OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Magická touha - 8. kapitola

29.11.2012 (14:00) • Larissa • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1030×

Když si dovolila se konečně hezky obléct, slíbila si, že už nebude stejná. Možná že si nalhávala, že je to kvůli tomu, aby Kate žárlila, a konečně jí nikdo neoznačoval patnáctkrát za den za miss Ošklivku, ale hlavním důvodem bylo to, aby Jesse byl... jiný? Když s ní mluvil, tak zájem předstíral, to Luce poznala, ale nevěděla proč. S Venuší nic nepředstíral, jelikož byla... hezká? To je jeho hlavní motivace? Tělesná krása?

Musela zjistit, o co mu jde. Prostě musela.

***

Jesse jako v reflexu zvedl hlavu a zkameněl. Ačkoli nenašel pohledem Luce, tak do zorného pohledu se mu dostala jakási neznámá kráska, a to bylo stokrát lepší než ta flegmatička, kvůli které nakonec skončí jeho tělo jako potrava pro hmyz.

Ale tato holka… Wow.

Jako smyslů zbavený se Jesse stále díval na tu krásku v sukni končící těsně pod zadkem, jen tak-tak dokázal pohled zvednout výš, než byl její dekolt nebo ty úžasné nohy. Trochu si na židli poposedl, překonal gravitační sílu a podíval se jí do očí. Ty oči poznával. Nedokázal si je ovšem nikam zařadit. Jistě to nemohla být některé z jeho četných přítelkyň doma, ne, na úkol měl ještě několik týdnů, aby sem museli někoho poslat.

Ale ty oči byly… magické. Doslova a do písmena. Ta zeleň v nich byla tak osvěžující jako barva trávy v létě, ta šeď, jež podtrhovala výsledný efekt, byla jak chytrá knihomolka ve škole, tak sexy pařmenka na párty. Ale… komu patří. Jen okrajově zaregistroval, že cizinka k němu kráčí.

„Ahoj,“ zašeptal hlas, který mohl patřit jen anděly. Jesse měl obrovskou chuť uhnout k oknu a nabídnout volnou židli krásce, už se zvedal, když vtom si vzpomněl na svůj úkol. Ani primární touhy ti nesmějí zabránit v našem plánu, slyšíš? stále se mu dokola opakovala slova soudu. A Jesse musel rukama přímo bolestnou silou zatlačit nohy na své místo. Nesmí, nemůže.

„S dovolením?!“ vydralo se opět z jejích úst a postavila se do uličky kolmo k třídnímu, který stále zpod několika cárů papírů pokukoval po nové studentce.

„Já… tu je už obsazeno,“ zamumlal Jesse a nějakým záhadným způsobem přinutil levou ruku, aby se opřela do lavice, čímž krásce zabránil sednout si.

„Promiň, tobě náleží obě lavice?“ promluvila pochybovačně a nadzvedla jedno obočí. To mě zabije, pomyslel si zoufale Jesse a mlčky se díval do její nádherné tváře.

„Jedna mně, jedna sousedce…“

„Prima,“ zamumlala, jemně strčila do jeho ruky, které se pod tím dotykem celá zachvěla a samovolně ustoupila krásce z cesty. Pak ladným pohybem vplula do lavice a posadila se. Jesse se nervózně podíval ke dveřím a pak hodil pohled zpátky ke krásce.

Jak je možné, že jej to ještě netrklo? pomyslela si Luce a jemně se ušklíbla. Až moc dobře si byla vědoma jeho hypnotizujícího pohledu na její osobu.

„Jak se jmenuješ?“ zašeptal a Luce při zvuku jeho hlasu mírně škubla. Byl to jak elektrický šok, jak ostrá vlna v oceánu, která vás donutí bojovat, akorát toto bylo s mnohem větší intenzitou.

Kolikrát se jí ještě zeptá, jak se jmenuje, než pozná, že se pokaždé jedná o tu samou osobu? Jak mu ještě dlouho bude trvat, než se za ní na chodbě otočí, dojde k ní a… A co? Odpovědi se Luce bála.

„Tak jako před pár týdny,“ odpověděla a pohledem se snažila dívat dopředu, ale… Jak se mohla byť jen kapku soustředit na něco jiného než na ty tři rozepnuté knoflíčky, díky nimž vykukovala jeho svalnatá hruď? Té, ke které se tenkrát v noci tulila? Ta, která jí na každém druhém muži chybí?

„Tehdy jsem tě ještě neznal… Což je škoda,“ pokusil se o vtip, ale u Luce to vyvolalo přesně opačnou reakci.

Tedy jsem tě neznal, škoda…

Neznal…

Já tě od té doby už poznala třikrát, pomyslela si nahněvaně, a pokaždé ses ke mně choval jinak…

Ta dívka byla… tak jiná, a přesto na ní bylo něco, co už tak důvěrně znal, dohánělo jej to k šílenství.  

Opatrně se koutkem oka zadíval na její profil… a okamžitě sklouzl na její opálené nohy, které se přímo nabízely zpod té kraťoučké sukýnky, jen kdyby… Jesse zaťal prsty v pěst. Ne!

„Tak jak?“

„Obvyklé jméno, čtyři písmena, nijak zajímavé…“

„Kotě?“ vyletělo mu najednou z úst a hned toho zalitoval.

„Jo, jasně. Máma mě pojmenovala Kotě a každý den chodím na ulici chytat myši, zapřemýšlej!“

Zadíval se na ni… Skenoval očima každý její pohyb a zkoumal jej. Na jejích gestech, mimikách, na celé její osobnosti bylo něco, co jej pronásledovalo už několik nocí – ale co?

Kráska se na něj zpříma podívala a doslova jej pohledem pobouzela, bylo v tom… pohrdání.

Jen jediná osoba na světě jej dokázala měřit s tak silnou dávkou pohrdání a jen jediná osoba z něj nepadá na zadek, ale ta osoba nosí brýle velikost glóbu a na hlavě pěstuje ptačí hnízdo.

Kráska nepatrně přikývla a Jesse do sebe překvapivě vtáhl vzduch.

„No-ty-vole!“

Páni, lidi…

Moc děkuji za podporu, kterou mi prostřednictvím vašich komentářů dáváte. Díky, že nezapomínáte a že tu stále se mnou jste! Kapitola přibyla tak neuvěřitelně pozdě, jelikož jsem se teprve před pár dny vzpamatovala z toho, že jsem povýšila na post Admina. Stále slavím, což se odrazí v příštích kapitolách.

Mezi Luce a Jessem je tak silná přitažlivost, že ani gravitace je nemůže udržet na jednom místě dost dlouho… Však uvidíte...

Autor: Larissa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Magická touha - 8. kapitola: