OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Krvavá spoušť - Kapitola 7.



Krvavá spoušť - Kapitola 7.Kim a Sean si užívají večeři. Na konci oba budou mít překvapení, které oběma otřese.

7. kapitola

Kim

Nevěděla, co si má na sebe vzít. Neustále se probírala šatníkem, ale nenašla nic, co by jí na dnešní večer sedlo. Byla z toho už zoufalá a přemýšlela o tom, že by mohla zajít do nějakého krámu s oblečením. Zvládla by to? Samozřejmě. Vždyť je schopná vyjít ven a jít si koupit jídlo, tak proč by neměla zvládnout i oblečení?

Nakonec ale zůstala doma a zkusila ještě šatník prohledat s nadějí, že se v něm přece jen může něco ukrývat. Byla to naivní myšlenka. Ve skříni se nemohly ukrývat žádné společenské šaty, když před pár dny přišla z psychiatrické léčebny, a tam rozhodně šaty nepotřebovala.

„Vždyť můžeš mít džíny, Kim. Nepotřebuješ šaty, protože to není rande,“ přesvědčovala samu sebe nahlas. Možná to nebylo rande, ale přece jenom šli do restaurace, a ona chtěla hezky vypadat. Ale kvůli komu? Kvůli němu? Určitě ne. Chce být krásná jen kvůli sobě. Má právo se přece aspoň někdy pořádně vyparádit a vypadat přitažlivě. Už dlouho tak nevypadala. Naposledy měla na sobě nějaké sexy šaty… vlastně je na sobě neměla nikdy. Kila navíc jí to nedovolila. Teď má ale skvělou postavu, která jí dovolí nosit cokoliv.

Její podvědomí začalo křičet, že chce vypadat krásně i kvůli Seanovi. Proto je tak zoufalá, že nemůže nic najít a večer ho nemá čím okouzlit.

Blbost! Stejně o tebe nemá zájem, tak si nedělej falešný naděje, okřikla se potichu, když zazvonil zvonek u dveří. Vylekalo ji to. Ještě bylo moc brzo na to, aby to byl Sean. Kdo to může být?

S tlukoucím srdcem se vydala ke dveřím. Okoukne jen, kdo to je, a pak uvidí, jestli otevře. Přes kukátko ale nikoho neviděla. Bylo tam naprosto prázdno, a to ji děsilo. Opravdu někdo zvonil, nebo to byla jen její představa? Vždyť poslední dobou měla ty divné sny a necítila se moc dobře. Možná to jsou ale jen děti, které si hrají a zvoní na sousedy. Přesně tak. Vždyť tohle dělávaly pořád, když byly malé.

Vystrašily tě obyčejné děti, no není to k smíchu, Kim? Měla bys se sebou něco dělat! Nemůžeš už takhle fungovat.

Aby sama sobě dokázala, že má v sobě kousek odvahy a už se její strach pomálu vytrácí do zapomnění, otevřela dveře. Nikde nikdo. Pohled jí však sklouznul na krabici s rudou mašlí a dopisem. Co to má znamenat? Další vtip? Bezmyšlenkovitě vzala krabici dovnitř, aby se podívala, co je uvnitř. Jo, bylo to trošku nebezpečné, ale co by tam mohlo být? Je to přece jen obyčejná krabice s dopisem. Od koho?

Nejdříve otevřela dopis napsaný úhledným rukopisem. Culila se, když ho četla.

Věděl jsem, že určitě nebudeš mít na dnešní večeři co na sebe. Doufám, že ti budou. Ber ty šaty jako dárek k narozeninám. Těším se na večer, Sean.

Otevřela krabici, ve které byly krátké černé šaty na úzká ramínka s krajkou na zádech. Byly dokonalé, ale ona rozhodně nebyla zvyklá na takový druh šatů. Také si všimla páru bot na podpatku v její velikosti. Jak se mohl tak trefit? Nejspíš to nebylo poprvé, kdy vybíral oblečení a boty pro ženu. Už na to měl oko, to bylo poznat. Nechápala proč, ale představa, že vybíral oblečení i pro jiné ženy, ji mírně podráždila. Jako by jí na tom něco vadilo, a přitom neměla žádný důvod k tomu, aby žárlila.

Ještě pořád se šklebila nad tím dopisem. Bylo od něho hezké, že si vzpomněl, že bude mít za pár dní narozeniny. Sama na to zapomněla. Ale může takový dárek přijmout?

Proč by ne? Je to nádherný dárek a ty si ho rozhodně zasloužíš. Opět slyšela svoje podvědomí. Kdy jsi naposledy dostala dárek? Nepamatovala si, protože v psychiatrické léčebně většinu dárků odmítala, jelikož jí připomínaly ten osudný večer, který změnil všem život.

Šla se připravit a žasla nad tím, jak moc se do její velikosti trefil. Šaty dokonale dokázaly obejmout její tělo, tím vyrýsovaly její křivky, a boty na podpatku s odhalenou špičkou se k šatům hodily. Kaštanové vlasy si sčesala na stranu a navlnila je jen pomocí gumičky, takže vlny vypadaly přirozeně, rty nabarvila jemně růžovým leskem a oči přetřela tmavými stíny a řasenkou. Její výtvor byl velmi přirozený a zároveň dokonalý.

Když už byla připravená, uslyšela zazvonění zvonku a tentokrát si byla jistá, že je to Sean. Jakmile otevřela dveře, spatřila jeho usměvavou tvář jako poprvé, když ji navštívil. Tentokrát na sobě ale neměl džíny s tričkem, ale oblek s bílou košilí, ke které si nevzal kravatu a rozepnul si pár knoflíčků, které odhalily kousek jeho opálené hrudi. Voněl po kolínské a všimla si, že se mu pod tenkou látkou rýsují pevné svaly. Už v mládí ji svým způsobem přitahoval, a dnes to bylo o něco intenzivnější. Platilo to i z jeho strany?

Seanův pohled mluvil za vše. Prohlížel si ji odshora dolů a ona ucítila mírné rozpaky, které byly ještě výraznější, když jí řekl, že je krásná. Nikdy nedokázala přijmout komplimenty, protože je dostávala málokdy anebo vůbec.

„Věděl jsem, že tyhle šaty budou dokonalé.“

„Děkuju ti za ně, ale nemusel jsi mi je kupovat.“

„Já vím, ale já jsem ti je chtěl koupit, protože nemůžeš jít do mé oblíbené restaurace jen v džínech. Navíc budeš mít narozeniny, tak všechno nejlepší, Kim.“

„Díky.“

Narozeniny od smrti Carrie neslavila. Hlavně proto, že zemřela kvůli těm narozeninám. Kdyby je neměla, nikdy by ji na pouť nevytáhla a tudíž by si je za oběť nevybral ten šílenej magor. Nechtěla na to dál myslet a tak zakroutila hlavou a sáhla po klíčích, které měla na věšáku. „Jen zamknu a můžeme vyrazit.“

Nečekala, že ji vezme do restaurace, která bude až tak nóbl. Vždyť říkal, že ji vezme na makarony se sýrem, a začala pochybovat, že je tady vůbec vaří. Spíš by tipovala, že je tahle restaurace dost drahá na to, aby tu vařili něco tak jednoduchého a obyčejného jako makarony se sýrem.

Jak říkal Sean, v restauraci nebylo moc lidí, ale přesto byla ráda, že vybral místo v rohu, kde byli od lidí naprosto izolováni. Ze všech lidí byla velmi nervózní, ale přímo strach necítila.

Trošku dál od nich bylo čisté akvárko s barevnými rybičkami, které neznala. Chvíli je pozorovala, ale pak obrátila svůj pohled na skupinu lidí, kteří se bavili a smáli. Byla překvapená, že nedostala strach. Čekala, že bude vystrašená a bude chtít hned odejít, ale cítila se bezpečně a užívala si každou chvilku. Lidé okolo ní neznamenali žádné nebezpečí. Byly to pouze loutky a každá z nich hrála v životě svou roli. Konečně cítila, že i ona mezi ně patří. Jako by se před šesti lety nic nestalo a ona celou tu dobu žila plnohodnotný život bez lékařské péče.

„Jak se tu cítíš?“ zeptal se starostlivě Sean. Asi zpozoroval, že si všechno prohlíží, a měl strach, že mu uteče. „Pokud budeš vyděšená, klidně můžeme odejít.“

„V pořádku,“ usmála se, aby věděl, že nemá v plánu nikam utíkat. „Jsem překvapená, jak moc to tu zvládám. Měl jsi pravdu, jednou jsem se musela svému strachu postavit. Asi jsem se chovala hloupě, když jsem se schovávala v domě jako vystrašený králíček.“

„Není divu, že ses tak chovala. Vždyť jsi viděla na vlastní oči brutální vraždu, a s tím se člověk jen tak nesrovná.“

Na chvíli si vybavila Carrino tělo a pak, aby se zbavila těch nepříjemných myšlenek, se snažila svoji mysl naprosto uzavřít. „Nechci o tom už mluvit. Přece si nebudeme kazit večer vzpomínkami.“

„Máš pravdu. Dneska budeme myslet jen na příjemné věci a nepotáhneme s sebou minulost. Můžeme slavit tvoje narozeniny. Za jak dlouho je vlastně máš?“

„Za dva dny.“

„Tak ještě jednou všechno nejlepší k třiadvacetinám.“

Sean objednal bílé víno a makarony se sýrem. Než je přinesli, bavili se o obyčejných věcech a ona se cítila za tu dobu, co je ve Wrightsville Beach, nejpříjemněji. Čas plynul pomalu a oběma to vyhovovalo.

„Určitě jsi nikdy neměla tak vynikající makarony se sýrem,“ řekl, když jim dali jídlo na stůl. „Chodím sem často a ještě nikdy mě nezklamali.“

Ochutnala jídlo a musela uznat, že má pravdu. Takové makarony se sýrem ještě neměla. „Jsem ráda, že ses se mnou podělil o takový zážitek. Vážně je to vynikající.“

„Aspoň se doma nebudeš dneska nudit. Co jsi tam vůbec celé ty týdny dělala?“

„Nic zajímavého. Jak jsem odpoledne říkala, renovovala jsem dům. No, a taky jsem se pokoušela trošku psát.“ Zapila jídlo dobrým bílým vínem.

„Psát?“

„Jo.“ Víc se k tomu nevyjadřovala. Neměla v plánu mu zatím odhalit, že se snaží sepsat svoje vzpomínky do knížky. Navíc začala psát i o tom, jak se vrátila na místo, kde se to všechno odehrálo, a také napsala pár informací o něm, jen změnila jméno. Jak by reagoval? Chtěl by si to přečíst? Asi ano, ale z obsahu by určitě nebyl vůbec nadšený, určitě by ho to zdrtilo. Zvláště kdyby si přečetl pasáže, kdy vrah dělal s Carrie ty strašné věci.

Chtěla, aby se všichni dozvěděli, co se tu noc stalo, ale poslední dobou si uvědomovala, že není třeba otevírat staré rány. Přece jenom je to už šest let a většina lidí z města zapomněla.

„Takže z toho vznikne knížka?“ V jeho očích zářil velký zájem a tušila, že nebude tak lehké ho od jeho zájmu odvést.

„Ne, knížka z toho rozhodně nebude. Píšu jen pro sebe. Nejdřív jsem myslela, že bych mohla sehnat nějakého vydavatele, ale pak jsem si řekla, že je to hloupost.“

„Proč? Za pokus nic nedáš.“

„Ještě mám čas si to rozmyslet, ale spíš se přikláním k tomu, že až svoje dílo dopíšu, schovám ho pod postel.“ Dopila skleničku vína, a tak jí Sean nalil další. Víno bylo daleko silnější než to, co nosil každý večer, a tak cítila, jak celá hoří. „Jak jsi na tom s Clayem? Už jsi s ním mluvil?“

Povzdechl si. „Mluvil, ale moc mi toho neřekl. Pořád jenom mlžil a tvrdil mi, jak to chtěl jenom zkusit. Nakonec jsme se domluvili, že budeme každý den dělat testy, jestli je čistý a nic nebere. Pokud se zjistí, že má v sobě nějaké drogy, půjde hned na léčení.“

„Je hezké, že mu dáváš druhou šanci, ale mohl bys toho litovat. Testy jdou lehce obejít a nakonec se z Clayovy závislosti stane velký problém. Být tebou, už teď bych ho někam vzala, aby si s ním promluvil odborník.“

„Asi máš pravdu, ale já Clayovi věřím. Myslím, že mi nelhal, a ty testy si pořádně pohlídám.“

„Jak myslíš, ale dávej na něj velký pozor.“

Když dojedli, dali si ještě něco sladkého a pak na menší pódium přišla žena a začala zpívat. Žena byla vyšší postavy, její hlas byl jemný a dokázala vyzpívat neuvěřitelné výšky. U pódia byl malý parket, kam se seběhly dvojice a tancovaly spolu. Sledovala je a přemýšlela, jaké to asi je se při tanci k někomu schoulit do náruče a prožívat s tím člověkem ty krásné minuty důvěrnosti.

Sean koukal stejným směrem. Občas i cítila, že na ni hledí, a to také zapříčinilo, že jí zrudly tváře.

„Chceš si zatancovat?“

Zakroutila hlavou. „Nikdy jsem netancovala. Neumím to.“

„Hloupost. Je to jen ploužák.“ A pak se zvedl ze židle a přešel k ní s nastavenou rukou. „Smím prosit?“

„Já myslím, že to není dobrý nápad,“ znovu protestovala, ale bylo jí to k ničemu.

„Chceš se hádat? Já si totiž myslím, že je to skvělý nápad. Naučím tě tancovat, vždyť je to jen ploužák, jak jsem říkal. Jen tak se pohupuješ do rytmu hudby.“

Nakonec vložila ruku do jeho. Než ji dovedl k parketu, něžně si opřel ruku o její záda. Zachvěla se při tom dotyku. Jakmile dorazili na parket, dostala se znovu do rozpaků, protože nevěděla, co má dělat.

Sean si ji otočil k sobě a přitiskl si ji, takže mohla cítit jeho pevné tělo, které určitě obdivuje kdejaká žena.

„Budu tě vést. Není to nic těžkého, jen se houpeš,“ připomínal jí znovu. Opravdu na tom nebylo nic těžkého. Opřela si hlavu o jeho rameno, jen se houpala a nechala se vést jak jím, tak příjemnou hudbou. Písničku poznala. Jmenovala se Stay a byla od Leoni Lewis, kterou poslouchala poslední dobou často. Buď ji hráli v rádiu, anebo si ji pouštěla přes Youtube. Není to přímo její styl, ale tahle byla pro ni dokonalá.

„Vidíš, že to není nic těžkého,“ pošeptal jí do ucha a pak se i on se nechal unést hudbou. Oba si užívali ten důvěrný moment, a když už bylo pozdě a museli domů, vůbec se jim nechtělo. Nechtěli si totiž kazit tu krásnou chvilku, která už nevypadala jako chvilka mezi dvěma přáteli, ale vypadala jako chvilka zamilovaného páru.


Ralph

Motal se po písečné pláži, bez bot, bez košile a s lahví v ruce, která se začala vyprazdňovat stejně rychle, jako ta předešlá. Poslední dobou se vůbec necítil v kondici. Vždy toho vypil daleko víc a cítil se pouze v náladě, dnes vypil dvě lahve a je úplně na šrot. Začínal vidět dvojitě a už si vůbec nepamatoval, odkud přišel nebo kam se rozhodl jít.

Naposledy se tak opil v roce 1993, když měl se svou ženou desáté výročí jejich svatby. Byla temná noc prosycená vůní moře a masem z grilů lidí, kteří si dělali večeři. Zrovna skončil v práci dřív (dělal automechanika snad už od svých osmnácti), když si vzpomněl, že je významný den.

Zašel do květinářství a koupil své ženušce Dorores krásnou rudou růži a v obchodě lahev vína. Jak naivně si myslel, že jeho žena na něho bude čekat sama v obýváku a bude buď háčkovat, anebo koukat na televizi. Místo toho, aby ji našel samotnou, ji poprvé nachytal s jiným chlapem v posteli. V jejich ložnici, kde se spolu tolikrát milovali a snažili se o dítě. V té chvíli se mu udělalo zle. Ne z jeho ženy, ale dělalo se mu zle z něho samého. Jak jí mohl tak věřit, jak mohl být tak slepý? Raději z ložnice utekl, jako by ho honili zuřiví psi, a nechal je být, jinak by udělal něco, čeho by mohl později litovat.

Jenže si to namířil do baru, kde se pořádně opil, až nevěděl, co dělá. Když pak dorazil domů, ten chlápek už byl dávno fuč, a když spatřil svou ženu, jeho agresivita vystoupala do nepříčetnosti a začal ji bít. Zasloužila si to! Neměla ho podvádět.

Každá ženská, která udělá jakoukoli chybu, musí být potrestána, aby ji neudělala znovu.

Křičela, ale on stejně nepřestal. Mohl ji zabít, kdyby chtěl. Od té doby pil (měl trošku výčitky svědomí, že ji bil, a alkohol mu všechny ty výčitky vymazal) a jeho ženuška si nenechala říct a dál se s tím chlapem setkávala, dokud ho nepřejelo auto v roce 1995.

Jeho žena ale nezahálela a našla si někoho jiného, jako by se vůbec nic nedělo, jako by ten její mrtvý mužíček nikdy neexistoval.

Proč ji neopustil? Pokaždé, když se podíval do zrcadla, se na to sám sebe ptal, ale nikdy nedostal žádnou odpověď. Někdy si říkal, že ji miluje a proto s ní pořád je, ale popravdě je Dorores totálně posedlý. Nedokázal ji opustit z jednoho prostého důvodu: Bez ní by jeho život byl daleko horší. Nedokázal by se sám o sebe postarat, protože on v žádné práci moc nevydrží a ona aspoň vydělává tolik, aby se mohli oba uživit.

Její úlety jí nakonec začal tolerovat, ale musela být diskrétní. Když nebyla, pořádně ji potrestal. Což bylo celkem často, jako by to dělala naschvál a čekala na další výprask. Jednou na ni vzal kožený pás a dal jí tolik ran, že se nemohla ani posadit.

Jo, to se jí asi hodně líbilo, protože se mu pak vysmívala a tvrdila, jak se těší na další. Ani jí bolestí netekly slzy. Od té doby používal jen pěsti a snažil se, aby ji nemlátil moc do obličeje. Někdy mu to ale nevyšlo a občas měla problémy s čelistí.

Ani ona nebyla schopná ho opustit. Možná by to každá ženská udělala, ale jeho Dorores - děvka Dorores - by to neudělala, protože ani ona by bez něj nedokázala žít. Věděl to.

Každá žena v sobě nosí kus ďábla. Přišly na svět jen proto, aby ubližovaly. Jinak nedokázal vysvětlit chování některých žen tady ve městě. Čím dál častěji sledoval ženy, dívky, dokonce i holčičky, a vůbec je nedokázal pochopit. Čím víc na ně koukal, tím víc v nich viděl čarodějnice plné vášně, které vás uhranou a už nepustí ze spárů. Všechny jsou stejné, už od malička. Mrkají na vás těmi svými velkými kukadly s dlouhými řasami, vystavují svoje tělo v úzkých plavečkách, které spíš odhalují, než skrývají, a špulí tu svou pusinku do grimas, které vás rozhodně nenechají chladnými.

V opilosti došel až kousek za hlavní část pláže, kam nikdo nechodil, a svalil se tam na zem mezi kameny, protože jeho hlava začala bolet a potřeboval si aspoň na chvilku odpočinout. Lahev si k sobě přivinul a s úsměvem stále pozoroval hvězdy. Jemný vánek od moře ho šimral po holé hrudi a to byl velmi příjemný pocit. Téměř už spal, když rukou nahmatal kousek nějaké plachy vyčnívající z písku. Co to může být? Jeho zvědavost byla natolik silná, že se přinutil zvednout se a prozkoumat to. Přece jenom by mohl najít něco, co by mohlo vynést peníze, které tolik se svou ženou potřebovali. Snažil se nejdříve plachtu vytáhnout, ale byla dostatečně ponořená v písku, který na ni tlačil, a tak to nebylo vůbec jednoduché. Hned několikrát se svalil na zem jako nějaký tlustý balvan.

„No tak se už pohni!“

Ale stále se nic nedělo. Proto začal kopat. Pěkně s úsměvem. To by bylo krásné, kdyby zrovna teď nalezl nějaký poklad. Nebyl sice v pohádce, ale stát se může cokoliv, no ne? Zrovna před několika měsíci četl v novinách, že mladý pár našel v moři nějaké staré klenoty. Ti hlupáci to dali do muzea!

Kopal rychle, bez přestávky, až se z toho celý zadýchal. Jeho příšerná opice pomálu mizela, jak vynakládal veškerou svou sílu, a krev s alkoholem se mu pěkně v těle pěnila. Konečně to zvládl! Možná ještě nepatří do starého železa. A není se čemu divit. Je mu přece čtyřicet dva, a to je rozhodně ještě mladý. Chvíli si soustředěně prohlížel černou plachtu, která nebyla skoro v té tmě, osvětlené pouze měsíčním světlem, vidět. Byla pečlivě zakopaná. To teda jo. Asi někdo nechtěl, aby tu plachtu nějaký člověk našel. Co se asi pod ní skrývá? A tak ji jedním namáhavým pohybem odkryl. To, co uviděl, nečekal. S hrůzou civěl na obsah plachty a nemohl se pohnout, jako by ho na místě držela nějaká neviditelná síla.

Viděl tam tělo. Tělo rozkládající se ženy bez tváře. Které zvíře to udělalo? S bušícím srdcem a výkřikem začal rychle upalovat daleko od té mrtvoly. Dokonce tak rychle, že zapomněl i na svou lahev.


Sean

Večeře probíhala přesně, jak si představoval, a rozhodně by na večeru nic neměnil. Byl rád, že se Kim dokázala konečně uvolnit a na všechno zapomenout, jako by minulost nikdy neexistovala.

Když ji poprvé viděl v těch šatech, úplně zapomněl dýchat. Vážně jí to slušelo a on musel sám sebe pochválit, že vybral šaty, které zřejmě čekaly jen na ni.

Teď jeli v tichosti v autě ke Kim domů, kde ji opustí a půjde k sobě úplně sám. Nejraději by udělal pravý opak a zatočil auto na svou příjezdovou cestu.

Když dojeli k jejímu domu, zaparkoval auto a podíval se na Kim. „Víš, možná jsi říkala, že to není rande, ale byl bych rád, kdybys to tak brala.“

„Cože?“ zeptala se rozespale.

„Rande. Bylo to rande, a byl bych pro, aby sis to pamatovala.“ Nic na to neříkala, jen na něho zírala s plně otevřenýma očima, jako by mu nevěřila, a tak pokračoval. „A abychom ho pěkně ukončili tak, jak se má, doprovodím tě až ke dveřím domu.“

„To nemusíš.“

Pozvedl obočí. „Najednou se nebojíš sama ve tmě vyjít ven?“

„Máš pravdu,“ povzdechla si a s křečovitým úsměvem dodala: „Rozhodně bude bezpečnější, když mě doprovodíš až ke dveřím.“

Všiml si, že se třese. Nebylo to ale zimou, protože foukal teplý vánek od moře a mohlo být něco okolo jednadvaceti stupňů, možná víc.

Kdyby neměla podpatky, vsadil by se, že by k domu doběhla a vůbec by na něho nečekala. U dveří začala lovit v malé kabelce klíče a vůbec je nemohla najít. „Kruci! Kam jsem je jen mohla dát?“

Vzal jí kabelku z ruky a hned klíče našel. „Asi ses nekoukala pořádně,“ usmál se a odemknul její dveře. Ještě ji ale dovnitř nepustil. „Vážně jsem se bavil. Příště bych tě mohl vzít k sobě do baru. Měla bys to tu víc poznat. Všechno se tu od té doby změnilo“

„To je dobrý nápad. Dobrou noc, Seane.“

Chytla za kliku a chtěla mu upláchnout. On byl ale rychlejší a zastavil ji. Sklonil se k ní a vyhledal její rty, kterých se chtěl svými dotknout snad od té doby, co ji viděl poprvé. Nejdříve byl jejich polibek plachý, ale změnil se rychlostí blesku na polibekdivoký a vášnivý, který si oba vychutnávali.

Jeho paže ji objaly a stiskly. Něžně jí rukama přejížděl po zádech a cítil, jak se Kim stále chvěje. Tentokrát ale s určitostí věděl, že to není strachem. Jejich polibek skončil, až když uslyšeli nějaký zvláštní řev. To se od sebe odtáhli a Kim se zeptala se strachem v očích: „Co to bylo?“

„Netuším. Zdá se, že to jde ze západu.“ Chvíli pozoroval okolí, než se rozhodl jednat. „Jdi dovnitř a zamkni se. Já se tu porozhlídnu.“

Když odcházel, chytla ho za paži. „Ani náhodou! Teď mě tu chceš nechat samotnou?“

„Sakra! Nemůžeš jít se mnou.“ Prohrábl si své nakrátko ostříhané vlasy. „Co když je ten člověk, co křičel, v nebezpečí? Nechci, aby ses do toho zapletla.“

„Lepší bude, když půjdu s tebou. Tak aspoň uvidíš, že jsem v bezpečí.“

Něco na tom bylo, ale stejně z toho neměl moc dobrý pocit. Když zůstane v domě, určitě bude v největším bezpečí. Nakonec se ale rozhodl. „Tak pojď, ale pokud se dostaneme do nějakého průšvihu, tak budeš utíkat domů, jo?“

„Jasně.“

Neznělo to moc přesvědčivě. Asi by domů neutekla, na to by se dost bála, ale on si slíbil, že nebude muset utíkat. Ať se bude dít cokoliv, on už na ni dá pozor.

Vzal ji za ruku a společně se vydali za divným řevem. Sean počítal s tím, že patřil nějakému muži, ale stejně si nemohl být jistý. Potřeboval ten člověk pomoc? Jestli ano, byl připravený na cokoliv, jen doufal, že se nedostanou do nějakého nebezpečí.

„Nechceš si raději sundat ty boty?“ řekl, když si všiml, jak Kim pajdá po písečné pláži. Přikývla a hned si je sundala, takže mohli pokračovat i v rychlejší chůzi. Jakmile se dostávali dál na pláž, hned zahlédli blížící se mužskou postavu.

„Pomoc. Pomozte mi někdo!“ křičel ten muž, div si nevykřičel všechny hlasivky. Když k nim doběhl, se sípavým hlasem se snažil říct, co se mu stalo.

„Je tam. Je tam!“

Ukazoval na místo do tmy. Sean z muže ucítil alkohol a byl si jist, že je opilý. Viděl snad něco, anebo za to může jen ten alkohol a muž vlastně neviděl nic víc než svoje halucinace?

Kim se schovávala Seanovi za zády a pozorovala ten výjev.

„Co se vám stalo?“ zeptal se Sean znova, protože bylo muži špatně rozumět.

„Jděte se tam podívat a uvidíte, co se stalo. Pane bože!“ Pak se ten opilý muž svalil na zem a začal zvracet.

„Jste v pořádku?“ zeptal se, když muž vyprázdnil svůj žaludek. Čtyřicátník pokývl hlavou na znamení, že je v pořádku. Sean ho tam nechtěl nechat, ale pochyboval o tom, že by se s nimi na to místo vrátil, když byl tolik vystrašený.

„Dobře. Tak tu zůstaňte a my se zatím půjdeme podívat na to, co jste viděl.“

Společně s Kim se vydali na ono místo a trvalo jim to o hodně déle, než čekali. První, kdo zahlédl plachtu se zohaveným tělem, byl Sean. Z toho pohledu se mu udělalo zle, ale ze všech sil se snažil udržet svou večeři v žaludku.

Když spatřil tvář té ženy, nebo spíš to, co z ní zbylo, hned si vzpomenul na Carrie a srdce mu začalo zběsile tlouct.

To není možné!

Z myšlenek ho vyvedl Kimiin křik. „Pane bože!“ 

Vzpamatoval se, otočil ji tak, aby nekoukala na ten výjev, a objal ji. „Nekoukej se tam, Kim.“

Zalapala po dechu, jak se jí zmocňovala úzkost. „On se vrátil… Vrah Carrie se vrátil!“

Rozplakala se a Sean jen doufal, že tenhle zážitek nebude mít moc velký vliv na její dosavadní život.


Kapitolu věnuji Simones - děkuji za komentáře a doufám, že se ti kapitolka líbila :) Osmá kapitola by mohla být o víkendu.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Krvavá spoušť - Kapitola 7.:

5. MaggieLove přispěvatel
27.12.2013 [10:29]

MaggieLoveElis R1:
Neboj, teď už jsem všechny ty romantické chvilky vyčerpala a vrhnu se na vraha. Teda ještě musíš přežít 8 a 9. Kapitolu, než se objeví zase vrah.
Netušila jsem, že by tě mohla Ralphova část rozesmát Emoticon Proč ho napadlo, že to udělalo zvíře? Mněla to být spíš něco jako metafora, nebo přirovnání, jakože normální člověk by tohle udělat nemohl. (Zdřejmě se mi to nepovedlo plně vyjádřit) Emoticon
Tvoje komentáře mě vždycky povzbudí a slyšet, že píšu dokonale je pro mě něco úžasnýho, protože ohledně svého psaní jsem málo sebevědomá. Vždycky bych to všechno chtěla přepisovat a přepisovat, aby to bylo dokonalejší.
Ano snad jsem to už posunula na další úroveň. Jsem ráda, že ti to tak přijde, protože většinou vždycky uvíznu v nějaké části, kterou neustále opakuji dokola. Emoticon
Moc děkuji za komentář a budu se snažit, abys měla hned v dalších kapitolách vraha. Emoticon Už je přece jen na čase, aby si našel další oběť...

4. ElisR1 přispěvatel
27.12.2013 [10:07]

ElisR1Takže z pohledu Kim :D. Mám radost, že se už moc nebojí. Ale upřímně? :D Nejsem moc na tyhle romantický chvilky, takže se mi docela stýskalo po vrahovi :D.
Teď pohled Ralpha: Dobře, vím, že mě ten konec neměl rozesmát, ale já si prostě nemůžu pomoct. Výborně napsaný Emoticon, jenom si nedokážu vysvětlit, proč ho napadlo, že to udělalo zvíře? Jak by potom to tělo zabalilo do plachty a zakopalo? No nic, stejně to bylo bezvadně napsaný :D.
A ještě pohled Seana: Výborný. Vždyť to říkám pořád, že píšeš naprosto dokonale. Teď to začne být rozhodně zajímavý. Ne, že by to před tím nebylo, ale teď jsi to posunula na další úroveň. Jsem zvědavá, jak to bude dál. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. MaggieLove přispěvatel
07.12.2013 [15:00]

MaggieLoveSimones, děkuji za komentář Emoticon Nebuj určitě se nějaké té romantiky ještě dočkáš Emoticon

2. Simones
07.12.2013 [14:58]

ps: z toho polibku jsem byla nadšená Emoticon ani jsem to nečekala, tak snad mi brzo dopřeješ zase kousek té romantiky mezi nima Emoticon

1. Simones
07.12.2013 [14:56]

jsem si tu večeři a atmošku užívala s nima Emoticon aspoň malinký pokrok mezi nimi je Emoticon teda Ralph má ale "úžasnou" ženušku Emoticon já bych vyváděla ještě víc, najít mrtvolku v písku, brr Emoticon
ten konec na Kiminu psychiku se povedl Emoticon Emoticon

děkuji za věnování Emoticon kapitola se mi moc líbila! Emoticon těším se na další Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!