OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Krvavá spoušť Kapitola 2.



Krvavá spoušť Kapitola 2.William je až příliš starostlivým otcem. Navštíví Seana Bowena a podloží mu svůj nápad, o kterém Sean prohlásí, že je to kravina. A pak přijde setkání dvou lidí z minulosti. Sean žasne, jak moc se Kim změnila.

2

William

Vůbec ze sebe nebyl nadšený. Neměl se nechat přemluvit a nechat Kim samotnou v tomhle malém městě, a ještě k tomu v domě bez alarmu.

Jako otec má přece jisté povinnosti. Zajistit své dceři bezpečí. Ano. Je dost stará na to, aby se o sebe postarala. Nicméně ji tu nechal úplně samotnou, a možná by nebylo na škodu, kdyby jí pořídil alarm.

Jo, to je skvělý nápad!

Tyhle věcičky jsou v dnešní době velmi levné a lehce se s nimi zachází. Možná by ale bohatě stačil nějaký pořádný trhač. Třebas rotvajler. Ten už by si s nevítaným návštěvníkem poradil.

„Hlavně to s tou starostlivostí nepřeháněj,“ říkal si ohlasem do zpětného zrcátka. Jenže to mu nepomohlo. Je policistou dobrých pár let. Za svou kariéru viděl tolik brutálních, krvežíznivých a nechutných trestných činů, že v každém člověku viděl podezřelého. Nemůže nebýt starostlivý, když nebezpečí číhá všude okolo. Jako had v trávě.

V minulosti byl slizkým hadem Max Weheler. Sériový vrah mladých dívek. Muž se sklony k násilí a brutalitě. Tolik mu důvěřoval. Až moc. Na první pohled to byl skvělý chlap. Dokonale dokázal zabezpečit svou početnou rodinu z malého platu učitele tělocviku. Nikdo by nečekal, že se z něj vyklube monstrum. Tahle monstra se prostě přetvařovat umí. Dokonce i před nejlepšími kamarády neprozradí svou chorobnou mysl.

Pořád si nedokázal odpustit, že Maxe nedokázal odhadnout. Jeho zvláštní pohledy měl rozpoznat. Vždyť nebylo normální, kolik pozornosti děvčatům věnoval. A ty doteky. Pokaždé, když měl možnost se jich dotknout, udělal to.

Byl velmi důvěřivý a slepý. Za to také zaplatil.

Když se dozvěděl, že obě dívky unesl Max, nemohl si odpustit. Cítil hroznou vinu. Vždyť to hnusné zvíře přivedl do jejich domu on. To on mu naservíroval obě dívky přímo na talíř. Aspoň to tak cítil. Jeho vina se prohlubovala, když si pokaždé vzpomněl na grilovačky. Přesně tam totiž musel Max přijít na ten hrůzný nápad.

Až moc dobře si vzpomínal na tu bezmoc, když Kim nepřijela domů. Za měsíc jí mělo být sedmnáct. Nejdříve počítal s tím, že utekla s nějakým klukem. Věk na to měla. Ale proč se ztratila i Carrie? Klidná, plachá a nespolečenská dívka? Ta by s žádným klukem neutekla. Společně by dívky také neutekly. Neměly k tomu žádný důvod.

Instinkt byl přesný. Něco se stalo.

Dva dny je bezmocně hledali. Marně. Prožil nejhorších čtyřicet osm hodin ve svém životě. Jako policista věděl, že pokud někdo do čtyřiceti osmi hodin nezavolá o výkupné, jeho dcera je nejspíš mrtvá. Bál se, že o Kim nadobro přišel. Ona ale byla silná. Sebrala všechny své síly a utekla ze spárů brutálního vraha. Bohužel, Carrie to ale nedokázala. Podlehla mu.

Cítil úplně stejnou bolest nad tou nebohou dívkou, jako by to byla právě Kim. Kdyby Sean Kim nenašel, možná by už byla mrtvá. Nejspíš by ji ten parchant dohonil a brutálně zavraždil.

Sean ji odnesl domů. Počkal tam s ní a postaral se o ni, než on se ženou přijel z policejní stanice a také než přijela sanitka. Byl mu za to moc vděčný. Hodně mu dlužil.

Kim na tom byla velmi psychicky špatně. Chvěla se v Seanově náruči a plakala. Když ji po těch dvou dnech znovu spatřil, také se rozbrečel. Úlevou a strachem o ni. Měla několik tržných ran, vyvrtnutý kotník a nalomená dvě poslední žebra. Nic víc jí nebylo. Doktoři naštěstí zjistili, že ji Weherer neznásilnil. Nakonec se úplně zhroutila. Byla na tom tak špatně, že jí lékař doporučil pobyt v psychiatrické léčebně. Ten se vyšplhal na tři roky. Nevěřila ani vlastním rodičům, s nikým se nechtěla stýkat. Postupem času se srovnala. Vypořádala se se svými sny a vzpomínkami. Její stav se lepšil každým dnem. Úplně v pořádku byla, až když jí oznámil, že je Max ve vazbě. Svědčila proti němu u soudu, ale nedokázala ho na sto procent obvinit. Dokonce ani soudce její výpověď nemohl brát vážně, jelikož se léčila v ústavu, a obhájce Wehelera označil její svědectví za nepřímý důkaz. Soud to bral v úvahu. Naštěstí i bez jejího svědectví byl nakonec Max odsouzen k odnětí svobody. Po roce se našly další a další oběti, které pasovaly na Maxovu osobu. Důkazy mluvily jasně. Max Weheler byl brutální sériový vrah, a tak ho odsoudili za zvlášť brutální činy k trestu smrti. Vraha Maxe Weherera popravili 6. 6. 2008. Rok po útoku.

William na jeho popravě byl. Chtěl se přesvědčit, že ten parchant chcípl. Když zajela injekční stříkačka Maxovi do žíly, přestal na chvíli dýchat a naprosto se soustředil na výjev před sebou za plexisklem. Během pár minut se Max odebral do horoucích pekel, kde se bude smažit na věky věků.

Když už si myslel, že bude všechno v pořádku, Kim nedokázala z léčebny na delší dobu vyjít, a tak se její pobyt prodloužil na další tři roky s tím, že mohla odejít, kdykoliv chtěla, a svůj pobyt si musela hradit sama. Konečně můžou nechat minulost minulostí. Všechno bude zase jako dřív.

Byl rád, že se Kim rozhodla opustit léčebnu. Na druhou stranu se mu nelíbilo, že tu bude sama. Chce to tak, tak to tak bude. Částečně ji tu nechá samotnou.

Nechceš, abych se o tebe staral. Chápu to! Ale mýlíš se, když si myslíš, že bych tě tu jen tak nechal, promlouval v duchu s Kim.

Dostal včera večer nápad. Možná to bude bláznovství, ale on to potřeboval hlavně kvůli svému klidu.

Pohlédl do zpětného zrcátka, kde se odrážel vzdálený obraz Kimina domu. Musel si dávat dobrý pozor, aby ho náhodou nezahlédla, jak zatáčí za dům nedaleko jejího. Naštěstí je příjezdová cesta po pravé straně ode dveří domu, takže v klidu mohl své auto zaparkovat hned u domu.

Výborně! Nemůže mě tu zahlédnout.

Zastavil tam a vystoupil z auta. Prohlížel si dům, když mířil ke dveřím. Byl hodně podobný domu Kim. Akorát byl o hodně větší a zachovalejší. Bylo to ale jen tím, že nový majitel se dal do rekonstrukce.

Stěží vyšel několik schodů a zaklepal na dřevěné dveře. Nikdo mu neotevřel. Zkusil to znovu, ale ani tentokrát nikdo ze dveří nevyšel. Byl už rozhodnutý odejít, když vtom se za ním ozval hlas muže.

„Přejete si?“ Otočil se hbitě na muže a poznal v něm hned Seana Bowena. Muže, kterého hledal. Skvělé! Snad se jeho skvělý nápad povede.

Sean měl na sobě tmavé ošoupané džíny a bílé tílko. To odhalovalo jeho svaly i tetování na obou pažích. Tetování měl téměř po celé levé straně ruky a na pravé straně měl nápis Los Angeles. V prohlubni z vnitřní strany ruky měl vytetovaného tygra. Sean mohl měřit okolo stoosmdesáti centimetrů, možná víc. Na bradě mu rašilo čerstvé strniště, které ho dělalo o dva roky starším. Změnil se za těch šest let.

Všiml si, že nese nějaká prkna. Zřejmě na další úpravy domu.

„Asi si na mě nepamatujete,“ křikl na něj z terasy. Poté kulhavě sešel ze schodů a podal Seanovi ruku. Ten ji bez zaváhání přijal. „Jsem William Dalton.“

Poznal ho. Bylo to vidět na jeho tvrdé tváři bez emocí. Stejně jako on, i Seanův otec pořádal grilovačky, kde se občas objevil Max. Sean beze slov přešel k zábradlí terasy, kde položil na zem nová prkna a z kapes kalhot si vyndal hřebíky na jejich přichycení. Kladivo už měl připravené na podlaze pod zábradlím.

„Co po mně chcete? Pochybuju o tom, že jste si se mnou přišel jen tak poklábosit.“

Bez zájmu začal přitloukávat prkna do díry, kde chyběly.

„To jste uhodl velmi dobře. Chci po vás jen malou laskavost, tak doufám, že neodmítnete.“

Jen tak okem si měřil vzdálenost prken. „Záleží na tom, co po mně budete chtít.“

„Pamatujete si na Kim?“

William si dal ruce do kapes a začal nervózně přešlapovat. Na Seanově tváři si všiml nechápavého zamračení. Zatím totiž nemohl tušit, jak se jejich rozhovor vyvine. Ani sám William nevěděl, jak má pokračovat. Byl z toho tak nervózní. A to ani neměl proč být. O nic nešlo.

„Pamatuju. Byla to Carrieina nejlepší kamarádka.“ Tentokrát se na jeho tváři mihl nepopsatelný výraz. „A jak bych mohl zapomenout, když jsem to byl já, kdo ji našel na té pláži? Na tyhle věci se těžko zapomíná.“

Zatloukl poslední hřebík a pak se sehnul pro další prkno. Soustředil se na svou práci a jen občas na něho pohlédl. Jako by tím naznačoval, že na něho nemá vůbec čas ani náladu.

„Pustili ji z léčebny. Přestěhovala se sem.“

„A co s tím mám společného já?“

„Je to vaše sousedka.“

Sean mu konečně začal věnovat celou svou pozornost. Otočil se od své práce a pohlédl mu se zamračením do tváře.

„Pořád mi nedochází, co s tím mám společného.“

Asi by o něm měl začít pochybovat. Nebyl zrovna nejpříjemnější chlapík na světě. Spíš z něj šel strach. Zároveň si ale myslel, že jedině on může své úloze dostát. Byl to totiž jediný muž, které mu tu mohl plně důvěřovat.

Je tu úplně sama. Nikoho tu nezná kromě vás. Myslel jsem, že byste se tam mohl občas zastavit. Zkontrolovat ji.“

Sean povytáhl obočí a nevěřícně se zašklebil. „Vypadám snad jako chůva?“

Nevzdával se a pokračoval dál v rozhovoru. „Nechci ji tu nechávat úplně samotnou, zvlášť když před týdnem opustila ústav. Byla na tom dost špatně. Pochybuju o tom, že se sama začlení do normálního života. Trpí fobiemi a jednou z nich je fobie z lidí. Zvlášť z cizích.“

Měla velmi slabou formu, ale pochyboval o tom, že by sama začala mluvit s lidmi ze svého okolí. Spíš by se opět schovávala a žila si svůj poklidný samostatný život. Ale to nejde. Tohle by nebyl život. Bylo by to jen přežívání.

„O důvod víc se tam neukazovat,“ prohodil suše. „Jestli má strach z lidí, tak já se tam rozhodně nemůžu ukázat.“

„Vás zná.“

„Pochybuju o tom, že si na mě vzpomene. Většinu času jsem strávil na střední škole a pak s holkami. Dalo by se říct, že jsem pro vaši dceru cizincem. I po tom, co jsem ji našel na pláži, jsme se nestýkali. Naposledy jsem ji viděl, když ji nakládali do sanitky.“

William si všiml jeho smutku v očích. Došlo mu, že si vzpomněl na svou sestru. Pořád ji měl ve svých vzpomínkách a smutné bylo, že jeho poslední vzpomínka je rakev spouštějící se dva metry pod zem.

„Mohl byste se tam občas zastavit,“ naléhal William. „Jedině vám tu důvěřuji. Nechci tu nechat Kim úplně samotnou.“

Prohrábl si frustrovaně vlasy. „Tak dobře. Občas se tam mrknu.“

Lhal! Vycítil to. Určitě to řekl jen proto, aby se ho zbavil.

Tak to ne! Počkej! Nemůžeš ho nutit do něčeho, co nechce dělat!

No a co? Dělá to přece pro svůj klid i Kimiino bezpečí. Ne že by ji něco ohrožovalo. Neodjede, dokud mu Sean nevyjde vstříc.

„Vůbec to neříkáte přesvědčivě. Zabralo by vám to nanejvýš pár minut.“

„Možná,“ přitakal. „Jenže to, co jste vymyslel, je pěkná kravina. To vám teda povim. Vaše dcera je určitě ve stoprocentním bezpečí. Je to dospělá žena. Pochopte to. Nemusíte se o ni strachovat jako o malé děcko. Zvládne to tu i bez vaší či jiné péče. A věřte mi, já nejsem nejvhodnější člověk, který by se o ni měl starat. Moje minulost není až tak krásná.“

Zčásti měl Sean pravdu. Starchoval se o ni jako o malé děcko, co si hraje na pískovišti. Měl by jí nechat volnost. Nemohl si však pomoct. A co Seanovo minulost? O té věděl snad všechno. Když byl ještě mladý, zapletl se do krádeže aut a jiných malých krádeží, ale vždycky z toho vyvázl téměř bez trestu. Jednou porušil podmínku a díky tomu se dostal na dva roky do vězení. Ty si odseděl. A to, že lámal ženám srdce na potkání? To už je přece maličkost. Neexistuje možnost, že ti dva by se mohli dát dohromady. Každý z nich byl úplně z jiné skupiny lidí. Byli takové dva protiklady, které nic nespojuje. Až na tu osudnou noc.

„Myslíte si, že bych za vámi šel, aniž bych si prověřil vaši minulost? To bych musel být blázen. Myslím si, že jste dobrý chlap.“

„Myslet znamená hovno vědět,“ řekl s nepříjemným tónem v hlase. „Je od vás hezké, že jste provětral moji minulost, ale já žádnou chůvu dělat nebudu. Mám svý práce až nad hlavu.“

„Můžu vám za to zaplatit.“ Ušklíbl se, jako by mu nabízel něco otráveného.

„Díky, ale ne. Určitě si najdete nějakýho jinýho chlapa, co to bude dělat rád. Jde mi jen o zájmy vaší dcery. Jak asi myslíte, že by reagovala, kdyby se dozvěděla, že k ní chodím jen kvůli vám? Nehledě na to, kdyby si vnukla představu, že o ni stojím.“

Jo, měl dost vysoké ego. Někdo by ho měl pořádně zchladit. „Nebojte, to se nestane.“ Všechno je ale dost možné. Navíc, kdyby se dověděla, že ho donutil, aby se na ni občas mrkl, určitě by ho ukamenovala. „Když budete mlčet, nikdy se nedozví, co jsme si naplánovali.

Jak jsem říkal, nemusíte u ní vysedávat, jen se někdy mrknete, jestli je v pořádku. Uděláte to pro mě? Bude to taková sousedská výpomoc.“

„A budu vám muset poslušně hlásit do telefonu každý její krok?“ Otázka zněla dost výsměšně.

„Uděláte to teda pro mě?“ zeptal se znovu. Wiliam pozoroval, jak mu to šrotuje v hlavě, a v duchu se modlil, aby přijal. Aspoň by mohl beze strachu odjet, aniž by každou vteřinu přemýšlel nad tím, jestli je Kim v pohodě.

„Tak jo,“ řekl pevně. „Ale udělám to jen proto, že jste dobrý kamarád mého otce a on by to pro vás udělal.“

Nechal ho být a se spokojeným úsměvem odešel. To šlo moc rychle! Možná mu lhal, ale on ho přece nemohl nutit do něčeho, co dělat nechtěl. Jak už říkal, Sean je dobrý muž. Začne ho hryzat svědomí a nakonec se na Kim podívá.

Nastoupil do jeepu a upaloval domů, kde na něho čekala zdravá výživa nejspíš v podobě brokolice.


 

Sean

 

Uplynuly tři dny od doby, co ho navštívil William Dalton a požádal ho o menší laskavost. Aby dával pozor na Kim.

To určitě!

Pořád nechápal, proč by to měl dělat právě on. Vždyť ve Wrightsville Beach musí William znát spoustu důvěryhodnějších lidí, co by dali občas na Kim pozor.

Vždyť já na takovéhle kraviny nemám vůbec čas!

Absolutně nedokázal pochopit, proč chce, aby na Kimberley někdo dával pozor. Pořád byl toho názoru, že je Kimberley Daltonová dospělá žena, která se o sebe určitě postará. Nepotřebuje mít okolo lidi, aby se kvůli nim cítila v bezpečí. V tomhle případě by se spíš cítila velmi nepříjemně, kdyby zjistila, co její tatík vymyslel za kravinu. Přeháněl to. O tom vážně nebylo pochyb.

Slíbil Williamovi, že mu vyhoví, ale popravdě to neměl v plánu. Zařekl se, že se na její dům ani nepodívá.

Sean se procházel po zadní verandě domu a kouřil svou odpolední cigaretu ke kafi, které si dnes neudělal. Zapomněl totiž nakoupit. Pozoroval vlny na moři. Přemýšlel. O minulosti. Vzpomínal na svou krásnou sestřičku, na její smysl pro humor a kouzelný úsměv, který každému zvedl náladu. Bylo to sluníčko. Škoda, že zhaslo tak brzo.

Její nejlepší kamarádka byla pravým opakem. Kimberley se málokdy usmála. Pořád vypadala, jako by ji něco trápilo. Nikdy nevěděl, co na ní ostatní kluci viděli. Byla to obyčejná holka. S pár kily navíc, plochým hrudníkem. On měl raději ženy, v té době ještě holky, co nosily krátké sukně, vyzývavá trička a podprsenku s velikostí D.

Holky střídal jako ponožky. Hrál za školu plážový fotbal, takže o ně neměl žádnou nouzi.Většinou mu samy padaly k nohám.

Ani teď svůj typ žen neměnil. Vybíral si jen ty nejlepší kousky. Jenže poslední dobou si uvědomoval, že tyhle dokonalé kousky mají v hlavě úplně vymleto. Nebyly prostě na vážný vztah. Třicítka se pomálu blížila a on začal toužit po rodině. Chtěl, aby před domem běhal jeho syn a kopal si s ním do míče, aby se svou dcerou stavěl hrady z písku a hrál si s ní s panenkami. Proto se dal také do rekonstrukce domu, který koupil před dvěma roky. Měl v plánu si najít dokonalou ženu pro své děti a nastěhovat se na krásné místo k moři.

Jo, to by bylo. Krásný rodinný život!

Když dům kupoval, byl v hrozném stavu. Do oprav investoval nějaké peníze a nakonec se z jeho neútulného domu stal dům pro početnou rodinu. Pohledem zavadil o dům své nové sousedky. Po několikáté porušil svoje zařeknutí. 

Je Kim pořád stejná? Pochyboval o tom. Určitě je úplně jiná. Třebas zmizela její neústupná tvář i kila navíc. Anebo taky naopak.

Možná bych se tam měl jít podívat.

Přece jenom to Williamovi slíbil, ne? Měl by dostát svého slova. Nedopalek cigarety hodil na písek. Celé ty tři dny pozoroval její dům. Ani jednou neviděl, že by z něho vyšla. Kdyby se v jejím domě nesvítilo od večera až do rána, měl by vážné pochybnosti, jestli v tom domě vůbec někdo bydlí.

Ne, nikam nepůjdu. Určitě bude raději sama.

Blížilo se poledne a z práce mu vyhládlo. V lednici však našel jen kousek sýra a nějakou limonádu, která se už rozhodně nedala pít. Musel nakoupit. Činnost, kterou nesnášel.

Ve Wrightsville Beach bylo jen málo obchodů, kde si mohl koupit kvalitní jídlo a za ucházející cenu. Krámek na rohu ulice Clark Street vedl obtloustlý španěl Mark a jeho dcera Penelope, se kterou to jednou vypadalo, že ona je ta pravá. Naštěstí se s ní rozešel ještě dřív, než ho stačila obrat o všechny prachy.

Jakmile vešel do krámu, všiml si, že Penelope flirtuje s nějakým mužem. Netušil, kdo to je, protože mu bylo špatně vidět do tváře.

To jí bylo podobné. Zvlášť když byl o dobrých dvacet let starší a podle oblečení i bohatší než všichni okolo. Všimla si ho a mrknutím pozdravila. On jen pokývl hlavou a dal se doprava, kde byly regály s pečivem a naproti byly mrazáky s masem.

Zvláštní, jak lidé dokáží být naprosto slepí. Krása každého okouzlí, ale už nevidí to uvnitř. Tu zkaženost. Je ale pravda, že u všech to neplatí.

Projížděl zrovna okolo regálu se zeleninou, když zahlédl ženu. Moc dobře jí do tváře neviděl. Byla ve městě nová. Určitě. Na to měl čich. Byla oblečená do krátkých džínových kraťásků. Obdivoval její dlouhé nohy, ještě neopálené od sluníčka, obuté do růžových žabek. Dále na sobě měla bílé tílko s výstřihem. Do výstřihu jí padaly hnědé, napůl vlnité vlasy a nevnímala okolí. Všiml si, že má v kraťáskách MP3. Bílé drátky jí trčely z uší a napojovaly se do MP3 přehrávače. Zaměřil se na svůj objekt. Nová žena ve městě a on měl zrovna dobrou příležitost se seznámit. Tak proč toho nevyužít? Chvíli ji pozoroval. Byla zvláštní, ale nedokázal říct proč. Najel si vozíkem na nákup, tak aby se jakoby omylem v uličce střetli. Co ale nečekal, bylo, že do sebe vozíky narazí. Rána nebyla velká. Jednalo se pouze o malé ťuknutí. Žena stejně nadskočila a pak křečovitě sevřela madlo. Svraštila čelo, zbledla a ve tváři měla paniku. Teď už mu docházelo, proč mu přišla zvláštní. Vyhýbala se lidem. Jejich pohledům, dotykům a dokonce konverzaci. Bála se jich! Na mysl mu hned přišla Kim Daltonová.

„Omlouvám se.“

Žena se mu na chvíli podívala do tváře, ale pak ji znovu sklopila. To mu ale stačilo, aby tu neznámou poznal.

„Kim Daltonová?“

Tupě zírala do nákupního košíku a nejspíš čekala, že odjede. Kdyby měla kam utéct, nejspíš by byla už dávno pryč.

„Ještě jednou se omlouvám. Já jsem Sean Bowen. Pamatuješ si na mě?“

Tentokrát mu s překvapením pohlédla do tváře. Byla krásná. Hnědé velké oči, malý kulatý nos, jemné rysy a plné rty, které ho nutily myslet na spoustu jiných věcí, než na nákup a hlad.

„Jo. Pamatuju.“

Další sklopení očí. Se svým košíkem ho objela a dělala, jako že nic. Nenechal se tak jednoduše odbýt. Se svým košíkem přejela k regálům s vínem. Z výběru, který byl v krámu, si nemohla vybrat.

„Vezmi si tohle,“ poradil jí a ukázal na lahev červeného vína Woodhaven Merlot. „Má jemný nádech švestky a tmavých plodů. Můžeš v tom ucítit i vanilku. Je vážně dobré.“

Vyndala si z ucha sluchátka, ale stále mu úplně nepohlédla do obličeje a klouby na rukou měla ještě celé bílé.

„Díky.“

Stále mu nekoukala do očí. Připadalo mu, jako by se ho štítila, nebo jí nebyl rovný. Ale on to chápal. Zvlášť když věděl o jejím strachu z lidí.

„Promiň, jestli jsem tě vyděsil.“

V pořádku.“

Křečovitý úsměv, odtáhnutí a další nepříjemné ošití.

„Asi to není v pořádku. Pozoroval jsem tě a nevypadáš moc dobře.“

Ironicky se usmála. „Umíš polichotit ženě.“

„Nemyslel jsem to tak.“ Jako by říkal omluvu. „Já jen, že jsi strašně bledá.“

Upřímně odpověděla. „Necítím se tu moc dobře.“

„Slyšel jsem, že jsi byla v ústavu.“ Jo, Seane, jsi borec! To ho nemohlo napadnout něco lepšího k tématu?

Mohl se jí třeba zeptat, jak se má. Téma, u kterého by se snad uvolnila a nekrčila se jak vystrašené kuřátko polapené dravcem.

„Jo, to jsem byla,“ pípla. „Před pár dny jsem odešla a teď budu žít nějaký čas tady.“

„Nějaký čas?“

„Jo. Mám jisté plány, které chci uskutečnit.“

„Co kdybychom si někdy jen tak sedli a o tvých plánech pokecali? Mohli bychom si dát to dobré víno společně.“

Najednou měl takovou chuť s ní strávit nějaký čas. Nechápal to. Vždyť ji ani pořádně neznal. Nikdy se nějak zvlášť nebavili. Možná spolu v minulosti prohodili jen pár vět, ale to bylo všechno. Poprvé za tu dobu mu pohlédla do očí. Byl to ale jen rychlý pohled a pak mu zase koukala někam přes rameno.

„To nepůjde. Mám hodně práce.“

„Pět nebo deset minut by sis na mě snad našla, ne?“

„Popravdě, ne. Mám toho teď hodně.“

Všiml si, že na sucho polkla. Pořád se ho bála. Copak neví, že on by jí nikdy neublížil? Ta noc s maniakem se jí vážně musela zarýt hluboko do mozku.

„Výmluvy. Jednou se u tebe zastavím, sousedko.“

Otáčel svůj nákupní vozík k odjezdu, když spatřil, jak se zamračila.

„Sousedko?“

Přes rameno křikl. „Jo. Koupil jsem dům páru Stuartových. Tak se zatím měj.“

Když už měl všechno v košíku, Kim už v krámku nebyla. Měl nakoupeno, tak se vydal ke kase, kterou bohužel obsluhovala Penelope a ne její otec. Zeširoka se na něho usmála. On její úsměv neopětoval. Zkazila se mu nálada z toho, že s ní musí nedobrovolně strávit pár minut. Opřela se o pult. Tím vytasila svůj odzbrojující výstřih. Flirtovně si natáčela černou loknu na prst a nepřítomně si olízla horní ret.

„Všimla jsem si, že ses seznámil s naší novou bláznivkou. Dala ti košem, co?“ rozesmála se. V uších měla náušnice v podobě kruhů a ty se jí rozhoupaly. „Ale neboj, vždycky tu budu pro tebe já.“

Super. To je hned radosti! Jeho podvědomí se ušklíblo.

„Byla to Kim Daltonová. A rozhodně není blázen,“ řekl ostře, aniž by to zamýšlel. „A co se týče nás dvou, jednou jsme to spolu zkusili a neklapalo to. Nerad bych spadl do stejné vody dvakrát.“

S veškerou nenávistí odpověděla: „S tou bláznivkou to stejně nebude mít budoucnost. Nakonec se ke mně zase připlazíš.“

To určitě. Musel by být totální blbec, aby se k ní vrátil. Rozhodně to neměl nikdy v plánu a snad v budoucnu také ne.

„Kim je stará známá. Nemám v plánu se s ní nějak zvlášť sbližovat. Ne že by ti do toho něco bylo.“

Zaplatil nákup a odešel. Znovu přehodnocoval svoje poslední slova o Kim. Byla to vůbec pravda? Nevěděl. A ani po tom raději nepátral.


Další kapitolka je na světě. A dala mi zabrat. Několikrát jsem ji přepisovala, protože jsem s ní nebyla spokojená. (Ani teď nejsem na 100% spokojená). Tolik variant jsem vymyslela, že bych je nedokázala na jedné ruce spočítat.
Je to zatím jedna z těch seznamovacích kapitolek, tak doufám, že jsem vás tímto dílkem moc nezklamala a nenudila.
V dalším dílku se můžete těšit na myšlenky vraha.
Tenhle dílek věnuji:TeresaK - za to, že mě velmi podporuje. :)  Dále majka, Kika, LIlidarknight, ElisR1.

« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Krvavá spoušť Kapitola 2.:

4. MaggieLove přispěvatel
11.10.2013 [16:42]

MaggieLoveElisR1: Moc moc děkuju za nádherný komentář. Ani nevíš, jak mě potěšil. Emoticon
Jsem ráda, že se ti Sean líbí Emoticon V mích představách je ale daleko dokonalejší a úžasnější. Emoticon
I pro Penelope mám v hlavě sepsaný její osud a nejspíš se ti bude líbit.
A další kapitolka? Budu se snažit aby tu byla o víkendu, ale nic neslibuju. Nemůžu se dostat přes vrahovi myšlenky - Nehci toho moc prozrazovat, aby bylo na konci nějaké překvapení. Emoticon
Doufám, že se ti bude Krvavá spoušť líbit i nadále a vydržíš až do konce Emoticon

3. ElisR1 přispěvatel
11.10.2013 [13:11]

ElisR1Takže nejprve bych se chtěla omluvit, že to tak dlouho trvalo, než jsem se k téhle kapitole dostala, ale to víš, škola :D.
Za druhé děkuji za věnování :D a teď už přestanu zdržovat a začnu komentovat kapitolu:
Wow, ten začátek. Jak to jen říct, máš plus? Ne, protože jedno plus by nestačilo, ehm, opravdu dokonalý popis toho, jak William uvažuje a toho, co se stalo. Jsi opravdu talent. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Hm, nevím proč, ale Sean se mi líbí :D
Část z Willova pohledu byla úžasná :D. Jak už jsem říkala, velmi dobře napsáno. Tahle povídka se mi líbí čím dál víc.
Teď k části z pohledu Seana:
A už je to jasný, zbožňuju Seana :D. A to v tom obchodě? Vážně super, dost jsem se nasmála :D
Zato Penelope ráda nemám...
Tahle povídka mě vážně dostala. Jen tak dál. Opravdu super, už se těším na další díl, takže nezbývá nic jiného než se zeptat, kdy bude další kapitola?
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. MaggieLove přispěvatel
05.10.2013 [16:25]

MaggieLoveKika: Děkuju :)
Uvidíš až v další kapitole Emoticon

1. Kika
05.10.2013 [15:41]

Máš byť spokojná, zatiaľ sa mi to veľmi páči. Emoticon Emoticon Emoticon A ako si myslela to že ďalšia kapitola bude pohľad vraha?(nieje mrtvý)????

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!