OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Lavička vypráví potřetí

06.11.2014 (10:00) • Destiney, Anička Štěpánová • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1007×

Myslím, že nejsem obyčejná lavička. Dobře, zvenku jsem úplně normální, ale jsem v něčem jiná než ostatní. Umím číst myšlenky lidí okolo mne. Někdy jsou to myšlenky zamilované, někdy naštvané, někdy nešťastné a někdy zmatené - nebo všechno tohle dohromady. Jako myšlenky jednoho chlapce, který se na mne nedávno v pozdní večer posadil.

Přišly s ním i dvě dívky, jedna byla menší, měla světle hnědé vlasy, krásné modrozelené oči a trochu se mu podobala, možná to byla jeho sestra. Ta druhá byla vyšší než ta první a měla hnědé vlasy i oči a bavila se s tou první. Chlapec měl tmavé vlasy a hnědé oči a na uších sluchátka. Předstíral, že dívky ignoruje, ve skutečnosti mu ale ve sluchátcích žádná hudba nehrála a pozorně dívky poslouchal. Nelíbila se mu tahle situace, chtěl být s tou vyšší dívkou sám. Myslel na to, co mu ten den naznačil jeho přítel. Měl by si jí víc všímat a ukázat jí, že ji má rád. Nechtěl, aby s nimi šla i jeho sestra. Když uviděl mne, z náhlého popudu se na mne posadil. Dívky se zastavily a chvíli se bavily, pak si ta vyšší sedla vedle chlapce. Cítila jsem z jejích myšlenek jistou něhu a náklonnost k chlapci, chtěla vědět, co ho trápilo.

„Co se děje?" zeptala se a pozorně se na něj zadívala, jako by ho chtěla tím pohledem přinutit, aby se jí nevzdaloval, ale zůstal s ní. Nižší dívka nic neříkala, jen je pozorovala. Na jejím bratrovi jí tolik záleželo, tak proč se dělo tohle, proč se v její blízkosti tak uzavíral, proč ho tak štvala?

„Chci bejt sám," zněla úsečná odpověď od chlapce, který se na ty dívky ani nepodíval. Ty slova náhle dolehla do myslí všech tří. Ve chvíli, kdy je chlapec vypustil z úst, jich litoval. Nechtěl je říct tak příkře, nechtěl tu dívku tak odbít, jako kdyby ji ani nechtěl vidět. To nebyla pravda, chtěl s ní být a všechno jí říct. Ale nemohl. Dívku ta slova zasáhla příliš hluboko. Měla pocit, jako kdyby jí právě vrazil nůž do srdce. Nic neřekla, zvedla se z lavičky a setkala se s lítostivým pohledem jeho sestry. Obě se daly na odchod.

„To bolelo," pronesla tiše vyšší dívka, načež jí ta druhá dala ruku kolem ramen, protože ji chtěla utěšit.

Chlapec měl v hlavě bitvu. Chtěl dívku chytit za ruku, zavolat ji zpátky, říct jí, aby nedocházela, ale nemohl. Nedokázal to. Jako v transu sledoval, jak dívky bez ohlížení odcházejí. Proč s nimi jeho sestra musela jít? Kdyby nešla, nestalo by se to. Proč se s ní všichni přátelí? Jemu nijak úžasná nepřišla. Pak se ale zarazil. Co si to myslel, vždyť to byla jeho sestra! Nemohl si tohle myslet, i přes to všechno ji měl stále rád a její vina to nebyla. Tak čí to byla vina? Možná té druhé dívky, že odešla, že se dala tak snadno odehnat. Nebo ne? Měl ji rád, tohle si nemohl myslet. Byla to totiž jenom jeho vina. To on jí řekl, aby odešla, jenom on. Co to udělal? Proč jí to řekl? Proč nemohl pro jednou dřív myslet než mluvit? Chlapec si strhl sluchátka z uší, opřel se lokty o kolena a obličej složil do dlaní. V očích ho pálily slzy. Zkusil zamrkat, ale to jako by je jenom povzbudilo a pár se mu jich skutálelo po tváři. Nemohl brečet, byl to drsňák a ne nějaká dámička. Prsty si prohrábl vlasy a snažil se uklidnit. Nádech, výdech. Protřel si oči. Nádech, výdech. Opřel se o mne. Nádech, výdech. Konečně to nepříjemné pálení v očích zmizelo. Pocit, že byl špatný člověk, ale nezmizel.

Uvědomil si, že svoji vlastní malou sestřičku tolikrát obviňoval ze všeho. Že lámal srdce dívce, kterou měl tak rád. Nevěděl, co by měl dělat. Měl by se omluvit? Ano, až přijde domů, napíše té dívce a omluví se jí. Řekne jí, že takový občas je. Na sestru v tu chvíli zapomněl. Chtěl tu dívku vyzkoušet, potřeboval se ujistit, potřeboval jistotu, že ho nezklame. Pak až může posunout jejich vztah. Ano, to udělá. Pak si uvědomil, že by měl začít tím, že půjde domů. Podíval se na mobil a po zjištění, kolik času strávil sezením na mně a přemýšlením, se trochu zděsil. Vstal a rychlým krokem se vydal směrem, kterým před více než hodinou odešly dívky.

Autor: Destiney (Shrnutí povídek), Anička Štěpánová, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lavička vypráví potřetí: