OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Light in the dark 2. kapitola

14.02.2012 (18:00) • Lunabell • Povídky » Na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 795×

2. kapitola

Zděšeně jsem na něj hleděla a snažila si urovnat myšlenky v hlavě. To nemůže být anděl, natož temný anděl. Je to normální kluk jako všichni ostatní. Vždyť vůbec nevypadá nebezpečně. Naopak vypadá mile, laskavě a jako bonus je neuvěřitelně sexy.

Hmm. Takže Cat, žádný anděl to není. Je to obyčejný a strašně sexy kluk. Budeš se chovat normálně a teď se na něj usměj, ať nevypadáš jako totální blbec.

Usmála jsem se na něj a zeptala se ho:

„Ty chodíš sem do školy? Že jsem tě tu nikdy neviděla.“

„Jo chodím sem do školy, jsem tu nový. I když to nedává smysl, proč jsem sem přišel poslední den školy,“ řekl a podrbal se nervózně v černých vlasech.

„Jo, moc to smysl nedává, ale to je jedno ne? Většina věcí nedává smysl… jo a jak se vůbec jmenuješ?“ napadla mě otázka, která mi vrtala v hlavě už o něco déle.

„To by bylo asi na místě se představit,“ podal mi ruku a potřásli jsme si.

„Jmenuji se Christhoper,“ představil se mi.

„A já se jmenuji Catherine,“ představila jsem se zase já. „Už bychom mohli jít do školy, jinak přijdeme pozdě,“ zhodnotila jsem čas a opravdu málo minut zbývalo do začátku hodiny.

Rychlejším krokem jsem se vydala ke škole a tahala Chrise za sebou. Vešli jsme do školy a Chris se ozval.

„Cat, počkej. Já nevím do jaké mám jít třídy, jenom vím, že mám mít pana profesora Thomase…“ dořekl a koukl se na mě pohledem, prosím pomoz mi.

Musela jsem se tomu zasmát.

„Hochu, dnes máš štěstí, že jsem se o tebe málem zabila zrovna já. Mám totiž stejného profesora,“ řekla jsem mu s významným pohledem. On se na mě koukl stylem, to nemyslíš vážně a slušně mu u toho cukaly koutky. To jsem ale nevydržela já a s výbuchem smíchu jsem se skácela na zem.

Chris se ke mně po chvíli přidal. Takže teď jsme se váleli smíchy na podlaze oba dva. Za námi se ozvaly kroky a následné odkašlání.

„Slečno Deamová, co to zde proboha vyvádíte?“ řekl docela vytočeně pan Thomas a Chris při zmínce mého příjmení ztuhnul ale jen na chvilku, protože i já to málem nepostřehla.

„O… o… omlouvám se pane profesore, já jen, že tady Chris nevěděl, kde má třídu a potom nás něco rozesmálo,“ omlouvala jsem se panu Thomasovi a zvedala jsem se ze země.

Chris už stál za mnou a pan Thomas si ho nevrle přeměřoval pohledem.

„Catherine, že jste to vy a seznámila jste se už s panem Blackem, tak ho máte na starosti. Pak ho zde provedete a řeknete mu, co a jak, ale teď rychle do třídy,“ rozkázal pan Thomas a otočil se k odchodu. My jsme ho následovali až do třídy.

Já si šla sednout do své lavice a chtěla říct Chrisovi, že si může sednout vedle mě, ale pan profesor ho zadržel u tabule a řekl mu ať se nám představí. Po strastiplném představování ho pan Thomas propustil.

Chris se chvíli rozhlížel, kam by si jen sednul a tak jsem na něj bezmyšlenkovitě zamávala. Chris se rozešel směrem ke mně a to už jsem viděla ty obdivující pohledy holek na Chrise a žárlivé skoro až nenávistné pohledy na mě.

Už byl Chris u mě a se slovy díky si sedal na židli. Já se mu prostě musela uchechtnout. On se na mě podíval nechápavým výrazem a já to odbyla jen mávnutím ruky.

„Takže studenti dnes vám rozdám vysvědčení a pak si můžete jít po svých,“ zkonstatoval pan profesor fakt, který jsme všichni věděli a těšili se na něj ze všeho nejvíce. Pan profesor začal volat studenty k tabuli a slavnostně jim předal vysvědčení.

„Catherine Deamová,“ řekl pan profesor, já vstala a odkráčela k tabuli. Někdo zaťukal na dveře a následně vešel. Byl to náš pan ředitel.

Chris podivně zpozorněl a propaloval ředitele pohledem. Pan ředitel si toho ale moc nevšímal a zahleděl se na mě. „Slečno Catherine, s velikým potěšením vám oznamuji, že jste nominována na nejlepšího malíře školy a máte tu čest přes prázdniny navrhnout nový znak školy,“ dořekl a potřásl mi rukou.

Těš se holčičko, za chvíli nebudeš mezi živými a ten tvůj andílek ti nepomůže.

Co to k sakru bylo? Kdo to říkal? Proč bych měla zemřít? A jaký zase anděl? Rodily se mi v hlavě různé otázky, kvůli tomu podivnému hlasu v mé hlavě.

Ředitel pustil moji ruku a já mu poděkovala za tu čest. To se už pan ředitel postavil čelem ke třídě, všichni vstali a pan ředitel si odkráčel ven ze třídy.

„Takže slečno Deamová…“ začal na mě mluvit pan profesor, „zde vám předávám vaše vysvědčení. Máte ho nejlepší ze třídy,“ dořekl a já si převzala vysvědčení a se zaraženým výrazem jsem si šla sednout.

„Co se stalo? Spolkla si snad šneka?“ řekl Chris a málem spadl smíchy ze židle. Já se prostě musela taky zasmát. Tohle byl prostě pohled pro bohy. Sedla jsem si vedle něho a trochu ho napomenula.

Chris se teda tak o dva stupně zklidnil a zůstal docela v pohodě už do konce hodiny. Zazvonilo a všichni tryskově vyběhli na parkoviště. Jeli většinou k jezeru nebo někam do ciziny. Já jsem letos hodlala zůstat doma a pořádně si to užít.

Chris se už zvedal k odchodu, že půjde domů, ale já ho zastavila s tím, že mu mám ukázat celou školu. Tak jsme tedy začali prohlídku. Nehorázně jsme se nasmáli, dováděli a mezi řečí jsem ho dnes pozvala do ateliéru.

Autor: Lunabell (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Light in the dark 2. kapitola: