Marina a další část jejího deníku. Tak jako každý, i Marina zapisuje ze svých všedních dnů jen opravdu důležité věci. Jako třeba, že...
11.06.2014 (12:00) • Ronnie • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 982×
13. června, pátek
Mý lehký spaní narušila cizí přítomnost. Nějakej zkurvysyn byl v mým bytě a šmejdil. První, co mi přišlo na mysl, bylo tomu hajzlovi rozmlátit hlavu baseballovou pálkou, kterou jsem měla prozřetelně neustále u postele. Nikdo mě nehledal, takže to moh bejt jedině Vlk, kterej, kdo ví proč, prahnul po mý hlavě na zlatým podnose. Nebo v mým případě spíš v plesnivým pytli na brambory.
Jasně, že vím, že Vlk mě chtěl dostat kvůli tomu nepříjemnýmu incidentu s upíří krví, ale jako vyspaná osoba, sršící energií, jsem si uvědomila, že ta zčernalá sračka se dá taky prodat za docela slušný prachy na výrobu drog.
Fetky si to v podchodech a pod mostama vohřívaly na teplotu lidskýho těla a pouštěly si to přímo do žíly. Nejeden lovec si přivydělával prodáváním tohohle svinstva. Ovšem upíři byli na takový zneužívání vždycky hákliví. Chápali závisláky a brali si od nich na oplátku jejich zfetlou krev. Na splátky, po částech. U takovejch trvalo i měsíce, než v příšernejch bolestech s rozkousaným hrdlem konečně odešli do věčnejch lovišť. Na druhou stranu zmrdy, co upíří krev prodávali, neušetřili. Pokud je našli, lovci si ani nestačili uvědomit, co se děje a už leželi na zemi mrtví. Nejčastějš vykuchaní.
Kroky v mým bytě byly lehoučký na to, aby se jednalo o takovýho hřmotnýho chlápka, jako byl Vlk, ale zároveň moc těžký na vílu. Taky byly moc plynulý, než aby to byl člověk nebo vlkodlak. V mým obyčejně dokonale zabezpečeným bytě se bez jakýkoliv hanby procházel nějakej zkurvenej upír!
Moje baseballka byla na jedný straně zašpičatělá, aby se dala použít i na tyhle bestie. Ovšem sotva jsem přešla ke dveřím mý ložnice a potichu je otevřela, pocítila jsem průvan a slyšela tichoučké klapnutí vstupních dveří. Upír byl pryč. Nechápala jsem, proč tu byl, ale bylo na místě, abych prověřila byt.
Přešla jsem do kuchyně a vzedmula se ve mně vlna nasrání. Na mým novým, kurevsky drahým, mahagonovým stole ležela Vlkova hlava. Odložila jsem pálku. Upír se už nevrátí. Jsem jedna z nejlepších. Byl by to akorát důkaz jeho debility.
Vlkova holá hlava. Oči protočený vzhůru a kolem pravýho se mu sithl vybarvit fialovej moncl. Přešla jsem blíž a koukla mu na krk. Kůže tam byla nasáklá krví a byla vrásčitá, což znamenalo jediný. Ten upír mu nejdřív z ksichtu smáznul úsměv a pak, místo aby ho zabil a vykuchal, jak to dělají, mu nejspíš jediným mocným trhnutím urval hlavu. Uznale jsem pokývala hlavou. Ten upír musel vědět, že po mně Vlk jde, jinak by mi sem jeho hlavu nedones. Svinskej upír. Zachránil mi kejhák, což znamená, že až ho potkám, budu ho muset nechat jít.
Tak nevím, komu pátek třináctýho přinesl více smůly. Mně nebo Vlkovi? Jedno je jistý... ten svinskej upír má kurva hafo štěstí.
14. června, sobota
Víkend. Což vlastně v mým ubohým a zabíjením narvaným životě nemá absolutně žádnej význam. Kromě faktu, že jsem na jídelním stole na stříbrném podnose měla Vlkovu hlavu. Dobře, dobře. Není stříbrnej ale nerezovej. Stříbro je jeden z nejvzácnějších kovů. V tomhle zapadákově mít něco takovýho znamená jistou smrt. Lidi a ostatní bytosti se vraždí i kvůli měďákům. Zas je ale pravda, že stříbro se používá jako zbraň na vlkodlaky, a když se ty chlupatý potvory přemnožily, většina stříbra byla použita na zbraně. Dokonce se dávaly i do sprejů. Pepřáky na vlkodlaky.
Sledovala jsem tu část těla ležící mi na stole, zatímco jsem upíjela kafe. Vím... morbidní, ale musela jsem s tím kusem něco udělat. Na poličku si ho nepoložím. Už tak začíná trochu zasmrádat.
Zabalila jsem Vlkovu hlavu do kusu hadru a hodila ji do tašky. Před domem jsem nasedla do svý milovaný rozvrzaný rachotiny a rozjela se do práce. Dny se asi nějak musely posunout, protože ta zasraná smůla mě dohnala o den pozdějš.
Když jsem vyjela z jedný zatáčky, zastavil mě lidskej a nejspíš neznalej strážce zákona. Čapku měl naraženou v čele, že snad mě snad ani nemoh vidět. Vyžádal si doklady. V cajku jsem mu je dala. Přece jen tuhle část zapadákova chráním a nic moc mi udělat nemůže. Jako čekala jsem toho fakt hafo, ale že mi ten kretén dá pokutu za rychlou jízdu? No... neudržela jsem se a začala mu nadávat! Teda jako já mluvila normálně, ale jemu se možná můj slovník nezamlouval.
Že prej teda ať si vystoupím z vozidla. No kdo by se na něj nevysral? Ale tak, aby měl radost, jsem vylezla, no a on prej ať ukážu obsah tašky. No a v tu chvíli jsem tak nějak věděla, že jsem solidně v prdeli. Vyrval mi tašku a otevřel ji. Jak viděl useknutou hlavu, zařval jak holka posranej strachy a tašku upustil.
Vytáhnul na mě bouchačku! Já ho zmlátit jak žito nechtěla, ale on si začal! Já nikomu do hlavně čumět nebudu... Jako by ten blbeček nevěděl, že je neslušný mířit na lovce bouchačkou. Když tam tak ležel a nevěděl, která vlastně bije. Jsem ho obešla... první pomoc není moje v tomhletom oboru moje specializace.
Dojela jsem do práce a šéfíkovi hodila na stůl v kanclu hadr s hlavou. Opatrně to rozbalil a zařval jako holka. Nechápu, co to s tím dneska všichni maj. Povyprávěla jsem mu tedy, co se stalo. Že ta hlava byla u mě na mým krásným mahagonovým stole, kterej je teď dobrý tak akorát na podpal, když jsem přišla domů. O upírský bestii, který teď dlužím kejhák, jsem prozřetelně pomlčela a bez dalšího jedinýho slova a kurevsky hlasitýho vyřvávání šéfa odešla domů.
15. června, neděle
Tak mi hned z rána volal šéf. Prej, že se mám stavit za ním do kanclu. Když jsem dorazila, všichni na mě čuměli, jako bych jim vykradla zlatej důl. No vono to tak trochu i bylo. Zlatej důl se ovšem nacházel trochu jinde, než bych řekla. Šéf na mě dost podezřívavě vejral. Noční Vlk byl totiž jeden ze zběhlejch lovců. Zabíjel pro krev, kterou prodával dráž, než bylo zvykem, a taky špatnejm lidem. Nemohlo to s ním dopadnout dobře. Na toho hajzla byla vyhlášená odměna půl mega. No neber to. Ovšem podmínkou bylo, abych popsala, jak jsem ho dostala.
Vzhledem k faktu, že Vlka dostal ten zasranej upír, jsem neměla moc možností. Naštěstí jsem věděla, že mu byla urvaná hlava. Moje historka byla jen těžko uvěřitelná, ale taky kurevsky těžko zpochybnitelná. Prostě se mi podařilo urvat mu hlavu.
Budu muset tomu zasranýmu upírovi poděkovat za půl mega. Stejně mi ale šéf dluží prachy za novej jídelní stůl.
« Předchozí díl
Autor: Ronnie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Magorův denník: Taková normální lovkyně - část druhá:
Ahoooj, zavítala som sem 
Kedy bude ďalšia kapčaa? 
ElenaLili: Uvidíme. To, že je to kraťoučké k tomu patří. :)
PrincessCaroline: Jooo... to se jen tak nedovíš. :D
Blacky: Tak snad to příště otevřeš ne kvůli nespavosti dcerky. :)
Jo... emancipace. Taky si nemumí představit, že by takové individuum mohlo někde existovat. :D
Je to humorná povídka... jistě, že je to občas přehnané! :D Jsem ráda, že to splnilo účel a ty ses usmívala.
Slova se opakovala záměrně. :) Je to "přepis" Marinina deníku do elektronické podoby. Nebo jak to mám nazvat. Ona, jak sis mohla všimnout, není zrovna sečtělý člověk, a pochybuji, že když si někdo píše zápisky do deníku, vyhledává si slova v synonymickém slovníku. :) Dalo mi práci překonat se a vrátit se mílovými kroky do svých začátků, aby tyhle chybky vznikaly spontálně. :)
Počkej si. Jen nevím jak dlouho mi to bude trvat. :)
nespavosť mojej dcéry a nedostatok poviedok ktoré by ma zaujali pre vekovú skutočnosť ma prinútili otvriť si tvoj deník blbečka 
NO a musím priznať, že je to pekne sarkasticky drzé. Teda skutočne si neviem predstaviť, že takáto ženská jestvuje, no na druhej strane sa mi to páči. emancipácia... 
Miestami mi to prišlo trošku až prehnané a silené, ale čert to vem, usmievala som sa celý čas 
Možno ak by sa ti tak neopakovali stále slová prej a bouchačka a ešte dáke, ktoré už si nepamätám... bolo by to ešte o kúsok lepšie, skúsiť synonymický slovník 
Ale aj tak si počkám na pokračovanie, je to úsmevné a vyvoláva to vo mne pocit mám salámistu, to sa mi páči 
Marina sa mi mooc páči Som zvedavá ako to je s tým upírom 
Ahoj, je to moc krásný. Na začátku jsem moc nevěděla o co jde, pak jsem se začala smát a pochopila to. No jo, jenže pak byl konec a já tě prosím, piš trochu delší kapitoly. ElenaLili 
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!