OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Krvavá spoušť - Kapitola 9.

06.01.2014 (14:00) • MaggieLove • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 425×

9. kapitola

Kim

Nemohla spát. Byla tak vyděšená, že nedokázala usnout ani při rozsvíceném světle, zvlášť když věděla, že několik metrů od okna jejího pokoje vykopali z písku mladou ženu.

Neustále se převalovala, cítila se, jako by měla zimnici, a před očima měla zohavené tělo neznámé ženy. Mozkem jí vířilo tolik myšlenek a vzpomínek, že ji z toho začala bolet hlava a nepomohl jí ani prášek, který dostala od Seana.

Nakonec ale vytoužený spánek přišel a ona upadla do úplného zapomnění, než se jí před očima začaly střídat děsivé obrazy snu, které se opakovaly stále dokola.

Probudil ji až hrubý hlas a silné ruce, které s ní jemně třásly. Ocitla se opět v realitě a sen pomalu odcházel někam do nejtemnějšího koutku její mysli.

„Kim, jsi v pořádku?“ zeptal se Sean, který ji nejspíš slyšel, jak křičí ze snu, a přiběhl jí na pomoc, protože si myslel, že s ní je někdo v pokoji.

„Jo. Byl to jen zlý sen.“ Přesto se musela dost snažit, aby uklidnila své bušící srdce. „Promiň, jestli jsem tě vzbudila.“

„Nespal jsem. Vážně jsi v pořádku?“

Ještě se trošku chvěla a po tváři jí stékaly slzy, ale když s ní byl Sean, její strach opadával rychlostí blesku. „Teď už ano.“

„Na, napij se. Udělá se ti líp.“ Podal jí sklenici s vodou, kterou měla na nočním stolku. Vzala ji do štíhlých prstů a naráz ji vypila. „Tyhle sny se ti zdají pořád?“

Poprvé za celou tu dobu si všimla, že k ní přiběhl jen v šedivých kalhotách. Prohlédla si jeho svalnatou mužnou postavu a veškerá slova se jí zadrhla v krku. Byl dokonalý! Aby se vzpamatovala, odvrátila tvář a zahleděla se na přikrývku.

„Když jsem byla v ústavu, ty sny se mi taky opakovaly, ale teď se mi zdají ještě častěji. Je to tím, že jsem přišla na místo, kde se to všechno odehrálo. Psycholog mi říkal, že to tak bude. Říkal, že všechny ty vzpomínky se mi budou nejspíš vracet ve snech, ale jakmile se se vším vyrovnám, sny by měly nadobro zmizet.“

Byla ráda, že jí nabídl, aby u něho přespala. Kdyby zůstala sama doma, nejspíš by se strachy zhroutila, i když ke zhroucení neměla daleko i tak. Položila prázdnou skleničku, opřela se o pelest postele a přitom si promnula oči.

„Jsou to děsivé sny. Neustále vidím jeho, jak se naklání nad tělem Carrie jako tenkrát, na sobě má masku a nic jiného. Je celý od jizev a říká, že ji musí potrestat za to, co udělala. Pak se najednou ocitnu na pláži a cítím, že za mnou běží. Pak se tam objevíš ty. Běžíš mi naproti, ale já k tobě nemohu doběhnout, jako bych uvízla na místě. Nesnáším, když se cítím jako slaboch.“

„Už na to nemysli, miláčku,“ řekl něžně a setřel jí slzu z tváře. Zahřálo jí u srdce, když v jeho tváři viděla něhu a pochopení. „Když na to budeš neustále myslet, akorát se z toho zhroutíš. Zkus konečně žít budoucností a ne minulostí.“

„To ale nejde. Nedokážu na to zapomenout.“

„Chceš se vsadit? Dokážu ti, že aspoň na chvíli na všechno zapomeneš.“

Vzal ji něžně za bradu a vtiskl jí polibek, který jí zabránil na všechno myslet, zapomněla dýchat a polilo ji horko. Měl pravdu. Na všechno zapomněla. Myslela jen na něho a na jeho ruce, které začaly putovat po jejím těle. Začal se nad ní naklánět, až ulehl na její pomálu roztávající tělo.

Když ji přestal líbat, Kim otevřela oči a střetla se s jeho žádostivým pohledem. Jeho duhovky se lehce leskly a zornice měl rozšířené. Při tom pohledu se zachvěla a Sean se sklonil k jejímu krku, kde jí divoce tepala žilka.

Pomalu se se svými horkými lačnými rty posunoval dál až k látce noční košilky a přes látku hnětl její levou bradavku, když do ní jemně kousl, zachvěla se a zasténala rozkoší. Vsunul své ruce pod její vláčné tělo, aby si ji přitáhl blíž, a znovu se vrátil k jejím rtům. Pak věnoval pozornost druhé bradavce.

Kim hladila jeho pevné paže, ramena a nakonec prsty zasunula do jeho černých vlasů. Laskal ji s vášní, která ji celou stravovala. Její tělo hořelo touhou, až se to nedalo vydržet, a tušila, že Sean je na tom stejně. Uchopil krajkovaný lem její noční košilky a pomalými pohyby jí košilku sundal, laskal každou část jejího odhaleného těla, až se dostal k pupíku a obkroužil ho svým jazykem.

Rukou se pomalu dostával mezi její stehna, až se konečky prstů dotkl nejtajnějšího místa na jejím těle. Přestal a s pohledem na Kim vstal a rychlými pohyby si sundal šedivé kalhoty. Znovu na ni ulehl, laskal ji, a když už věděl, že je naprosto připravená, pomalu do ní vnikl. Nejdříve se v ní pohyboval pomalu, něžně, pak tempo zrychlil a byl vášnivější, divočejší.

Nehty zarývala do jeho zad a aby si ho přitáhla blíž, nohy obtočila okolo jeho pasu. Trvalo několik minut, než začala cítit, že se blíží k vrcholu. Zasténala a on je postupně dovedl na samotný kraj jejich rozkoše, až nakonec oba přepadli, a jejich vášeň se roztříštila na několik částic a nakonec odezněla.

Kim usínala v Seanově náruči a nedokázala zapomenout na jeho něžná slůvka, která jí šeptal do ucha. Bylo příjemné někomu po dlouhých rocích samoty usínat v náručí.

Ráno (spíš odpoledne) se probudila do prázdné místnosti. Sean už neležel vedle ní, ale někam zmizel. Všechny vzpomínky ze včerejšího večera se jí vrátily. Při vzpomínce na jeho hladové rty a ruce se usmívala a nemohla přestat. Pak jí ale došlo, proč vlastně zůstala u něho doma, a najednou ji zase pohltila panika. Po městě pobíhá vrah a ona si tu leží, jako by se vůbec nic nestalo. Její psychika byla sice vyrovnanější než večer, ale pořád cítila svírající strach.

Ano, měla strach, ale nedalo se to srovnávat s nocí před šesti lety. Tento strach už dávno odezněl. Bála se, že se vrah vrátil, ale na druhou stranu, Sean má pravdu. Max Weheler se nemohl vrátit, protože duchové neexistují. Ne, tohle udělal někdo jiný. Ale kdo? Kdo mohl být tak brutální?

Nechtěla se k tomu už vracet, a tak na sebe hodila kraťasy a tílko, které si přinesla z domu, a vydala se dolů, odkud se ozývala hudba, když otevřela dveře pokoje.

Sean stál v kuchyni a dělal snídani, která provoněla celou místnost. Vzadu v obýváku měl puštěnou televizi, kde běželo MTV. Na sobě měl svoje černé džíny a opět se nenamáhal s oblékáním trička. Chvíli ho pozorovala. Byla slepá, když si myslela, že by k ní nemohl něco cítit. Od včerejška ví, že Sean k ní rozhodně něco cítí, stejně jako ona k němu. Možná to nebyla ještě láska, ale byl to cit daleko silnější než přátelství.

Ona má ale z těchto pocitů strach. Za svůj život měla jen jeden opravdu vážný vztah, pokud se tomu tak dalo říkat. Jmenoval se Jack. Bylo to ještě před únosem a dost jí ublížil. Bála se dalšího odmítnutí, které by mohlo přijít.

„Jak ti je?“ zeptal se Sean, když si všiml, že je s ním v místnosti. Ze skříně vytáhl kečup a natřel jím neupečené tousty.

„Fajn, ale mám šílený hlad.“ Když stála u kuchyňské linky, přešel k ní, objal ji a políbil. Tenhle důvěrný čin jí vyvolal v břiše několik motýlích záchvěvů.

„Dělám tousty. Dáš si?“ Hodil jednu várku toustů na talíř a šoupl ho k ní. „Není to sice nic moc, ale nic jiného není.“

„Myslím, že sním cokoliv, když mám hlad.“ Zakousla se do toustu a najednou jí došlo, co by mohla mít jejich vášnivá noc za následek. Když k ní byl opět otočený zády, začala mluvit.

„Víš, asi bychom si měli promluvit.“

Přikývl a pak se i se svými tousty posadil naproti ní. „Čekal jsem to. Tak začni.“

Nevěděla ale jak. Vypadla jí z hlavy všechna písmenka a slova se jí zadrhla v krku. Jak by asi tak měla začít?

„Víš, já neberu žádný prášky…“ Zadrhla se a Sean ji bedlivě poslouchal. Podle jejího výrazu poznala, že ví, jaké jí dělá problémy o tom mluvit.

„No, my jsme přece…“

Skočil jí do řeči. „Nepoužili žádnou ochranu.“

„Jo. Co když úplnou náhodou otěhotním? Jedna noc by mohla změnit nám oběma život.“

Něžně ji vzal za ruku a stiskl. „Miláčku, s tím si nedělej teď starosti. Co se má stát, stane se, a navíc, myslím, že my dva bychom byli skvělí rodiče.“

Tahle slova jí vyloudila na tváři úsměv. Vůbec se netajil s tím, že by mu nevadila představa mít s ní dítě. Dál už se k tomu nevyjadřovali a bavili se o příjemnějších tématech. Pohled jí sklouzl na ozdobnou obálku na stole.

„Co to je?“ Sám si dal na talíř tousty.

„Svatební oznámení. Víš, jak jsem ti povídal o tátovi, že se bude ženit?“

„Jo, dobře si na to vzpomínám.“ A taky si vzpomínala, jak z toho nebyl vůbec nadšený. „To je pěkný, že tě pozval, ne? Tak proč se tváříš tak kysele?“ Další zakousnutí do toustu. Na to, že říkal, že jsou nic moc, jí moc chutnaly.

„Popravdě si myslím, že mě tam nechce. Když opouštěl mámu, jasně řekl, že o naši rodinu už nemá zájem. Že začne žít nový život bez nás. Já jsem byl sice už dospělý, ale Clay to nesl zle, dokonce i máma, ale to už víš.“

„Určitě to tak nemyslel.“ Nic jsem o tom nevěděla, ale tušila jsem, že tohle právě potřebuje slyšet. „Kdyby tě na svojí svatbě nechtěl, asi by ti neposílal pozvánku, ne? Kdy se to vůbec koná?“

Podíval se na obálku a otevřel ji. Vytáhl růžovo-bílé oznámení se zlatým nápisem. „Za necelý týden v místním kostele.“

„Měl bys tam jít, když tě pozval. Aspoň ze slušnosti.“ Sledovala, jak s pohledem upřeným na svatební oznámení přemýšlí.

„Máš pravdu, měl bych tam jít,“ řekl po dlouhé chvíli. „Co kdybys šla se mnou?“

Tohle si musela vážně promyslet. Setkat se s rodinou Seana? Je tohle dobrý nápad? Dobře si vzpomínala, jak byl jeho otec podrážděný, když ji po smrti Carrie viděl. Stejně jako Seanova matka, která tvrdila, že měla Carrie pomoct a neměla utéct jak nějaký zbabělec. Ale copak to šlo jinak?

„Nevím, jestli je to dobrý nápad.“ Když však spatřila jeho pohled, raději hned souhlasila. „Tak dobře, půjdu.“

Koneckonců, už je to minulost. A to, že tam bude spousta cizích lidí, už úplně vypustila z hlavy. Nesmí být přece srab. Ono to přece nějak půjde.

„Stejně tam zůstaneme jen chvíli. Nechci koukat na tátu, jak si bere tu ženskou, která to dělá jen proto, že je úspěšný ve firmě a vydělává dost peněz.“

„Třeba nebude tak špatná a nakonec zjistíš, že má tvého otce opravdu ráda.“ O čemž nebyla až tak přesvědčená. Mladé holky si přece neberou staré lidi, kteří by jim mohli dělat otce nebo spíš dědu.

„Uvidíme.“ Podíval se na její prázdný talíř. „Chceš ještě tousty?“

„Ne, jsem plná.“ Zvedla se a začala mýt nádobí, jako by byla doma. Říkal jí, ať to nedělá, protože je host, ale ona jeho poznámku přešla a umývala dál. Copak by tam mohla nechat takový nepořádek? Co ji rozčilovalo, byl svinčík všude okolo, kterého si všimla hned večer, když přišli. Bylo jasné, že tenhle dům potřebuje ženskou ruku.

„Možná by nebylo na škodu sehnat si někoho na úklid. Kdy naposledy jsi tu uklízel?“

Se zamračením si prohlédl místnost. „Je tu uklizeno, až na některé maličkosti.“

„Tak to mám nejspíš halucinace,“ prohodila výsměšně. „Nepotřebuješ jít náhodou do práce? Že bych to tu dala do pořádku, ty mi tu teď akorát budeš překážet.“

Dlouho si ji prohlížel, než konečně řekl: „Že tys v léčebně moc koukala na Monka? Ten taky přehnaně uklízel, a když jsem viděl tvůj dům, tak by to tomu odpovídalo.“ Zasmála se.

„Ne, nekoukala. Jsem jen ráda, když má všechno svůj pořádek a místo.“

Začala být mírně nervózní, protože zpozorovala, jak si ji lačně prohlíží jako v noci. Vzpomněla si na jeho polibky a doteky a ze všeho nejvíc si přála, aby ji znovu odnesl do ložnice.

„Chceš mě vyhnat z vlastního domu jen proto, abys tu mohla uklidit?“ řekl pobaveně. Zvedl se ze židle a přešel k ní, aby ji mohl zezadu obejmout. „Mě se jen tak nezbavíš, miláčku. Víš, že je moc hezký tě tu pozorovat? Jako bys sem patřila, a když jsem vedle tebe usínal, přál jsem si, abych mohl vedle tebe usínat každý den. Co kdybys tu dneska ještě zůstala? Mohli bychom si udělat pěkný večer.“

Usmívala se, jeho slova ji zasáhla hluboko uvnitř srdce, celá se rozplývala a doufala, že taková slova od něho uslyší ještě několikrát a možná i ještě krásnější.

„To je dobrý nápad,“ špitla a měla co dělat, když ji políbil za ucho. Zachvěla se. Netušila, že by to mohlo být tak citlivé místo.

Vystřídalo se v ní tolik pocitů, až myslela, že se jí podlomí kolena. Sean pokračoval dál ve svém bádání a ústy putoval po krku a zase nahoru.

„To je snad poprvé, co neprotestuješ nebo nemáš nějakou výmluvu. Co se to děje?“

„Měla bych protestovat?“ znovu špitla. Otočil si ji k sobě a hluboce jí pohlédl do očí.

„To rozhodně ne.“

Pomalu se k ní sklonil a měkce přejel svými rty po jejích. Celé tělo se jí začalo chvět ještě víc, pokud to bylo ještě možné.

Srdce jí zběsile tlouklo a jediné, co věděla, bylo, že ho chce. Rukama ho objala a tím si ho k sobě přitáhla blíže, až mohla ucítit jeho pevné svaly schované pod tričkem. On rukama zajel pod fialovou látku jejího tílka a rukama přejížděl po hebké kůži jejích zad. Vyrušil je až zvonek, který začal divoce vyzvánět.

Sean s neochotou opustil její rty. „Co kdybych se na ten zvonek vykašlal?“

Souhlasila by, kdyby ten zvonek nezvonil tak naléhavě. „Jdi tam, třeba to bude policie. Možná mají nové informace o oběti.“

„Hned jsem tu. Nikam nechoď.“ Neochotně ji opustil a vyšel z místnosti.

Ona zatím uklidnila své zběsile tlukoucí srdce a chvějící se nohy.

Je to jen taková oddechová kapitola :) Dala mi dost zabrat, protože jsem chtěla konečně urychlit jejich vztah, abych se mohla vrhnout na kapitoly s vrahem a konečně rozjet celý případ. :) Zdá se mi, jako bych uvízla na určitém bodě, a teď nevím, jak dál.

Doufám, že se kapitola líbila. Další kapitolu mám v záloze, takže ji přidám, co nejdříve.

Autor: MaggieLove (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Krvavá spoušť - Kapitola 9.: