Nahoru a ještě 'víš' - 2. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Po dlouhé odmlce jsem se konečně dostala k tomu, abych vydala další díl. Snad se bude líbit a nezapomněli jste. Balení kufrů vyžaduje přemýšlení, jak znovu začít. Hezké čtení, LL

28.09.2014 (13:00) • LeaLee • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 865×

Dost rozjímaní, řekl jsem si v duchu, je na čase jednat!

„Nechci, abys pracovala. Mám radši tvoje jemné ručky nepoznamenaný prací.“ Laskal jsem její šedivějící vlasy. Nechtěla si je barvit, dokud v D.C. neprorazím.

„Měla bych pracovat, chci, abys věděl, že tě budu podporovat, dokud se ti to nepodaří.“ Tulila se ke mně.

„To nemusíš. Dej mi jen dalších deset tisíc a D.C. mi bude ležet u nohou.“

„Dobře,“ vytáhla šekovou knížku. Vypsala mi požadovanou sumu, podepsala se a vytrhla lísteček.

„Díky. Už musím jít. Počkej tu na mě.“ Políbil jsem ji na ochabující pusu, která se díky nedostatku botoxu měnila v to, čím skutečně byla.

Nalistoval jsem tu nejomakanější dvojstranu, kterou můj atlas světa obsahoval. Možná by bylo lepší pořídit si cestovní mapu, ale ta nikdy nebyla v pevných deskách. Atlas mi v tomhle dokonale vyhovoval.

Přejížděl jsem stránku prstem a dumal nad cestou a hlavně nad tím, kam se nechám dopravit tentokrát. Z Thajska do Paříže, to bylo jasné. Ale pak kam?

Chytil jsem zase sklenici se skotskou a dál hypnotizoval pobledlé strany. Ani doušek moku mi nerozsvítil žárovku nápadu. Byl jsem nucen sáhnout na poslední přemýšlecí prostředek.

Doutník o velikosti cigarety. Vytáhl jsem ho z plechové krabičky, přiložil k nosu a nasál. Nebyl tak skvělý jako klasický doutník, ale potřeboval jsem jednat rychle a nebyl čas se zdržovat žmouláním a převalováním válce doutníku.

Líně jsem potahoval z doutníčku, když mi pohled uvíznul na Islandu.

Ach, fjordy. Jak bych je chtěl vidět. Byl to můj sen již od dětství. Strávit tam třeba roční prázdniny. Užívat si přírodu a ticho. Pronajmout si chatu někde daleko od civilizace, kde by mi divoká zvěř klepala na dveře a domáhala se obsahu mé lednice. Pokud bych se tedy nerozhodnul žít pouze na konzervách. Mají dlouhou životnost, lehce se skladují - ideální.

Tuhle dovolenou si brzo nadělím. Jen to chce najít perfektní dojnici a řádně ji podojit, přesně tak, jak jí to ještě nikdo nikdy neudělal.

Popel z doutníku mi upadl na atlas a dopadl na New York.

Výborně. Francouzskou nádheru omotanou v prostěradle, s pochodní v ruce a s knihou či čím jsem ještě neměl tu čest poznat. Takže ať je na mě milá a dopřeje mi jen to nejlepší, co má.

Sfoukl jsem popel a zavřel atlas. Dopil jsem sklenici a típnul doutníček. Podíval jsem se na hodiny a začal jsem počítat. Měl jsem ještě spousty času, tak jsem si nalil další sklenici skotské. Jen tak v rouše Adamově jsem si rozjímal nad svým novým jménem.

Protože když už se vám poštěstí vymyslet si místo příští akce, tak je důležitý promyslet i ten zbytek. A rozhodně to chce pořádně nadupanej plán. Navíc jako svůj vlastní zaměstnavatel na sebe musím být tvrdý, protože nikdo jiný to za mě neudělá.

Vešel jsem do banky nechat si vybrat šek. Dalších deset tisíc. Rozhodl jsem se vybrat si i svůj box. Netrvalo mi to dlouho. Kdyby jen Sarah věděla, že už jsem začal podnikat, především na její účet.

Vybral jsem si svých padesát tisíc dolarů, nové doklady a vyrazil pryč.

Už jsem nic nepotřeboval. A nebylo to poprvé, co jsem cestoval nalehko.

Sbohem, Sarah… Díky za to peklo a hlavně díky za tu zeleninu, která mi pomůže stát se tím, čím chci být. Nech si svoje stárnoucí ostatky…

Jméno… Už jsem jich vystřídal spousty, snad nebylo jediné jméno, které bych ještě neměl, takže výběr se mi dost zužoval. Už jsem byl Nick, Xavier, William a spousty další.

Vybrat si nové jméno bylo jako sedět nad nápojovým lístkem se stovkou koktejlů a drinků. Chcete je vyzkoušet všechny, ale když dojdete zhruba do necelé půlky, už ani nevíte, co jste měl nebo neměl.

Zoufal jsem si sám nad sebou.

S dalším omíláním jmen jsem byl zoufalejší a opilejší. Ani jsem si to neuvědomoval, ale nalíval jsem si dál skotskou jen tak, skoro jako bych do sebe lil čaj a ne tu božskou zlatavou dobrotu. Hotové zkratové jednání zoufalého muže.

Usnul jsem. Úplně namol a bez jména…

Zatím…

Autor: LeaLee, v rubrice: Povídky » Na pokračování