OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Maškarní...II

01.02.2013 (10:00) • EleanorBrandst • Povídky » Na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1362×

Opravdu jsem pospíchala. Probudila jsem se na poslední chvíli a málem se zbláznila, když jsem zjistila, že letadlo mi odlétá za hodinu. V rychlosti jsem se navlékla do šatů a proběhla do svého pokoje, který byl o pár pater níž. Převlékla se a naházela věci do kufru.

Na telefonu jsem měla několik nepřijatých hovorů od kolegyň, a nakonec je dohnala na letišti. Když mě spatřily, ozvala se hned Sheyla:

„Už jsme si říkaly, že to nestihneš.“ Její rýpavá povaha byla něco, co nás štvalo všechny skoro denně, ale pokud jsem pominula tuhle její stinnou stránku, měla jsem ji ráda. Přicházely jsme k přepážkám na odbavení.

„Kdo byl vůbec ten fešák, se kterým jsi zmizela?“ zaútočila hned na mě. A mně při pomyšlení na něj se v podbřišku ozývali motýlci. Věděla jsem, kdo to byl. Když jsem odcházela, jeho maska byla pryč a já málem neodešla, protože se splnil jeden z mých nejtajnějších snů. Ano, byl to on. Ten, na kterého jsem koukala doma ve filmech a s kamarádkami komentovala jeho zadek, pokaždé, když jsme měly nějakou společnou noc. Asi jediná věc, jež mě v ten moment v rychlosti napadla, abych si byla jistá, že jsem jen nesnila. Že tento zážitek byl skutečností. Něco, co mě zpátečně přesvědčí. Bylo vzít do ruky telefon a udělat jedno rychlé cvak. Moc dobře jsem věděla, že fotka nikdy nesmí spatřit světlo světa, natož abych kolegyním řekla, s kým jsem spala.  

„Nevím, zůstali jsme u masek.“ Slyšela jsem několikeré zalapání po dechu a salva otázek byla spuštěna: 

„Ty jsi nechtěla vědět, kdo to je? A on nechtěl vědět, kdo jsi?“ zeptala se další z nich. Při těchto otázkách se mi nahrnula krev do tváří, protože každý moment z večera mě zasáhl až do morku kostí. Moje tělo pod jeho doteky hořelo a přitažlivost, která nás k sobě táhla, byla nezastavitelná. Možná to bylo hlavně tím, že jsme zastaveni nechtěli být. Poddali jsme se vlastním pudům. Vypnula jsem mozek a nic než on mě v té chvíli nezajímalo. A byl to ten nejsmyslnější a nejlepší sex ever.

„Nějak jsme neměli čas zjišťovat naše totožnosti,“ odmlčela jsem se na chvíli a vybavila si, kdo to vlastně byl. Možná jsme ani pravdu nechtěli znát. Teda minimálně asi on nechtěl, abych ji znala. Holky byly naprosto hotové z mých slov a chování. Začaly se mi hrozně hihňat.

„Takže anonymní sex, jo? A říkáš, že to stálo za to?“ Sheyla si prostě jakékoliv rýpání odpustit nemohla a nakonec se ještě nehorázně rozesmála. Očekávala jsem vysvětlení.

„Já jen, vzpomněla jsem si, že jsi říkala něco o tom, že si nebudeš holit nohy, aby se ti nestalo, že budeš mít s někým sex na jednu noc. Takže by mě zajímalo, jak jsi tuhle část večera vyřešila.“ A já zrudla snad nejvíc, co se dalo. Už jen při myšlence, že mé nohy byly poslední, co mě v ten moment tížilo.

„Nic? Ty ses s dotyčným vyspala s chlupatýma nohama?“ Zalil mě stud.

„Jo, a vždyť je to stejně jedno. V životě už mě neuvidí,“ ujistila jsem ji a doufala, že tím náš rozhovor končí. Nechtěla jsem moje noční radovánky více rozebírat. Mezitím jsme se dostaly do letadla a mě čekala dlouhá cesta. Přece jen dostat se na druhý kontinent trvá několik hodin. Zavřela jsem oči a nechala se unášet vzpomínkami na noc. Musela jsem si je oživovat, dokud jsou nedávné.

…

„Cože jsi provedl? Jak jsi mohl být takhle nezodpovědný?“ křičel na mě můj agent Sebastian. „To jako teď mám očekávat, že každou minutou se mohou zobrazit jakékoliv tvoje fotky v novinách?“ Měl jsem složenou hlavu v dlaních a nechápal, jak jsem mohl být tak nezodpovědný.

„Doufám, že jsi použil kondom?“ ohradil se na mě a aspoň v tomhle směru jsem ho mohl uklidnit. Byla v tomhle směru opatrná a kondom mi téměř vnutila.

„Jo, ten jsem použil.“

„Aspoň něco.“

„Jaké je její jméno?“ zjišťoval a já se zastyděl ještě víc.

„Nevím.“

„Ty ses jí ani nezeptal na jméno?“

„Myslíš, že by mi vůbec řekla pravé?“

„Hm, na tom asi něco bude.“

„Takže mi popiš, co si o ní pamatuješ.“ A moje hlava se najednou mohla rozskočit, krom toho i můj rozkrok. Zatraceně! Co ta holka se mnou udělala?

„Přestaň myslet na sex a začni se zaměřovat na detaily,“ okřikl mě.

„Když všechno kolem ní mám spojené jen se sexem. Tohle bude těžké.“

„Zatraceně, co byla zač? Nějaká čarodějnice?“ A já se mu musel postavit.

„To určitě ne!“ ohradil jsem se na něj. Měl jsem potřebu ji chránit a to jsem ani netušil, kdo to je. Prostě jsem se nechal vést tím, co jsem cítil. Připadal jsem si jako puberťák.

„To vidím. Začni se soustředit, nebo ji nikdy nenajdeme. Přece nechceš, aby nějaké tvé fotky použila k tomu, aby si přivydělala. Takže začneme jednoduchýma otázkami. Jaké měla vlasy?“

A já se musel vrátit k tomu, když jsem ji spatřil poprvé. Při této představě jsem se zasnil, ale byl jsem schopný si vzpomenout.

„Hnědé,“ odpověděl jsem mu zasněně.

„Takže to je bruneta. Budeme doufat, že ne obarvená. Teď oči.“

„Hnědé.“

„Postava.“

„Sportovní. Žádná vyhublá herečka nebo modelka.“

„Nějaké další zvláštní poznávací informace?“ Neměla oholené nohy? Myslím, že to byla část, která mě tu noc celkem překvapila. Ale nechal jsem si ji pro sebe. Jak v noci, tak teď. Byla to věc, která nezastavila mě a ji taky ne, pokud měla nějaké takové úmysly. Jo, vzpomněl jsem si na podobný přístup u mé starší sestry. Asi proto to pro mě bylo omluvitelné. No, budu upřímný. V ten moment mi to bylo opravdu fuk. Chtěl jsem z ní strhat šaty a…

„Ne.“

„Dobře, tak já si jdu vyžádat seznam žen, které navštívily ples. Doufej, že něco takového mají,“ vyhrožoval mi. A já věděl, že mám velký problém. Vlastně několik problémů. A první, který musím vyřešit, je – dostat ji z hlavy.

O měsíc později:

„Nic,“ sdělil mi zase Sebastian. A já začínal být zoufalý. Chtěl jsem ji najít, jenže jsem měl smůlu. Jako by zmizela ze světa či na jiný kontinent? Během hledání jsme zjistili, že na maškarním bylo velmi různých lidí z firem, které měly VIP lístky.

„Hele, třeba žádné fotky neudělala. Doposud je nepoužila. Třeba ani netušila, kdo jsi? Podle všeho měla naspěch. Tak to necháme být,“ konstatoval. Jenže to mělo jeden háček – já ji zaboha nemohl dostat z hlavy. Chodil jsem jako tělo bez duše. A to jsem ani netušil, jak vypadá. Jak bych dopadl, kdybych ji poznal osobně? Vzal jsem do ruky kytaru a začal vybrnkávat nějaké akordy.

Už měsíce jsem nic nenapsal, nezpíval a věnoval se jenom hraní ve filmech. Neměl jsem náladu ani nápady, co hrát. Ale dnes jsem byl extra smutný a vložil to do mého hraní. Proto mě překvapilo, jak moc je líbivá melodie, kterou jsem vybrnkával, a pak už to šlo jedno za druhým. Napadala mě slova a další akordy. Bylo to po dlouhé době, co mě něco tolik pohltilo, a mně bylo jasné jediné – ty písně budou patřit jí.

O týden později:

A bylo to tu. Dnes je vypouštěli do éteru. Byl jsem nervózní. Podle všech se z nich měly stát hitovky a oběhnout celý svět. Já od toho očekával jediné - byl to pro mě jediný způsob, jak jí naznačit, že jsem na ni nezapomněl, a že ji hledám.

O měsíc později:

„Už jsi viděla ty hitovky od Briana Odonela?“ ptala se mě kamarádka. „Je tak sladký a skoro mi připadá, jako kdyby někoho hledal. Možná k sobě? Kdo ví? Ale já bych se určitě přihlásila, kdybych věděla, že mám šanci,“ drbala moje nejlepší kamarádka a já protáčela oči.

„Víš co? Až dorazíme k tobě před dnešním filmovým večerem, pustím ti je."

„No dobře,“ souhlasila jsem, abych ji měla z krku.

…

Uvelebily jsme se s jídlem v mé posteli a já sledovala, jak do youtube vkládá název písně od mého idola. Budu upřímná, raději jsem se jeho filmům, písním a všemu okolo něj v posledních měsících vyhýbala. Pořád mi všechno okolo něj připomínalo tu nezapomenutelnou noc. Kamarádka zmáčkla play a skočila nadšeně vedle mě do postele.

A čím déle jsem poslouchala píseň, tím více mi padala čelist k zemi. Snažil se mi tím něco říct, nebo ho jen pohltila inspirace z té noci? Měla jsem plno otázek a jedna věc mi nebyla jasná – jak jsem se zatraceně měla dozvědět pravdu?  

Jen co píseň dohrála, kamarádka pouštěla další. Všechny milovala a milovala i jeho.

V jednom ale měla pravdu – byly to nejlepší jeho písně, které kdy složil, a já jsem nakonec mohla být hrdá, že jsem mohla být jeho inspirací. Poslechly jsme si s Judy celé CD a já měla o čem přemýšlet.

„Po těch jeho písničkách mu mám chuť napsat, jak jsou úžasné,“ vřískala.

„Napsat?“ překvapila mě svým smýšlením. Nejradši bych mu také napsala…

„Jo, minulý týden v jedné show řekl, že k celému CD ho inspirovala jedna neznámá žena, kterou by určitě někdy zase rád potkal, a že bude rád, když se mu někdy ozve.“

„Zmiňoval jméno té ženy?“

„Ne, na to odpověděl, že dotyčná ví, a že by byl nerad, kdyby ji ostatní ženy chtěly ukamenovat. Mluvil o tom docela s vtipem a já osobně si myslím, že dotyčná je hloupá, pokud se mu neozve.“ Její slova mě dostávala do rozpaků. Myslel tím mě? A jak se mám zatraceně ozvat?

„A co když je to nějaká neznámá, která neví, jak se k němu přihlásit?“

„Prosím tě, každá jeho pořádná fanynka ví, že má webové stránky, kde najdeš jeho mail.“ A začala automaticky hledat. „Kam můžeš napsat, a určitě si to tam někdo přečte, pokud to bude něco srozumitelného, předá mu to. Takhle totiž odepisuje na některé fanouškovské dopisy,“ vysvětlovala mi.

Adresu mi vyhledala a já pečlivě pozorovala každý její pohyb, abych mohla adresu později získat.

Druhý den večer:

Seděla jsem nervózně před počítačem a přemýšlela nad tím, jestli mu mám napsat. Netušila jsem, jaká je šance, že si můj mail přečte, ale lákalo mě to.

Jenže čím déle jsem tam seděla, tím více mě ten nápad odrazoval. Co jsem tam měla napsat? Něco v takovémto smyslu?

Drahý Briane,

moc se mi líbilo tvoje nové CD. Jsem zvědavá na Tvé další výtvory.

Ta, co s Tebou spala na maškarním plese.

Zoufale jsem nakonec zaklapla notebook, protože jsem si ani nemyslela, že by si na tu noc pamatoval. S kolika ženami asi takhle spal? A která se doopravdy stala jeho inspirací? To byly otázky, které mě odrazovaly. Nechtěla jsem se stát tou šílenou fanynkou a celou situaci jsem se rozhodla pro dnešek nechat být. On nebyl můj osud.  

Autor: EleanorBrandst (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Maškarní...II: