OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Miluji tě! 1. kapitola

09.08.2012 (10:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 2083×

Trailer:

1. kapitola

„No, Caroline, musím říct, že ta výzdoba se ti povedla. Ples bude určitě úchvatný. Pořád ale nemohu uvěřit, že ti tvá máma povolila použít váš dům,“ řekla jsem překvapeně.

„Díky, bylo to těžké, chtěla jsem se zeptat. Máte nějaké zprávy o Stefanovi?“ zeptala se. Bylo vidět, že má strach, jak budu reagovat.

„No, pár jich bylo. Ale vždycky jen špatné zprávy. Odrážíme se od různých záhadných zmizení a vražd. Damon si myslí, že ještě naději má, ale já ne. Teď je z něho pravý rozparovač. Klaus už ho neovládá. Má už jen svůj rozum,“ řekla jsem velice smutně.

Na Caroline bylo vidět, že mě chce nějak odreagovat, a tak se zeptala.

„A co ty a Damon. Slyšela jsem, že to mezi vámi jiskří.“

„Pššt, víš to jenom to jenom ty. Jsou to už dva roky, a i kdyby se Stefan změnil, za to co udělal, už prostě s ním být nemůžu. A Damon byl u mě a pomohl mi.“

Caroline vždy zakývala hlavou.

Začal mi zvonit mobil, vytáhla jsem ho z kapsy.

„Damon,“ vydechla jsem.

„My o vlku?“ řekla pobaveně.

Potvrdila jsem hovor…

„Ahoj, co potřebuješ?“ zeptala jsem se mile.

„Ahoj, krásko.“ Už červenám…

Na Caroline bylo vidět veliké pobavení.

„Přijdeš za mnou?“ zeptal se prosebně.

„Jasně za pět minut jsem u tebe.“

Rozloučila jsem se s Caroline a odjela jsem do vily. Jak jsem řekla, za pět minut jsem tam byla. Otevřela jsem dveře a jako obvykle se mi naskytl obraz na velkou předsíň.

„Už jsem tady,“ řekla jsem nedočkavě. „Kde jsi?“ zeptala jsem se.

To mi dělá pokaždé, myslí si, že když je upír, tak si ze mě může dělat srandu…

„Damone!“ křičela jsem po celém domě. „Damone! Už toho mám dost!“ zvýšila jsem hlas.

Najednou se za mnou, zvedl mírný větřík, takový, který udělá rychlý pohyb.

Pomalu jsem se otáčela a přitom jsem mu už začala nadávat.

„Damone, pořád tě to baví? Já vím, že…“ nedokončila jsem svoji myšlenku, protože to nebyl Damon.

„Stefane,“ vyšel mi z úst nepatrný šepot.

„Ahoj Eleno,“ řekl medovým klidným hlasem.

„Kde je Damon?“ zeptala jsem se nebojácně, i když jsem se bála.

„Řekněme, že si dal menšího šlofíka ve sklepě. Po sporýši spí jako miminko,“ konstatoval jako by to bylo úplně normální.

Chytl mě za ruku, ale já jsem se mu vysmykla.

„Co tu děláš?“ zeptala jsem se ho celkem drze.

„Chci si s tebou promluvit.“

„Ale já si s tebou nemám co říct!“ konstatovala jsem.

„Já myslím, že ano!“

„Proč, Stefane. Proč si se tak změnil? Klaus už tě nedrží ve své moci,“ zeptala jsem se posmutněle.

„Ty to nechápeš? Takový jsem, nejsem jako bratr. Slaboch!"

Znovu mě chytil za ruku a cloumal se mnou.

„Pust, to bolí!“ křikla jsem.

„Miluji tě,“ řekl s klidným hlasem.

„Stef…,“ chtěla jsem ho umlčet.

„Eleno, nebraň se tomu,“ řekl velice lačně.

„Stefane! Já miluji Damona, tak už to pochop!“ Chtěla jsem od něj jít trochu dál.

„Ne, to nemiluješ!“ řekl velice naštvaně.

Stefan přišel blíž. Chtěl mě políbit, ale já uhnula.

Kousl si do ruky, kterou mi následně vrazil do pusy.

„Staneš se tím, čím jsem já i Damon,“ řekl vážně.

Jeho ruka se odtáhla, a tím pádem jsem se mohla, nadechnou.

„Ty to nechápeš, že? I kdybys mě proměnil, stejně budu milovat jeho!“

„Ale ty jsi milovala mě!“ řekl nevěřícně ublíženě.

„Ale odešel jsi ode mne. Zabíjel jsi!“ křikla jsem.

„Ty nemáš s Katherine společnou pouze tvář,“ řekl podrážděně.

„To není pravda. Můžeš si za to sám. Ty jsi byl ten, co mi řekl, že už mne nemiluje,“ řekla jsem rozrušeně. Při tom jsem si setřela krev z obličeje.

„Ale už jsou to dva roky!“

„Já miluji Damona…“ konstatovala jsem.

Bylo vidět, že je doopravdy neštvaný. Co mi udělá? Zabije mě? Nebo mě bude mučit?

„Teď bude, vše jiné má lásko…“ řekl medovým hlasem.

Popadl mně a já ucítila křupnutí vazu…

Poslední na co jsem myslela, bylo: Miluji tě, Damone!!!

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Miluji tě! 1. kapitola: