OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Mystic princess - 22. kapitola

23.04.2012 (11:00) • Lussy • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1328×

 Zdravím,

a velice se omlouvám, že jsem tak strašně dlouho nepřidala žádnou kapitolu a to naprosto ničeho. Byla jsem bez připojení k internetu a jako bonus se mi samovolně odinstaloval Word, ale už je to v pohodě, stáhla jsem si OpenOffice, který v pohodě vynahradí Word.

Tohle je taková narozeninová kapitola, dnes (22.4.) slaví narozeniny můj brácha a taky kdo? No přece Violetti. Propůjčila jsem jí datum narození, aby bylo trochu znát to propojení se mnou.

Snad si tuhle kapitolu náležitě užijete a bude se vám líbit,

 Vaše Lussy. ;)

PS: Předem se omlouvám za ten nevhodný vtip o Lanze, jenže když mě žádné jiné přirovnání nenapadlo. Prosím, neukamenujte mě! :D 

Monstrum

Všichni upřeně sledovali přeměnu Lumi. Nikdo se ani nepohnul, nikdo nepromluvil, jen sledovali tu podívanou, ještě nikdo nikdy neviděl, aby se drak proměňoval tak pomalu a s takovou září okolo. Znali sebe a svá těla, ale tohle bylo něco jiného, nepoznaného... Úplně zapomněli na to, že vedli nějakou bitvu, dokonce i Ragnald. Nikdo nemohl spustit oči z toho tvora, které se před nimi zjevil, místo drobné Lumi, dcery Taivase a Violetti, viděly draka obrovských rozměrů, který byl bílý, bělejší než prádlo vyprané v Lanze a jeho oči... Byly opravdu strašné, ani ten největší opovážlivec se do nich neodvážil podívat, byly plné chladu a krutosti. Drak vzdychl a z tlamy mu vyšla pára, kterou oddělil od sebe vojáky s Ragnaldem a Sedarisem od Taivase, Pippuriho, Oransiiho a Theodricka. Pak je všechny uvrhl do věčného ledu, který je všechny pohltil a držel na místě. Ještě než odletěl do jeskyní, které se ukrývaly vysoko v horách, se podíval na své dílo a pak zamířil k jeskyním, kde jej nikdo neměl rušit, ale osud tomu tak nechtěl.

 Když drak přiletěl do jeskyní, vybral si tu nejtmavší a nejhlubší, zabydlel se v ní a jedním dechem ji celou zmrazil. Ze stropu visely rampouchy, které se hrozivě třepaly, když se drak svalil na zem, aby si trochu odpočinul. Byl to pouhý tvor, který celou tu dobu sídlil v Lumitriíně těle a čekal na vhodnou chvíli a když ji dostal, vydral se na povrch a převzal veškerou moc nad Lumi a celým jejím světem.

Na louce, kde kdysi bývala hranice, se snažili všichni dostat z toho ledového opojení, ale marná snaha, jen Theodrick měl tu moc se postavit ledové stvůře, kterou představovala Lumi, ale toho nebyl schopný, věděl to, i kdyby jej chtěla zabít, nedokázal by se bránit, nedokázal by jí ublížit.

Led nad jejich hlavami tál, ale velice pomalu, i když se zapojili všichni. Naštěstí od sebe skupinku vojáků a Taivase dělila ledová stěna, a všichni se snažili dostat se ven a ne k té druhé skupině. Trvalo jim nějakou chvíli, než se z ledové pasti dostali, ale s pomocí Theodricka, které se netvářil moc nadšeně, nakonec tu ledovou bránu roztopili.

„Co teď?“ zeptal se Oransii, když se konečně dostali ven a jejich tělesná teplota se trochu srovnala.

„Musíme nějak dostat Lumi zpět,“ oznámil Taivas, i když vlastně netušil, jak to provést.

„Jenže jak?“ připojil se Pippuri, který se probral z hloubání.

„Já to udělám,“ ozval se Theodrick a všechny pohledy se stočili k němu.

„Jen já jí můžu aspoň mocí konkurovat, vás ostatní by rozprášila, jen co by vás spatřila,“ obhájil se Theodrick a čekal na odpověď ostatních. Uvažovali, ale jiné východisko nebylo, Theodrick byl jediný, kterému nemohla ublížit a zároveň mu mohla ublížit nejvíc, jak jen to šlo.

„Dobrá,“ souhlasili všichni tři s Theodrickovým nápadem. Theodrick už se chystal proměnit, ale zastavila jej Taivasova ruka na rameni.

„Pamatuj, že se nesmíš proměnit, ani i kdyby to byla poslední možnost. Ona teď není sama sebou, ovládl ji netvor, který v ní celých těch sedmnáct let přežíval a živil se vztekem a smutek, který po celý svůj život cítila. Nepozná tě, a jakmile se proměníš, bude tě brát jako hrozbu. Tak stejně, když vstoupíš zvířeti na jeho teritorium... Ona je teď nemyslící zvíře, které se chová podle instinktů, proto se chovej jako zvíře - mysli jako zvíře,“ radil mu Taivas.

„Vždyť jsi teď řekl, že zvířata nemy-“ namítal Theodrick, ale Taivas jej přerušil.

„Já vím a právě proto by vůbec neměl myslet, vciť se do ní a pak snad přijdeš na to, jak ji přivést zpět.“ Poplácal jej Taivas povzbudivě po zádech. Jak se v tom chlapci zmýlil. Styděl se, že v něm nepoznal tu dobrotu, jen byl zaslepeným Ragnadovými řečmi - řečmi jeho otce.

„A teď už běž!“ křikl Taivas a Thedrick se rozběhl, jak nejrychleji mohl. Vybavily se mu vzpomínky na ni, kdy byli spolu sami. Jejich první setkání, první polibek, první hádka... Všechno to mu běželo před očima a hnalo jej to dopředu, i když nepřející vítr vál proti němu, jeho touha byla tak silná, že ani vítr jej nezastavil. Vzpomněl si na vše, i to jak se málem nedokázal ovládnout, když byla v jeho blízkosti, taky i jejich věčné hašteření a pak jejich noc... Bojoval s časem, možná už netvor zničil Lumiinu osobnost úplně, a proto ještě přidal. Neustále si připadal příliš pomalý, ale neopouštěla jej naděje, že někde hluboko v tom drakovi - netvorovi, který vyplul na povrch, je Lumi, která jej miluje.

„My se postaráme o vojsko a mého otce,“ pronesl Taivas, když už byl Theodrick pryč. Už i vojsko se dostávala z ledového vězení, ale značně pomaleji, i když jich bylo mnohem méně. Jeden po druhém se soukali malou skulinkou v ledu, kterou vytvořili. Neměli čas dělat větší otvor, museli jít zničit netvora, který se teď usídlil v jeskyních vysoko v horách.

Když viděli, že vojsko už je téměř venku, Taivas se rozběhl směrem k jeskyním a Pippuri s Oransiim jej následovali. Měli za úkol připravit vojsku takový terén, aby nebyli schopni se vůbec k Lumi přiblížit, ovšem ještě než se vydali na cestu, Violetti viděla vše, co se dělo na louce a jakmile zahlédla, že Lumi vyrazila k horám, dala se na cestu. I když byla slabá, zmohla se aspoň na lehký běh, to ležení jí dalo aspoň něco. Vydala se zkratkou, když zahlédla Theodricka běžícího za ní. Nechtěla, aby někdo věděl o jejím tajném výletu, jen měla v plánu Lumi vrátit zpět – zpět mezi živé. Nic nebylo důležitější než její dcera, ona byla její středobod, ona a Taivas. Lidi, na které nedala dopustit. Pro ně byla schopná i vraždit.

Ragnald překvapivě opakoval Taivasova slova vojákům a ti jako v transu shromažďovali všechny informace ve svých mozcích. Bylo vidět, že Taivas je jeho syn – přemýšleli stejně a ani jeden z nich nebyl hloupý šašek. Jakmile Ragnald zjistil, že už druhá skupina už dávno není pod ledem, vzteky zbělel, ale hned se vrátil do původní barvy a zavelel vojákům.

„Kupředu! Zabte netvora!“ hulákal a tím vyburácel ohromný pokřik vojska, které se rozběhlo za jediným účelem – zabít netvora a vše, co jim stojí v cestě. Technicky vojsko, které Dračí království vlastnilo, byla jen tlupa nabušených hlupáků, kteří poslouchali jen ty opravdu silné a Ragnald byl opravdu silný, možná neskolil deset draků najednou, ale jeho slova dokázala to, že i mrtvý znovu ožil.

Všichni mířili za stejným cílem – Lumi, ale každý jiným tempem. Vojsko zdržovaly překážky, které jim přichystal Taivas s Pippurim a Oransiim, Taivase a jeho společníky zdržela příprava všech těch pastí a Violetti nedokázala běžet tak rychle, jak se přála. Jedině Thedrick byl nejblíže. Jeskyni, v níž přebýval drak, byla jediná celá pohlcená ledem a tak Theodrick nemusel dlouho váhat nad tím, do které se má vydat. Bylo to strašidelné místo a rampouchy, které visely ze stropu, tomu dodávaly tu pravou nebezpečnost. 

Stačilo, aby se jeden uvolil a mohl by Theodricka zabít. Theodrick nezůstával dlouho na jednom místě a když se jeskyně začala otřásat, schoval se do výklenku v jeskyni, aby na něj náhodou něco nespadlo. Pomalu se blížil k velké „síni“, která dominovala celé jeskyni. Tady hlasitě chrápal drak obrovských rozměrů, ani si Theodricka nevšiml a dál si vesele pochrupoval. Theodrick toho využil a rozhlédl se po jeskyni. Pomalu se rozhlížel a dával si pozor, aby na něco nešlápl a tím draka neprobudil, jenže to, co zrovna nechcete, se stává. Theodrick šlápl na jeden křehčí led a ten se s křupnutím pod ním prolomil. Theodrick ztuhnul a zavřel oči. Na krku ucítil chladný dech, díky kterému se mu zvedaly chloupky po celém těle. Pomalu se otáčel a pak zlehka otevíral oči. Když je otevřel, hleděl drakovi přímo do očí. Drak se probudil a neměl zrovna chuť na návštěvy.

Autor: Lussy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mystic princess - 22. kapitola: