OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Lví řev - Kapitola devátá



Lví řev - Kapitola devátáJe to o sedmnáctileté dívce jménem Scarlett White, která je velmi neobyčejná a je si toho plně vědoma. Jenže je ještě víc neobyčejná než si o sobě původně myslela. Co se stane, se dočtete zde a jak se to vyvine, tak na to si budete muset počkat...

„Tohle bylo naposled, co jsem ti dovolil jít na královský ples! A za to cos tam provedla ti něco neřeknu,“ říkal brácha a já nechápala, jestli to je dárek a nebo trest, že bude zticha. No jestli myslel to o škole, tak to už dávno vím. Další den nejdu do školy kvůli tomu, že nám bouchla chemikárna a chemikář se mě pokusil zabít.

Jak jsme přišli domů, tak jsem se ani neobtěžovala převléct a hned jsem šla do postele. Musím uznat, že mě to trochu štvalo, že mi brácha nechce něco povědět, ale nějak to zvládnu. Byla jsem docela dost unavená, jelikož jsme se domů vrátili až o půl druhé ráno, a tak jsem hned usnula.

Ráno mě probudil naštvaný bratrův hlas.

„Scar? Co tam za oknem dělá ta televize?“ Nevzpomínám si, že bych nějakou televizi nechala venku, ledaže by to byla ta televize připravující ten pořad ohledně té fotky od Ryana. Okamžitě jsem vstala a šla se na ni podívat.

„Co tu chtějí?“ zeptala jsem se jen tak nenápadně bráchy, ale on na mě pohlédl typem, jako by říkal: „Kdo jiný, než ty, za to může!?“ nebo „Hádej, můžeš třikrát.“

„Třeba tu jen zabloudili?“ Tohle mi přišlo jako velká blbost, ale sranda musí být vždycky.

„Tvoje šaty! Jdi se okamžitě převléct! Pronto!“ Tak jestli mě, až do teď nezabil, tak hádám, že to brzy udělá, ale to už bude pozdě, jelikož mu zbořím postel. Jak jsem řekla, tak jsem udělala. Bráchova postel byla během pár vteřin na třísky. V podstatě jsem ani nevěděla, proč jsem ji zbořila, ale prostě se mi ji chtělo zbořit.

Převlékla jsem se do trochu civilizovanějšího oblečení a vydala se na průzkum.

„Co to bylo nahoře za rány?“ zeptal se hned jak jsem přišla dolů a já mu nato jen mávla rukou, ať to nechá být.

„Co bylo to, co jsi mi nechtěl říct?“ zeptala jsem se s naprostou jistotou, že mi na to odpoví.

„Jen, že tě princ Finn dneska vyzvedne o půl jedné a pojedete někam na výlet,“ řekl, jako by to bylo bezvýznamné a já měla chuť mu k té posteli zbořit i noční stolek. Pro mě to bylo dost důležité.

„A neříkal ještě něco?“ začala jsem vyzvídat.

„Jen něco o tom, že máš sebou vzít i Auroru. Ona určitě ví, o co se bude jednat,“ vysvětlil a já se okamžitě podívala na hodiny. Bylo jedenáct. Abych kontaktovala Roru, musela jsem použít něco jiného kromě vody, pro případ, kdyby mě zahlédli. Napsala jsem ji krátký vzkaz a poslala jí ho za pomocí větru.

Televize to na pár minut vzdala, ale jak se objevila Rora, tak se opět dala do pohotovosti. Rora mi nechtěla nic říct, a tak mi nezbývalo nic jiného než si počkat, až to samou touhou nevydrží a poví mi to dobrovolně.

Tentokrát to muselo být asi něco moc vážného, jelikož mi opravdu nic neřekla. Leo na pár hodin musel z domu, jelikož by ho mohla vidět televize a to jediné co jsem z Rory dostala bylo, že ho o tom všem varovala a že se může vrátit, až když bude tma. Přišlo mi to vhod, protože dalšího takového, jako brácha, bych už doma nesnesla obzvlášť teď ne.

Nevím jak, ale bráchovi se ty venku podařilo nějak odpudit, i když říkal, že je to pouze dočasné.

Najednou zazvonil zvonek. Rychle jsem se koukla na hodiny. Bylo půl jedné. Nervózně jsem zabrala za kliku a otevřela dveře.

Finn stál za nimi. Opíral se o zeď a měl založené ruce. Na sobě měl košili, modré jeansy, sluneční brýle a okouzlující bílý úsměv. Za ním stálo černé Porsche 911 (nebo něco tomu podobné).

„Tak jdeme?“ zeptal se s úsměvem, zatím co jsem se jen na to vše nevěřícně dívala. Na tohle jsem nebyla schopna reagovat, a tak mě Rora musela k autu dotlačit.

Nikdo mi za celou cestu nechtěl říct, kam jedeme. Nakonec jsme dojeli až k jezeru. Všichni tam naskákali jako by nic, i když voda byla ledová. Potom jsme se chvíli potulovali nějakým lesem, až jsme došli na malý zelený kopeček s jedním velkým stromem, který měl dutinu v pařezu tak velkou, že by se do ní vešel i člověk.

Chvíli jsme si jen tak povídali. Nakonec jsem pochopila proč jsme sem vůbec šli. Byl to ten nejkrásnější a nejoslnivější západ slunce, který jsem kdy viděla.

Najednou jsem za sebou slyšela něco, jako kdyby se pohnul strom. Rychle jsem se otočila, ale bylo už pozdě. Někdo nás popadl, v pár sekundách svázal, zavázal oči a odtáhnul nás nejspíš do dutiny stromu.

Nějakou dobu nás někdo vláčel dál a dál. Po chvíli najednou nic. Někdo nám rozvázal oči a světlo, které na nás padalo, bylo až nesnesitelně oslňující. Zem byla z kamene a studila jako led. Byli jsme svázáni na zemi v nějaké místnosti a před námi stáli dva vysocí mladí muži, asi tak jako Finn.

„Okamžitě mě pusťte! Já jsem princ, následník trůnu. Okamžitě mě pusťte! Až se tohle otec dozví, tak vám všem nechá posrážet hlavy!“ začal po nich téměř hned řvát Finn. Bylo mi jasné, kdo to je. Musel to být někdo z občanstva. Každý kdo patřil k občanstvu, nosil fialovou látku přivázanou k paži a u těhle rozhodně nechyběla.

„Co po nás chcete?“ zeptala jsem se milionkrát méně nahlas než Finn a mnohem zdvořileji.

„Chtějí prince jako rukojmí,“ odpověděla mi Rora. Muselo být fajn znát odpovědi na otázky, ještě než se na ně zeptáte.

„Správně, ale ještě se musíme dohodnout co s vámi princezny,“ řekl jeden z nich a ušklebil se na nás. Nešlo mu přes světlo vidět do tváře.

„Pustíte mě? Já králi bořím mosty a jestli mi nevěříte, tak se mě na něco zeptejte,“ začala jsem vyjednávat.

„Ty jsi Zrzka!?“ řekl Finn a vypadal jako by ho něco praštilo do hlavy. Copak neví, že mám spíš červené vlasy!? Asi je barvoslepý. To mi nemohli dát inteligentnější přezdívku, jako třeba El Magico nebo Dona Federica? Všechno to znělo lépe než Zrzka.

„Tak, když jsi Zrzka, tak jakou stavbu jsi zbořila třicátého osmý?“ Byla to jedna z těch nejlehčích otázek vůbec. Celou dobu jsem bořila jen mosty (teda až na ten lustr na plese a bráchovu postel).

„Most. Celou dobu jsem bořila mosty teda, až na královnin lustr v Sálu tisíce duší. Nemáte tam nějakou těžší otázku?“ Docela mě to bavilo, dokud se světlo trochu nezklidnilo a oba si mě nezačali prohlížet. Náhle se jeden z nich zarazil a něco pošeptal do ucha tomu druhému.

V pár sekundách mě rozvázali a rychle odešli z pokoje. Rozvázala jsem Roru, ale Finna jsem svázaného ještě na chvíli nechala. Ani vyjednávat neumí a ještě by mě celou dobu obviňoval za boření, a tak jsem mu dala do pusy roubík. Moc mě ale zajímalo, proč mě z ničeho nic najednou pustili. Asi jsem hodně přesvědčivá.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Lví řev - Kapitola devátá:

5. Elisabeth
13.02.2012 [14:59]

Takže Dona Federica? Vědělajsem že ti bude k něčemu dobrý :D Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon bravo! Pěkné.

4. Eilonwy přispěvatel
12.02.2012 [16:26]

EilonwySuper!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3.
Smazat | Upravit | 12.02.2012 [15:24]

Pěkné... Opravdu moc se těším na další kapitolku a doufám, že bude stejně povedená, protože tahle je luxusní. Nerea Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Lilium přispěvatel
11.02.2012 [11:28]

Lilium Emoticon Emoticon Emoticon teším na pokráčko!!

1. Attia přispěvatel
10.02.2012 [17:41]

Attiahttp://ourstories.stmivani.eu/10-shrnuti/povidky-od-attia/

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!