OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Měsíční průkopník - 1. kapitola

25.01.2011 (18:00) • Barrys • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 831×

1. kapitola

„Martine! Neodjížděj!“ křičela moje sestra s brekotem v očích, na to, že jí bylo 14 let, tak měla nervy na dranc. Rád bych zůstal doma, ale nešlo to, mezinárodní organizace NASA mě povolala, jako technika a hlavního řidiče rakety na průzkum měsíce.

„Sestřičko, nemůžu zůstat doma, jsem už dospělý člověk, a jestli mam něco v životě dokázat, tak je tohle jedinečná možnost,“ vysvětloval jsem sestře.

„Budeš nám tu chybět, uznej, že 3 roky našeho času je velmi dlouhá doba,“ řekla máma a dala se do pláče.

„Jsi si jistý, že tam musíš? To nemají jiné technology?“ Ptal se otec a netrpělivě čekal na mou odpověď.

„Mají, ale říkají, že jsem z nich nejlepší,“ pronesl jsem šibalsky.

„No když už jsi takhle rozhodnut, tak hodně štěstí synu,“ pronesl otec.

Rozloučil jsem se s rodinou a nastupoval do auta, které už troubilo před naším barákem, poslal mi ho sám prezident. Seděl v něm nějaký muž, po chvíli mě to bylo jasné. Vedle mě sedí parťák, který se mnou poletí na vesmírnou expedici. Jmenoval se David. Měl zelené oči, to má málokdo. Cestou jsem se rozhlížel z auta, bylo velmi divné počasí, chvilku pršelo, pak se rozjasnilo a vyšlo sluníčka, a pak zase začalo pršet.

„Ještě jedem pro třetího, je to borec přes světové jazyky. Umí Francouzky, Anglicky, Německy, Rusky, Italsky, Čínsky a ovládá základy slovenštiny a češtiny,“ řekl mi David.

„To je snad jediný, kdo ovládá takový počet jazyků. Doufám, že alespoň jeden z nich, které ovládá, budeme potřebovat,“ pronesl jsem.

„No, jediný není, zapomněl jsi na papeže!“ dodal David se smíchem.

„Kde vlastně bydlí?“ zeptal jsem se, ale David jenom kýval hlavou, na znamení, že netuší. Po chvíli se ozval řidič, že Marek čeká na základně na náš příjezd.

„Tak to je dobré! Já myslel, že k němu jedeme, no alespoň se nebudeme zdržovat,“ odfrkl si David.

Tu cestu se jinak nic zvláštního nedělo, jenom jsme oba koukali z okna a netrpělivě čekali na odlet.

„Tak a jsme tady!" pronesl řidič francouzsky, naštěstí jsem mu rozuměl. Na technologické škole jsem se učil tři jazyky, angličtinu, francouzštinu a němčinu. Všechny jsem uměl na dvojku, takže nemusím mít strach, že se nikde nedorozumím.

Vystoupili jsme z auta a před očima se nám zjevilo velké bohatství NASA. Stáli tam čtyři raketoplány a mezi nimi obří budova. Bylo to asi centrum všeho dění, co se týkalo NASA.

„Dobrý den, jmenuji se Marek a jsem odborník na jazyky, poletím s vámi na Mars,“ zakřičel Marek nahlas, protože déšť ho přerušoval. Šli jsme dovnitř budovy a podávali si ruce s ministry NASA.

„Doufám, že vám je zajisté jasné, že je pro nás ten průzkum velmi důležitý, naše radary zaznamenali signály. Mohl by se tam, vyskytoval život, tak to prosím berte na vědomí."

„Jasně!“ všichni jsme souhlasně přikyvovali hlavy. Poté jsme se konečně dostali do cvičné místnosti, kde jsme si měli natrénovat přistání. To byla spíše moje práce.

„Jsi vystudovaný technolog s nejlepšími výsledky!“ slyšel jsem ministrova slova, když mě vybrali na tuto expedici.

Připoutal jsem se a zapnul cvičný počítač. Cvičení mohlo začít, když v tom jsem pocítil mráz po zádech, někdo mi k hlavě přiložil pistoli!

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

2. kapitola

Autor: Barrys (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Měsíční průkopník - 1. kapitola: