OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Music... My life... 2/2



Music... My life... 2/2Lissa, je 17-ti letá dívka, která studuje všeobecnou SŠ. Život, takový jaký ji připravila její matka, ji ničí. Chce mít vlastní skupinu, hrát, být nezávislá...
Její bratr je napůl člověk, napůl upír. Lissa je Nephilim. Zrozená z padlého anděla a člověka...
Co se stane, když Lisse nastane den, jejích osmnáctých narozenin?
Je tu druhá kapitolka, a je rozdělaná do dvou čístí (tato část je druhá)! Doufám, že se Vám bude líbit. Vaše Eris
PS: Věnováno SafiraDarkfire :)

Kapitola 2, část 2:

 

„Odpadlo nám vyučování,“ řekl Filip a chtěl pokračovat, ale nedovolil mu hlas, který se ozval.

„Nicku, kdo to je?“ ozvalo se.

„To je Liss,“ odpověděl a já se na něj tázavě podívala. My máme návštěvu?

„Liss, je tu-“ nestihl doříct, protože z kuchyně vyšla osoba, které hlas patřil.

„Ty?“ vydechla jsem překvapeně. „Co tu děláš?“

„Ale no tak. Jedu jsem takovou dálku a ty mi přichystáš takové přivítání?“ zakroutila hlavou. Má nálada zamrzla na bodu mrazu. Ve tváři se mi muselo zračit znechucení a nenávist, kterou jsem cítila. Nick mě spražil pohledem, který jsem hravě ignorovala.

„Tak si nemusela jezdit!“ řeknu, popadnu Tomase za ruku a jdu do svého pokoje. Zavřu za námi dveře a ignoruju její vřeštivý hlas. Zamknu dveře, dojdu k hi-fi věži a zapnu na plný pecky Lordy.

Sesunu se na postel vedle Tomase, který na mě soucitně kouká. Přitáhne si mě do náruče a hladí po vlasech. Nic neříká, jen tu je pro mě.

Po tváři se mi spustí jedna tichá slza. Setře mi ji palcem a nekomentuje to.

„Děkuju,“ řeknu mu do ramene. Líbne mě do vlasů.

„Za co?“ zeptá se.

„Za to, že tu jsi se mnou.“

„Kam jinam bych šel?“ řekne. „Ty můj blázínku.“ Přitáhne si můj obličej ke svému a velmi pomalu se přibližuje. Jeho rty se něžně dotkly mých. Jemně se o sebe třely. Ten polibek nebyl jako ty předtím. Plný touhy a vášně. Ne. Tento byl plný lásky, něhy a jistoty, která mi tak dlouho chyběla. Opory, kterou jsem tolik potřebovala.

Oplácela jsem mu polibky se stejnou něhou, jakou do polibku vložil on. Odtáhla jsem se, protože jsem potřebovala vzduch. Opřela jsem si čelo o to jeho a vydýchávala se. Hleděla jsem mu do očí, ve kterých se mu doráželo tolik pocitů…

Někdo přerušil naši krásnou chvilku silným zabušením na dveře. Trhla jsem sebou při tom zvuku.

„Jdu otevřít.“ Políbila jsem ho a vstala. Došla jsem ke dveřím, rozhodnutá, že jestli to bude matka, tak jí zavřu před nosem.

Otevřela jsem dveře a uviděla bráchu s Filipem. Úlevně jsem vydechla a pozvala je dál. Zavřela jsem za nimi dveře, ztišila hi-fi věž a sedla se k Tomasovi a opřela se mu zády o hruď. Filip se nad tím nijak nepozastavil, ale Nick ano. Na chvíli se zarazil, ale pak se mu asi rozsvítilo a sedl si k nám na postel.

„Proč je tu?“ zeptala jsem se rovnou Nicka.

„Přijela, protože dostala na týden volno. Pak zase odjede zpět do Paříže.“ Kulila jsem na něj oči a nemohla tomu uvěřit. Týden? Co tu k sakru bude tak dlouho dělat? Své myšlenky jsem vyslovila nahlas.

„Prosim tě, odpusť si to, Liss!“ zavrčel na mě Nick. Tomas za mnou se napjal, protože cítil, jak se chvěju. Vzedmula se ve mně vlna vzteku. Narovnala jsem se v sedě a přiblížila se k jeho tváři tak blízko, že se naše nosy téměř dotýkaly.

„Odpusť si to? Sám víš moc dobře, co udělala!“ sykla jsem mu do tváře. Hlas jsem měla ledový a ostrý. „Odešla od nás, když ti zabili tátu. Prý se přes to nepřenesla. A týden po jeho pohřbu měla svatbu s nějakým hajzlem! Pak odjela a když ti bylo deset, nechala nás chůvě, div, že nás nestrčila do děcáku! Od tý doby jsme se museli o sebe starat sami! Tak mi tady neříkej, ať si to odpustím!“

Zvedla jsem se, chňapla po bundě a s nezapnutými steely na nohou jsem bouchla dveřmi od bytu. Štrádovala jsem si to po schodech dolů. Dole jsem si zavázala boty, vzala bundu a vyrazila ven.

Potřebovala jsem se odreagovat. Šla jsem pěšky směrem k Tomasovi, ale jeho byt jsem přešla a šla k baru, kde se konala včera ta pařba. Došla jsem tam, vlezla dovnitř a nechala si nalít dvojtýho panáka.

Kopla jsem ho do sebe a objednala dalšího. Moc lidí tu nebylo, vždyť bylo teprve něco okolo patý večer. Zeptala jsem se barmana, jestli se tu dnes večer něco nekoná. Řekl že dnes tu bude místní kapela a že to začíná v šest. Poděkovala jsem, zaplatila a vypadla z baru s úmyslem, se sem potom vrátit.

Měla jsem ještě hodinu času než ta akce začne. Napadlo mě, že bych mohla jít zpět a opít se do němoty a zapomenout na okolní svět. To jsem ale rychle zavrhla. Potřebovala jsem něco jinýho.

Šáhla jsem do zadní kapsy kalhot, vytáhla peněženku a hledala v ní svou kreditku. Hned jsem věděla, co půjdu udělat.

Vyšla jsem směr nejbližší obchoďák. Dorazila jsem tam do patnácti minut. Hledala jsem metalové a rockové obchody, dokud jsem nenašla. Jak já to tady zbožňuju! Pozdravila jsem chlápka za pultem a vydala se prohrabovat regály s věcmi.

Narazila jsem na velmi pěkné tričko. Ihned jsem ho vzala. Dál jsem si našla kožený kalhoty a koženej kabát, který mi dosahoval k lýtkům. Byl úžasnej. Začal mi zvonit mobil. Hovor jsem přijala.

„Ano?“ zeptala jsem se.

„Liss! Díky bohu. Jsi v pořádku?“ zeptal se mě Tomasův hlas.

„Jo jsem, jen jsem prostě…“ nechala jsem větu vyznít do ztracena.

„Já tě chápu Liss. Kde jsi, prosím?“

„V obchoďáku v Union street. Přijdeš?“ zeptala jsem se. Najednou jsem si uvědomila, že mi strašně chybí. Jak rychle se to všechno změnilo?

„Jo, za pár minut jsem tam. A Liss, mám něco říct Nickovi?“ zeptal se. Chvíli jsem přemýšlela.

„Jo, v šest před Green Feathers (Zelený peří)! A ať přijde i s Filipem,“ řekla jsem.

„Dobře Liss. Miluju tě,“ řekl. V tu chvíli mé srdce poskočilo.

„Taky tě miluju,“ odpověděla jsem bez přemýšlení a zavěsila, jako by to u mě bylo něco normálního. Koukala jsem na ten mobil a v hlavě si srovnávala, co jsem to řekla. Já ho miluju. Opravdu ho miluju! Páni, já teda kolísám. Měla bych si nějak utřídit myšlenky a city. Bože…

 

Stačila jsem jen zaplatit tričko, kabát a kalhoty, co jsem si vybrala a už jsem spatřila přicházejícího Tomase s úsměvem na rtech. Evidentně nepřeslechl, co jsem mu řekla. Vyšla jsem mu naproti. Rozevřel náruč a já mu do ní skočila. Objal mě. Zabořila jsem mu hlavu do hrudi a zase se po hodině cítila celá.

Bylo to hrozné. Co se to se mnou děje? Nejsem bez něj hodinu, a už se mi stýská. Hmm… Zvedl mi hlavu a přitáhl si mě k polibku. Zapletla jsem mu ruce do vlasů a co nejvíc se na něj přitiskla. Bylo mi jedno, že tu jsou lidi. Mmm… Úplně jedno!

Jeho ruce sjely na můj zadeček. Usmála jsem se a dál ho líbala. Po chvíli jsem se ale odtáhla. Nesouhlasně zamručel. Zahleděl se za mě a na jeho pohledu bylo vidět, že ho něco velmi zaujalo. Vzal mě za ruku a táhnul mě k jednomu obchodu.

Vlezli jsme do něj a Tomas mi už podával nějakou věc do ruky. Podívala jsem se na to. Byl to korzet. Černé barvy samozřejmě. Koukla jsem na Tomase, ale ten měl na tváři lišácký úsměv.

„Co to?“ zeptala jsem se. Neodpověděl a táhl mě ke kabince. Čekala jsem, že teda aspoň počká venku, jak by to udělal každý, ale on se se mou vtěsnal do místnůstky.

„Neměl bys počkat venku?“ zeptala jsem se. Zakroutil hlavou a sundával mi bundu.

„Musím ti přese pomoci dostat se do toho korzetu, andílku.“ Zatřásla jsem se pod jeho smyslným tónem. Sundala jsem si triko a nechala ho, aby mi rozepnul podprsenku. Pak jsem si natáhla korzet a požádala ho, aby mi ho zavázal. Utahoval ho těsně, ale zvykla jsem si na něj docela snadno.

Podívala jsem se do zrcadla. Byl nádherný. Krásně obepínal mou štíhlou postavu a vzedmul má prsa. Dosahoval až ke kalhotkám.

Tomas mi přejel prstem po holé paži a sklonil se ke krku. Políbil mě na mé místečko a já slastně zavzdychala. Naklonila jsem hlavu na stranu, aby měl dost místa. Věnoval se mému krku. Potichounku jsem vzdychla.

„Tomasi,“ zašeptala jsem. „Nech toho!“

„Tobě se to nelíbí?“ zašeptal nazpět a mé malé protesty nebral na vědomí.

„Líbí,“ zasténala jsem.

„Tak v čem je problém?“

„Líbí se mi to až moc,“ řekla jsem a snažila se své myšlenky soustředit. „Nemůžu přemýšlet,“ namítala jsem lehce.

„Tak nepřemýšlej.“

„Musíme zaplatit a jít. Nick s Filipem na nás čekají,“ řekla jsem jiný důvod.

„Pak je necháme čekat,“ zašeptal mi do kůže. Přes veškeré mé snahy vzdorovat mu, jsem zaklonila hlavu, aby měl větší přístup k mému krku. Zasténala jsem a chytla jsem mu pevně paže, protože hrozilo, že by se mi mohla podlomit kolena. Bylo to skvělé.

„Řekla jsi mi, že mě miluješ,“ řekl. Mysl jsem měla omámenou jeho dotyky, takže jsem nemoha přemýšlet.

„Ano,“ odpověděla jsem pouze.

„Myslela jsi to vážně?“

„Ano,“ zasténala jsem.

„Mám přestat?“ zeptal se najednou.

„Neopovažuj se!“ pohrozila jsem mu jemně. Uchechtnul se a dál pokračoval.

„Nemyslel jsem, že mi to řekneš tak brzy, po tom, co jsi přiznala, že máš zmatek v citech,“ vrátil se k tématu.

„Nemůžu přemýšlet a poroto ti na tuhle těžkou otázku neodpovím,“ vysvětlila jsem mu.

„Lhala jsi mi?“

„Ne.“ Najednou přestal. Podíval se mi do očí.

„Řekni mi, co cítíš teď. Právě teď,“ zaprosil. Dívala jsem se mu do očí a věděla s naprostou jistotou, co odpovím.

„Miluju tě, Tomasi.“ Usmál se a začal mi rozvazovat korzet. Připadala jsem si jak hadrová panenka. Oblíkl mě, vzal korzet do ruky a vyšel k pokladně.

„Berem ho,“ řekl pokladní, která se na něj až moc vlídně usmála. Přišla jsem k Tomasovi a natiskla se na něj. Byla to mladá dívka, asi na brigádě. Sjela mě pohledem od shora dolů a věnovala se korzetu.

 

K baru jsme dorazili pět minut před šestou, ale Nick s Filipem už tam byli. Přišli jsme k nim, ruku v ruce.

„Ahoj,“ podívala jsem se na Filipa a až potom na Nicka.

„Ahoj,“ řekla jsem i jemu, ale o poznání tišeji. „Já, chci se ti-“

„Ne,“ zastavil mě. „Máš pravdu,“ přiznal. Díval se mi do očí a v nich s zračila jen pravda. Pustila jsem Tomase a objala bráchu.

„Děkuju,“ zašeptala jsem, že to mohl slyšet jen on. Pustili jsme se. Zařadila jsem se hned zas vedle Tomase.

„Ještě se stavíme u Tomase a odložíme si tam věci, pak hned přijdeme, ano?“ oba přikývli. „Fajne,“ zašklebila jsem se. „Vy si zatím můžete najít nějaké volné slečny.“ Jen si jsem to dořekla už se cpali do klubu. Usmála jsem se a vyrazili jsme s Tomasem k němu.


Tak, je tu druhá část druhé kapitoly (jak divně to zní). Doufám, že se Vám libila. Předem děkuji za komenty. Eris

 

Kapitola 1/2 * Shrnutí * Kapitola 3.

 




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Music... My life... 2/2:

14. Eris přispěvatel
25.02.2011 [17:35]

Erisděkuju Emoticon

13. Moonlight přispěvatel
25.02.2011 [17:16]

Moonlightúžasné, idem hneď na ďalšiu kapitolu Emoticon Emoticon Emoticon

12. LoWEe
06.01.2011 [19:07]

Krásné!!!! Přidej určo další!!!
Je to nádherné a nevídané!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

11. Eris přispěvatel
06.01.2011 [17:57]

Erislidi, děkuju moooc! Emoticon Emoticon

10. TerezC
06.01.2011 [17:17]

TerezCkrásná kapča Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

9. SafiraDarkfire přispěvatel
06.01.2011 [16:16]

SafiraDarkfireEris, děkuji za vysvětlení:) Konečně jsem pochopila:) A jinak mám zač:)

8. LynVonNightlight přispěvatel
06.01.2011 [16:03]

LynVonNightlightWaaaa super Emoticon Emoticon Emoticon

7. niki
06.01.2011 [15:18]

husteeeee Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. Eris přispěvatel
05.01.2011 [16:39]

ErisMirrorGirl454: děkuju! jsem ráda, že se povídka líbí Emoticon
Safi, jsem stráááášně moc potěšena Tvým komentem! Jsem ráda, že se ti ten korzet líbil (mě samosté se líbí taky Emoticon ) Starší je Lissa, ale jen asi o půl roku, ale Nick se chová jako její starší bratr. (Nick má jejich mámu trochu rád a taky i zapoměl na to co udělala /chtěl zapomenout/ ale Liss zapomenout nemohla, proto ji nenávidí) Teda, jejich mámu bych odstřelila taky Emoticon Emoticon Děkuju za tak krásný komentář Emoticon Emoticon
PS: nemáš zač (za to věnování) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. SafiraDarkfire přispěvatel
05.01.2011 [14:02]

SafiraDarkfireEris!!! Bože! Korzet!!! Zbožnuju je! A ten, co jsi vybrala!!! ÁÁÁÁÁ.... naprosto úžasný! A samozřejmě příběh samotný naprosto geniální, ale strácím se v jedné věci. Kdo je starší Nick? Nebo Lissa? To mi asi někde uniklo. Do téhle doby jsem to nevnímala, ale potom jak jsi napsala, co provedla jejich matka (mimochodem tu bych ostřelila, zato co provedla) jsem se v tom nějak stratila. Celou dobu si totiž myslím, že Nick je starší. Prosila bych jestli bys mi to nemohla objasnit Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Abych se v tom už neztrácela!!! A jinak honem další kapču, prosím Emoticon Emoticon Emoticon Jéééé a ještě děkuji za Věnování Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!