OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Majitelka mého těla - 5. kapitola



Majitelka mého těla - 5. kapitolaDovolila jsem si do příběhu vložit ještě takovou jednu oddechovou kapitolu, protože potom to bude jak na horské dráze i díky tomu, že vstoupí do děje nová hlavní postava. Tak hurá na tu dnešní část… xD Název mluví za vše. :)

Kapitola 5: Hrátky se stejným pohlavím

 

Nakrmili jsme psy a vyjeli. Dnes byla Keča oblečená normálně, obyčejně, abychom nebudili větší dojem.

„Jak jsi naposledy zabil svoji oběť?“ zeptala se.

„Kostkou.“

„A jak?“ zasmála se.

„Člověk s ní hodil a podle čísla jsem ho zabil.“

„Aha, takhle. To je zajímavé… Jaké druhy smrti jsi měl na výběr?“

„Až najdeme oběť, tak ti to doma ukážu.“

Začali jsme v nákupním centru. Zašli jsme do supermarketu.

„Chleba, rohlíky, těstoviny… asi už mám všechno,“ řekla, když si ze seznamu vyškrtla poslední věc. „Jo, a jogurty! Ty jsem zapomněla napsat,“ vyštěkla a sebrala v otevřené lednici čtyři čokoládové a dva jahodové.

„Už si ani nevzpomínám, kdy jsem platil méně jak pět set,“ podotkl jsem u pokladny.

„Já tak ne.“ Zasmáli jsme se.

„Zastavíme se ještě u Editora?“

„Proč?“ překvapila mě její otázka.

„Jen se s ním potřebuju na něčem domluvit.“ Pohlédla z okna a podepřela si hlavu. Jako by mi tím dala najevo, abych se ji na nic neptal.

Když jsme přijeli na místo, chtěla, abych šel s ní. Obavy, které jsem z návštěvy měl, se naplnily ve chvíli, kdy se otevřely dveře do místnosti, ve které Editor byl. Mé oči okamžitě zaregistrovaly to, jak má uvázaného psa na ostnatém drátě. Seděl v louži krve a každým dalším pokusem o sundání utaženého řetězu kolem hlavy si stále více propíchával malé polštářky na tlapkách.

„Kathyra!“ vzkřikl Editor a popošel ji od stolu obejmout. Rukou jí popojel na zadek a ta mu ji se smíchem sundala.

Mě uchvacovala mnohem drsnější věc. „Promiňte, ale nemůžu,“ vyřkl jsem v rychlosti a s hlasitým bouchnutím dveří jsem vyšel z místnosti.

Co je to za člověka, ten Editor?! Pfff… Trápí tam zvíře a sjednává si schůzky a povídá si, jako by se nic nedělo. Myslí mi bloudilo tolik otázek.

Čekal jsem necelou hodinu, než se Keča vrátila.

„Jsi v pohodě?“ zeptala se, když otevřela dveře.

„Jo,“ řekl jsem, když jsem na to přestal myslet.

„Představ si prostě jatka a potom ti to trápení zvířat tak nepřijde. Taky to tak dělám,“ mírně se usmála a posadila se. „Nezastavíme se někde v cukrárně?“

„Můžeme, ale nemám chuť.“

Z proskleného skla cukrárny jsme společně vyhlíželi moji oběť.

„Zabíjíš i muže, nebo jen ženy?“

„Ženy jsou snadnější cíl,“ odpověděl jsem na její otázku.

„Troufl by sis ale třeba na… támhle toho?“ ukázala prstem na svalovce postávajícího na autobusové zastávce. „Pomohla bych ti ho dostat do auta. Potom by to byla už jen tvoje práce.“

„Dobře, zkusíme to.“

Byla to výzva. Výzva zkusit něco jiného.

Rychle jsme vstali, zaplatili a šli k autu. Nepozorovaně jsme nastoupili a přijeli k němu.

„Ahoj, svalovče,“ pronesla k chlapíkovi hned po tom, co stáhla potemnělé okénko. Chvíli nijak nereagoval, tak se naklonila více z auta, aby uviděl její krásnou tvář. „Máš čas? Nechceš svézt?“ Chvíli se na ni usmíval, no, potom s kývnutím nastoupil do auta.

Jen co zavřel dveře, otočil jsem se k němu a vpíchl mu injekci do krku.

„Můžeme jet.“


„No tak, prober se,“ pronesla Keča a dále ho zkoušela probudit menšími fackami. Možná že jsem mu toho píchl víc, než jsem chtěl. Ale podařilo se.

„Kdo-kdo jsi?“ zeptala se oběť, když nabyla plného vědomí.

„Uměleckým jménem Kathyra, to je ale stejně teď jedno.“

Muž několikrát rukama i nohama trhnul, když ucítil, že se nemůže pohnout.

„Snad ho to udrží,“ zapochyboval jsem, když jsem uviděl natahující se kožené řemeny z jeho zvyšujícího se adrenalinu.

„Co to má znamenat?“ zeptal se roztřepaným hlasem.

„Zabiju tě,“ odpověděl jsem a začal sem si pohazovat s kostkou. Popošel jsem k němu blíž.

„Cože?“

Klasická reakce…

„Můžeš být vlastně rád, že uvidíš před smrtí takovou kočku, jakou je ona.“

Kathyra si na něj zepředu vysedla a ruce mu dala kolem krku. Jemně se začal o něj nohama otírat.

„Hoď si,“ přikázal jsem a vložil mu do levé dlaně kostku.

„Jděte do prdele!“ vzkřikl na nás, ale Keča mu vyvrátila hlavu dozadu a vytáhla ze stolku vedle ní skalpel.

„Být tebou, tak si hodím. Máš šanci odtud odejít živý.“ Jemně mu nařízla vrchní část kůže a vytáhla kostku z ruky. Spustila můj naučený přednes: „Hodíš číslo jedna, dvě kosti budou zlámané…“

Každé číslo mu před očima na kostce ukázala a řekla mu přiřazenou smrt. Poté mu ji vložila do úst a on ji vyplivnutím nechtěně hodil.

„Dvojka,“ řekl jsem a tlačítkem na ovladači narovnal židli, na které seděl. Keča z něj slezla a já tak mohl začít s prací. Zavázal jsem mu šátkem pusu a začal s lámáním kostí. Nejprve železným klíčem číslo čtyři.

Třešničkou celého mého přednesu byla chvíle, kdy mu Keča zlomila přirození. To na chvíli zabolelo i mě. Au!


x x x


„Neboj se,“ zasmála se a políbila mě za přirození - Linkíčka. Trhnul jsem sebou.

„Úplně jsem cítil tu bolest za něj.“

Znovu se zasmála. „Jak se ti to vlastně líbilo?“

„No… Ušlo to.“

„Víc tě ale baví týrat holčičky, že?“

„Tak samozřejmě,“ řekl jsem a chytil ji na chvíli pod krkem a druhou rukou ji oddálil od své chlouby. Svalil jsem ji na záda. Chytila mi ruku.

„Nelíbí se mi to,“ řekla a hleděla na pár fleků na mé kůži.

„To nic není. Mám to vždycky, když chlórem umývám krev na zemi.“

„To je vždy?!“ vykřikla znepokojeně. „Zítra ti zajedeme pro nějakou mastičku a namažu si tě!“

„No dobře.“ Políbil jsem ji a přikryl nás peřinou. „Dost hraní, půjdeme spát.“

„No dobře, no… Však zítra budeme mít perný den.“

„Proč?“ zarazil jsem se nad jejím dovětkem.

„Neřeknu,“ zachichotala se a otočila se ke mně zády.


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Majitelka mého těla - 5. kapitola:

1. Eris přispěvatel
13.01.2014 [21:09]

Erisjeee, další kapca :3 :) super super, no jak mu Keča zlomila penis... -_- er, ta představa (i když zadnej nemam :D ...)
parádička, těším se na další :)

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!