Můj pes 1 • OurStories.cz ~ naše povídky

Farmář má skvělého psa (fenu), který se výborně hodí pro práci s dobytkem atd... Jednoho dne jde kolem jeho farmy muž, kterému se jeho pes zalíbí, ale farmář se ho nechce vzdát, a tak mu prodá pouze jeho štěně. Pán si ho tedy vezme, ale...

23.02.2014 (13:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 550×

„Já se z toho psa zblázním!“ zaúpěl jsem. Nedávno jsem ho naučil, že když mu dám určité znamení, zažene krávy do chléva.

„Žádné znamení jsem ti nedal a krávy se kvůli tobě ani nenažerou, jelikož vždy, když vyženu krávy na pastvu, ty je zaženeš zpátky do chléva. Teď jsou všechny krávy kost a kůže z toho neustálého běhání a hladovění!“ Podíval jsem se Sidovi do tváře. Jeho hnědé oči přetékaly smutkem a lítostí.

Povzdechnul jsem si. „Vždyť já tě mám rád, ale co s tebou mám dělat? Myslel jsem si, že budeš na svou matku podobný. A chyba lávky, všechno zkazíš, a dokonce ani vzhledem si nejste podobní. Ona je výstavní kousek a ty? Přiznej si to, moc krásy jsi nepobral. Neměl jsem toho prašivého farmáře poslouchat. Teď mám místo prosperující farmy obrovský dům plný příživníků, který potřebuji opravit.“ Pak jsem ho pohladil po hlavě a on radostně zavrtěl ocáskem a přitulil se ke mně.

♣♣♣

Uplynulo pár let a můj Sid vyrostl do obrovských rozměrů. Dokonce přerostl i svou matku. Zkrátka byl velký. Velký a nemotorný. Znovu a znovu jsem si říkal, proč jsem si ho ještě nechal. Ta situace s dobytkem se pořád ještě nezlepšila a nedávno jsem usoudil, že nemá cenu držet si podvyživené krávy, které ani nedojí, a prodal jsem je. Ano, mohl jsem Sida zavřít v době pastvy, ale on se vždy neuvěřitelným způsobem prokousal ven, a já mu to nemohl mít za zlé. Přece jenom se snažil dělat správnou věc. I když špatně.

♣♣♣

Jednoho dne jsem seděl u krbu a přemýšlel jsem, na čem bych mohl začít vydělávat, když jsou krávy pryč. A vtom někdo zaklepal na dveře. Otevřel jsem dveře. Ten, kdo za nimi stál, byl můj přítel Michael Cody.

„Ahoj, jak se vede?“ spustil na mne.

„Dobrý,“ odpověděl jsem, „a co tady vlastně děláš?“

„Ale, jen tak jedu kolem a říkal jsem si, že se u tebe zastavím,“ řekl srdečně. „Jo, a mimochodem,“ pokračoval, jako by si na něco vzpomněl, „slyšel jsi už o tý soutěži?“

„O jaké soutěži?“ Udivilo mě to, protože já vždycky vím, co se ve městě děje.

„No, přeci vo tý soutěži se psama. Myslel jsem, že bys tam moch přihlásit toho svýho.“

„Vždyť ho znáš, Michale. Ten by nezvládl žádný povel správně provést,“ odvětil jsem.

„No tak, Matte! Tuhle soutěž zmákne levou zadní,“ přesvědčoval mě, „je to soutěž o zavádění dobytka do stájí. Na to je přece Sid expert.“ Od srdce se zasmál a pak ještě prohodil: „Tak já už musim mazat, ale nezapoměň na tu soutěž. Můžeš vyhrát i peníze, docela slušnou sumičku. Tak zatím!“

„Jo, zatím.“ Dopadl jsem zpátky do křesla. Ta soutěž mi nešla z hlavy. Michael měl pravdu, Sid byl na odvádění dobytka do stáje až moc dobrý. „Asi se tam přihlásím,“ pomyslel jsem si, když jsem šel večer spát. Sid vyskočil za mnou a lehl si vedle mě. Olíznul mi nos a pak jsme oba usnuli.

Námět jsem si nevymyslela, ale "ukradla" jsem ho E. T. Setonovi. Příběh jse však napsala sama.

Také bych moc ráda poděkovala nej spisovatelce a nej kamarádce MyBerry... :)

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování