OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Maškarní... XVII

A byla jsem v prdeli! Chtěl mě snad připravit úplně o všechno? Co tady zatraceně dělá? Začínala jsem trochu zmatkovat.

„Vau, ukecala jste Briana Odonela, aby hrál v naší reklamě?“ Měla jsem víc štěstí než rozumu, chtěla jsem jim prezentovat několik opravdu hrozných návrhů na reklamu nové aplikace hledání koupi kondomů v zákazníkově blízkosti, a teď mi byl vlastně předhozen jeden opravdu výborný, přímo od generálního ředitele. No, výborný. Teda aspoň mně se takový zdál. Snad bude dobrý.

„Ano,“ zareagovala jsem ihned a začala improvizovat. „Zde pan Odonel bude běhat z jednoho místa na místo a bude se snažit sehnat kondom, ale všude bude zavřeno, dokud zoufale nezastaví jednoho kluka, který mu doporučí naši mobilní aplikaci. A s ní už bude úspěšný a bude moci časem zasunout bez jakékoliv nemoci či ohrožení, že jeho drahá fanynka otěhotní.“ Jo, řekla jsem to dost sarkasticky, ale až na pár uchichtnutí při slovech zasunout a fanynka všichni byli zahloubaní a opravdu přemýšleli o realizatelnosti nápadu.

Abych byla upřímná, znělo to víc hloupě, než podle mě opravdový nápad byl. Ale pořád to bylo lepší než cokoliv, co jsem měla připravené. Na tváři Briana a Sebastiana jsem viděla, jak jsem je oba vykolejila. Asi nic podobného ode mě nečekali. Jenže já byla zatraceně zoufalá a potřebovala jsem zachránit situaci, když oni mě plánovali v práci zničit.

„Naprosto dokonalé,“ prohlásil generální ředitel a já si oddechla. Měla jsem vyhráno. „Takže dneska můžeme skončit,“ rozhodl. Všichni v zasedačce jsme ho měli prokouklého. Chtěl stihnout ještě navštívit milenku, než dorazí domů k manželce. Bylo to tak vždycky, když někdo přednášel poslední z návrhů a byl aspoň trochu dobrý, prostě prošel. Ale když to byla katastrofa, úplně ho vysmahnul, a toho jsem se bála celý den, kdy jsem se snažila na toto téma něco sesmolit. Takže jakmile se zvedl a tím ukončil celou poradu, chtělo se mi skákat do stropu radostí. Ale nejprve jsem se musela postavit čelem trablům číhajících z těch dvou. Proto jsem se zvedla a zamířila k nim.

„Pánové, budeme muset vyřídit jednu obchodní záležitost.“ Došla jsem k nim a ze správné vzdálenosti, abych nepokoušela tolik hormonovou štěstěnu, Brianovi vzala kytku z ruky. „To asi bude pro mě, co?“ zeptala jsem se, ale oba ještě byli moc v šoku z toho, co se tu odehrálo, aby mi odpověděli. „Díky.“ Prošla jsem dál a zaznamenala, že mě nenásledují. „Mohli byste mě, prosím, následovat ke mně do kanceláře?“

Chvíli jim trvalo, než se dostali ze šoku, ale nakonec jsem uslyšela, jak za mnou kráčejí. Oba byli zticha. No, kdyby pořád takhle mlčeli, život s nimi by byl hračka.

Když jsme se blížili k recepci, spatřila jsem krčící se Andreu za recepcí, jelikož tušila, že má trable. No, technicky vzato je měla, jenže tuhle maličkost jsem neměla čas teď řešit, jelikož jí konečně docházelo, kdo to za mnou dorazil, a postupně na to začínala reagovat vykulenýma očima.

Dovedla jsem ty dva šílence k sobě do kanceláře a zabouchla dveře, protože teď je čekal můj hysterický záchvat. Ani se nestihli posadit a já spustila. Držela jsem se pořád za kliku dveří, takže jsem zesílila stisk, jako bych svým vztekem tu kliku mohla rozmačkat. Bohužel se nedařilo, proto jsem si musela ulevit jinak:

„Do prdele! Co jste si jako mysleli?“ začala jsem doslova ječet. „Že dorazíte na poradu a tam budete…“ odmlčela jsem se na chvíli, „ani nevím, co!“

„Chtít tě pozvat na večeři, abych na tebe zapůsobil?“ doplnil mi Brian jeho původní úmysl.

„Nebo spíš si uzavřít všechny možné cesty ke mně?“ Ha! Jeho vyděšený výraz mluvil za všechno. S takovou odpovědí asi nepočítal. Namyšlenec! „A ty! Jak jsi ho mohl nechat vůbec něco takového udělat?!“ Pořád jsem byla dostatečně rozjetá. Ani jednoho jsem nemínila ušetřit.

„Byl naprosto nezastavitelný.“ Už jsem se začínala trochu uklidňovat, když promluvil Brian:

„Půjdeš se mnou na večeři?“ A v ten moment jsem vybuchla znova. Jenže tentokrát jsem si nechtěla ničit svoje hlasivky a vzala kytku, kterou donesl, a prostě ho s ní uhodila. Kurva! Byla to taková úleva, když jsem ho praštila. Takže jsem to udělala znova a znova a znova, dokud mě Brian nechytl za ruku a nepřitáhl si mě k sobě na tělo. A jejda! Byli jsme k sobě moc blízko. Do tváří se mi začala hnát krev a moje tělo na něj automaticky reagovalo. Bylo to tu. Neměla jsem šanci uniknout.

„Jo, už jsem to pochopil.“ Koukali jsme si najednou z pěti centimetrů do očí. „Byl to blbý nápad,“ vydechl poslední vzduch z plic, čímž nad sebou dalším nádechem vyřkl ortel, kterému jsem se při prvním dnešním setkání snažila vyhnout. Jenže v ten moment jsem byla v háji, protože celou dobu jsem vystresovaně rychle dýchala. Chtěla jsem se ho dotýkat, líbat a doslova dělat všechno, o čem jsem v posledních dnech pouze snila. Byla jsem jím naprosto pohlcená. Takže jsem mohla udělat jediné – prostě se na všechno vybodnout a začít ho líbat. Těkala jsem pohledem z jeho úst zpět k očím a pomalu se přibližovala. Hučelo mi v hlavě a nic jiného kolem mě neexistovalo. I když jsem měla tak trochu strach, že z jeho strany chemická reakce stále nezačala, pokračovala jsem. A co? Bylo na čase se na všechno vybodnout a ukončit abstinenci. Už dávno ze mě byl feťák, kterému droga scházela déle, než měla. Tím se totiž daly vysvětlit moje hysterické záchvaty vzteku na ty dva. Pokaždé byl můj fet poblíž a já ho nedostávala.

Už jsem neváhala ani minutu a rozhodla jsem si vzít, co mi bylo tak blízko, a prostě svoje rty přitiskla na něj. Dlouhé odříkání už udělalo své. Byla jsem najednou pohlcena vlnou pocitů, které jsem nemohla zastavit. Já vlastně ani nechtěla. Kdo by vlastně chtěl? Vy snad ano? Já teda určitě ne.

S první setkáním našich rtů se ale výbuch nekonal jen u mě. Mohla jsem si oddechnout, doktor měl pravdu. Protože nevím ani jak, ale najednou jsem byla přitisknutá na stěně své kanceláři a jeho ruce mi šátraly snad všude. Jak úžasný to pocit! Tiskli jsme se na sebe jako tu první noc a najednou mi nevadilo, že jsem smetla posledních pár hodin života do koše. Chtěla jsem ho. Musela jsem ho mít!

…

Tak tohle byla jízda. Připadal jsem si jako na horské dráze – jednou nahoře, jednou dole. Pro ty dva to muselo být o to zajímavější zažívat všechny pocity, které ani nemohly pořádně ovládat. Ale mělo to jeden háček – Madie před tím tohle nechtěla. Takže jsem měl dilema. Měl jsem utéct a nechat je tam o samotě, aby si to spolu rozdali, nebo je oddělit od sebe. A tak jsem se vžil do role Madie. Jak jí bude, až jí dojde, co se stalo.

Chvíli mi trvalo celou situaci vyhodnotit, ale závěr byl jasný. Oddělit, a hned! Musel jsem se odhodlat a vlézt mezi ně. Abych byl upřímný, fakt se mi do toho jejich sendviče nechtělo. Nadechl jsem se a šel do toho.

První jsem zkusil pouze chabý pokus o lehké zaklepání na Brianovo rameno, který se celým tělem tiskl na ni. Jenže on vůbec nereagoval, a tak jsem usoudil, že bude potřeba trochu síly. Jinak bych je momentálně asi od sebe nedostal. Proto jsem do něj strčil a měl připravenou náruč, aby měla kam Madie padat. Že spadne Brian, mi bylo fuk. Byl jsem totiž momentálně na něj dost naštvanej. Jen jsem nedomyslel jednu věc – Madie. Jakmile jsem odstranil Briana, Madie mi padla do náruče a doslova líbala mě. Jo, měl jsem z toho šok, a ona hned poznala, že nejsem Brian. Jak jinak, dostal jsem facku. Příště budu muset domyslet všechno.

„Do háje, Madie! Dělám to jen pro tvoje dobro. Kdybys tohle chtěla, skočila bys mu hned dnes při prvním setkání do náruče. Nemyslíš?“ Moje slova ji musela dostávat postupně z transu, protože lehce pokyvovala hlavou. Muselo jí být jasné, že není sama sebou. Jenže moji řeč přerušil Brain:

„Ty vole, co děláš?“

„Ty vole,“ vrátil jsem mu idiotsky. „Zachraňuji ti zadek.“ Na což se Brian ležící na zemi trochu zašklebil, takže jsem mu to musel vysvětlit. „Jednou by ses s ní vyspal, a pak bys to určitě zase pokazil. Zároveň Madie by začala při prvním nadechnutí bez blízkosti tvých pošahaných hormonů řešit, jaká je kráva, že to dopustila.“ A jak to celé vypadalo, jeho paměť se pořád nevrátila. Zatraceně! Takže ani tohle nezabralo!

„No jo, ale jak to teď všechno vyřešíme? Nemůžu se k Madie vůbec přiblížit nebo s ní být dokonce v jedné místnosti bez vidiny sexu sám. Už teď se držím ze všech sil, abych tě odtud nevykopal a nevrhl se na ni.“ V hlavě mi probleskla jeho slova a usoudil jsem, že bych byl tím, kdo by vyhrál, kdyby se o to pokusil. Jenže prát se mi fakt nechtělo, už tak jsme tu udělali velké divadlo. Z tohohle vystoupení budou drby na celý měsíc.

„Budete mít prostě dohled. Ale nejprve by ses měl zeptat, jestli s tebou Madie vůbec na tu večeři půjde.“ Brian se při mých slovech zvednul a rovnou se zadíval na Madie, kterou jsem od něho dělil tělem pouze já. Už jen při pohledu na sebe vypadali oba naprosto mimo a já tušil, že ta večeře nebude žádný čajíček.

„Madie, půjdeš, prosím, se mnou na večeři?“

Váhala.

„Bude s dozorem. Co by se mohlo stát?“ pomáhal jsem mu, aby souhlasila. „Pouze poznáš, jaký doopravdy je.“ I když jsem měl o tom pochyby, jestli teď už mysleli jen na jedno.

„Chci Amy sebou.“

„Platí. Aspoň tam nebudu jediný křen.“