OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Lessons of French 2. kapitola

28.10.2013 (19:00) • Pavluss • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 642×

On

Než se konečně odhodlám se na něco zeptat, tak se odněkud rozdrnčí telefon. Pravděpodobně její, ten svůj mám v zadní kapse u kalhot. Když se přehrabuje v tašce, tak si něčeho všimnu. Na pravém zápěstí má nějaké tetování. Nejde moc poznat, možná kdyby byla blíže ke mně.

„To je moje sestra. Omluvte mě.“ Bože můj, tak z tohohle se nevykecám, že mě „všechno“ na ní až překvapivě přitahuje. Do háje. Do háje! Stojí ke mně zády a brebentí do telefonu rychlou fráninou. Nenápadnými pohledy po ní pokukuju. Taky to dělám celou tu dobu, co tady jsem, prokrista. Nasadím si zpátky své sluneční brýle a tiše vyčkávám. Je mladá, tipnul bych si, tak kolem dvaceti pěti? Takže pro mě absolutně nepřípustné, no jistě. Tak už si to vyjasni, brácho… radí mi mé podvědomí. Těžké je odolat milionům mladých dívek, které by o mě rozhodně měly zájem, ale ona se o nic nesnaží, je prostě „normální“. To je možná důvod, proč nedokážu odtrhnout pohled. Sakra, zase na ni zírám. Když se vrací zpátky, tak se mírně mračí. Sedne si na vedlejší kámen a podívá se na mě.

„Eh, désolé. Moje sestra je trošku rozpačitá, odjela jsem na víc než jednu hodinu, takže umí být trošku hysterická, když o sobě nedám vědět,“ vysvětluje a to mě přinutí se zasmát. Úplně v tom vidím sebe. Usměje se na mě. Takže krůček po krůčku…

„Já to chápu, jsem tak trošku taky starší starostlivější sourozenec, co se týče mého bráchy. Je to vážně s ním někdy dost těžký. Je tvrdohlavý. Jedna z jeho skvělých vlastností.“ Zasměje se nahlas a její melodický zvonkový smích je jako teplo pro mou zmrzlou duši. Nebuď takový pedant…

„A vaše skvělé vlastnosti?“ zeptá se náhle a nějak přitom trošku našpulí ty dokonalé rty. Jako by mě snad sváděla. Nebo ne? Trošku mě to vykolejí a jsem zpátky na začátku hry. Poposednu si, netajím se, že takovou otázku jsem nečekal. Poškrábu se na hlavě a s netečným výrazem v tuhle chvíli nevím ani, co bych měl říct. Než stačím odpovědět, tak mě předbíhá.

„Co mě to napadlo, tak se hloupě ptát. Někdy jsem až moc drzá, tak se omlouvám.“ Sexy a i upřímná? Ještě vážně jsme na planetě Zemi? Zakřením se a zavrtím hlavou. Měl bych přestat přemýšlet nad kravinama a zajít na úplný začátek. Jo, to udělej…

„Přeslechnul jsem vaše jméno? Co se týče těch vlastností, tak starat se a chránit své milované je mojí hlavní prioritou.“ Nasadil jsem svůj vážený úsměv a zdá se, že ji to trošku vykolejilo z rovnováhy. Narovná se a trošku nervózně se pousměje. Mačká v ruce kousek trávy, který někde utrhla.

„Nepřeslechnul jste, protože jsem ho neřekla. Jsem Claire.“ Jo, tak Claire, to k ní dokonale pasuje. Stejně jako když se smíchají dvě různé barvy dohromady. Pak jsou jedno. Stejně jako její hnědé vlasy, které mají podivuhodný nazlátlý odstín. Trošku mě to přivádí na jistý dojem, že tahle kráska má něco do sebe, a rozhodně ji chci. Bože, jak já ji chci…

„A vy jste?“ vyruší mě z mého fatálního snění. Neodpustím si úšklebek.

„Jsem Shannon,“ odpovím s netečným výrazem ve tváři. Ne že bych na sebe nebyl pyšný, když jsem prozradil svoji identitu, ale nakonec by to ze mě stejně později páčila. Nebo taky ne…

„Oh, oui. Říkala jsem si, že jste mi nějak povědomý. Viděla jsem ten billboard ve městě.“  Teď už se usmívá od ucha k uchu. Počkat, cože? Jaký billboard?

„Billboard?“ zeptám se hloupě, právě si nějak nemůžu vzpomenout, že bychom s klukama něco podnikali, právě teď po tour, byla to doba na odpočinek. Přikývne a pořád se na mě dívá tím svým „francouzským“ výrazem, který nemůžu přečíst. Je vážně dost jiná, a mně se to překvapivě líbí.

„Jo, ten billboard, to už je dávno. Měli jsme tu koncert,“ vzpomenu si náhle. „Je to už asi měsíc zpátky. Na akci Greenpeace,“ vysvětluju a ona se rozzáří jako vánoční stromeček.

„Oh, mon dieu, vážně oceňuju lidi, co se o tuhle propagaci životního prostředí starají. Miluju přírodu, pro mě je to něco krásného a čistého. Najdu v ní místo k inspiraci a odpočinku. Jednou bych se z Paříže odstěhovala na venkov, někde do domu, kde je spousta květin a stromů a...“ Zadrhne se, když na mě pohlédne. Sklopí oči a zasměje se a pak znovu a znovu. Řekl jsem něco špatně? Ty jo…

__________________________________________________________________________________

Ve snu se dějí věci, které se považují za nepředstavitelné. Jako třeba, že jednou vzlétnu jako ptát. Že se dotknu paprsků slunce. Uvidím trilion barev dešťové duhy a svezu se po ní jako po skluzavce. Usnu v jemných chomáčích bílých mraků. A pak se vzbudím na zemi, v jeho náruči pouze snící.

„Jsi v pořádku?“ zeptá se starostlivě, když jsem se najednou prudce posadila. Ležíme na dece v poli lučních květin a já asi usnula. Když přikývnu, tak se pousměje a zastrčí mi za ucho neposlušný pramen.

„Líbilo se mi to,“ řekne najednou. Podívám se na jeho obličej.

„Co myslíš?“ řeknu zvědavě. Doširoka se usměje, až zahlédnu jeho zuby.

„Když jsi mi ležela na hrudi. Cítil jsem se v bezpečí. S tebou,“ odpoví a já se mu láskyplně vrhnu na jeho rty.

_______________________________________________________________________________

Ona

„Désolé, chci říct, že se omlouvám,“ vysvětluju, když se nechápavě na mě podívá. Bože, sedím tady s někým, kdo moje kecy o přírodě doopravdy poslouchá. Usmívá se a nepřerušuje mě. Je tak vážný…

„Za co? A kromě toho, já myslel, že když už jsme si řekli svá jména, tak bychom si to vykání mohli odpustit,“ řekne s dalším vážným výrazem. Cítím, jak mi hoří tváře. Pane jo, musím vypadat jako rajče. Je to muž a řekla bych, že o dost starší než já. Snad tu se mnou flirtuje nebo něco jiného, ale líbí se mi, jak je vyrovnaný a jak na sobě nedává znát rozpačitost. Pousměju se.

„Nevím, mí přátelé nemají moc rádi přírodu a všechny ty akce na podporu životního prostředí je docela vytáčejí, takže jsem v šoku, že se najde někdo, kdo mě vyslechne, aniž by mě v půlce vyprávění přerušil tím, že jsem jako malé dítě.“ Teď se pro změnu ušklíbne on. To má znamenat, že si myslí to samé? Jsem taková naivní, jak vypadám, nebo to dělá to moje tričko?

„Nemyslím si, že jsi jako malé dítě, Claire,“ čte mi mé myšlenky. „Jen vidíš věci tak, jak bys je vidět chtěla. V budoucnosti. Sny nejsou nereálné. Já o tom vím své,“ mrkne na mě a zase si poposedne výš. Trošku mi to rozhodí náladu. Takže je to muž, co si své sny splnil, ale co já? Co já mám za sny? Vždycky jsem dostala to, co jsem chtěla, i když jsem za to musela zaplatit.

„Sny se přeceňují, já dávám přednost možnostem,“ uvádím na pravou míru. Jeho to rozesměje.

„Máš pravdu. Někdy jsou sny trošku přeceňované, ale musíš o ně bojovat,“ řekne moudře. No páni, ze sedmi miliard lidí na zemi mi na zem Bůh seslal nějakou svoji kopii. Na slavného muzikanta má skvělé vyjadřování a ke mně se chová jako k sobě rovné. Je vážně skvělý…

Všimne si, jak ho pozoruju, tak mi úsměv oplatí. Nejsem si jistá, jak dnešek dopadne, ale já rozhodně chci ho poznat trošku blíže. Možná by z nás mohli být kamarádi. Možná…

„Takže jsi slavný muzikant, co má rád západy slunce?“ To je pitomost! Proč se ho ptám na takovou pitomost? Ale zasmál se! Jo, protože jsi hloupá…

„Vlastně jo. Rád sem chodím si odpočinout a s tím slavným muzikantem to nebude až tak horké.“ No, ty rozhodně jsi… pomyslím si, ale zaženu tu myšlenku.

„Že ne? To bych netvrdila. Moje osmnáctiletá sestřenice Agnes vás zbožňuje, takže jsem jediná, kdo ji doopravdy poslouchá, když mluví o vás.“ Vrhnu na něj rozpačitý pohled a on se rozzáří jako sluníčko. No pane jo… Tak tomu teda říkám úsměv, a byl jenom pro mě.

„Tak to rád slyším. Pro nás jsou fanoušci velmi důležití. Kdyby nebylo jich, tak tady možná ani teď nesedím.“ usmívá se a pohrává si s mojí náladou. To mi snad dělá schválně! Nasadím svoje zbraně. Ano, to přesně udělám! Moje podvědomí se ďábelsky zasměje.

_______________________________________________________________

Pááááni! Moc vám všem děkuj za krásné pochvaly a komentáře, jsem ráda, že jsem si přitáhla fanoušky, takže vám děkuju a budu se těšit i nadále :)

A půjde to postupně ob dva tři dny, uvidíme, jak budu stíhat, ale moc díky :3 Sabince, mé nejvěrnější a nejhodnější sestřičce, tak tenhle dílek patří jí, protože ona jediná mi to umí nejlépe vyjádřit :3 ♥

Autor: Pavluss, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lessons of French 2. kapitola: