OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Krvavá spoušť - Kapitola 4.



Krvavá spoušť - Kapitola 4.Sean má menší výměnu názoru se svým zaměstnancem a nakonec se dozvídá nepříjemnou informaci o svém bratrovi. Penelope odjíždí s okouzlujícím Henrym pryč. Bude pro ni tato cesta osudná a nebo nakonec všechno proběhne podle jejích plánů?

Penelope

Uplynuly dva dny od doby, co ji neznámý muž z krámu zastavil na ulici a pozval na skleničku.

Od toho večera na něj neustále myslela.

Opírala se o dveře a nevědomky kousala obyčejnou tužku, se kterou zapisovala nějaká čísla na papír.

Byl šarmantní, okouzlující, vtipný a hlavně byl velmi bohatý. Aspoň podle toho, co říkal. A ona byla dost krásná na to, aby tohohle šarmantního chlápka okouzlila a dostala tam, kam chtěla.

Co víc si mohla přát?

Vždyť se o to snažila celé odpoledne. Všechno jí vycházelo! Nečekala, že ho okouzlí natolik, aby na ni čekal před krámem. Možná to bylo ujetý, ale něco to znamenalo. Musela ho opravdu zaujmout.

Bod pro tebe, Penelope!

Když ji venku oslovil, vůbec neměla strach. Jen se snažila, aby nevypadala příliš povolně. Nemohla s ním jít na skleničku bez přesvědčování. Bylo by velmi zvláštní, kdyby hned pozvání přijala.

Co by si o mně pomyslel? Určitě, že chodí na skleničku s každým a že nezůstane jen u té skleničky. Nechtěla, aby si něco takového o ní myslel. V životě nepotkala takového muže. No, vlastně by se jeden našel. Sean byl dokonalý. Ve všech směrech, ale prokoukl ji. Škoda, mohl z nich být skvělý pár. Ale teď dost o minulosti. Pojďme se vrátit k tomu úžasnému člověku, kterým byla tolik unešená.

No, akorát ji mohl vzít do nějaké lepší restaurace, než do obyčejné hospody. Tím mu strhla jeden bod dolů. Nejvíc na něm bylo zvláštní to, že se okolo sebe pořád rozhlížel. Jakoby čekal, že ho tam někdo s ní najde. Byl ženatý? Možná. To by jeho chování vysvětlovalo. A také by to vysvětlovalo, proč nešel k ní domu na kafe. Nejspíš chvátal za svou ženou. Hm, manželka, pomyslela si Penelope. To nebude až tak velká překážka. Už se stýkala se ženáči a většinou zvítězila ona. Zatím není nic jisté. Nemusí být ženatý, napomínalo ji podvědomí.

V hospodě si dali slibovanou skleničku a ještě pár piv. Je hodně zvyklá pít, ale ten den se jí z alkoholu dost motala hlava. Měla potíže dojít domů, ale naštěstí ji šarmantní Henry doprovodil. Nečekala však, že se obrátí a odejde. Celý večer si představovala úplně jinak a on v její představě hrál hlavní roli. Škoda!

No, Penelope, neměj strach. Všechny tvoje tajné představy se splní. Ukážeš mu, o co všechno se ten večer připravil.

Pozval ji na večeři k němu domů. Do pronajatého domu. Říkal, že bude vařit. Chlap, který vaří? Hm, možná, že opravdu bude tak dokonalý, jak se zdá.

Ještě několikrát si vzpomněla na jeho sexy postavu, tvář ošlehanou větrem a ten jeho úsměv. Nebylo možné, aby byl tak bohatý a zároveň tak mladý. On jí to ale vysvětlil. Říkal, že vede jakousi prospěšnou firmu po mrtvém bratrovi a žije v New Yorku. Také říkal, že sem do malého městečka přijel, aby si odpočinul. Dokázala si představit život v New Yorku. Život s bohatým Henrym.

„Penelope!“ Ze zamyšlení ji vyvedl její otec. „Kde zase vězíš? Pojď sem, potřebuju pomoct!“

Zakroutila očima a velmi neochotně se za ním vydala. Poslední dobou na ni jen křičel. „Penelope, udělej tohle, udělej tamto a hlavně nezapomeň uklidit.“

Bože! Copak nechápe, že ona tohle dělat nechce? Není žádný otrok! Je v tomhle zašitém krámu jen proto, že nemá kam jít. Ale to se brzo změní, odjede s Henrym do New Yorku. Ona už se o to postará.

„Co chceš?“ vyštěkla kousavě na svého otce, kterému byla povahově až příliš podobná. „Pomoz mi s těmi bednami. Musíme vyložit nové zboží,“ rozkázal. „ Ať to máme na zítřek připravené.“

„Nepočká to do zejtra? Už mám něco v plánu.“ S Henrym a nikdo mi to nepřekazí. Ani ty!

Mark šoupal bednu po zemi a se zamračením pootočil hlavu, aby na ni měl dobrý výhled. „Co ty můžeš mít za plány?“ zeptal se suše, jakoby nemohla mít žádný soukromý život. Co si jako myslí? „Akorát si vymýšlíš, protože seš líná! Pojď mi pomoct a nekecej.“

Poslechla ho a sehnula se k bednám. Odtáhli je k pultu. Než všechno zboží odtáhli na své místo, trvalo to aspoň hodinu. Možná víc. Takhle to na tu večeři nestihne. Bohužel, ale nemá na Henryho číslo, kdyby se něco změnilo. Byl si jist, že se sejdou. Ona samozřejmě také.

Vykašli se na tu stupidní práci a prostě odejdi. Táta to nějak překousne!

Svázala si vlasy do drdolu a začala si oblékat svetr. Musela nutně domů. Ještě se na tu večeři musí pěkně oháknout. Nemůže tam jít přece ve starých kalhotách a tričku. Už si naplánovala, že si vezme svoje nejvíc sexy černé šaty a boty na podpatku s červenou platformou. Jo, to bude dneska noc. Všechno to měla naplánované do detailu.

„Kam si myslíš, že jdeš?“ vyštěkl na ni otec. „Ještě je tu dost práce. Sám to nezvládnu!“

„Jdu domů, jak jsem říkala. Mám totiž schůzku, kdyby tě to zajímalo.“

Povytáhl obočí. „Schůzku?“

„Jo. Taky se tomu říká rande. Můžeš si vybrat,“ řekla nepříjemně a kráčela ke dveřím.

„Zastav se, Penelope!“

Přes rameno křikla: „Nemám čas, už jdu pozdě!“

„Jestli mě tu necháš samotného, nebudeš mít už práci!“ A pak kdo je tady línej! Vždyť všechno dělá za něj. Když on potřebuje odejít, klidně ho nechá jít. Tak co má sakra ten dědek dneska za problém?

Ona v krámu dře jako pes a za tu malou almužničku jí to ani nestojí. Kdyby měla kam jít, našla by si lepší práci, než v otcově krámě, který stejně krachne kvůli jeho dluhům za hazard a chlast.

Starej se tady o to sám!

Ona si takový život nezaslouží. Zaslouží si za svoje otroctví luxus. Luxus, který jí vynahradí celý život v tomhle úděsném krámu.

„Pokud dneska všechno vyjde, už žádnou práci nebudu potřebovat. Už nikdy!“

Těmi slovy ho usadila a vyšla vstříc svému novému životu. Rozmyslela by si to, kdyby věděla, jak bude krátký.

Sean

„Slyšel jsem, že se stýkáš s Kim Daltonovou,“ zeptal se opatrně Lie Suzuky, se kterým hrál Sean kulečník v jeho baru Black Star jako každý večer. „Prý to nemá v hlavě v pořádku. Neustále tu bloudí s těmi sluchátky v uších a vyhýbá se lidem jako moru anebo je uzavřená v tom svém domě. Některé babky tvrdí, že z toho domu vychází divné zvuky,“ vysmíval se Lie a přitom se snažil nezkazit hru. Trefil se tágem do koule číslo pět. Odrazila se od kulečníkového stolu a narazila do fialové, která spadla do kapsy stolu. Štěstí bylo na jeho straně.

„Kim je naprosto normální,“ vyštěkl na svého zaměstnance, aniž by to zamýšlel. Poslední dobou o Kim slyšel často a pořád to bylo to samé. Každý si povídal o tom, že se chová zvláštně a že by se měla vrátit tam, odkud přišla. On si to nemyslel. Spíš naopak. Potřebovala okolo sebe lidi, aby si na ně zvykla. Přemýšlel, kde se vzaly ty řeči a vyšla mu jen jediná osoba. Penelope! Ta věčně vlezlá, nepříjemná ženská. Jak do ní mohl být před několika měsíci zamilovaný? A byl vůbec? Spíš ne. Měl nejspíš jen nasazené růžové brýle, které nešly jen tak strhnout.

Už při vzpomínce na ni má rudo před očima. Co ji vede k takovým řečem? Netušil. Holt už je taková a nedokáže držet svoje myšlenky na uzdě. Nebylo by na škodu si s ní o tom promluvit. Možná by pak utnul všechny ty pomluvy.

„Byl bych rád, kdybys o ní tak nemluvil, jasný!?“ pokračoval a jeho hlas nebyl rozhodně příjemný.

Lie zvedl ruce k obraně. „No jo, prosím tě. Vždyť jsem toho zas tolik neřekl. Řek jsem jen to, co jsem slyšel od ostatních z města.“

„Nebo spíš, co jsi slyšel od Penelope,“ odpověděl jízlivě. „Jo, s tou jsem taky mluvil.“ Lie významně pokrčil obočím a Sean jen hádal, co by to mohlo znamenat. Že i on by byl její obětí? Bylo to dost možný. Penelope začínala být poslední dobou jak kudlanka nábožná s tím rozdílem, že neukousne svému partnerovy hlavu, ale dokáže ho spolehlivě vycucnout a dokázat mu, jaký je důvěřivý blbec.

Sean obešel stůl a trefil se do zeleno bílé koule. Ta ale do kapsy kulečníkového stolu nespadla. Potichu si zanadával. Dneska neměl svůj šťastný den. Povětšinu času vyhrával, ale když začal mít Lie blbý kecy, jeho štěstí i výhra šly do hajzlu.

Lie Suzukiho zaměstnal přibližně před dvěma roky, kdy jeho podnik začal fungovat. Stejně jako on měl problémy se zákonem a nikde ho nechtěli přijmout. Lie měl tu smůlu, že byl dost mladý a nedokázal se sám postavit na vlastní nohy. Proto mu pomohl. Každý si přece zaslouží další šanci. Od té doby seká jen dobrotu. Teď byla otázka na jak dlouho.

Lie s velkým zájmem pokračoval. „Tak jak to teda je? Dřív jsi měl na každém prstě nějakou ženskou a teď už tě žádná nechce, že chodíš za bláz…“

„Kim,“ napomenul ho Sean s kapkou hořkosti v hlase.

Lie zpozoroval, že v něm začíná doutnat vztek a to jen proto, že se zmínil o Kim jako o cvokovi. Co to s ním je? Než přijela, nevadilo mu, když se někdo o ní tak vyjadřoval. Nejspíš by si i on pár vět na její jméno přidal a vysmíval se jí.

„Cože?“

„Jmenuje se Kim,“ napomenul ho znova a opět se začal soustředit na hru. „No, jak chceš, tak za Kim. Jak to teda je?“

„Za prvé ti do toho nic není a za druhé bych byl rád, kdyby ses do mých záležitostí nepletl.“ Nechal další kolo na Liovi a pak na to šel opět sám. Nejdřív se rozhlédl po kulečníkovém stole a pak tágem mířil na červeno bílou kouli.

Jo, ta tam půjde sama!

A bylo to tak. Ještě dvě koule plus černá osmička a možná to vyhraje. Štěstí přece jen stojí na jeho straně.

„Myslím, že je,“ řekl vážně. „ Jsem tvůj kámoš, takže se starat musím. Nechci, abys spadl po hlavě do nějaké kaše. Musím uznat, že ta holka je vážně kočka na to, že je cvok. Možná bych ti mohl dělat konkurenci, co ty na to?“

Věděl, že si dělá Lie srandu, přesto mu taková představa nešla na mysl. Sean se zamračil a dal do tága přespříliš své síly, až další kulečníková koule málem vyletěla ze stolu. „Do háje!“ zaklel polohlasem a pak reagoval s hněvem v hlase na Liova slova. „Ona není cvok. Navíc myslím, že ty bys u ní rozhodně neměl žádnou šanci.“

„To si myslíš ty,“ zazubil se Lie. „Náhodou si myslím, že by mi skočila okolo krku, kdyby viděla můj šarm a odzbrojující úsměv.“

Udělal jakousi grimasu a Sean zakroutil nesouhlasně hlavou. „Ha ha ha, to bych chtěl vidět. Nepřiblížil by ses k ní ani na pět metrů.“ Kim a Lie? Ne, ta by si nikdy nepustila k tělu takového nadrženého hejska, jako je on. Je mu něco po pětadvacítce, ale stále je jak puberťák. „Sám bych se o to postaral.“

Lie si nejspíš všiml, že stiskl pevněji tágo a tak ho začal uklidňovat. „No jo, prosím tě, tak se uklidni. Já ti do zelí nepolezu. Sám mám vyhlídnutou jinou kostičku a na rozdíl od tý tvý má hlavu v pořádku.“

„Spíš si myslím, že je to naopak,“ začal se zaťatými zuby bránit Kim. „Jestli je to ta blondýna, cos ji přivedl minulý týden, tak rozhodně. Ta by totiž nepoznala ani kohouta od slepice a ještě by mi tvrdila, že jsi super chlap.“

„Ha ha, to je vážně vtipný,“ s úšklebkem opakoval Seanovu frázi. „Měl by ses uklidnit a nechovat se jako rozzuřenej medvěd v říji.“ Poškrábal se na čerstvém strništi na bradě. „Za ten týden, co tu je, se ti ta ženská pořádně dostala pod kůži. To ti teda povim. Čím tě očarovala? Nějakým tajným vúdú, nebo kouzlem lásky?“

Šťouchl do předposlední koule, která se znovu odrazila od stolu a srazila černou, která spadla do kulečníkové kapsy a tím hra skončila. Sean prohrál, protože mu zbývala ještě poslední barevná koule. Takže štěstí se nakonec znovu obracelo. „Trošku to máš v hlavě pomatený, Lii. Před chvílí si tvrdil, že je cvok a ne čarodějnice. Jestli se ti ty pojmy pletou, tak by sis je měl vygooglovat.“

Kývl na počítač u baru, který byl zapnutý.

„Víš co? Raději se napijem, pak určitě budeš mít zase tu super náladu jako předtím.“ Lie přešel za bar, aby oběma nalil whisky a začal dělat svou práci.

Sean skleničku přijal, sedl si k počítači a mrkl na stránky, kde chtěl objednat nějaká nová světla, jelikož ty stará před týdnem rozbil pár mužů, kteří se porvali. Naštěstí jim škodu uhradí.

Bar, kde se nacházeli, začal Sean budovat hned po tom, co ho pustili z vězení za krádež pár aut. No, ale už je to dávno, takže je zbytečné o tom mluvit. Na tuhle část své minulosti nebyl nijak zvlášť hrdý.

Bar Black Star je sice na rozjezdu, ale už teď nejnavštěvovanější ve městě a vynáší dost peněz. Často přemýšlel, že by mohl vybudovat další v jiném městě a spravovat ho dálkově. Kdyby byl stejně úspěšný jako tady, peníze by se mu do kapsy jen hrnuly. Zatím to byla jen daleká budoucnost.

Lie čistil sklenice a z ničeho nic Seanovi pohlédl přes rameno. Jeho obličej se zkroutil obavami. „Žene se problém.“

Otočil se stejným směrem. Zahlédl osmnáctiletého neupraveného muže s problematickou pletí a mastnými vlasy.

„Vždyť je to jen můj brácha Clay.“

Lie položil čistou sklenici na své místo a pak se rukama o bar opřel. „No právě. Jako bys svýho bráchu neznal. Pořád vězí v nějaký sračce a ty se ho pokaždé snažíš zachránit, a to beznadějně, protože vždycky uvízne v jiný a ještě větší.“

„To není pravda!“

„Ne?“ Pozvedl černé obočí. „Tak mě pěkně poslouchej, co tvůj brácha zase vyvádí. Před pár dny tu byl a hledal Sharka. Chtěl po něm nějaký svinstvo.“

V Seanovi začal vřít opravdový vztek. Co chtěl od Sharka? Nějaký drogy? Ne, k tomu by se přece jeho brácha nesnížil. Nikdy by si nic nevzal.

„Doufám, že jsi mu neřekl, kde ho najde.“

„Jasně, že ne. Za koho mě máš?“ Podíval se směrem ke Clayovi. „Jenomže Shark procházel zrovna kolem, takže s ním mluvil.“

„Prodal mu něco?“

„Nevím. Musíš se zeptat jeho.“

Zuřivě zaklapl notebook. „Asi ho zabiju.“ A vydal se za bratrem, aby ohlédl situaci. Pokud si od Sharka něco koupil, měl by to začít hned řešit, než z toho vznikne ještě větší malér. Kolikrát říkal Sharkovi, aby to svinstvo do baru nenosil? Hodně krát. Jestli to tak půjde dál, bude ho muset vyhodit, což se mu moc nehodí, protože zrovna on je pro bar důležitou osobou.

Blížil se k bratrovi. Cestou si ho pořádně prohlížel. Stál u zdi a usmíval se, jakoby se nic nedělo. Proč přišel? Chce další dávku? Nikdo by neřekl, že je Clay jeho bratr. Na rozdíl od něho měl Clay blond vlasy a světle modré oči, které se zdály být až průhledné. Clay se pomálu měnil. Z plachého vyrovnaného mladého muže se stával nevrlý nevyrovnaný muž. Přestal o sebe dbát a povětšinu času chodíval ve stejném tričku. Dalo by se to brát jako příznaky užívaní drog?

Jakmile u něho byl blíž, všiml si jeho zarudlých očí. Takže si něco vzal! Kruci! Proč to přehlédl? Proč mu nedošlo dřív, že začal brát nějaké svinstvo?

„Á, Seane,“ pozdravil s úsměvem a Sean měl chuť mu jednu vrazit. Možná by se mu pak v té makovici rozsvítilo. Zaťal ruce v pěst, aby náhodou neudělal nějakou chybu, které by mohl později litovat.

„Co tu chceš?“

„To je, ale přivítání brácho. Přišel jsem tě navštívit.“ Další úsměv. Tentokrát křečovitý.

„No jasně a tomu mám jako věřit?“ Nikdy ho nenavštěvoval, jen když něco potřeboval, tak proč by to měl teď měnit? „Lie tvrdí, že si byl před pár dny za Sharkem. Co ti prodal za svinstvo?“

„O čem to mluvíš?“ mračil se Clay a trošku znervózněl. „Jen jsem před týdnem navštívil svýho starýho kámoše. Copak s kámošema nemůžu pokecat?“

„Můžeš, pokud po něm nechceš drogy. Navíc Shark kámoše nemá. Má jen zákazníky, kteří si od něj kupují drogy.“ Přitiskl svého bráchu zády ke zdi.

„Hej, dej mi pokoj!“ ošíval se naštvaně Claye.

„Ukaž se mi. Přesvědčím se, jestli mi říkáš pravdu.“ Pohlédl mu do očí. Panenky měl jasně zúžené a zarudlé. „Co sis dal za svinstvo?“

„Už jsem říkal, že nic!“

„Ušetři mě těch keců!“ Potom ho otočil obličejem ke zdi a začal ho prohledávat jako nějakého vězně. „Máš někde schovanou další dávku?“

„Ne! Co sakra blázníš?“

Sean otočil Claye opět k sobě. Tentokrát ho prohledal zepředu a našel balíček bílého docházejícího prášku v kapse bráchovy košile.

Na Clayově tváři se objevila panika a pak vztek. Musel vědět, že mu jeho poslední dávku nevrátí.

„Takže nic nebereš, jo?“ Zamával mu zuřivě balíčkem před nosem. Druhou rukou ho ale stále tlačil ke zdi. „Co je teda tohle?“

Pokřiveně se usmál. „Kdybych ti řekl, že je to cukr do čaje, tak mi asi neuvěříš, co, Seane?“

Neměl na vtípky náladu. Tohle byla vážná situace. „Kolik sis toho od Sharka vzal?“

„Málo.“

„Tak kolik!“ rozkřikl se na bratra, což na něj zapůsobilo. „Jednu dávku, nebo dvě. Chtěl jsem to jen zkusit.“

Říkal to přesvědčivě, ale těžko mu mohl uvěřit. Pochyboval, že to byla jeho první dávka. Jedno věděl ale určitě, další už nedostane. Od nikoho.

„Tohle svinstvo tě zničí! Kdes na to vzal?“

„Nestarej se,“ vyprskl tentokrát rozzuřeně.

„Raději odsud vypadni, než se neudržím,“ pustil Claye ze sevření. Ten si urovnal své zmuchlané tričko a podíval se, jestli je v pořádku.

Sean na bratra ukázal prstem. „U mámy si o tom promluvíme a budem to řešit. Nenechám to jen tak.“

„Hraješ si na velkýho bráchu, ale je to zbytečný. Měl bys s tím přestat. Jsem už dospělej!“

S těmito slovy se vrhl do tmy.

Prý, že je dospělý. To určitě! Na to, že je Clayovi osmnáct, nedokáže být zodpovědný a přemýšlet mozkem. Možná tvrdil, že je plnoletý, ale jeho rozum tomu neodpovídal.

Došel k Liovi a řekl mu, aby nalil další skleničky.

„Tak jak to dopadlo, Seane?“

„Raději se neptej.“ Pohlédl na hodiny nad barem. „Zvládneš to tu dneska sám?“

„Jasně. Kam jdeš ty?“

„Musím si provětrat hlavu.“ Potřeboval být chvíli sám a přemýšlet o bratrovi. Zajímalo ho, jak by měl tuto situaci vyřešit. Dát ho na léčení? Blbost. Vždyť ještě není úplně jasné, jak hluboce je do toho namočený. Nejdříve si o tom promluví a pak se uvidí.


Penelope


Stála na parkovišti v té zimě dobrou chvíli, než před ní zastavilo černé auto neznámé značky, ze kterého vystoupil ten okouzlující muž, o kterém celý dny neustále přemýšlela. Opět měl na sobě drahý oblek a rolexky. Musely stát jmění. To jmění, které bude vlastnit i ona. Jen to musí zařídit.

Henry byl džentlmen, a tak nebylo divu, že jí do auta pomohl. Usmívala se na něho a užívala si ten luxus, který jí dopřával.

„Tak kam pojedeme, Henry?“ zeptala se, když nastoupil do auta a nastartoval.

„Jak jsem říkal, ke mně do pronajatého domu, kde už na nás čeká večeře. Myslím, že se ti to bude velmi líbit.“

Něco se jí nezdálo na jeho úsměvu, ale nakonec tomu nevěnovala pozornost. „Nemohla jsem se dočkat. Ale zároveň jsem se bála.“

Potichu zapnul rádio. Ozvala se operní skladba Ave Maria. „Proč?“

„No, moc tě neznám a jít hned na druhým rande k tobě domů je riskantní,“ řekla upřímně, přestože si myslela pravý opak. Nebylo to riskantní, jen opovážlivé. Navíc risk je zisk. A ona tak strašně ráda kvůli penězům riskovala.

„Kdybych ti chtěl ublížit, už bych to udělal ten den, co jsem tě zastihl na ulici. Nemyslíš?“ Něžně ji pohladil po holém stehnu a ruku tam nechal déle než by měl. Jeho dotyk si užívala. Jeho dlaň byla teplá, svůdná, uklidňující.

„Máš pravdu.“ Vyhlédla z okénka do tmy. „A kde máš vlastně pronajatý ten dům? Moc si o něm nemluvil, tak bych byla ráda, kdybys mi aspoň naznačil, kam jedeme. Jsem nedočkavá.“

„Jedeme daleko, ale je to nádherné místo pro odpočinek. Nech se překvapit.“

„Tím myslíš, že je to až za lesem?“ Bylo to téměř šest kilometrů, takže nebyla nijak zvlášť nadšená. Možná to nebyla dálka, ale už tam chtěla být. Nechtěla už čekat.

Zařadil. „Ne, je to přímo v lese.“

„Nevzpomínám si, že by tam byly nějaké domy k pronajmutí.“

„Ale jsou tam. Sama uvidíš.“ Přibrzdil, jelikož se blížili k ostré zatáčce. „Je tam jedno krásné místo, kde je vodopád a snad milión nádherných květin, které ti ukážu ráno, až bude vidět.“

Ráno, až bude vidět. Jeho sebevědomí ji k němu přitahovalo. Bylo super dozvědět se, že očekává, že tam zůstane celou noc.

Jeli pár minut, než dorazili k lesu. Tam Henry zastavil. Zhostil se jí nepříjemný pocit. „Zabloudil jsi?“

„Ne.“ „

Tak proč jsme zastavili?“

„Protože mám pro tebe překvapení.“

„A jaké?“ Nepříjemně se na ni podíval. Zamrazilo jí po celém těle, až jí na rukou stály chloupky.

„Nejdřív musíš uhodnout, kdo jsem.“

Co to je za blbost?

„No přece Henry Storm. Majitel New Yorské firmy a přijel jsi sem, aby ses odreagoval.“

Takže on si chce hrát? Dobře.

Sundala si pás, aby dosáhla rukou na jeho hruď a mohla flirtovně vyšplhat ke knoflíčkům jeho košile. První rozepnula. Brutálním chycením za ruku ji zastavil.

„Špatně,“ vysmíval se a odhodil její ruku. „Zkus to ještě jednou. Třebas se trefíš.“

„Co to má znamenat?“ Zeptala se vyděšeně a chtěla vystoupit. Kliku od dveří však nenachmatala. Všiml si toho a dál se vysmíval.

„Musel jsem ji odstranit, abys mi neutekla.“

Byl to on, kdo se jí tentokrát dotknul. Pohladil ji po tváři. „Jsi tak krásná. Nemohl jsem dovolit, aby žena jako ty upláchla a já nemohl dokončit svůj úkol. Experiment.“

„Chci domů!“ Srdce jí začalo tlouct strachy. Všechno bylo špatně. Naprosto špatně. On…změnil se. Jeho tvář se změnila. Už to nebyl ten sympatický mladý muž, ale jeho oči byly šílené. Neměla s ním nikam odjíždět. Byla to chyba.

Proč si byla jen tak hloupá?

„Ale vždyť jsme teprve přijeli, má krásná hříšnice.“

Co to zase mlel? Hříšnice?

„Nevím, na co si tu hraješ. Kdo teda jsi?“

Neodpověděl. Místo toho řekl: „Víš, jaký je trest za hřích?“

„Za jaký hřích, o čem to mluvíš?“ Byla opravdu zmatená. Vůbec nevěděla, co si o něm má myslet. Proč se jí vysmívá? Proč se na ni kouká, jako by něco provedla?

Na chvíli se zahleděl do dálky a pak se na ni zase otočil. „Hřích smilstva! Ten jsi spáchala ty. Pácháš ho pořád. Jsi jen laciná děvka, proto zaplatíš. Také jsem hřešil, ale já na rozdíl od tebe mám ještě naději. Dokážu se vykoupit. Bůh se nade mnou slituje, až svůj hřích napravím.“

„Jseš cvok!“ kroutila hlavou. „Odvez mě domů a hned!“

Nechtěla s ním být v autě už ani minutu. Bála se ho. Za to jí jeho majetek nestál. Vždyť si může nabrknout jiného pracháče, ale tentokrát někoho, kdo to bude mít v hlavě aspoň trošku v pořádku.

„Nikam nepůjdeš! Musíš zaplatit za svůj hřích, drahoušku.“

„Já jsem nic neudělala.“

„Lžeš!“ Na jeho tváři se objevil potlačovaný hněv. „Já i bůh víme, co všechno jsi prováděla. Vystavovalas to svoje dokonalé tělo před tolika lidmi, dokonce i mě jsi chtěla svést, ale já jsem se nenechal.“

Přestože měla strach, bránila se. Nemohla ho nechat, aby ji urážel. „Sklapni! Všechno, co tu říkáš, jsou pěkný bláboly. Otevři mi ty dveře!“

V kabelce začala šátrat po mobilu. Nevěděla proč, ale cítila, že se může ocitnout ve velkém nebezpečí. Ale komu by mohla volat? Policii? Vždyť jí nic neudělal a navíc v tomhle zapadlém městě jsou vážně neochotní. Otci? Ten by se jí vysmál. Zbývalo už jediné číslo, na které by mohla zavolat, a tak ho vytočila.

No tak zvedni to!

Jenže telefon jí Henry vyrval z ruky, vypnul ho a praštil ji tak, že upadla téměř do mdlob. Před očima měla mžitky.

„A teď zaplatíš a já budu očištěn. Pokud všechno vyjde podle mého plánu.“

To byla poslední slova, která před upadnutím do bezvědomí slyšela.


Doufám, že se další kapitolka líbila a stála za to dlouhé čekání. Další kapitola by mohla přibýt ještě v průběhu tohoto týdne :)



« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Krvavá spoušť - Kapitola 4.:

4. MaggieLove přispěvatel
21.12.2013 [15:55]

MaggieLoveElisR1: Tvoje komentáře mi vážně chyběli. A vůbec se nemusíš omlouvat za to, že jsi se tu objevila později, protože vím jaká to je ve škole poslední dobou honička. Zvláště před Vánoci to bylo strašné a ani já nestíhala. Emoticon
Já taky nemám Penelope ráda, tak jsem jí přichystala pěkný osud. Emoticon
Seanův bratr se určitě ještě objeví a uvidíme, co se s ním všechno stane a co to vlastně bude za člověka.
Děkuji moc Emoticon

3. ElisR1 přispěvatel
20.12.2013 [21:41]

ElisR1Ahoj, jsem tu zas :-). Nejprve jsem se chtěla omluvit, že to tak dlouho trvalo, než jsem se dostala k téhle kapitole, ale kvůli škole jsem moc nestíhala. A teď už ke kapitole:
Penelope pořád nemám ráda, takže tady se nic nezměnilo :D. Oproti tomu Sean u mě ma další plus, spolu s vrahem začínají být moje nejoblíbenější postavy :D. Jsem zvědavá jak to bude dál s jeho bratrem, o něm toho zase tak moc nevíme, takže ho ještě nemám zařazeného a čekám jak se vybarví :D.
Wow, ten konec. Já prostě nemám slov. To bylo naprosto skvěle popsaný. Opravdu se mi líbí, jak dokážeš vykreslit tu atmosféru když je vrah na scéně :D. Vážně máš talent a jelikož jsi mi zase jako obvykle vyrazila dech, nezbývá než dodat jen tak dál :D. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. MaggieLove přispěvatel
15.11.2013 [6:15]

MaggieLoveSimones děkuji za komentář Emoticon
Uvidíme, jak to bude se Seanovim bratrem dál. Sama ještě nevím, co s ním udělám Emoticon
Ani mě není Penelope líto Emoticona doufám, že se ti bude vrahův postup líbit, protože jsem si s tím snažila pořádně pohrát.
Neboj Kim se za chvilku objeví a užiješ si jak jí tak Seana - společně Emoticon

1. Simones
14.11.2013 [20:12]

skvělá kapitola Emoticon
Seanova brácha se pěkně vybarvuje, snad to nebude tak hrozný s těma drogama Emoticon ach naivní Penelope, nemá být ta lačná po penízkách Emoticon vlastně mi zrovna jí moc líto není Emoticon
jsem zvědavá na vrahův postup Emoticon
jinak mi chyběla Kim, tak snad příště Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!