OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Lessons of French 5. kapitola

13.11.2013 (10:00) • Pavluss • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 699×

Ona

Oh, mon dieu! OH, MON DIEU! Když se mě dotknul, tak mi úplně zašvitořili motýlci v břiše. Jako bych spolkla pilulku stoprocentního štěstí. Pane jo, to je hrozně vzácná chvilka. Ještě nikdy jsem se tak necítila, tak jako právě teď. Je to zvláštní, že takový pocit jsem neměla ani u Timothyho, a to byl pro mě moje první opravdová láska, teda, aspoň jsem si to myslela. Tak proč je tenhle pocit u něj? Znám ho dva dny a stejně je to tak impulzivní a čerstvé. A teď se na něj nemůžu vynadívat. Snad jsem se, ne… Odtrhnu pohled a zachichotám se.

„Promiň, uvádím tě do rozpaků.“ omlouvá se a já se začnu smát ještě víc. Chytnu ho za paži, která se napne pod mým dotykem. Zatoulaný pramínek vlasů mi jemně strčí za ucho.

„No páni, já mám ale hlad,“ zvýší hlas. Nějak se mu třepe, a tak jdeme tedy jíst. To bych teda nevěřila, kolik legrace se dá ztropit s čínským jídlem. Je to blázen. Nabírám si kousek masa na hůlky a snažím se mu je hodit do úst, ale pokaždé se netrefím, takže oba skončíme v záchvatech smíchu. No páni, takhle jsem se naposledy bavila, no, snad nikdy. Ležíme na dece a pozorujeme, jak modré nebe pomalu nabíhá do zlatavého odstínu západu slunce. Navíc se i mírně mračí, ale nehrozí, že by snad měla zapršet.

„Vypadá to, že bude pršet,“ houkne na mě Shannon, ale já to nevnímám, jsem jako v transu. Otočím na něj hlavu a zašklebím se. Je to nádhera, jen tak tady ležet a mlčky pozorovat nebe s mužem, kterému se líbíte, který vás včera políbil, a cítíte, že to chce udělat znovu. Že chci znovu cítit ten pocit, jaký jsem měla včera, když se mě dotknul. A chci, aby mě políbil. Znovu a znovu. Aby mě držel v náručí. Cítím, jak má pravá ruka nalézá tu jeho, jak se pomalu dotýkám jeho dlaně a on mi ukazováčkem přejíždí po hřbetu ruky. Vzrušuje mě jenom to, že se dotýká mé ruky. Euh, monsieur!

Vtip o tom, že bude pršet, přestal být zábavný v tu chvíli, kdy se strhnul prudký liják a my se schovávali pod nějakým hodně listnatým stromem, kterým neprostupovaly kapky deště.

„Takže prší.“ Začnu se smát, přímo chytám záchvat smíchu, až se o něj musím opřít. Zatímco on drží v ruce deku a zbytky piknikového koše. Vypadá při tom tak komicky, že se rozesměju ještě víc.

„Zřejmě jsem nepochopil podstatu tvého vtipu, Claire,“ pronese suše. Hlavou mi projede absolutně šílený nápad a později toho možná budu litovat, ale co. Je léto a my jsme tady. Jsme v L.A, rozhodnutí si užívat. Chytnu ho za ruku a podívám se mu do obličeje.

„Pojď,“ špitnu a políbím ho na tvář. Vysmekne se mi a já vyběhnu ven, přímo do toho lijáku. Někde v dálce slyším bouřit, ale nevšímám si toho. No páni!

„Podívej se na to! Jsem volná!“ křičím do nebes a výskám jako vlk. Připadám si bláznivě a cítím se tak. Déšť zjemní a absolutně mi promáčí mé oblečení, ale já to nevnímám. Přísahám si, že od teď si dám na sobě obzvláště záležet. Budu lepší. Chci být lepším člověkem. Chci být jiná a zůstat přitom stejná. To je pitomost. Otevřu oči a uvidím ho tam stát. Je naprostou mnou paralyzovaný a šokovaný. Rozesměju se a rukou si hrábnu do promočených vlasů. Napřáhnu obě ruce a nechávám na sebe dopad déšť, cítím, jak na mě dopadají i poslední paprsky slunce. Najednou si mě přitahují do své náruče silné ruce, a když otevřu oči, tak ty čokoládové oči, které plápolají touhou, se ke mně přibližují. Cítím, jak se přisaje na mé rty, a teprve teď vybuchuju. Rukama se mu pevně ovinu kolem krku, zatímco on mě náležitě a vážně líbá a absolutně drtí moje rty. Oh, mon dieu… Svým objetím si mě přitahuje ještě víc k tělu, takže jsem na něj nalepená a sotva popadáme oba dech, když se na okamžik odtáhne.

„Claire,“ šeptá moje jméno a oddychuje, ale já mu polibek oplácím s ještě větší vervou, než on prvně mě. Dráždím ho na zádech svými nehty a chci ho, hned teď a tady. Okamžitě. Vzrušením sténá a bere si mě do náruče. Bože můj, ono se to fakt stane. Tady na silnici? Asi mu to taky dojde, takže se na vteřinu ode mě odlepí.

„Auto,“ blýskne se mu ďábelsky v očích a bere mě za ruku. Rozebíháme se k jeho černému mustangu, který je odstavený dál od cesty. Sex v autě? Tak to je rozhodně moje poprvé. Vzadu je tak málo místa, že budu ráda, aby se vůbec trefil. Při té myšlence se začnu strašně smát, ale on mě umlčí zase svými polibky drtivými polibky a cpe se ke mně. Laská a líbá mé roztoužené tělo. Zatímco já sténám a nesnesitelně ho chci! A když oba nazí se oba svíjíme, tak zněžní a líbá mě a svoji ruku mi proplete s mými a drží mě ve svém zajetí, zatímco do mě rychle proniká.

On

Moje auto z 69. ročníku zažilo před pár minutami nevídané věci. Bože můj, sex v autě je skvělý. Vážně skvělý. Rozhodně ho zařadím mezi ty nejlepší, co jsem kdy měl. No rozhodně… Prohrábnu si rukou vlasy, které jsou aktuálně rozčepýřené do všech stran, jak mi je při „akci“ neustále projížděla. Dost tě to vzrušovalo… škádlí mě mé svědomí. A pořád mě vzrušuje. Leží na mé hrudi a tiše oddechuje. Je krásná a tak drobná. Lehká je tak, že skoro necítím, že na mně leží. Slyším tlukot jejího srdce. Bije jako zvon, ale proč tak mlčí? Nepromluvila od té chvíle. Možná jsem na ni moc tlačil. Ne, to nebude tím. Tím si jsem na sto procent jistý. Neříká ani slovo. A mě to začíná trošku štvát, ale fakt jenom trošičku.

„Claire?“ zašeptám a ona ztěžka ke mně zvedne svůj obličej, nad kterým visí otazníky. Tak fajn. Jen se zeptat. „Lituješ toho, že jsme to udělali?“ ptám se jí na rovinu a nedovolím si vydechnout, než mi odpoví. Ona nahodí ten svůj hříšný pohled, který mě děsně rajcuje, a zavrtí hlavou.

„Ne,“ odpoví a já se na ni na oplátku usměju. „Je to bláznivé a všechno, co se za posledních čtyřicet osm hodin stalo, musím ještě vstřebat, ale ne. Nelituju toho.“ mM svoji dlaň položenou před sebou, a tak jí přejíždím prsty po hřbetu dlaně. Zachvěje se a pootevře rty. Claire, ty jsi úchvatná… Nad svými myšlenkami mávnu rukou.

„Tak mi pověz, co se děje. To jsem byl vážně tak strašný?“ Doufám, že řekne ne, pravděpodobně by urazila mé mužské ego. Začne se nahlas smát.

„Ty jsi trubka, Shanny,“ nazve mě přezdívkou, kterou jsem naposledy slyšel jako malý kluk a bylo to oblíbené pojmenování mojí mámy. Ošiju se, div oba nespadneme na zem. V hloubi duše si ale oddechnu. Pořád jsi ve formě…

„Musím říct, že to byl skvělý sex, i když trošku nepohodlný. Impulzivní a vášnivý. Dlouho jsem nic takového necítila. Byl proklatě dobrý!“ chválí mě a já se v duchu poplácávám po rameni. Skvělá práce, kámo, to je hotový touchdown… Moje sebevědomí právě šlape na sto procentech. Claire si spraví mikinu, kterou jsem jí obléknul, aby se mi nenachladila, ta moje holka. Moje holka, moje přítelkyně…

Natáhne se, aby byla blíž k mému obličeji, a opře si bradu o své ruce. Dívá se na mě s takovým zarývaným zájmem a mlčí. Začnu jí přejíždět po jejím obličeji a ona se začne culit a doširoka usmívat.

„Co to se mnou děláš, Claire?“ řeknu najednou a ona nechápavě pozvedne obočí. „Že ze mě děláš šťastného muže,“ špitnu a tím jí úplně vyrazím dech. Tak tohle pravděpodobně asi nečekala. Vlastně, ani já ne. Měl bych si dávat pozor na to, co řeknu. Mysli dřív, než něco řekneš, pitomče… Asi jsem to přehnal, protože si automaticky sedá a mlčí. Kruci, tak to jsem podělal…

„Já, nemyslel jsem to tak, že tě snad miluju nebo tak nějak.“ Co to tady kecám?! Pozvedne obočí, ještě výš, než je to vůbec možné. Plácnu se do čela. A moje formace je pryč… Teď bych se nejradši vypařil do Mexika nebo nějaké jiné vzdálené země, co nejdál odsud. Když otevírám oči, tak tam stále je a kření se na mě.

„Je tu snad něco k smíchu?“ ptám se opatrně a Claire spustí ve výbuchu smíchu. Má tak krásný smích, celá je krásná. Dokonalá, pro tebe…

„Ty,“ odpoví, čímž ji převalím zpět na sedadlo a zavalím ji celou svoji tělesnou váhou, takže není úniku. „Hej, pusť mě!“ křičí, ale pořád se směje. Když se tvářím tak úmyslně vážně, tak se smát přestane a prsty mi přejede po spáncích. Při jejím doteku tiše sténám a shýbám se, abych znovu pocítil její rty na svých…

______________________________________________________________________________

Takže, zase děkuju za komentáře, jste strašně milé a tahle epizoda po každém mém

přečtení se mi zdá, že jsem to odflákla, a jo, já to vím! Příště to bude lepší. Slibuju!

Takže se těším na vaše komentáře a příště další dílek :)

Autor: Pavluss, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lessons of French 5. kapitola: