářilo sluneční světlo a Will tam stál. Fascinován, pořád se prohlížel, jestli někde nezačíná hořet.

„Úžasné,“ zvolal zvesela, a kdybych nevěděla, že lidé kvůli tomuto zázraku umírají, měla bych také radost. Všichni ostatní v místnosti mlčeli a zamyšleně hleděli ven. Přemýšleli nad tím, co nám uniká. Jak k tomuto zázraku Tallensové přišli? A co dalšího pro nás plánují?

…

Amosdeus se nakláněl do kráteru a nabíral tak sílu, věčně sídlící v centru země. Čím byl starší, tím byl zarputilejší a tím si méně vážil jakéhokoliv života. Nebál se manipulovat s ničím. Nemyslel na následky, jeho touhou bylo se pouze pomstít.

Aladriel byla jeho dcera a nikdy neměl dopustit, aby ji vychovával někdo jiný. Jenže on neměl o jejím narození potuchy. A stalo se to, proč nikdy žádného potomka nechtěl mít. Nyní proti němu stojí jediná bytost na světě, která ho může zabít.

Původně měl v plánu Craforda pouze zničit a dostat se na jeho přední místo u Tallensů. Hlavním cílem bylo získat více duší pro jeho věčnost, proto se původně do války chtěl spojit s upíry, ale začali mu zaclánět. Zabíjejí víc než je nezbytné. Neuvědomují si, že lidi budou v budoucnu potřebovat k životu. Stejně jako on.

Nad kráterem visel jeho úlovek a on měl dnes udělat to, co dotyčné slíbil. Zabít ji. Jenže to v plánu opravdu úplně neměl. Získat pro tuto válku nejmocnější čarodějnici nebylo snadné. Kdysi roztříštila svou podstatu jedním kouzlem a od té doby nemohla sjednotit svou podstatu a zemřít. Lidé by řekli, že je schizofrenní, ale ona nebyla nemocná. Různě v přírodě se rozšířila její podstata a ona ji nedokázala sama dát dohromady. A Amosdeus nedávno přišel na to, jak ji pomoci a nechat ji odejít dál. Ukončit tak její trápení tady na zemi.

Nabídl jí pomoc a ona souhlasila. Jenže po ní za to něco chtěl, což se jí moc nelíbilo, ale nakonec ji přemluvil. Amosdeus se podíval na oblohu a věděl, že ona svůj úkol splnila. Teď byl na řadě on. Pomocí dýky s diamantem nedávno posbíral všechnu její podstatu. Pomohl mu k tomu magnetický střed země. Stará čarodějka sama vždy používala sílu středu země a nikdy jí nedošlo, že kouzlem by mohla celou její podstatu dostat do středu země a odtamtud ji pomalu oddělit od celé síly. Nikdy přesně pořádně nechápal tyhle přírodní síly, ale obyčejný magnet a diamant mu pomohly si uvědomit, že diamant není magnetizován a poslal ho lávou do středu země. Problém byl, že skončil úplně někde jinde, ale účel splnil. Doteď nechápe, proč se to povedlo, ale prostě i tak se pokusil o kouzlo sjednocení sil vyvolat a povedlo se. Sice ho málem zabilo a vyčerpalo většinu jeho sil, ale stálo to za to.

Dnes večer se z něj stane nejsilnější Tallens na světě. Nikdo ho nebude moct zabít, až na jeho dceru, kterou má v plánu v nejbližší době zajmout a držet ji pod zámkem. Nebude-li se chovat jako jeho hodná holčička, zabije ji. Jeho krev ne krev, ona bude po dnešním večeru jedinou jeho slabinou. Je jen otázka času, kdy to Crafordovi dojde, proto musí být rychlý a své plány uskutečnit během několika dní. Chodící upíři a ukončení digitálního kontaktu je pouze začátek, který má soupeře zaměstnat a on zatím provede to, co už připravuje několik měsíců.

Během dalších pár hodin čarodějnici vytáhne a zničím její tělo. Síly z ní nemůže přemístit rovnou do svého těla. Tělo čarodějky je před jakýmikoliv magickými bytostmi chráněno, ale je tu jedna možnost jak síly získat.

Nejprve sílu čarodějky po její smrti přemístí do těla jiné lidské ženy a z ní dřív, než stihne síly ovládnout, zabije ji, a síly se přemístí nakonec do něho.

„Pane,“ ozval se sluha ode dveří a Amosdeus se otočil. Pohlédl na sluhu a na dívku držící v rukách.

„Pusť ji,“ přikázal a sluha ji hodil nevybíravě na zem pod jeho nohy. Amosdeus vzal blonďatou vyhublou dívku za bradu a podíval se jí do tváře. V tváři se jí zračil děs. Nevěděla, co ji čekalo, a proto se bála snad ještě víc. Už jednou se s ním setkala a byla donucena mu dát svou duši, byla mu podrobena násilím, výměnou za to, že ji v tu chvíli neznásilní, ale pravda byla jiná. Přitahovala ho a svému osudu se nevyhne. Přiblížil si ji blíž k tělu a pravou rukou si ji na sebe namáčkl.

„Pane, dala jsem vám svou duši. Nechte mi aspoň mou čest,“ prosila dívka přiškrceným hlasem. On ji jen koukal studenýma očima do tváře a hypnotizoval její rty.

„Duši už jsi mi dala. Máš snad něco, co víc mi můžeš nabídnout?“ zeptal se jí výsměšně. Jestli v jejích očích byl děs už před tím, teď ji pohlcovala panika. A on byl čím dál víc nadšenější v jeho dalším počínání. Vzal ji za vlasy a její hlavu strhnul dozadu, aby měl lepší přístup k jejímu tělu.

„Dnes večer budeš víc než potřebná. Byla by škoda nevyužít všechno z tvého těla,“ zachraptěl a dívka začala postupně hlasitě vzlykat.

„Moc dobře víš, že tohle mě nezastaví,“ zavrčel, pak už si konečně začal brát to, co už mu bylo jednou odepřeno. Její tělo.

53. kapitola 55. kapitola

Autor: EleanorBrandst (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování