OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Lyžák - 24. kapitola



Lyžák - 24. kapitolaPoslední den lyžáku a s ním spojené rozhodování...

Tak tedy jedeme domů... 

Odpoledne byl v plánu jeden jediný bod – zabalit. Jelikož už jsem měla zabaleno a jelikož bylo krásně, rozhodla jsem se vydat ven. Teple jsem se oblékla, na nohu jsem si dala ponožku a igelitový návlek. Byla jsem domluvená s panem třídním, že mě posadí na lavičku u chalupy, aby na mě hezky svítilo sluníčko. Myslela jsem si, že by mi to pomohlo v přemýšlení. Všechno jsem v hlavě převracela ze strany na stranu, až jsem se nakonec rozhodla…

„Sabino?“ oslovila jsem svoji kamarádku, když jsem po večeři seděla na posteli a koukala na svůj odraz v okně.

„Hm,“ odpověděla mi zadumaně.

„Stále platí, že mi půjčíš ty černý tepláky?“ zeptala jsem se lehce přiškrceně. Sab na mě upřela svoje velké oči a koutky roztáhla do velkého, zářivého úsměvu.

„Jistěže ti je půjčím,“ řekla radostně. „A jestli chceš, tak tě můžu i namalovat,“ nabídla se. Já jen s úsměvem přikývla.

Do společenské místnosti jsme dorazily jako poslední. Já se posadila na svoje obvyklé místo v křesle a začala se kolem sebe rozhlížet. Vlastně nic se tu nezměnilo, jen židle byly přiražené ke zdi a stoly někam zmizely. Světlo, které vždycky zajišťovaly zářivky na stropě, bylo nahrazeno čtyřmi velkými lampami a jednou otáčivou lampou na stropě, takže v místnosti bylo příjemné přítmí.

Když zhruba v polovině večera začal hrát můj oblíbený ploužák, pocítila jsem lehký závan naštvání. Kdybych neměla nohu v sádře, nemusela bych teď sedět a koukat na Martina, jak i tuhle skladbu tancuje s Barčou. I když počkat! To není Martin, to je Filip, kdo právě tancuje s Barčou. Ale kde potom je?

„Nechceš si zatančit?“ ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a tam stál Martin. Popravdě jsem se ho docela lekla, protože jsem ho tam nečekala.

„Ráda bych, ale nemůžu,“ podotkla jsem smutně.

„Ale prosím tě. Všechno jde,“ šibalsky na mě mrkl a než jsem stačila zaprotestovat, vzal mě do náruče. Chytla jsem se ho kolem krku a nechala se kolíbat jako malé dítě. Vlastně to bylo docela příjemné. Zavřela jsem oči a hlavu si položila na jeho rameno.

„Lin, chceš si jít zase sednout, nebo chceš někam jinam?“ zeptal se mě najednou Martin a mně došlo, že předešlá písnička skončila.

„Vzal bys mě na pokoj, prosím? Potřebuju na záchod,“ odpověděla jsem, když se sám dobrovolně nabídl. Jen se na mě usmál a odnesl mě do pokoje. Dokonce tam se mnou i počkal.

„Chceš jít rovnou dolů?“ zeptal se Martin, když jsem doskákala do pokoje a sedla si na postel. Zavrtěla jsem hlavou a začala si kousat ret, abych se přinutila vymyslet způsob, jak navázat na téma, které se s námi táhne celý lyžák. Najednou se zvedl z malého stolku, na kterém seděl, kdykoliv byl u nás v pokoji, a sedl si na zem přede mě. Vzal mě jemně za ruce a začal palci kreslit kroužky na vnějších stranách mých dlaní.

„Víš, Lin, nejspíš si o mně teď myslíš, že jsem naprostý ignorant, když jsem tě nutil, aby ses rozhodla hned. Chápu, že to nejde, a chci se ti omluvit. Neměl jsem to po tobě chtít. Rád zůstanu aspoň tvým kamarádem, protože stále můžu doufat, že jednou nadejde den a ty se rozhodneš jinak,“ řekl mi naléhavým hlasem. V tu chvíli jsem si uvědomila, že mě musí mít hodně rád, protože tohle by jinak nikdy neřekl. Pro mě to byl odrazový můstek.

Vymanila jsem svoje ruce z těch jeho a položila mu je na tváře, čímž jsem ho donutila, aby se mi podíval do očí. Já se na něj v tu chvíli zeširoka usmívala a v jeho očích se tudíž zračilo naprosté zmatení. Bez jediného zaváhání jsem se sehnula a spojila svoje rty s těmi jeho. Byly hebké, měkké a teplé. Přesně takové, jaké jsem si je pamatovala. Když jsem náš polibek ukončila, byl ještě zmatenější než před ním. Svezla jsem se z postele a sedla si mu na klín.

„Ale já nechci být jenom kamarádka. Teď už to vím,“ zašeptala jsem s očima upřenýma do těch jeho. Okamžitě si mě přitáhl blíž k sobě a zabořil svoji tvář do mých vlasů. „Nejspíš bychom se měli vrátit, aby z toho nebyl průšvih,“ přerušila jsem tuhle nádhernou intimní chvilku, ale zároveň jsem věděla, že se tím otevírá něco jiného, krásného. Martin se s úsměvem zvedl ze země a vzal si mě do náručí. Ve společenské místnosti mě posadil do křesla a políbil do vlasů, jako by to byla naprostá samozřejmost.

&&&

Později večer, když skončila diskotéka a když byla vyhlášená večerka, stejně nikdo nešel spát. Byla to poslední noc kurzu, a tu si přece musí všichni užít. Spát můžeme přece druhý den v autobuse, ne? K nám na pokoj se postupně přiloudala polovina Martinova pokoje, že prý bychom mohli koukat na nějaký film. Co si pustili za film, si nepamatuju, protože ke mně si lehnul Martin a buď jsme si povídali, nebo vyměňovali polibky. Já usnula až k ránu, ale jen na chvíli, protože asi v půl osmé mě probudil Martin. A probudil mě přesně jako Šípkovou Růženku – polibkem.

Následující ráno mi přišlo docela zmatené – všichni pobíhali po chalupě sem a tam, aby ji uvedli do původního stavu a aby mohli v klidu předat klíče majiteli, který ji následně musí připravit pro druhou skupinu. Jelikož jsem nebyla zrovna nejpohyblivější, tak mě posadili na moje místo ve společenské místnosti. Dokonce i k autobusu jsem se dopravovala jako V.I.P. - všichni šli pěšky, ale já jela rolbou společně se zavazadly, abych si domů nedovezla ještě něco dalšího kromě té zlomené nohy.

Když to vezmu z jiného úhlu, tak stejně si domů vezu ještě něco jiného než zlomenou nohu – vezu si domů kluka, který mě má moc rád a který na mě dá pozor, abych se obešla bez dalších zranění. S tímhle pocitem spokojeně usínám v autobuse na jeho rameni…


Děkuji všem za trpělivost a doufám, že jste si poslední kapitolu užili.

Vaše Ali =) 


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Lyžák - 24. kapitola:

4. AlejahArleneRose přispěvatel
01.02.2014 [10:02]

AlejahArleneRoseKrásná povídka, moc se mi líbila ;)

3. Ali přispěvatel
10.01.2014 [20:31]

AliMarti, ještě jednou ti děkuji za pochvalu a za výdrž. Vím, že jsem to různě natahovala a občas neměla nejlepší psavé období, ale snažila jsem se. Vážně ještě jednou děkuji. Tvoje komentáře mi vždy zvedly náladu. Emoticon

Helčo, nemáš za co. Já jsem ráda, že se ti povídka líbila, že sis ji užila. A děkuji za komentáře u jednotlivých kapitol. Emoticon

2. Helča
10.01.2014 [18:37]

Moc děkuju za hezkou povídku se šťastným koncem. Emoticon

1. martinexa přispěvatel
09.01.2014 [23:36]

martinexaJéééé, jsem ráda, že to skončilo happy endem. Zrovna teď v této chvíli to strašně potřebuju, protože mám poslední dobou nějaké špatné období. jsem ráda, že jsi tu povídku dokončila, protože je škoda něco nechat rozdělané. Jo, já bych měla pomlčet, mám už asi rok tvůrčí krizi a nemůžu se jí zbavit. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!