OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Láska ve větru - 56. kapitola

29.02.2012 (10:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 886×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

56. kapitola - Ano

Chester

Sedím na zahradě v měkké trávě a jsem trochu nesvůj, jak je naše temnota ozářena tolika svíčkami a úplňkem, který svatbu povznáší vážně na něco kouzelného. Co chvíli se trochu nervózně zadívám k domu. Ti, co nás s Di znají a nemohli si nechat ujít příležitost vidět mě na kolenou (a to doslova), se pomalu houfují. Když se otočím za sebe, vidím Nicka, jak se na mě pobaveně šklebí. Oplatím mu škleb a prsty si zajedu za obojek, co mám na krku, abych se mohl trochu víc nadechnout.

Podle Diiných instrukcí mám na sobě úzké černé kalhoty s těžkým páskem, ve kterých se jí líbím nejvíce a jsem také nezlověstnější. Jinak jsem bosí a mimo toho komického obojku nemám nic. Je mi jasné, jak moc se ostatní mým vzhledem baví.

Já, když mi ráno řekli, jak má tahle svatba vlastně probíhat, jsem se moc nebavil. Vlastně jsem stál naproti zrcadlu pouze v kalhotách se širokým obojkem na krku, od kterého vedl dlouhý řetěz, a loučil se s posledními zbytky hrdosti, které mi ještě zbyly. Pak jsem se na sebe zašklebil. Jo, hochu, co čeho ses nechal uvrtat, to máš, pomyslel jsem si v duchu. Lepší, když budu sedět jako věrný pes u nohou Di, než aby ona seděla u těch mých.!

Když ji spatřím, jak vyjde z domu, dech se mi zastaví. Přestanu se válet na zemi a kleknu si, abych na ni fascinovaně zíral, zatímco se k nám spolu s Dickem a Desire blíží. Mia jí ještě za pochodu rovná šaty a ona… Vypadá nádherně.  Bílé šaty jí dodávají nevinnosti a ty černé perly se lesknou ve svících a poukazují na vzhled hodné upíří princezny. Tak moc jí to sluší, že od ní nejsem schopný odtrhnout oči.

Ostatní pořádně ani nevnímám. Vidím jen ji, a když jí kdosi podá kytici lilií, bodne mě kdesi pod klíční kostí a ztěžka polknu. Je to jen takový okamžik, ale já tu chvíli poznám chuť hořkého štěstí…

Diana mi lehce oplatí úsměv a stydlivě skloní hlavu, zatímco ze mě nespouští oči, ze kterých září láska a něha, tak silná, až se mi svírá hrudník. Mělkým dechem vdechuju vůni lilií a emoce mě naprosto strhávají, protože … mám svou Di, ale vůní a trochu i vzhledem mi připomíná mou Eleanor, až mě z toho bolí srdce. A cítím se neskutečně šťastný…

Náležitě a uctivě pokleknu, zatímco ji ke mně Dick vede a všichni ji obdarovávají úsměvy a toužebnými pohledy, aby jednou stály na jejím místě. Její svědek se postaví za mou maličkou a Mia ze země zvedne řetěz, který je připoutaný k mému obojku a slavnostně ho Dianě podá.

Moje budoucí žena jej uchopí do dlaně a nedokáže zadržet velký úsměv.

Na kamenném stole, který sem Ball s Dickem speciálně přepravili, stojí kalich s úžasně vonící lidskou krví, dobrovolně poskytnutou Desire…

A za stolem v černém obřadním rouchu Mike, který je jako jediný z lovců upírů vysvěcený k obřadům… Jelikož je požehnaný samotnou církví, má podle něho obřad skutečnou kouzelnou moc. Sice tomu nevěřím, ale dodává všemu jakési váženosti a Di se to zamlouvá. O to mi jde především!

Zbývají nám ještě dva kroky k obřadnímu oltáři, protože tam prý musíme dojít společně, tak jdu po čtyřech jako šelma, zatímco Di drží řetěz od obojku a nese se vedle mne jako princezna a celá mě okouzluje natolik, že z ní nespouštím oči.

Hudba, která se line z hrací skříňky, podtrhuje omamnou atmosféru a až bolestně připomíná Eleanor, protože ona si ji vždy pouštěla a broukala ji svým maličkým dcerunkám, z nichž si jednu beru za svou ženu… Svou lásku a Šťastnou krev. Ta podmanivá melodie mě skutečně bere za srdce…

Když dojdeme ke kamennému stolu suplující oltář, zastavíme se, a zatímco Di dál v dlani svírá řetěz od mého obojku, já zůstanu klečet vedle ní. Tahle celá svatba bude delší než ty běžné. Bude mít dva obřady.

Mia s Mikeem a Dickem nám to naplánovali do detailů.

Mně zbývalo jen se divit a přijímat pokyny. Zadívám se na Mikea, který s vážnou tváří rozevře desky, které třímá v rukách a začte do textu.

„Aby tento obřad byl požehnán, prosím, nechť svědci prolijí svou krev,“ hlesne podmanivým hlasem a zvedne k nám oči, ve kterých se odrážejí světla svíček. Podá Dickovi i Mie dvě zdobené obřadní dýky, kterými se říznou přes hřbet dlaně a otisknou svou krev do tvrdého chladného kamene, jako by to byl největší svědek naší lásky.

„Žehnáme tomuto obřadu!“ vysloví oba najednou a znovu si stoupnou za nás.

„Vážení lidé a upíři,“ řekne podmanivým chraplavým hlasem Mike. „Sešli jsme se zde v tuto noc, za úplňku, abychom zpečetili svazek Diana a Chestera, kdy Diana pojme Chestera za svou jedinou právoplatnou oběť!“ Pokyne mé maličké, která hrdě vypne hruď a pomalu se začne otáčet, aby ji všichni viděli, ale vlastně se spíše ukazuje měsíci… Aby ji viděl a přijal mezi upíry, kteří se stali oficiálními vlastníky kořistí.

„Bude ho ctít a milovat. Bude mu oporou i Šťastnou krví!“

Di se obrátí zpátky k Mikeovi a zhluboka se nadechne, jako by cítila, jak se do ní vlévá sílá a láska.

„Tento svazek by měl být požehnán samotnými nesmrtelnými, neboť podléhá temné mocnosti, ale i přesto je prosycen láskou, krví i touhou být navždy spolu!“

Nejsem za ta slova moc šťastný, protože si nejsem jistý, jestli požehnání nesmrtelnými a bezcitnými tvory bychom právě potřebovali. Doufám jen, že obřad uzpůsobili tak, aby náš svazek vydržel a přitom po nás nešly nějaké komické temné síly.

„Diano, přijímáš Chestera jako svou kořist, jako svého otroka a muže, který ti bude navždy patřit?“ řekne vážně Mike a dívá se jí důležitě a podmanivě do šedých něžných očí. „Budeš ho ctít, věrně milovat a dávat mu Šťastnou krev? Budeš mu vždy oporou i láskou a nikdy ho neopustíš?“

Zvednu k Di oči a zadívám se jí do obličeje osvětleném zapálenými svícemi a měsíčním světlem. Kdo by řekl, že se někdy dostaneme do téhle situace. Kdo by uvěřil tomu, že já se nechám dobrovolně zavázat k tomu, že už budu navždycky její obětí? Naše začátky o tom rozhodně nevypovídaly!

Moje maličká se zhluboka nadechne: „Ano!“

Líbí se mi, jak její hlas zní sebejistě a zamilovaně, téměř natěšeně! Očima se na ni usměju. Vlastně se více děsím toho druhého obřadu, protože ten už bude oficiální. Jako u lidí. Tam už budu také slibovat a zavazovat se k něčemu. Tady jen přijímám. Tady jsem ten podřadný, ale kupodivu mě to neponižuje tak, jak jsem čekal. Těší mě, že jsme si ty místa vyměnili. Vím, proč to dělám a nevšímám si toho, co si o tom myslí ostatní upíři, kteří to považují za holý nesmysl, protože tohle je pod upíří úroveň. Pod upíří možná, ale ne pod úroveň karikatury. V duchu se tomu musím usmát, protože si uvědomím, že jistým zvráceným způsobem se mi tohle docela i líbí.

„Diano, podepiš svého otroka Chestera svým jménem. Tím bude stvrzeno, že tento upír je Ti navždy zavázán svou láskou a oddaností!“ řekne Mike a se zádumčivým výrazem Dickovi podá podivné starodávné pero, které vypadá spíše jako něžná zbraň. „Od této chvíle Ti Chester patří a ty se k němu musíš chovat s úctou a něhou. Musíš se nechávat živit soucitem a dodávat jeho věčnému životu smysl!“

Nespouštím ze své maličké, která se tváří mírně stydlivě, oči. Sleduju každý její pohyb. Jak se natahuje pro stříbrný hrot. Jak si zastrkuje pramen vlasů za ucho, když se ke mně sklání, aby mě si mě mohla ocejchovat.

Zadívá se mi do očí a usměje se.

Oplatím jí ten pohledem a vypnu hrudník, připraven stát se jejím otrokem.

Jakmile se mě dotkne hrotem, poznám, že jde o stříbro. Napnu svaly a nedávám na sobě znát bolest, kterou právě prožívám. Pro ni jsem schopný to vydržet. Už jsem si díky Upíří slasti zažil i horší… Držím a dívám se jí zpříma do šedých zamilovaných duhovek.

Když mi na hruď napíše celé své jméno, skloní se a několikrát nápis olízne a políbí, aby mi zůstala jizva…

Na okamžik Di střelí pohledem k Dickovi, který s úsměvem přikývne. Jako by ji nabádal k tomu, aby mi ukázala, jak jizva bude působit.

Když se ke mně nahne v náznaku pohlazení, nejistě se usměju a očekávám rozkoš a erekci v kalhotech, což mi obřad trochu znesnadní, ovšem… V momentě, kdy mi prsty přejede po svém podpisu, jsem rád, že klečím, protože by mě to, co ucítím, nejspíš srazilo k zemi.

Jako by mi do mého chladného srdce zabodla šíp. Ne ovšem otrávený, ale Amorův. Dívám se na ni, jako bych ji viděl poprvé v životě, cítím tu prudkou vlnu zamilovanosti, až mě z toho v oblasti jejího podpisu svírá a bolí, zatímco u žaludku zažívám podivné slastné bodání.

Di se nadšeně zazubí, zatímco na ni rozechvěle zírám a chvěju se v němém údivu… Tohle není jizva slasti, ale zamilovanosti. Tahle mi pokaždé připomene lásku, kterou k ní cítím a ta je tak silná, že mi vyráží dech.

„Dej mu napít své krve, která mu navždy bude náležet jako Šťastná! Tím i Ty mu dokážeš svou lásku a oddanost jako jeho paní!“ řekne s lišáckým úsměvem Mike a Diana mi k ústům přiloží své zápěstí a dívá se na mne svrchu s neobyčejnou něhou ve tváři.

Když se do ní zakousnu, zasáhne mě ta nejšťastnější krev, kterou jsem kdy ochutnal… Pevně ji chytím za zápěstí a zabublám jí do čerstvé rány, když se mi do pusy dostane její krev. Pokouším se ovládat, aby na mě nebylo něco vidět víc než je nezbytné nutné, ale... Přestanu to vnímat. Je toho na mě moc a nejsem schopný to zvládat. V hrudníku mám pořád ten šťastně bolavý pocit, zatímco v hlavě a v kalhotách absolutní bouři. Ještě štěstí, že je tma a ne každý vidí až do předních řad. Vzdáleně slyším, že někdo sténá a vzdychá, ale vůbec nevím, jestli to jsem já nebo Di. Ta její abrózie mi totálně vymývá hlavu, takže po pár doušcích už jen pluju na vlně té nejlepší krve, jakou jsem kdy pil a okolní svět přestanu vnímat úplně.

Di ode mne celá rudá téměř oderve své zápěstí.

„Chestere, na důkaz toho, že přijímáš svůj ortel a budeš již navždy trávit život v oddanosti a lásce po jejím boku, zatímco ji budeš chránit v každé situaci a budeš schopný za ni položit i svůj život, jí dej napít ze své krve, protože ona je Tvou paní a Ty i Tvá krev jí nyní náležíš!“

Mikeovy další instrukce slyším tak nějak tlumeně. Nestačím se ani vzpamatovat a už cítím, jak mi Diiny špičáky protínají zápěstí, které jsem k ní pozvedl s oddaným výrazem. Dlouze vydechnu a přitisknu ji k sobě, jak jen mohu. Nejradši bych zavyl, ale už tak se ponižuju víc než dost. A to jsem si myslel, že obojek je vrcholem toho, co tu budu předvádět. Kdybych tušil, co všechno tenhle obřad bude obnášet, neměl bych na něm ani ty pitomé svědky! Cítím její jed snad v každé části svého těla, a klepu se jak puberťák na další dávku, chci víc a nejradši bych to dotáhnul až do konce. Pomalu mi začíná být jedno, že nás všichni pozorují.

Když ji ode mě náhle někdo oderve, beru to jako krádež něčeho, na co mám nárok. Teprve potom si uvědomím, že nemůžu vystartovat po Diině svědkovi. Navíc když mě právě zachránil před vysátím. Ruce mi klesnout, slabostí se svezu do sedu, zatímco Di ještě jemně svírám rukama, a s hlavou skloněnou se z toho snažím dostat, ale mám absolutně dost. Kdybych se teď měl postavit na nohy, nejspíš by se mi podlomily kolena.

„A nyní zpečeť tento svazek vypitím poháru zdravého rozumu,“ pozvedne Mike číši, ve které je pro Di připravená lidská, dobrovolně darovaná, krev, díky níž nezešílí. „A dokaž, že mu budeš dobrou paní a nikdy ho neopustíš. Nikdo ho nepřestaneš milovat,“ řekne Mike a podá jí pohár, jehož vůně mě teď vůbec nezajímá, když … mám svou šťastnou.

Di poslušně začne pít a Mike pokračuje: „Od této chvíle Ti požehnání i tento obřad dovoluje pít jeho krev bez toho, abys byla posedlá. Jelikož on Ti patří a je Tvou šťastnou krví i stvořitelem, už nikdy Tě při sání jeho krve neovlivní paranoia!“ Jeho tón naznačuje, jako by se jednalo o jakési zaklínadlo a další požehnání, které nám náleží.

Tomu se rozhodně nebráním. Bude příjemné, když si budeme dopřávat společnou slast!

Di dopije pohár a otře si rty, zatímco jej položí na kamenný oltář.

„Prohlašuji Vás za upíra a jeho kořist!"

Zhluboka se nadechnu a cítím, jak se mi do žil vlévají tyhle slova. Už zpoloviny k sobě patříme… Jako bych jí skutečně náležel. Je to tak silný pocit, že když na ni pohlédnu, vidím ji naprosto jinak. Jako bytost, od které by mne nikdy neodtrhli, ať by se snažili jakkoliv. Protože já jí náležím!

„Chestere, Diannin otroku, povstaň…“ hlesne tichým autoritativním hlasem lovec upírů a dravě se usměje, jako by mi ten chomout přál. Div, že si nemne ruce, syčák!

„Obřad se ubírá nyní k uzavření oficiálního svazku, kde jsou si tito dva rovni. Rozhodli se pro společný život, kde láska a naděje jde s Vámi a žehná Vám! Požehnejme jej tedy i my! Pozvedňete své číště a napijte se!“

Nejistě se zadívám kolem, kterak upíři upíjejí z kalichů krev a lidé svěcennou vodu…

„Diano,“ osloví Mike mou paní. „Tvůj Chester ti již navždy patří. Patří mu jeho tělo, jeho láska i duše… Tento obřad Vás prohlásí za muže a ženu. Za manželé, kteří si budou rovni! Budou se ctít, milovat i podporovat a to až na věky.“

Zadívám se na Di, která se mírně chvěje, ale evidentně dojetím i touhou, aby brzy náležela i ona mně…

„Chestere, přijímáš svou paní, svou Šťastnou krev a lásku Tvého života za svou ženu, která bude mít stejná práva a povinnosti jako ty? Budeš ji milovat, ctít a chránit i za cenu svého života? Budeš ji činit šťastnou a starat se o ni?“

Zhluboka se nadechnu. A je to tady. Slib. Ještě jsem se pořádně ani nevzpomatoval z prvního obřadu a už se zavazuju k věčné lásce. K lapení do sítí manželství. Slova navždy a věčnost mě nikdy dřív tak nestahovaly krk jako právě teď. Slibuju, že se vyvaruju všech chyb, že budu ten nejlepší z nejlepších a Di se mnou bude šťastná. Polknu, protože mi hlavu proletí zákeřná myšlenka, že k tomuhle slibu si měla vybrat někoho jiného. Někoho, kdo má předpoklady pro to, aby všechno z toho splnil. A ne chorobného smolaře jako jsem já.

Zadívám se na Di, která vedle mě stojí a čeká na mojí odpověď.

Potřebuju se ujistit, že tu pořád je, že tu je a bude mě milovat, i když nebudu vždycky stoprocentní. Protože já si ji chci vzít i se všemi jejími chybami. Se vším, co k ní patří a dělá jí takovou bytostí, jakou je.

„Ano," odpovím rozhodným hlasem a cítím, jak nepříjemný tlak z mojí hrudi pomalu mizí.

Mia mi podá prsten, na kterém je vyryto jméno člověka, kterého jsem nenáviděl ze všeho nejvíc… Byť jen proto, že on svobodně získal srdce mé Eleanor. Cítím, jak se mi ten prsten zarývá do kůže, jako by byl z čistého stříbra a nápis Daniel mne téměř ironicky pálí do prstů. On miloval ironii, stejně jako jeho dceři, mu sálala z očí… Nenáviděl jsem to a nyní… Bych bez toho nedokázal žít, uvědomím si, když Di pohlédnu do tváře, ze které se do mě zabodává sarkasmus, který získala po otci.

S láskyplným pohledem jí navléknu prsten na prsteníček a topím se v tom něžném uzardění jejích tváří.

„Diano, přijímáš Chestera, svou první lásku, Šťastnou krev i oficiální kořist za svého manžela, který bude mít stejná práva a povinnosti jako ty? Ve vztahu s ním mu budeš rovna a budeš jej věrně milovat, pečovat o něj a budeš mu navždy oporou? Budeš ho činit šťastným a nikdy ho neopustíš?“

Di se zhluboka nadechne a otevře ústa v odpovědi.

„Diano, bereš si vraha svých rodičů? Vraha své matky, který zabil svého prvního následovníka? Týral tě a donutil tě, aby ses do něj zamilovala a dávala mu až do konce tvých dnů šťastnou krev? Vážně si bereš toho, kdo ti tolikrát ublížil?" ozve se hrubým hlasem upír, který vystoupí z davu a zadívá se jí do očí téměř opovržlivě, zatímco ji vybízí k tomu, aby … mě odmítla!

Před očima se mi jako film odvíjí všechno, co jsem jí provedl… Jak jsem s ní zacházel a jednal sobecky podle svého. Vzpomínky nevynechají ani mou Eleanor, kterou jsem mučil a zabil. Zabil jsem i její otce, jenom proto, že jsem k němu cítil neskutečnou nenávist jsem ho mučil jako nikoho jiného…

Když mi Di znovu pohlédne šedýma bojovnýma očima, zastaví se mi dech. „Ano,“ vysloví a navlékne mi prsten, na kterém je ironicky vyrytý nápis Eleanor… Sevře se mi celé nitro.

Z očí jí vytrysknou šťastné slzy.

„Prohlašuji Vás za muže a ženu! Za manželé, které ani smrt nerozdělí! Polibte se!“ řekne radostným a vznešeným hlasem Mike a Di ke mně malým krůčkem vykročí, aby zpečetila náš obřad a celá se mi oddala…

Schovám ji do své náruče a vděčně a láskyplně políbím, abych jí poděkoval za to, že si mě vzala, i přesto, co tady teď slyšela. Když to ten hajzl zakřičel, úplně jsem ztuhl, a napjatě jí hleděl do očí, zatímco jsem přemáhal nutkání najít v hloučku upírů toho hajzla a rozbít mu hubu!

Náhle mi něco dochází… To všechno, co řekl… Věděl toho příliš mnoho! Víc než by normálně upír pohybující se v naší blízkost mohl vědět!

„Tímto je obřad oficiálně skončen!“ zahalasí Mike a zpod oltáře vytáhne samostříl, který měl pro všechny případy u sebe.

„Miluju tě, můj muži a teď ho zabij, sakra!“ Di se mi blyštivě zadívá do očí a odstoupí ode mne, zatímco já ji naposledy políbím a vylétnu za upírem, který před námi začal utíkat. Dick, Mia i Cristoball jsou mi v patách, zatímco Mike střílí natolik mířené rány, že i na tu velkou vzdálenost vždy mine upíra jen o kousek a především nesejme nikoho z nás.

*** *** ***

Už toho hajzla drží Cristoball pod krkem, když se náhle Dick zarazí a soustředěně protočí oči. „Do hajzlu! To není on!" zavrčí zoufale a žene se zpátky.

Jsem rád, že poslouchá Diiny myšlenky a ví o všem, ale … rád bych byl také jednou informován víc! „Cože?!" otočím se vyděšeně.

„Musíme zpátky!" zavolá na nás a mizí v dáli.

Na nic dalšího nečekám a letím za ním.

Cristoball mě po pár metrech dohoní. „Tamten je v prachu, už škodit nebude," zašklebí se spokojeně.

Jak se Ti líbila svatba?

A za kým myslíš, že právě teď upíři letí a chtějí ho oddělat?

Děkuji za komentář.

Snad se Ti svatební kapitola líbila :o)

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska ve větru - 56. kapitola: