OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Napotřetí to dokážu!!! 9. kapitola

Lily Zlomyslná, Lily Prolhaná a Lily Ubrečená. Taková kapitola trošku navíc, protože jsem neměla žádný nápad na nic smysluplnějšího.

07.09.2009 (10:30) • Sasanka • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1143×

Páni, nedokážu to pořádně pochopit. Jak je možný, že se to stalo zrovna mě? Já přece štěstí nemívám, to se mě netýká. Ale přece se to stalo, neuvěřitelné, že? Ačkoliv je to úplně šílený. Ale štěstěna si nejspíš řekla, že je na čase ukázat mi, jak ve skutečnosti vypadá... a musím uznat, že je krásná.

Je docela těžké uvěřit tomu, co se dneska ráno stalo ve Velké síni. Jakoby to ani nebyl on. Seděla jsem nad svou snídaní, přemýšlela nad nesmrtelností chrousta a žvýkala chleba s máslem. Po mojí levé ruce seděla Lily, napravo jsem držela místo Kate, která jako obvykle zaspala. Jenže pořád nepřicházela, dokonce i na ní už to bylo docela velké spoždění. Místo ní si na její místo po chvíli sedl někdo jiný. Chtěla jsem se otočit a říct mu, ať vypadne, jenže když jsem naklonila hlavu k němu, nějak se mi zadrhla slova. Na to, co jsem viděla neexistují slova. Vedle mě seděl SIRIUS BLACK a USMÍVAL se na mě. Nepochopitelné...

"Ahoj, je tady volno?" Naprosté ztělesnění zdvořilosti. Kam se poděla ta věčná arogance a nadřazenost nad nás, obyčejné smrtelníky?

"Jo..." chystala jsem se ho ujistit o volnosti vedlejšího místa, když v tom mi do řeči škočila Lily.

"Ne, není" štěkala Lily. Jak byl Siriusův tón píjemný, tak byl ten Lilyin nepřívětivý. "Tahle židle čeká na Kate, takže si dej odchod Blacku."

Zmohla jsem se jen na velice slabý odpor "Ale tak to přece nevadí, Kae už asi stejně nedorazí. Tak proč by tady nemohl sedět?" mluvila jsem tak potichu, že mě nemohl slyšetnikdo jiný než Lily sedící těsně vedle mě.

"Protože proto" trvala na svěm Lily. "Nebo je snad nějaký citový důvod proč chceš aby tady seděl? Aby ti byl nablízku?" takhle zlomyslnou Lily neznám, tohle byla podpásovka.

"Dobrá, když mě tady nechcete, nebudu obtěžovat" prohodil Sirius jakoby mimochodem. Další věta už ale byla směřována jen a jen mě. Usmál se na mě tím svým používejte-kolgejt-pro-zářivě-bílý-chrup úsměvem a řekl: "Uvidíme se na lektvarech, Lis" A já začala tát jako sněhulák na Hawaji.

"Hlavně se nerozbreč štěstím" zaslechla jsem vzteklé zasyčení, pocházející nejspíš od té zrzavé hlavy na vedlejší židli. Poté se Lily beze slova zvedla a rozzuřeně zamířila pryč z velké síně. Vsadila bych krk, že jsem ještě viděla, jak se jí v koutku oka zatřpytila slza.

***

"Kde je Lily?"zeptala se věčně zvědavá Kate, zatímco jsme čekali před učebnou lektvarů na příchod starouše Křika. Měla pravdu, Lily chyběla. To bylo pro ni velmi netypické. Absenci na hodinách měla jen ve vyjímečných případech, jako je například smrtelná choroba spojená s nezbytným uvázáním na lůžko.

"Neříkej, že tady není, no to je v pr-de-li. Jé dobrý den pane profesore."

"Drahá Kate, budu předstírat, že jsem vás neslyšel." pobrukoval si Křiklan. "A teď už se rozmístěte ke svým kotlíkům, ať můžeme začít. Ale ještě předtím mi prosím odevzdejte vaše pojednání o posilujícím lektvaru."

"Vždyť říkaám, že je to v prdeli" pokračovala Kate svojí písničku, i když teď už o poznání tišeji, takže ji Křiklan naštěstí nemohl slyšet. "Moje pojednání má u sebe Lily, ještě mi ho totiž kontrolovala. Teda, ta až přijde, tak ji vlastnoručně uškr..."

"Ahoj holky." Kde se vzala, tu se vzala, najednou seděla Lily na svém místě a připravovala si na stůl potřebné přísady. (*) "Tvoje pojednání už je u Křiklana na stole, Kate, nemusíš mít strach."

Kate otevřela pusu, nejspíš aby zavalila naši nově nalezenou sousedku sovy díků.

"Tys brečela?" předběhla jsem tu užvaněnou obludku. Ta když spustí, už se nikdo ke slovu nedostane, a Lily měla podezřele zarudlé oči.

"Ne, to je jenom... alergická reakce, jo... Musela jsem na ošetřovnu, proto jsem se tak zpozdila." a dál se věnovala svému lektvaru, který už začínal být hustý jako krupicová kaše, zatímco ten můj by řidší než limonáda. Potom začala krájet výhonky vřískavice s ještě větší zuřivostí než normálně. Řekla jsem si, že ji skusím po hodině zastavit a vytáhnout z ní, co se vlastně děje. Snad si nemyslela, že jí tu lež spolku. Alergie, ts...

***

Do konce dne jsem nenašla chvilku, kdy bych byla s Lily osamotě a mohla si s ní promluvit. Snažila se mi vyhýbat, co nejvíc to šlo. Mezi hodinami se vždycky někam ztratila a při vyučování se věnovala jen a jen výkladu učitele a mě se snažila přesvědčit, abych dělala to samé. Jakýkoliv pokus o konverzaci utnula slovy: "Tiše, Lis, poslouchej." Říkala to tak často, až mi přišlo, že to z ní vychází prostě samovolně, nezávisle na tom, co si ve skutečnosti myslí. Počítala jsem, že ji odchytím po poslední hodině cestou z bylinkářství, ale zmizela mi z dohledu dřív, než jsem vůbec stihla vyjít ze skleníku.

Šance mít Lily jenom pro sebe, se naskytla až navečer, kdy jsem ji našla schovanou v zadní části knihovny. Měla před sebou otevřenou knížku o chovu tlustočervů v sevení Itálii, ale vůbec jí nečetla. Brečela jako želva, hábit už měla úplně promočený. V klepajících se rukou držela zmačkaný kousek pegamenu. Došla jsem až k ní a beze slova ji chytla kolem ramen. Ona taky mlčela. Ani jedna z nás nevěděla, co má te druhé říct. Lily mi podala ten pergamen. Rozložila jsem ho, uhladila volnou rukou a dala se do čtení.

Drahá Lily,

je mi to hrozně líto, ani nevíš jak. Wendy včera večer umřela. Doktoři se vážně snažili, ale s tím nádorem v hlavě se nedalo nic dělat. Opravdu je mi to strašně, strašně líto.

Mamka

Wendy? Lilyina fenka zlatého retrívra? Vůbec jsem netušila, že byla nemocná. Lily si to všechno jako obvykle nechala pro sebe.

"Jak dlouho to už víš?" zeptala jsem se opatrně.

"Od rána"

"A proč si nic neřekla?"

"Já sem nechtěla, abyste si se mnou dělaly zbytečný starosti..."

Nevěděla jsem, co na to mám říct, takže jsme tam jen tak seděly, a Lily mi brečela na rameni až vyčerpáním usnula. Podařilo se mi dostat ji do pokoje, aniž bych ji probudila. Hábit na pravém rameni jsem měla promočený skrz na skrz. Už chápu proč byla dneska celý den tak divná. Kate byla naštěstí pryč, takže jsem ji nemusela nic složitě vysvětlovat. Chudák Lily...

Svět je strašně nespravedlivý. Jednou se na mě usměje štěstí, jenže když se otočilo směrem ke mě, muselo logicky ukázat někomu jinému záda. A schytala to všechno Lily. Ale jak můžu být já šťastná, když je na tom moje nejlepší kamarádka tak špatně? Štěstí je sice stvoření šikovné, ale ani ono nedokáže být na dvou místech najednou. Je mi Lily líto, opravdu opravdově líto. To není žádná hláška nebo fráze, to je fakt. Ale jediné, co pro ni můžu v danou chvilku udělat, je nechat ji v klidu o samotě. Víc jí pomoct nedokážu...

---

(*): Ne, Lily opravdu nemá ten obraceč času jako Hermiona.... prostě jenom vešla tak, že si toho nikdo nevšimnul...

Další kapitola

Autor: Sasanka (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování



Sdílet

Diskuse pro článek Napotřetí to dokážu!!! 9. kapitola:

DALŠÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
QUICK, FAST, TOMORROW!!!!!!
U R BEST!

dokonaloooostrychle dalsíííííí

Tak my počkáme, ať se neznásilňuješ...ale hlavně nepřestaň psát

Já bych ráda přidávala rychleji, ale ta povídka ještě zdaleka není dopsaná a už se pomalu začínám blížit k tomu, že nebudu mít co zveřejňovat. Takže radši přidávám trošku pomaleji, aby se pak nestalo, že nic nepřibyde dva týdny, až mi dojdou zásoby x) Ale ten zájem potěší, moc děkuju... Ani jsem nečekala, že bude ta povídka mít takové ohlasy

Ach a kde je další kapitola???????....no vážně super....

To bylo zajímavé Prosím, přidávej kapitolky rychlejc...prosím

Dobrá kapitolka.....kdy bude další

Přidat komentář:

Nick:

Text: