OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Láska ve větru - 61. kapitola

14.03.2012 (16:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 912×

EDIT: Článek neprošel korekcí. 

 61. kapitola - „Bolí to?“

O dva dny později…

Cristoball

„Ahoj Ang..." usměju se a shlédnu ji. Celá se chvěje a přivírá oči, jako by pociťovala bolest. „Děje se něco?" A náhle mi to dojde. „Hned jsem zpět, holčičko. Tatínek si jenom něco zařídí, hraj si pěkně s Ballůem..." hlesnu do nitra pokoje. Zavřu za sebou a něžně uchopím Angelininu hlavu do dlaní. „Pomůžu ti…" zašeptám a zakousnu se do ní. Nevynesu ji láskou do nebe, ale dám jí najevo, že mi na ní záleží a že má ... stále šanci. Její krev je sladká tak, jak jsem nikdy nezažil. Upír lační po další, ale já se potom, co jí dám do těla dostatek jedu odtrhnu. Nechci ubližovat ještě jí a obírat ji o to, co potřebuje pro život. Zadýchaně se opřu o zeď a uvědomím si, že se cítím, jako by se mi do těla nalévala síla. Navíc mám tu sladkou chuť na jazyku a ... nemůžu se soustředit na nic jiného, jak mě to strhává touhou.

Angela se udýchaně opře o zeď naproti mně a vypadá lépe. „Díky,“ vydechne. „Měl bys ze mě pít častěji…“ Pousměje se a sjede mě pohledem. „Co se ti stalo?“ Přijde blíž, když vidí, jak mi skrze rukáv košile prosakuje krev. Když mi chce rukáv vyhrnout, zakročím a nenechám ji.

„Nic,“ zamumlám a odtáhnu se. „Musím už jít,“ ušklíbnu se a uhnu pohledem. Nechci, aby se vyptávala a tak raději zmizím za dveřmi. Nejsem si jistý, jak bych vysvětloval tu rozsáhlou ránu na paži, kterou jsem si vlastně udělal sám. Padnu zády do peřin a posmutněle se zadívám na mou Vinnie… Nechci ublížit ani jedné z nich, ale budu muset…

„Ty jsi smutný…" fňukne něžně a obrátí na mě své zelenomodré nevinné oči, zatímco nechvává psa skákat nám po posteli a jemně ji kousat do prstů.

Mám nutkání toho čokla srazit jednou ranou k zemi. Jako nižší tvor mě tím svým hopsáním totálně štve, ale … jako člověk jsem zvířata měl rád a proto v sobě nepodporuju tu touhu ho zabít, ale nechávám ho, ať mi leze na nervy. Utužuju se tím a snažím se být znovu lidský.

„Princezno, s tebou jsem nejštastnější na světě..." vydechnu a zaryju si drápy do dlaní, zatímco se k ní nakloním a lehce ji políbím na čelo. Každý dotek, každé moje slovo... Mám pocit, že už i to jí ubližuje! Zranuju jí tím, špinim, przním tak nevinnou holčičku a nenávidím se za to.

„Ne,“ zavrtí hlavou. „Vidím, že jsi smutný…“ zatváří se nešťastně. Přitiskne se ke mně a hladí mě po tvářích. „Udělám si z tebe koníka…“ usměje se a obkročmo se mi posadí do klína.

Mám chuť zavít jako zvíře!

„Bolí to?“ vyděsí se, když vidí, jak se pod ní propínám a snažím se v sobě udupat tu nenasytnou upíří touhu po její nevinnosti.

Usměju se na ni, což ji uklidní a mírně se mi na klíně zavrtí, až zvrátím hlavu. Víčka křečovitě stisknu k sobě a snažím se nevypustit zasténání.

„Ballů…“ pokouší se mne přesvědčit, abych se na ni přece jenom díval. Odvážně mě pohladí po tváři a nahne se ke mně.

Když se rty dotkne těch mých téměř motýlím dotekem, cítím v rozkroku takovou touhu, že mi je jasné, že ji tam musím pěkně tlačit moje tvrdost.

„Ballů!“ vyjekne náhle.

Otevřu víčka, zatímco mnou prochází záchvěvy nehorázně zvrácené touhy a štěstí. Sen každého pedofila, když má na klíně dětskou nevinnou dušičku, která se mu věnuje tímhle způsobem. Týrá mě tím a ty její doteky jsou tak sladké, slastné, až mám pocit, že vyletím z kůže. Horší mučení jsem nezažil, protože ... mně se to líbí a ji to ničí.

Obličej mi protne strach, když před sebou zírá na svou dlaň, celou od krve. „Ty krvácíš?!" vydechnu, ale ta krev... nevoní jako lidská. Zpozorním. „Ty ses otřela o mně..." hlesnu uvolněně a jemně jí setřu tu lepkavou rudou tekutinu z dlaně. „Neboj se. To je jenom moje krev. Neublíží ti. Nic se nestalo. Trochu jsem si ublížil, ale mně to nebolí. Princezno, nelekej se..." pohladím ji s úsměvem po tvářích a snažím se jí z obličeje vymazat to zděšení.

„Proč sis ublížil?“ hlesne a pozorně si prohlíží krev, která se mi propíjí i přes košili. Znovu se mi zavrtí na klíně, až jí vyjdu klínem vstříc a nejraději bych si nafackoval! „Co ti je?“ fňukne bezradně. „Já myslela, že máš mazlení rád…“ Zklamaně skloní hlavu.

Já bych si snad rval vlasy! Hořce polknu a usměju se na ni, zatímco zatínám drápy do bílého prostěradla, poskvrněného mou krví. „Mám mazlení moc rád… Ale s tebou je mazlení tak nádherný, princezno, až jsem z tebe úplně hotovej..." vydechnu.

Nevinně se na mě usměje a znovu se ke mně nahne.

Dívám se jí zblízka do těch modro zelených čistých očí a mám pocit, jako bych umíral. Ten cit je tak silný, tak bolestivý! „Lásko..." zanaříkám slastí a pevně zatnu víčka k sobě, když se mi znovu otře rty o ty mé. Mučí mě! Tak moc mě týrá, že mám pocit, že bych se dokázal ukojit při jediném pohybu v jejím těle. Nádherná nevinná holčička, která ... po mně touží. „Vinnie, do hajzlu... To je nádherný," zasténám znovu, když mi přes rty přejede jistěji a prohnu se pod ní, zatímco se mi v těle míchá chtíč, nechutná zvrácená touha a ... láska. Zatínám si drápy do dlaní, ale kupodivu to bolí i dodává rozkoš tak moc, že vím, že jí neublížím. Nevrhnu se na ní, ale ... beztak bych s tím měl přestat. Měl a to hned. Znovu při tom nevinném doteku jejích rtů zasténám a cítím až bolestivou erekci mezi nohama, na kterou se tlačí, aniž by tušila, jak zvráceně bych si ji chtěl vzít...

Dál mi soustředěně pusinkuje rty, ale stále se jí to nezdá. Vyčítavě mi pohlédne do očí a ohrne dětinsky rtíky. „Ty mi to nevracíš…“ Horkým dotekem své dlaně mi zrychlí dech. „Ballů!“ zaúpí naléhavě.

Dlouze a bolestně si povzdychnu a jemně ji obejmu a lehce ji začnu líbat na rty. Dávám jí takové motýlí polibky, ale přesto se to ve mně pere a já pocituju bolest i slast zároveň a tiše naříkám při každém doteku, který mi dá i který si od ní vezmu.

„Vinnie…" zachraptím. „Nevím, jestli bychom tohle měli… Nechci ti tímhle ublížit," dostanu skrze zuby slastně a lehce zvednu hlavu. Když mi však svými rty něžně stiskne spodní ret, hlava mi klesne zpátky do polštáře. Jako by měla nad mým tělem naprostou převahu. Jako bych proti její nevinnosti byl bezbranný.

„Vždyť mi neubližuješ. Je to moc hezký,“ usměje se a čím víc ji nechávám, aby mě hladila, tím jistěji se o mě otírá. „Líbí se ti to?“ ptá se stydlivě a napjatě zároveň, jako by se bála, co jí odpovím.

Bezmocně se usměju. „Nikdy jsem nic tak nádhernýho nezažil…" vydechnu pravdivě a jsem úplně zoufalý z toho, co se mnou tyhle nevinné doteky dělají. Nikdy jsem se jim jako člověk nepoddal, a jako upír už vůbec ne, to jsem měl jen divoký sex, ale tohle!? To je peklo pro upíry a nebe pro mě...

Potěšeně se usměje a rozkošně zčervená. „Ani já…“ přizná s ostychem a znovu mě políbí. „Jak to pokračuje?“

Div nezaúpím, když mi řekne ty věty…

„Vinnie," zasténám a odmítám se hnout, jinak bych ji tvrdě přirazil k sobě, převalil se na ní a roztáhl jí nohy, abych ji zbavil dětských iluzí, které o mně má. „Princezničko, pokračování to má, ale nejsem si jistej, jestli na něj seš připravená," hlesnu těžkým chtivým hlasem. „Nechceš raději zůstat u takovejhle jemnejch doteků? Nerad bych tě tím nějak vyděsil nebo dělal něco, co by se ti nelíbilo. Chci, aby ti bylo krásně, víš?" usměju se na ni. „Co kdybychom si raději přečetli pohádku nebo si hráli s malým Ballůem?" mrknu na ni a snažím se ji svést jiným směrem, jinak ji snad dneska ještě přefiknu. „Nechci tě trápit tímhle. Chci, abys byla hrozně moc šťastná, holčičko moje…" zašeptám jí do ucha a něžně ji k sobě přivinu. Nedokážu si odpustit ty motýlí doteky na jejích zádech a tak ji hladím a laskám ve vlasech, vdechuju její vůni a připadám si jako v ráji, do kterého nepatřím. Protože ona je anděl, kterému já pomalu škubu pírka z křídel a mučím ji svým chtíčem, který mě samotného děsí. Nenávidím se za to!

„Nechci si číst," zavrtí rážn hlavou. „Chci, aby ses zase smál. Udělám, co si budeš přát. Líbí se mi to a věřím ti,“ vydechne sladce a opře si svou vroucí tvář o mou.

Zatnu zuby a cítím, jak moc jsem to posral. „Já taky udělám, co si budeš přát..." mrknu na ni se širokým úsměvem, i když bych spíš plakal nad tím, že to co chci mám na dosah a ještě se mi to komicky nabízí, protože netuší, do čeho jde! „Ale teď ... musím se jít napapat, víš? Jako papáš ty, tak já musím taky. Počkáš chvilku u Desire, než přijdu?" zadívám se na ni s úsměvem a hladím ji. Hloupá výmluva, když jsem se teď dosyta napil od Angely, ale jak jinak bych ji mohl odvést do bezpečí?

Vinnie se zarazí a zklamaně si odsedne na svou polovinu postele, kde sklesle pozoruje psa, který se radostně válí po zemi. Tak komicky šťastný, že našel svůj domov, kde ho milují a nepohazují u popelnic. Když jsem ho tam našel, připomínal mi další nevinnou duši, tak zuboženou a křehkou…

„Myslela jsem, že se ti to líbilo,“ pípne.

Posadím se a položím si hlavu do dlaně. Mám pocit, jako bych se tělesně dostal do ráje a moje duše stále vězela v pekle, opředená idiotským svědomím. Kdybych ho neměl, už dávno bych jí vypíchal mozek z hlavy.

„Ty mě chceš opustit,“ vzlykne.

Vykulím oči a zaryju si drápy hluboko do stehen, až ucítím panickou bolest. „Nechci tě opustit. Víš, že tě miluju," hlesnu a zezadu se k ní přivinu. „Moc se mi to líbilo. Nikdy se mi mazlení nelíbilo tak moc, jako s tebou." Políbím ji na ucho a proti své vůli sjedu lehkými polibky celou křivku jejího krku.

Prudce se odtrhnu.  Nedokážu se už uhlídat! Zbědovaně třísknu pěstí do zdi a cítím nesmírnou úlevu a bolest.

Vinnie se lekne a čelist jí poklesne.

„Proto se s tebou bojím bejt… Ty doteky a polibky, kterejma tě obtěžuju. Mám strach, že na to ještě nejseš připravená. Chci počkat, ale, do hajzlu, jsem upír a jde to tak těžko, ovládat se a nedotýkat se tě..." vydechnu zmučeně.

„Já… Já…" Zakoktá se, zatímco mě pozoruje a ty rychlé pohyby ji evidentně moc děsí.

Zklidním se. Zničeně skloním hlavu a zadívám se na ni. „Nemusíš se bát. Tobě nikdy neublížím. Ubližuju jenom sebe a to tě přece nebolí," usměju se na ni vlídně a opatrně ji pohladím po světlých vlasech. „Vinnie. Ty ani nevíš, co je to láska. Netušíš, co k tobě cítím a co s tebou chci dělat... Musíš najít sama sebe a dospět a ne se zaměřovat na mě. Budu tvůj kamarád, ale asi bychom spolu neměli bejt v jednom pokoji," vydechnu bezmocně.

„Ale já nechci zpátky!" Rozbrečí se a celá se začne třást.

V duchu sprostě zanadávám. Schovám ji do své náruče. „Dobře, nikam nepůjdeš. Budeš se mnou," hlesnu a houpu ji tak dlouho, dokud se neuklidní. „Budeme tu hezky spolu a s malým Ballůem. Já na tebe nebudu spěchat a možná mě budeš mít někdy taky tak ráda, abychom spolu mohli později žít, jako normální pár…" vydechnu a v duchu dodám – Bez toho, abych měl pocit, že tě zabíjím svou touhou.

Křečovitě se na mě natiskne. „Děkuju! Děkuju!“ vzlyká a pomalu se uklidňuje.

Hořce se ušklíbnu. „Za tohle mi vůbec nemusíš děkovat, pricenzno," zatvářím se jako šílenec, což naštěstí nevidí. „Teď tě dám k Desire, protože se půjdu najíst… Za chvíli si tě zase vyzvednu, věříš mi? No tak, holčičko, podívej se mi do očí a pověz mi, co v nich vidíš?" usměju se na ni, co nejvýmluvněji. „Já tě neopustím. Budu s tebou, dokud mě budeš chtít, jo? Věříš mi?" hladím ji po vlasech a snažím se ji uklidnit.

Důvěřivě přikývne.

„Seš moje princezna," usměju se na ni a políbím ji na horké rty. „Vezmi si Ballůa, aby se tu sám nebál a pojď, půjdeme k Desire." Natáhnu k ní ruku, kterou přijme a se psem v náručí jdeme k Des, kam vstoupíme se zaklepáním. „Desire, mohla by tu Vinnie chvilku zůstat? Upíří záležitosti," ušklíbnu se a rád bych se šel podívat na malého, ale nejsem si jistý, jestli bych vůbec měl... A tak raději zůstanu stát ve dveřích. „Budeš tu s Des, jo? Já si pro tebe pak přijdu a buď hodná," usměju se na ni a pohladím ji po vlasech.

Zvedne ke mně hlavu, ale ruku mi nepouští.

Usměju se na ni. Zřejmě se pořád bojí… „Vrátím se,“ ujistím ji pevně.

Znovu přikývne, ale stále se na mě dívá tak zvláštně.

Stoupne si na špičky a svými rty se snaží najít ty mé.

Ztuhnu a do těla se mi zahryzne taková radost i zoufalství, až div nevyběhnu dveřmi. Vtisknu jí na rty drobný polibek a usměju se na ni. „Neboj se, za chviličku jsem zpátky… Ukaž Desire svého Ballůa," vydechnu a zavřu za sebou dveře. Jsem totálně vyštavený, grogy a tak si drápy po krku vykouzlím ostré rány a úlevně vydechnu.

Když zaťukám na dveře Chazzyho ložnice, trochu trnu. Vykoukne ze dveří a mírně pozvedne obočí. „Čau, mohl bych s tebou mluvit? Tady…" Očima sjedu na tmavou chodbu.

Chester

Zavřu za sebou dveře a kouknu na něj. Vypadá, jak když se s někým někde porval, i když… Mám pocit, jako by v tom bylo ještě něco jiného. Tvář má sešlou, v očích podivně zoufalý výraz.

„Tak co bys potřeboval?" pobídnu ho, znovu se na něj pozorně zadívám a uvědomím si, koho mi svým vzezřením připomíná – mě samotného v době, kdy jsme s Dianou přišli do nového domu.

„Chazzy,“ odkašle si a očima přeletí pustou chodbu. „Jdu za tebou, protože seš jedinej, kdo mi tady asi tak může pomoct. Dick by mě zabil. Mike pobídnul, ale … Ty seš nezávislej a já zoufalej,“ ušklíbne se hořce a přejede si dlaněmi po tváři. „Já a Vinnie…“ Zhluboka se nadechne a při jejím jméně se mu oči rozšíří upířím chtíčem. „Já se do udělal. Ona už ě sama od sebe líbá, mazlí se… Kurva, je to ještě dítě! Co mám podle tebe dělat? Nechci jí ublížit ještě víc, je mi jasný, že si prožila svoje. Chtěl jsem od ní odejít, ale ona se málem zhroutila! Kdybych věřil, že moje smrt bude řešením, na kolenou bych tě prosil, abys mě zabila, ale Angela bez mýho jedu nepřežije a Vinnie se beze mě nejspíš zblázní. Tak co mám teď do hajzlu dělat?!“ pohlédne ke mně zoufale a drápy si znovu přejede po krku a zvětší si ránu, která mu krvácí.

Upír nikdy nevykrvácí, jenom bude hladovější. Bude chtít dodat energii z krve kořisti… Tělem mu nekoluje jeho krev, ale životadárná tekutina všech, ze kterých kdy pil. Alespoň tak mě to učil můj stvořitel Oskar.

„Koukám, že už jsi to začal řešit po svém…" Kývnu k jeho krku. Už je mi jasné, kde k tomu přišel. Kdepak rvačka. Náš sebevědomý Cristoball je zřejmě tak na dně, že se dal na Upíří slast. „Ale věř, že tímhle si sice možná ulevíš, ale nic tím nevyřešíš. Sám jsem si tím prošel. No, ale lhal bych, kdyby tvrdil, že jsem nečekal, že to s Vinnie takhle dopadne," povytáhnu koutek úst. Ta jeho slabost pro neviňátka je až příliš velká. Navíc když mu je někdo dobrovolně naservíruje do jedné postele. „Ovšem na druhou stranu je pravda, že Vinnie je dítě možná tak duševně, fyzicky už dávno ne. Je starší než Angela. A pokud jí tvůj přístup nevadí a pomáhá jí, tak…" Pokrčím rameny. „Proč bys jí nepomohl? Tím spíš, pokud s ní chceš být.“

„Do prdele, ty to nechápeš! Przním ji!“ vyjede po mně. „Je nevinná. Je sladká! Je jako dítě a já cítím jenom tu zasranou upíří touhu! Jsem jako jeden z těch chlípnejch kreténů, co ji věznili… Jenom s tím rozdílem, že ona si to neuvědomuje!“ zavrčí a znovu si zatne drápy zezadu do krční páteře, až usykne bolestí.

„Co blázníš? Jak bys ji mohl prznit? Pokud bychom to brali tak do detailů, tak…," Hledám vhodná slova. „ji už dávno zprnil někdo jiný. Ty máš teď šanci jí ukázat opak. Víš, jak psychicky by jí to pomohlo? Jde jenom o sebeovládání. Pokud si nejsi jistý tím, že bys dokázal přestat, když by řekla ne, tak... Do toho raději nechoď, ale pokud ti na ni tak moc záleží, tak jí ty chvíle věnuj.“

Zvedne ke mně oči, jako bych se zbláznil.

„To si fakt myslíš?“ řekne a ušklíbne se.

Přikývnu a dívám se, jak se snaží rozchodit své zmatené a zvrácené touhy.

„Takhle jsem o tom nepřemýšlel,“ zamumlá a zabodne se pohledem do dveří, za kterými žije Dick se svou rodinou. „Musím to říct Dickovi, aby … věděl, co a jak. Je to přece jenom její brácha a můj kámoš,“ zavrčí zádumčivě a obrátí ke mně prosebný pohled. „Mohl bys bejt utoho a držet ho, aby mě nezabil?“

Pobaveně přikývnu. Dick nejspíš bude řádit jako šílený, až se dozví, že mu Ball chce jít do sestřičky.

„A jestli bude mít Di čas, hodila by se mi na čtení jeho myšlenek…“

Znovu přikývnu, protože má pravdu. Moje maličká je přímé spojení do toho Dickova svatého mozku.

„Díky za pomoc. Já se ti nějak revanšuju. Už nikdy ti nepůjdu po dětech, to je jasný. I kdybych zůstal sám, tak se nemusíš bát. Snažím se to ovládat. Jsem sice zvrácenej jako upír, ale mám v sobě i ty lidský emoce, díky kterejm se snažím rozeznávat, co je špatný a co dobrý.“

„To je od tebe vážně milý," zašklebím se na něj přátelsky, ale je fakt, že ohledně dětí už obavu nemám a dokonce mu i věřím a nechávám ho, aby je pohlídal. Nechová se jako zvíře, jako zvrácený upír, ale jako milující otec. „No, Dick tě zabije," uchechtnu se, když si představuju jeho nadšený výraz v obličeji. „Ale tak padej pro něj, pokud chceš být tak moc čestný. Počekáme tu s Di," slíbím. Je mi ho líto.

Vypadá vážně hrozně a nejspíš se považuje na nejhoršího ze všem, i když z určité části zbytečně.

Když odběhne, nakouknu do naší ložnice. „Lásko, mohla bys na chvíli sem?" usměju se na ni.

*** *** ***

Diana

 „Takže ty chceš říct, že ... ses zamiloval do mojí sestry. Líbáš se s ní a vyjebáváš s ní!?" vyjekne Dick s očima na vrch hlavy a já odstoupím, protože se mu v myšlenkách honí: Moje nevinná sestřička. On mi dělá do mé nevinné, léta zneužívané sestřičky a chce ji taky zneužít! Zabiju ho, padne mu v mysli konečně rozhřešení a já si odkašlu.

Lehce ho pohladím po dlani, aby se vzpamatoval.

Vtáhne do sebe zhluboka vzduch skrze zaťaté  zuby a trochu se pod mým dotekem uvolní.

„Žádný vyjekávání!“ vyjekne Ball, div ne hystericky. „Jenom se s ní mazlím a dávám jí něžný polibky. Ale kdybys jí viděl! Ona to chce sama! Nenutím ji k tomu, spíš ji musím brzdit!“

„Ty hajzle!“ zavrčí ostře Dick a Chester je rázem před ním, takže se mu zapře o hrudník a Dick mu vztekle zabodne drápy do ramenou, aby ho pustil, ale nic s ním nevzmůže.

Dlouze si povzdychnu. Asi bych měla poodstoupit, abych jednu nechytla, ale … už jsem přežila i horší, ušklíbnu se v duchu.

„Já se fakt snaží, Dicku! Do prdele, chci to v sobě udupat, ale prostě jí chci! Hrozně moc! Ale neutím ji, ona mě sama líbá a říkala, říkala, že se jí to líbí! Já jí fakt nechci ublížit… Uvědomuju si, jak je nevinná, křehká a zranitelná,“ šeptá Ball zasněně, až se Dickovi z hrudi táhne zlověstné vrčení a hlavou mu prolétává myšlenka na kůl a Cristoballa.

„Uklidni se,“ šeptne mu temně Chester.

„Proč myslíš, že jsem za tebou přišel?! Ale ona ode mne nechce!“ Složí si pedofilní upír hlavu do dlaní a hrubě si přejede drápy po tváři.

Dick si s Chesterem vymění vědoucný pohled, zatímco já vyvalím oči a polknu, když se mi do nosu dostane vůně krve.

„Dobře, Balle… Je vidět, že ti … že ti na Vinnie opravdu záleží a když ji do ničeho nebudeš tlačit, tak … bych asi souhlasil s tím, že pokud s ní budeš dál a budeš na ni milý a budeš ji dělat šťastnou, tak … možná, až spolu budete déle a ona si tě sama vybere jako partnera, tak spolu můžete intimně žít,“ odkašle si Dick a já cítím, jak nesnesitelné to pro něj bylo, jenom tohle povědět a potvrdit něco, z čeho má největší obavy. „Protože je pravda, že díky tobě dělá velké pokroky a věří ti… Tak ti budu věřit i já, ale … pokud ji i mne zklameš, tak tě budu mučit celá staletí!“ zachraptí drsně, až se musím usmát.

Dick je máček, nedokázal by utýrat ani Oskara. A že on si to zasloužil!

Šlehne ke mně pohledem, když zachytí mé myšlenky a já omluvně pokrčím rameny.

„Dicku…" hlesne tiše Ball.

„Kurva, já vím!“ vyjede blonďatý roztržitý upír. „Nejsem na to, fajn! Ale najdu si upíry, co by tě mučili!“ slíbí mu zlověstně a vycení drze zuby.

Tiše se uchechtnu.

„Dicku…“ řekne Cristoball a zoufale se na něj zadívá.

Dick pevně zatne pěsti. „Fajn, nedokázal bych žít ani s tou myšlenkou, že bych někoho nechával mučit! Jsi spokojený?! Jsem jako upír nepoužitelný, ale stejně bych tě raději zabil, než bych tě nechal jí ublížit! Ty výčitky by mi za to stály, to mi věř!" zavrčí zvráceně a Ball vydechne:

„Chtěl jsem říct jenom to, že bych se sám raději proklál kůlem, kdybych věděl, že jí moje smrt neublíží. Raději bych se sám zabil, než bych jí ublížil."

Poťouchle protočím oči a Chester mého, na oko drsného, kamaráda pustí.

„Problém je, že Angela se ke mně chce vrátit a já nevím, jak z toho ven,“ řekne přemýšlivě Ball. „Vinnie opustit nemůžu a ani nechci, ale co Ang?“ pozvedne obočí a zadívá se na nás.

„Kurva, to snad nemylíš vážně?!“ zařve na něj Dick. „Drž mě nebo ho zabiju!“ zachraptí a Chester ho popadne za ramena. „Nejdřív si přijdeš pro souhlas spát s mou sestrou a pak nám tu oznámíš, že jí budeš podvádět s Angelou?!" Probodává ho vztekle pohledy a ohání se po něm drápy.

„Počkej…" klidní ho Chazzy a otočím se na Cristoballa, zatímco Dicka stále drží za sebou, aby se nerozeběhl a nenabančil našemu pedofilovi.

Sakra, dobrej pořízek, tenhle Ball. Chtějí ho dvě a on neví, kterou by raději, ušklíbnu se pobaveně v duchu, i když … je to sprosté, protože on je na tom podobně jako já. Mám Chazzyho a beztak miluju Dicka.

„Jak to máš s Angelou? Myslím tím… Ještě pořád ti na ní záleží?" zeptám se Chester.

Zákeřná otázka. Oklepu se. Není pro upíra nic horšího, než na veřejnosti propírat jeho emoce. Brrr.

Cristoball se ošije, ale nakonec váhavě přikývne a Dick po něm v tu chvíli znovu vystartuje.

„Do hajzlu, uklidni se!" zavrčí Chazzy a pevně ho chytí za tričko, aby se na Balla nevrhnul.

„Kurva, Angela je jenom děvka! Jde jí jenom o sebe a o svý potřeby!" štěkně Dick a snaží se mu vyškubnout.

Nesouhlasně k němu střelím pohledem. Pořád je to lidská bytost, která nezná jiný zacházení a potřebuje lásku, vyšlu k Dickovi němou připomínku.

Tenhle debil už jednu lásku má! Kurva, vyser se na tu svou soucitnost, tahle coura za to nestojí! Pořád po mně vyjíždí a říká mi „Dicky“. Víš, kolikrát už ublížila Desire tím, že po ní vyjela? A tobě do Chazzyho přece dělala také, to se jí beztak budeš zastávat?! – prskne v duchu uštěpačně Dick a udělá na mě upíří oči.

Ledabyle pokrčím rameny. Taky fakt…

„No já nevím, ale … poslední dobou mám pocit, že tu chodí jako tělo bez duše, co Balle?" řekne Chester, aniž by zpozoroval náš tichý rozhovor.

„Vypadá, že šla asi trochu do sebe... Dicku, ona je prakticky taky oběť. Zná jenom ulici, není zvyklá, že by jí někdo měl rád... V nitru je to vlastně taky dítě, co nepoznalo nic hezkýho..." pokrčím rameny a zadívám se na ně.

Bodne mě v hrudi, protože díky tomu máme s Angelou něco společného… Nelásku.

Ale ty jsi úplně jiná! Střelí po mně Dick očima.

Měla jsem štěstí… Ozvu se plaše.

Když tomuhle říkáš štěstí, ušklíbne se a já vím, co tím myslí. Mého Chestera, vraha mých rodičů, díky kterému se můj život zkazil už od prvního nadechnutí.

Dick stojí vedle Chestera a z očí mu sálají blesky.

Můj upír je klidnější a drží ho, aby se nestrhla zbytečná rvačka.

Já se opírám o zeď a skláním hlavu, protože … na všem je toho trochu a každý názor má svoje mouchy. Ale když se vžiju do Angely, je mi mizerně a cítím, že chci, aby ji někdo měl rád, protože … všichni si přece zasloužíme lásku!

„Jak to vlastně řešíte vy tři?“ Pozvedne Cristoball obočí a já nechápavě zvednu hlavu. „Chci říct… Diana taky přece miluje vás oba a vy milujete ji,“ řekne a mně se stáhne hrdlo, když po mně Dick s Chesterem střelí zamilovanými pohledy. „Jak to vlastně řešíte? Vím, že Di a Dick spolu taky něco maj a stejně je i stebou,“ hlesne Ball zádumčivě.

Trochu popojdu, když Chesterovy oči zrudnou vztekem a on se nenávistně otočí na mého kamaráda, který skrze myšlenky souhlasí s Cristoballem a říká, že mě stále miluje…

„Já nevím, Balle,“ usykne temně Chazzy. „To je totiž pro mne úplná novinka! Netušil jsem, že spolu něco mají!“ zavrčí zle a žárlivě se zabodává Dickovi do tváře.

Ten mu stojí hrdě čelem.

„Nemáme spolu nic! Vůbec nic!“ Snažím se Chestera upokojit, aby Dickovi neublížil. Ale když vidím, jak mé první lidské lásce vyhasínají oči, bodne mě u srdce. Bolí ho to. Zraňuje ho každá moje věta…

„Ale měli jsme…“ hlesne tiše.

„Měli! A sakra bylo to krásný!“ přitakám a zarazím se, když po mně Chester hodí žárlivým pohledem. „Ale nic to neznamenalo, protože … Lásko, já miluju tebe!“

„Ale mě miluješ taky,“ zašeptá medově Dick a zatímco Chester se mi do tváře zabodává rudým pohledem, tak Dick mě okouzluje tím nebesky nevinným.

Zatvářím se zoufale. „Sakra, miluju vás oba… Ale rozhodla jsem se pro Chazzyho."

„To by mě zajímalo proč!" prskne nezdravě Dick, ale to už se Chester napřahuje, že mu jednu vrazí. Je upíří a to v nejméně vhodnou dobu!

„Sakra!“ zazoufám si a než stihnu něco udělat, skočí před něj Ball a schytá ránu namísto mého milovaného Dicka.

Pedofilní upír usykne bolestí. „Do prdele, Chazzy klid!“ zavrčí, ale Chazzy je oba natiskne na zeď.

„Sakra!“ prsknu, protože tohle nevypadá dobře. „Chazzy, miláčku!“ Chytím ho za paži, ale on se vzteky rozmáchne takovou silou, že odletím k protilehlé straně chodby, která je od nich asi dva metry a tupě narazím do zdi s divokým bolestným výkřikem. Na chvíli ztratím dech. Hlava mě bolí jako šílená. Zádá mám snad zlámaná a pravou ruku, mám pocit, že mi rozdrtil. „Sakra,“ zachrčím bolestně a z očí mi vytrysknou slzy. A pak, že láska nebolí…

Je mi to moc líto, Di… Šeptá v duchu Dick.

Ze dveří, vedle upírů, vyletí Desire a jekotem spravuje dům o všem, co vidí.

Dlouze si povzdychnu, protože za ní jde vystrašená a uplakaná Vinnie.

Chester se od kluků okamžitě odtáhne a Vinnie padne Ballovi do náruče, který díky Chesterově ráně má obličej celý od krve.

Když se otevřou dveře vedle mě, mírně sebou trhnu. Ani jsem si nevšimla, že jsem “přistála“ kousek od dveří Mikea a Mii.

Hlavní lovec poklidně vyjde ze dveří a zavrtí hlavou, když shlédne tu spoušť. „Ty vole, přesně tohle jsem čekal. Když jsou v baráku dva krvelační debilové a jeden Nad-debil, tak to nedopadá dobře,“ odfrkne a podá mi ruku.

S díky ji přijmu, protože bych se sama nezvedla.

„Přestaňte se rvát, vy idioti, nebo vás postřílím samostřílem. Ty vole, jenom všechny děsíte!“ prskne a pomáhá mi ze schodů do obýváku, kde je lékárnička. Zjišťuju, že jsem si asi svou blbostí narazila i kostrč, protože i chodit pekelně bolí. Není nad to, když mám tělo umrlce a můj manžel má nadupíří sílu.

Chester

„Do hajzlu, už se konečně začni věnovat svojí rodině a přestaň se srát do tý mojí!" syknu mu nenávistně do obličeje a pak ho pustím, abych naštvaně sešel do obyváku a odstřil Mike od Diany. Ona je moje – mohl by číst vzkaz v mých očích, ale on na to z vysoka sere, tak jako ostatní. „Už se o ni postarám," zavrčím a kleknu si k ní. „Kde tě to bolí?" zajímám se. Přehnal jsem to a vím to, ale jak se teď rozčílím nejsem schopný tu sílu ovládat. Mrzí mě to, přesto … se jí v tu chvíli nedokážu podívat do očí.

„Nebolí mě nic. Je mi fajn," hlesne, jako vždycky.

Div z ní nevykvetu!

„Alespoň mi už konečně přestaň lhát," zavrtím hlavou a cítím, jak ztuhne. Myslel jsem její zranění, přesto mi je jasné, jak to vyznělo. „Vím, že tě to bolí. To ti mám prohmatat každý centimetr? vzdychnu a hodím po ní krátkým pohledem.

„Chazzy, mrzí mě to, ale všechno, co mezi mnou a Dicke bylo, víš. Nemusíš kvůli tomu sakra tolik řádit, protože jsem si vybrala tebe a jsem ti věrná. Nemusíš se kvůli tomu rvát a …“ zmlkne a jedovatě se ušklíbne.

Je mi jasné, co chce říci! Že jí tím nemusím ubližovat, ale copak jsem to udělal schválně?  

„Nechtěl jsem ti ublížit. Nikdy jsem tě přece neuhodil. Jen jsem se ohnal… Chtěl jsem tě poodstrčit, jenže…" zmlknu. Každá změna má své pro a proti. Díky ní jsem zabil toho bastarda, co jí tolik ublížil a přitom… Přitom jí právě díky té síle ubližuju sám, aniž bych chtěl. „Promiň, moc mě to mrzí…" Jenže tak moc mě vyprovokoval, že jsem se prostě neovládnul! Slyšet z jejích úst, že ho miluje, je pro mě nesnesitelné! Netušil jsem, že to, co cítí k němu je natolik siléý, aby to srovnávala s tím, co je mezi námi dvěma! Ničí mě to! Víc než cokoliv jiného…

„Nic se nestalo,“ ušklíbne se. „Sakra, máš prostě jako Nad-upír moc velkou sílu. Moje chyba,“ vycení sarkasticky zuby a pokrčí rameny. „Měla bych vědět, že se tě nemám dotýkat, když zuříš, ale znáš mě… Setsakra hloupě zachraňuju,“ prskne a protočí oči, zatímco bolestí usykne, když se opře o záda a pravou ruku. „Sakra, Mikeu, máš něco na hlavu?!“ zavolá na něj do kuchyně.

„Chceš kloubouk?“ ozve se pobaveně.

Ironicky se rozesměje. „Vtipnej. Co takhle nějakej prášek?“

„Ale netuším, jestli ti zabere. Ty vole, seš přece jenom krvelačný mostrum…“

Diana pobaveně zavrčí a chytí se za hlavu.

Opřu se o zeď a s vážným výrazem jí sleduju, jak si od Mikea bere nějaké prášky. Pohledem sjedu ke své levé ruce a zadívám se na snubní prsten. Kdybych tohle věděl před svatbou, šel bych do toho? Kdybych věděl, jak to má s Dickem a jak moc se změním… Šel bych do toho? Prolítne mi hlavou myšlenka, na kterou nevím, jak sám sobě odpovědět.

„Proč si bereš prášek, když ti mohu pomoct svým jedem?“ hlesnu zádumčivě, ale ani se na mě neotočí.

Jen si vezme pilulku a zapije ji krví. „Ber to jako první manželskou hádku," pokrčí rameny. „A já trucuju." ušklíbne se a chytím se Mikea za nabízenou ruku. Pomůže jí na nohy a ona bolestí div nezavyje.

„Ty vole, nebudeš to mít zlomený?" povytáhne lovec obočí.

„Jsem upír, nemůže mít zlomeniny, sakra!" vyjede na něj ostře, protože nesnáší, když někdo dává najevo její slabost.

„Seš nejkřehčí upír, kterýho jsem kdy viděl, ty vole... Di, nech si to od svýho upírka ošetřit. Co když je to něco vážnýho?"

„Ty budeš mít něco vážnýho, jestli nepřestaneš blbě kecat!" zavrčí moje maličká.

„Myslíš, že se tě leknu?" pozvedne Mike obočí.

„Sakra, boj se, hodně se boj!“ ušklíbne se moje Šťastná krev ironicky a škrábe se po schodech do patra.

Rád bych jí pomohl, protože se zbytečně vysiluje a trpí, ale vím, že by mou pomoc nepřijala… 

Vadí Ti, že Diana pořád miluje Dicka? 

Líbila se Ti přestřelka mezi upíry? 

A co utrpení našeho upířího pedofila, který prožívá dilema? 

Přeješ mu Angelu nebo Vinnie? 

Moc děkujeme za komentáře i za Vaše odpovědi! Doufám, že se Vám kapitola líbila... Dělám na dalších a snad potěšíme! ,o) Moc díky! :o)

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska ve větru - 61. kapitola: