OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Mystic queen - 5. kapitola

15.02.2011 (19:00) • Lussy • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1290×

Tak tohle zkoušet nebudu

Byla to dost krátká doba a já si na to všechno zvykla. Každé odpoledne jsme trávili spolu trénováním a zkoušením mé síly. Syks mi říkal, že ani netuším, co ve mně je a já jsem mu věřila. Taky jsem se dozvěděla, že mě čeká i jiná povinnost a to je, že se musím vrátit do svého království. Nechtěla jsem odejít, všechno bylo skvělé, dokonce i škola mi už začínala jít a navíc nechtěla jsem opustit maminku, i když vlastně nebyla moje vlastní.

Šli jsem spolu za školu, tedy spíše jsem za ním poslušně ťapkala na cestě na louku za městem. Najednou jsem v břiše ucítila takový prapodivný jev, a pak to ze mě prostě vyletělo.

„Grrrr!“ Vyletěl ze mě plamen jako kráva. Syks se zastavil.

„Ty si snad ze mě děláš srandu!“ Smál se. Zamračila jsem se a pokračovala v cestě.

„Počkej, mě se to stávalo taky...“ Zasekl se, protože viděl můj výraz.

„Ne, na to ani nemysli! Tohle zkoušet nebudu!“ hysterčil. Vyšpupila jsem smutně pusu a pokračovala dál, Syks šel za mnou – slyšela jsem jeho kroky.

„A může jít plamen i jinudy?“

„Samozřejmě, ale většinou ho budeš plivat jako drak a nebo ho prostě „vyrobíš“ v rukou. Na co narážíš?“ Zamračil se.

„Já jen tak,“ kuňkla jsem, abych nevyzradila svůj účel.

„Ty jsi blbá!“ Najednou se rozkřičel.

„Proč?“

„Jak sis mohla myslet... Ty si vážně...“ Nedořekl ani jedno, ale šlo na něm vidět, jak se přemáhal. Nakonec to rozdýchal a vypadala, že ze sebe vydá něco rozumného.

„Pro ujasnění, plamen vychází jen jediným otvorem tvého těla a to je pusa a ne věc končící v kalhotách!“

„Jo, chápu,“ zamumlala jsem. Zbytek cesty jsme mlčeli. Netrvalo dlouho a stáli jsme na louce. Začali jsme obvyklým „přivoláváním ohně“, a pak jsme zkoušeli ho vrhat, jenže mně se vždycky v polovině cesty rozpadl vejpůl.

Pomalu, ale jistě jsem se začínala vztekat a tím více se mi to přestávalo dařit. V polovině jsem s tím sekla, protože mě to už štvalo. Vzala jsem si batoh a nabručeně odkráčela domů.

Taivas po dlouhé době zase navštívil svůj domov. Kosto si vedl dobře, ale pouze jen dobře. Členové a jeho věrní společníci už byli nervózní z toho, že následníci mají v péči, ti druzí. Taivas je uklidnil, že brzy se dočkají své odplaty a taky pohledu na ni, jak bude před nimi klečet a prosit o svůj život. Tato zpráva hned všem zvedla náladu a tak Taivas mohl v klidu zase do lidského světa.

Dlouho ji nesledoval. Celkově to omezil jen na tréninky s tím patolízalem, ale jeho odchod mu zapříčinil to, že musel za ní i teď.

Doma nebyla, takže se vydal na „jejich“ louku, kde pravidelně trénovali. Za tu dobu, co byl pryč už postoupili dál, snažila se vrhat oheň, ale vůbec jí to nešlo. Taivas jen kroutil hlavou, to on v jejím věku... Musel přestat ve snění, protože by zmeškal trénink a jednu nečekanou věc.

Viděl, že s každým nepovedeným pokusem se vztekala čím dál tím více a nakonec s tím praštila. Našel její slabinu, konečně po tak dlouhé době. Neměla žádnou trpělivost a šlo ji nechce naštvat. Taivas měl ze sebe radost, tolik věcí za den. Strašil tu pěkně dlouho a nic zajímavého nezjistil a teď si na chvíli odejde a když přijde, najde její největší slabiny.

Sledoval ji domů, chtěl vidět, jestli nějaké pokroky náhodou nedělá nevědomky doma. Nic zvláštního se nedělo a tak se na stromě zamyslel. Ve všem měl jasno, jen ne v jednom. Nevěděl, jestli o něm ví, ať už ten patolízal a nebo ona. Bylo divné, že jeho pach neucítil už dávno, přece jenom tady páchl pěknou dobu a pořád na něj nepřišel. Pěknou dobu mu to vrtalo hlavou až se přichytil u toho, že jde směrem k pronajatému domu.

Když jsem šla domů, měla jsem divný pocit, jako by mě někdo sledoval, pořád jsem na sobě cítila něčí pohled. Celou cestu jsem se ošívala a ani v pokoji ze mě ten pocit neopadl. Koukla jsem se z okna přísahala bych, že jsem na stromě, stojícího těsně u mojeho okna, seděla nějaká tmavá postava. Jenže když jsem dlouze zavřela oči a pak je otevřela, nikdo tam nebyl. Začínala jsem snad být už paranoidní?

Raději jsem to přešla a snažila se soustředit na trénink, který měl následovat další den a taky následoval. Soustředila jsem se jak nejvíce mohla a konečně můj plamen pohladil Sykse. Sice se tomu jenom smál a křičel, že ho to lechtá, ale já byla neuvěřitelně šťastná, že se mi to konečně podařilo a ten pocit mi nemohl zkazit ani on.

Domů jsem šla s krásným pocitem. Bylo mi neuvěřitelně krásně a pořád to neopadávalo.

Do školy jsem šla s neuvěřitelnou radostí, protože večer se mi podařilo pouhou myšlenkou zapálit svíčku. Syks z toho měl radost, ale taky mi oznámil, že se ve městě objevil portál a to značí, že už je čas jít.

Moje radost trochu opadla, ale když jsem na to přestala myslet, bylo to zase na stejném levelu.

Shrnutí // 6. kapitola

Autor: Lussy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mystic queen - 5. kapitola: