OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Láska ve větru - 65. kapitola

13.04.2012 (10:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 781×

65. kapitola - Moje holčička

Cristoball

„Jak ne?" vyhrkne Vinnie.

„Do hajzlu!“ usykne Angela. Pohotově se zvedne a doběhne mě na hořejší chodbě nad schody. „Do háje, co chceš dělat?!“ Chytí mě panicky za ruku, zatímco k nám spěchá i moje holčička.

„Pusť mě!" zavrčím na ni a snažím se jí vytrhnout. „Nedělej tady scény, nic se neděje!" zamračím se na ni.

„Jedinej, kdo tady dělá scény, seš ty! Co tím sleduješ? Myslíš si, že tímhle to vyřešíš? A co my dvě? To je ti jedno?!“ prská naléhavě, zatímco šermuje divoce rukama.

„Jak tímhle?“ fňukne Vinnie a protře si oči, které na mě koulí. „Ballů!“

„Jdu do svýho pokoje, tak přestaň čeřit vodu!" zavrčím a zamračím se.

„Dobře, tak my jdeme s tebou," usměje se na mě sladce angela a já mám chuť s ní zatřást, aby mě nechala na pokoji. „Jsme přece tvoje holčičky, ne? Pojď Vinnie... Budeme spát s Ballůem? On je nějakej smutnej, tak aby neměl špatný myšlenky..."

Ty jedna malá… Usyknu v duchu zlostně, protože mi kazí plány!

Vinnie na ni chvíli podivně pohlíží, ale nakonec jí podá ruku a s úsměvem natáhne ruku i ke mně.

Blýsknu zlým pohledem po Angele, ale to už mě vedou do mého pokoje.

Když mě obě natlačí do postele a každá si lehne po mém boku, zavrčím: „Tohle já nechci... Potřebuju něco jinýho, ne dvě kamarádky!"

„A co potřebuješ?" zeptá se naivně Vinnie, zatímco Angela si mě zblízka prohlíží.

„Víš dobře, co jsem ti nabízela. Nemám pocit, že by moje krev byla kamarádská." Vědoucně se poušklíbne a pohladí mě po tváři. Ty horké hladové doteky mi nedělají dobře! „No tak, ty náš upíre..." Provokativně se na mě zašklebí. Nahne se a políbí mě horkými chtivými rty na tvář, až zatnu čelist.

Provokatérka jedna!

Vinnie ji k mému velkému překvapení napodobí a na druhou stranu přitiskne své nevinné dívčí rty!

Do hajzlu, co se to děje?! Napnu se a mám pocit, že mi snad přeskočí, když mě obě začnou líbat na krk a hladit mě. „Teď mě chcete, a až vás zase přestanu bavit, tak mě odkopnete? Od vás se vztahu nedočkám. Jedna se mě bojí, druhá mě chce, až když jí jde o krok," ušklíbnu se.

„To je blbost..." Ušklíbne se Angela a zvedne se. Posadí se na posteli a obejme si skrčená kolena, zatímco pozoruje Vinnie, která si položila hlavu na mé rameno a stále mě hladí. „Vinnie se tě nebolí, že ne?“

Moje holčička stydlivě zavrtí hlavou.

„Mě se nemusíš bát, princezno..." zašeptám a dívám se jí s lehkým šťastným úsměvem do očí. Hladím ji něžně po vlasech a když se ke mně nakloní, oplatím jí sladký polibek. „Hrozně moc jsi mi chyběla..." hlesnu zastřeným zoufalým hlasem.

Když Angela vidí, jak zamilovaně se k sobě máme, s hlubokým povzdychem se zvedne z postele.

„Už jdeš?“ Zajímá se Vinnie.

„Jedna jako stráž bohatě stačí.“ Nuceně se usměje. „Balle, jen prosím tě, kdybys mohl za tři dny… Kdyby ti to vyšlo i dřív, budu ráda. Ten třetí den to bejvá dost blbý.“ Pokouší se zůstat nad věcí a tvářit se, že je všechno v pořádku a já to nesmírně obdivuju, tu vnitřní sílu.

„Budu z tebe pít, jak budeš potřebovat… Děkuju.“

A Angela zmizí.

Probírám se dlouhými blonďatými vlasy své holčičky. „Tak moc se mi stýskalo..." vydechnu a rty jí jemně přejedu přes horkou hebkou tvář.

„Mně taky..." Zadívá se ke dveřím, za kterými zmizela Angela. „Zase je smutná,“ povzdychne si a obrátí ke mně své nevinné oči, jako by jí to bylo líto.

I mně to mrzí, ale nedá se nic dělat… „Ano, je... Protože nechci bejt s ní, ale s tebou. Protože miluju tebe a nikoliv ji..." vydechnu a polibky něžně sjíždím po křivce jejího krku, až choulostivě vydechne. Usměju se na ni a vidím, jak se jí mlží oči nepoznanou radostí. Znovu jemně vsaju její spodní ret a něžně přes něj přejedu jazykem, až zalapá po dechu. „Lásko..." zašeptám zastřeným hlasem a pohladím ji po vlasech.

„Co to děláš?“ hlesne mírně poplašeně. Nemá s tímhle zkušenosti, takže se její reakci nedivím.

„Mazlím tě... Dávám ti najevo, jak moc se mi stýskalo, jak moc tě mám rád..." zachraptím a cítím se zas neskutečně šťastný, natolik, až mi to přijde samotnému nemožné. „Nelíbí se ti to? Mám přestat?" Přestože moc dobře vidím, jak se jí to líbí.

„Líbí,“ pousměje se a líce jí červenají dívčím studem. Stydlivě sklopí oči a já ze sebe servu to poloroztrhané tričko, kterému jsem dal svými drápy zabrat.

„Mně se to taky moc líbí... Můžu pokračovat?" zašeptám jí do rtů a snažím se řídit Chazzyho radou. Neubližuju jí, miluju jí a ukazuju jí něco krásnýho.

Nepatrně přikývne. „Já jen nevím, co dělat…“ řekne plaše, když znovu ochutnávám její ústa a ona jen drží jako ovečka.

„Můžeš mi to vracet a hladit mě taky… Užívat si to,“ zachraptím. Přivinu ji k sobě a hladím ji po vlasech, zádech i bocích. Sjíždím jí na nohy i paže a snažím se hladit celé její tělo, zatímco něžně líbám její rty a ona mi vzdychá do rtů a letmo mi vrací polibky. „Je to krásný, viď?"

„Je…“ zadrkotá zuby, protože díky mému chladu, je jí čím dál větší zima, i když tváře jí hoří.

„Je ti zima, holčičko? Počkej, přidám na topení..." zašeptám a rázem jsem u topení a přidávám ho na nejvyšší teplotu. Pak ji zabalím do deky a znovu si k ní přilehnu. „Jsem z tebe tak hotovej..." vydechnu a oždibuju jí jemnými polibky bradu, krk, rty i klíční kost. Olizuju jí hrdlo... „Mohl bych tě kousnout a dopřát ti zase ten krásnej pocit?" vydechnu a zadívám se jí nadšeně do očí. Ta její krev… Jenom myšlenka, že budu pít z ní, mě dostává do extáze!

„Do krku?“ Celá ztuhne. „Tam mě to vždycky bolelo,“ zamumlá a v očích se jí zatřpytí slzy.

„Ode mě tě to bolet nebude... Věříš mi?" Pohladím ji a znovu ji jemně políbím na rty. „Ode mě se ti to bude moc moc líbit..."

Zkoumavě si mě prohlíží dětskýma velkýma očima a kouše si spodní ret. Nakonec váhavě přikývne a nakloní hlavu. „Věřím ti…“

Něžně ji líbám tak dlouho, než se jí zrychlí dech a táhle mi zasténá do ucha, teprve poté protnu jemnou kůži, až se pode mnou prohne a znovu zasténá.

„Nebolí to... Nebolí..." Obejme mě kolem krku, zatímco piju její sladkou krev a dostávám ji i sebe do sedmého nebe.

Tiskne se ke mně a sotva popadá dech. Ale když ji zaskočí rozkoš a ona prožije mírně křečovitý vrchol, uvolní se pode mnou.

Zahojím jí ty dvě ranky a usměju se. „Takhle chutná moje láska..." Zadívám se na ni zamilovaně.

Oplatí mi úsměv a schoulí se mi do náruče. „Už nechci k Desire…“

„Budu kurevsky šťastnej, když se mnou zůstaneš..." zašeptám a přivinu ji k sobě. „Něco takovýho pociťuješ i při šuk… milování... Jestli se k tomu někdy dostaneme, rád ti to ukážu. Je to taky moc krásný," usměju se na ni a políbím ji něžně na rty.

„A jak to probíhá?“ Zahledí se na mě se zájmem. Ta zvědavost jí kouká z očí. „Já myslela, že … tohle se mnou nechceš,“ broukne ledabyle.

„Chci to s tebou..." zachraptím a zatnu čelisti, protože při té myšlence, že bych to její nevinné tělo měl pod sebou a vlastnil ho, označil za své, mě bičuje k neuvěřitelné touze. „Probíhá to tak, že tě celou krásně mazlím, líbám a hladím a pak, když už mě moc chceš, tak ..." Přetočím ji pod sebe a jemně se jí dostanu mezi nohy, aniž bych na ní moc naléhal. „Tak budeme jedno tělo a oběma se nám to bude moc líbit... Jako se teď tobě líbilo moje sání..." zašeptám jí něžně a políbím ji trochu vášnivějším polibkem, až mi zasténá do úst.

„Já tohle nemůžu.“ Zavrtí hlavou a ztuhne pode mnou, jako by se jí do hlavy dostaly ošklivé myšlenky. „Jsem špinavá…“ Popotáhne a potvrdí mi tak mou doměnku. „Nikdy nebudu normálně žít!“ Zakryje si tváře.

Probije mnou neuvěřitelná nenávist k těm, kteří ji zneužívali, týrali ji a ubližovali ji. „Slíbila jsi mi, že už si nikdy nepomyslíš, ani neřekneš, že seš špinavá..." zašeptám a otřu se jí rty o hřbet dlaně. „Seš čistá! Dokážu ti to..." zašeptám a začnu ji celou líbat. „To, že ti někdo ubližoval, neznamená, že si nezasloužíš lásku... Zasloužíš! Protože já tě miluju!" Hladím ji a laskám po krku a sjíždím níž, až se zalyká. „Nebudu ti ubližovat... Mysli na mě... Šeptej moje jméno..." chraptím mezi polibky. „Kdybys chtěla přestat, stačí říct, nechám toho..."

„Ale, ale oni to říkali! Měli pravdu!“ Pokouší se mi vysvětlit bolest, kterou v sobě má. „Ballů, dost!“ Prosí mě a zatíná si zuby do spodního rtu.

Zvednu k ní hlavu. „Proč si ubližuješ?" vydechnu zoufale a začnu jí ranku líbat a sát, až zanaříká rozkoší. „Oni neměli pravdu! Byli zlí a jenom ti ubližovali! Oni byli ti špatní a ty už se jimi nesmíš nechat ovládat. Musíš myslet na krásný věci... Musíš si užívat krásný věci..." zašeptám a znovu ji něžně políbím.

„Já nemůžu,“ zanaříká mi omámeně do rtů.

„Proč bys nemohla?“

„Protože se bojím!“ Přitiskne se ke mně.

„Mně se nemusíš bát... čeho se bojíš?" Přimknu ji do své náruče a toužím po tom, aby se cítila v bezpečí, jako nikdy.

„Toho, že... to skončí. že budu šťastná jen chvíli... A pak mi bude zase zle... Jako do teď..." Skloní odevzdaně hlavu, až jí dlouhé hebké blonďaté vlasy spadnou do tváře.

„Když budeš se mnou... Budu tě dělat šťastnou pořád a dopřávat ti ten krásnej pocit, co se ti tak líbí... Spoustu krásnejch pocitů. Udělám pro tebe, co budeš chtít... I pejska jsem ti pořídil, protože jsi chtěla...“ Občas bych ho sice nejraději vhodil do zdi, ale o to raději ho tu strpím, protože se díky němu ovládám lépe a také ho mám rád, protože ty ho zbožňuješ, pomyslím si s úsměvem. „Nemusíš se bát. Když budeš se mnou, udělám pro tebe cokoliv!" Snesl bych jí i modré z nebe, kdyby si to přála. Povraždil upíry. Šel proti každému, kdo by měl být v jejích očích mrtvý. Udělal bych první i poslední. Klidně zabil sebe, kdyby jí to pomohlo cítit se v bezpečí.

„A neodejdeš?“ ujišťuje se plaše.

„Dokud mě budeš chtí, tak neodejdu. Chci být s tebou strašně moc a napořad!" hlesnu upřímně a přivinu ji k sobě. „Věříš mi?"

Lehce přikývne.

„Tak mě nech, ať ti dokážu, že seš moje nevinná holčička... Moje princezna, která si zaslouží lásku, něhu a všechno, nač si vzpomene," zašeptám a sjíždím polibky na její hruď, zatímco ji hladím a jemně jí svlékám oblečení.

Už neřekne nic, ale vidím, že toho je na ní dost, přesto nechci přestat. Ne, kvůli sobě, ale kvůli ní. Nejistě mi konečky prstů přejíždí po pažích a rozehřívá mou chladnou kůži, zatímco sleduje každý můj pohyb a ujišťuje se, že je vše v pořádku. Ani si nedokážu představit, co všechno jí ty krvelačné zrůdy prováděli… Děsím se těch myšlenek, toho utrpení, které si musela prožít. Když z ní stáhnu tričko, zrůžoví a zakryje se, i když má ještě podprsenku. „Nejde to světlo nějak ztlumit?“ Dostane ze sebe.

Divím se, protože ona se neskutečně bojí tmy, ale … asi je její stud tak vážný, že by raději spadla do stínů temnoty, aby se cítila jistější.

„Jde..." usměju se a po celém pokoji rychle rozsvítím svíčky, které navodí romantiku. A zhasnu. V úplné tmě by zešílela a tohle … ji uvolní. „Je to lepší, princezno?" Nechci s ní spát, chci jí jen dopřát ten pocit, že je krásná... že je čistá a nevinná. Chci jí dopřát tolik rozkoše, kolik mi jen dovolí...

Potěšeně se usměje a než si k ní stihnu lehnout zpět, přikryje se dekou. „Je mi zima.“ Zvedne ke mně nevinně oči.

Pochybovačně se usměju.

„Vážně mi je zima…“ Přitáhne si deku až pod bradu.

Pobaveně blýsknu očima. „Zahřeju tě," zašeptám a přitisknu se na ni něžně, zatímco jí prsty začnu opět bloudit po těle a líbat ji na rty... Dotýkám se těch správných míst, takže má po chvíli dech celý zadrhávaný. Cítím, jak se pode mnou chvěje touhou. „Chceš zase ten krásnej pocit? Umím ti ho dát i bez toho, abych tě kousal..." zašeptám jí do rtů, protože je celá roztoužená.

„Jak?" hlesne zadýchaně a vyčkávavě se mi zadívá do očí.

Jen se usměju a znovu ji políbím, zatímco prsty se vetřu pod peřinu a mířím na to místečko, kam mě nikdy nechtěla pustit a které je pro mě tak tajemné a přitažlivé. Když se dotknu něžných vlhkých záhybů jejího klína, zasténá a zbrkle mi polibek oplatí. Nadále ji dostávám do nebe, zatímco ji líbám na krk a její vzdychy jsou hlasitější, až se překlenou v slastné sténání, které je pro mé uši jako rajská hudba. V momentě, kdy ji svými doteky donutím, aby se pode mnou prohnula v rozkoši, vykřikne mé jméno a nehty se mi zaryje do zad.

Vyčerpaně se pode mnou schoulí a tváře jí zahoří ještě více, jak se jí do obličeje nažene stud.

„Ty tak nádherně sténáš..." zašeptám a přitsknu se na ni, abych jí dokazoval něžnými polibky a doteky lásku. „To je pro mě to nejhezčí... Rajská hudba... Tvůj hlas je tak nádhernej," rozeštkám se a dívám se, jak přede mnou klopí zrak. „Nestyď se, byla jsi úžasná..." políbím ji. „Jsem tak rád, že jsem ti to mohl dopřát.." Nevadí mi, že mám poklopec naditý k prasknutí, hlavně, že ona je spokojená… Moje!

*** *** ***

Chester

Ze sna mě probere úchvatná vůně Šťastné krve, nezaměnitelné aroma, které uniká z Diiny pokožky i žil. Rozespale otevřu oči. Moje maličká sedí na posteli, zády ke mně a drží si hlavu v dlaních, zatímco má schoulená ramena. Nadzvednu se na lokti. „Di? Je ti špatně?“

„Jenom ... zlej sen, sakra," zamumlá a mě znovu obejme její vůně, čerstvější krev, která se jí line z ranky na krku, kterou si tak svůdně prohlížím.

„Proč jsi mě nevzbudila?" Znovu vdechnu tu vůni jejího života, mého světa a odhrnu jí vlasy, abych se ze zadu mohl dostat k jejímu krku. „Lásko, co ti je?“ Olizuju jí přebytečnou krev, která se mi na jazyku mění v rozkoš, ovšem je v ní i Diin strach a podivné zoufalství a já pochybuju, že se vztahují k údajné noční můře.

„Jenom zlej sen. Vždyť to říkám,“ zamumlá. Povzdychne si, když ji obejme můj jed a já se do ní lehce zakousnu, abych zahojil její rány.

„A co se ti teda zdálo?" vyzvídám, když jí krvácení zastavím. Moc totiž nevěřím tomu, že by taková spoušť byla způsobená snem.

„Něco o vrtulnících… Bojím se vejšek, to víš, ne?“ zamručí a když se na ni vyzývavě zadívám, povzdychne si. „Nechci to řešit.“ Zas by mne chtěla balamutit. „Nevyzvídej, sakra. Netejrej mě tím a buď hodnej upír, já tě za to budu baštit…“ hlesne něžně a zadívá se mi do očí těma svýma ironickýma očima. Jemně mi přejede po zamilované jizvě, až zvrátím hlavu a všechna láska se mi nahrne do trupu až bolestivě a donutí mě se rozklepat jako nemluvně. Přitiskne své rty na mé se slovy. „Díky za tvůj jed.“ Prsty mi vjede do vlasů, jak to mám rád.

Přivřu oči pod jejími jemnými doteky a nechávám se mučit něžnostmi. „Tímhle mě neoblbneš.“ Pokouším se namítnout, i když div nepředu jako kotě, přičemž jí olizuju zbytky krve ze zahojených ran. Moje sladká Šťastná krev! „Nechceš si dát koupel? Jsi celá od krve…“ Poslední větu div nezavrčím se vším chtíčem. Mám rád, když je … krvavá a já ji mohu olizovat. Sex a krev, nic lepšího pro upíra neexistuje. A já mám svou Šťastnou krev a lásku, kterou mohu vlastnit tím nejlepší způsobem!

„Třeba.“ Pokrčí rameny a přitiskne se na mě, jako by se snažila utěšit. „Seš můj miláček,“ zazubí se a kousne mě provokativně do ucha, když ji odnáším v náruči do koupelny.

Mírně se zarazím. Z velkého zlého upíra se stal miláček a vrnící kočka, to jsem tedy dopadl. „Miláček?“ Ohrnu rty. „Jsem zlý upír…“ Kousnu ji do ruky.

„Jasně, to vyprávěj vrabčákum, až kolem nich poletíš,“ uchechtne se mi provokativně, až mám potřebuji ji stisknout v pase.

Ale kupodivu mi tohle pokořování ega nevadí. Od ní ne.

V koupelně ji posadím na vanu a začnu z ní stahovat oblečení. Vím, že se pořád necítí dobře, ale nevím, jestli je teď nejlepší nápad to z ní páčit. Tomu jejímu pokusu namluvit mi, že se jí zdál sen, prostě nevěřím. Zase mi něco tají. Zvednu k ní oči. „Budu se opakovat, ale... Víš, že mi můžeš všechno říct. Ať je to cokoliv."

„Jasně, vím,“ řekne, jakoby se nechumelilo a já cítím, že i přesto všechno, co jsme si prožili mě k sobě ještě plně nepustila. Nejspíš mi nikdy nedá možnost ji poznat naprosto celou, i když mě těší, že už vím o dost více a znám její pravou povahu.

„Tak co tě trápí?“ Vadí mi, když ji takhle vidím. Chtěl bych jí pomoct, ale takhle nevím jak. Pohladím ji po zádech a rozepnu jí podprsenku, abych ji po tom políbil na nahé rameno. „Můžeš mi to říct?"

Němě zavrtí hlavou, zatímco mi do tváře pohlíží štěněčím pohledem.

Povzdychnu si. „Asi je zbytečné ptát se, proč ne, co?“ Odtáhnu se od ní, abych mohl napustit vanu a přidal do ní trochu pěny do koupele. „Tak prosím, má paní. Vaše koupel je připravená…“ Usměju se a rozepnu jí kalhoty. Úsměv mi sice oplatí, ale dívá se na mě tak smutně, až je mi z toho všelijak.

„Pojď ke mně.“ Natáhne ruce v dětinském roztomilém gestu, který se mi na ní líbí.

Vetřu se jí mezi kolena a rukama se opřu o kraj vany, na kterém sedí. „Jsem tady," usměju se na ni a nechám se od ní cuchat ve vlasech a hladit po obličeji.

Zkoumá každý centimetr mého obličeje, jako bychom se snad viděli naposledy.

Úsměv mi z tváře postupně mizí, až zůstane jen vážný výraz, kterým ji pozoruju, jako bych snad mohl z jejího pohledu vyčíst, co se doopravdy děje.
„Ty... neumíš číst myšlenky jako Dick, že ne?" hlesnu nejistě a oči se jí mírně zakalí. Ta popelavost jako by z nich přímo prýštila.

Pokusím se svou Maličkou obloudit malou boudou. Vždy byla naivní a důvěřivější, než bylo potřeba. „Umím něco podobného…“ zapředu a výhružně se jí dívám do tváře, zatímco těžce polyká. „Takže vím, nač myslíš!“

Zazmatkuje a zoufalství se jí ve tváři objeví tak upřímně, až mě to vyděsí.

Tušil jsem to! Je nešťastná!

„Sakra, to jsem nevěděla…“ zamumlá omluvně. „Promiň, že jsem ti kecala, ale nechtěla jsem ti tím ublížit. Sám víš, že je to docela možný. Že je možný, že už nikdy … nemusím mít děti kvůli … tomu…“ rozeštká se.

Oči se mi rozšíří poznáním. Tak tohle je to, co ji tak moc trápí. „Lásko..." vydechnu, když vidím, jak pláče. Cítím její bolest uvnitř, a teprve teďchápu, proč je tak intenzivní… Di má neskutečný mateřský cit a tyhle myšlenky pro ni musí být peklem. „Neboj se, budeme mít další dítě. Jen... to možná chvíli potrvá…" Hladím ji po vlasech a snažím se jí utěšit. Samozřejmě, že mě tahle možnost napadla, ale... tak nějak jsem si to nepřipouštěl, protože… tohle se prostě nesmí stát, zničilo by ji to a mě potom také.

„Ale, sakra, proč to trvá?! Proč, když s dvojčaty se nám to povedlo na poprvý?!“ Rozbrečí se a natiskne se ke mně.

Pocítím vůni své Šťastné krve, která jí znovu začala stékat po krku v rozrušení, které jí nedělá dobře.

„Víš, kolik bychom už měli dětí, kdyby se mi to podařilo pokaždé, když jsem takhle riskoval? Což bylo vlastně pořád..."pousměju se a slíznu jí proužek krve stékající jí z krku. „Uklidni se, budeme trénovat tak dlouho, dokud se nám to nepodaří." Hladím ji, zatímco se celá chvěje.

„Ale co, když se to nepodaří nikdy? Sakra, co když už to nepůjde?!"

„Půjde to," řeknu rozhodně.  Nedokážu si připustit, že by byla nešťastná. „Neměj strach, prostě to půjde." Utřu jí slzy. „Ale nesmíš se tím stresovat. Čím víc se na to budeš soustředit, tím horší to bude. Musíš být v pohodě. Ne, takhle vystresovaná," políbím ji jemně na ústa.

„Sakra, nejsem ve stresu! Jsem na dně! To ej rozdíl!“ Panicky se rozechvěje a znovu jí do očí vstoupí slzy.

Povzdychnu si a obejmu ji, abych ji nechal vybrečet, i když mi je jasné, že rudou nebudeme mít jenom postel, ale i koupelnu. Když už to trvá příliš dlouho, zaplním koupelnu svými feromony a pak se jí opatrně zakousnu do krku.

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska ve větru - 65. kapitola: