OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Naprosto (ne)hříšné místo - 4. kapitola - Změna



„Dost ses za ten den změnila. Ostatní budou koukat," řekl tiše. „Já jsem jiná... úplně. Já i uvnitř jsem jiná..." zmohla jsem se na větu. „Ano, nemůžeš se sice změnit úplně, ale z části se změníš k lepšímu..." „Takže nymfomaka budu i tak? Chápu to dobře?" „Ano, jde to ruku v ruce..." „Ale to je přece nemožný... Jak by mohl být anděl nyfomanka?" „Prostě to tak je. Není moc případů. Nebude to problém pro tebe, ale spíše pro nás."

Druhý den v nebi byl lepší. Dovolili mi pít víno. Asi nepočítali, že se ožeru, jak prase. No jo, no... i červené víno dělá divy. Cigarety mi nedovolili. Bolest téměř ustala, tak mě dovedli před zrcadlo. Křídla byla těžká, ale měla jsem s nimi pocit volnosti. Velké zrcadlo se zlatým rámem.

„Zavři oči,“ řekl Uriel. Jeho pronikavé oči mě děsily, tak jsem poslechla. Sám nebyl děsivý, ale jeho oči... Uchopil mě za paži a vedl před zrcadlo. Ještě sametovější dotek, než Rafaelův... Srdce mi znovu bilo jako o závod.

„Otevři oči," řekl Uriel. Sama jsem se předtím vůbec neprohlížela a o to větší šok jsem zažila. Uriel se usmíval a nespustil oči z mého výrazu v obličeji. Já jsem nespustila oči z odrazu v zrcadle. Nebyla jsem klasický anděl. Byli vznešení, vysocí, narovnaní, statní. Byla jsem sice vysoká, ale tak křehká. Bílá, křehká, něžná, jemná, zranitelná... Jak raněné ptáčátko. Upnuté šaty (samozřejmě pod kolena) ukazovaly mou vychrtlost. Vždycky jsem byla, ale nikdy jsem si to neuvědomovala. Dlouhé, blonďaté vlasy dělaly rámeček mému obličeji. Oči... Protiklad Urielových. Velké, zářivé, dobrosrdečné... A rty. Plné, světlounké rty. Co mě ovšem neskutečně zarazilo, byla křídla. Dvakrát větší než já... Také křehká, ale obrovská.

„Dost ses za ten den změnila. Ostatní budou koukat," řekl tiše.

„Já jsem jiná... úplně. Já i uvnitř jsem jiná..." zmohla jsem se na větu.

„Ano, nemůžeš se sice změnit úplně, ale zčásti se změníš k lepšímu..."

„Takže nymfomaka budu i tak? Chápu to dobře?"

„Ano, jde to ruku v ruce..."

„Ale to je přece nemožný... Jak by mohl být anděl nyfomanka?"

„Prostě to tak je. Není moc případů. Nebude to problém pro tebe, ale spíše pro nás."

Potom mě cosi osvítilo. Cosi ve mně se radikálně změnilo, protože mi stekla po tváři slza. Nebyla jsem smutná, ale ta slza skápla z tváře. Uriel ji bleskově chytil, prohlédnul si jí a řekl tiše:

„Jsi anděl utrpení, trápení a opravdového štěstí..."

„Utrpení a štěstí?"

„Člověk musí zažít opravdové utrpení, aby poznal opravdové štěstí..."

„Proto jsem taková... křehká..."

„Ano. Počkat ještě... anděl krásy," řekl a pozorně si prohlédl slzu ještě jednou. Usmála jsem se.

„Tak to nebude takovej problém..." řekla jsem tiše.

„S čím?"

„S tou nymfomankou..."

„Jak to myslíš?"
„Že si snadno seženu milence," řekla jsem a usmála se.

„To nevím, pár měsíců se pro vlastní ochranu nesmíš hnout z nebe."

„Aha..." řekla jsem a prohlédla si ho od hlavy k patě.

„Co je?" zeptal se.

„Ne, jenom už si vybírám," řekla jsem a odešla.

„Ale dej si pozor na Něho! Neměl by tě při tom načapat. Máme nemanželský sex zakázaný!" vykřikl za mnou. Něho, Něho... Ahá, toho nad námi. Zastavila jsem se a otočila.

„Má ještě nějaký pravidla? Třeba délka sukně, výstřihu, nebo tak?" zeptala jsem se.

„Ne, jenom tohle. A nesmí se tu kouřit..." řekl Uriel a zmizel. Taky se chci naučit zmizet. Mohlo by se to hodit. Jo a silně pochybuji, že nesbalím nějákýho anděla. Jenom si musím vybrat správný šatník...

 

Stála jsem před obrovskou šatní skříní a málem omdlela.

„Tolik oblečení?!? Wow!!" Znovu jsem se rozhlédla po místnosti. Celá byla krásně vystylovaná, stejně jako šatník. Někdo má vkus a schopnost vcítění.

„Kazeťák!!" vykřikla jsem a zmáčkla Play.

„Tak to je mazec!!" Pohupovala jsem se v rytmu.

„Mám se skvěle..." pobrukovala jsem si a pohledem procházela šatník.

„Mám to!" vykřikla jsem.

„Super, šaty Tally Weijl!" Vytáhla jsem ramínko. Sice mi byly o číslo větší, ale to nešlo poznat. Navlékla jsem si je. Pravda, křídla trochu překážela, ale dalo se. Otevřela jsem botník

„To mě poser..." řekla jsem a vytáhla pár krásných lodiček s křidýlky. Už jsem měla chutě... Chutě a chutě...

„Tak rychle?" zeptala jsem se sama sebe. Šla jsem na večeři. Po cestě jsem sice párkrát zabloudila, ale dorazila jsem včas. Hned, jak jsem otevřela dveře, veškerá pozornost byla soustředěna na mě. Jofiel zapomněl zavřít pusu a Rafael hlasitě polknul. Pozdravila jsem a posadila se ke stolu. Oni všichni byli tak nádherní. Měla jsem motýlky v břiše a cítila jsem se jak v nebi (logické). Jofiel na to šel překvapivě rychle a položil mi ruku na koleno. Z druhé strany Samuel. Ruka trochu výš. To bude tak jednoduchý... Divila jsem se sama sobě. Většina holek v mém věku má sotva jednoho kluka, který jí drží za ruku a dává pusu a já... S andělem. Teď už si jen vybrat. Uriel nejeví zájem, ale všichni oststní jo, takže beru anděla lásky. Gabriel ne, že by byl žena, ale psychicky vzato je bezpohlavní. Samuel. To je anděl lásky. Ostatní by šli také, ale Samuel je anděl lásky, takže bude láskyplný... Jéžiší, já tady uvažuji o tom, koho do postele! Ach jo, kam jsem se to dopracovala. Ale v tu chvíli jsem myslela jen na to. Tak tohle je nymfomanie. Ruce na nohou vibrovaly, jen imaginárně, ale měla jsem takový pocit. Jejich přítomnost mě neskutečně vyváděla z míry. Znovu to zběsilé bušení srdce. Tentokrát to ovšem bylo jiné... Andělství přináší hodně změn. Večeře proběhla v naprostém tichu. Tiše jsem i odešla. Zašla jsem do pokoje, svlékla se a dala sprchu. Můj mozek čím dál, tím víc burcoval. Bylo to jako nemoc. Až nepředvídatelně radikální. Andělé... Tak krásné a neodolatelné bytosti. Láskyplné, hodné a něžné bytosti. Sprcha byla zvláštní. Voda proudila, jako déšť z mráčků proplouvajících nad sprchou. Zdi také nebyly zcela pevné. Ne, že by se jimi dalo projít, ale dala se do nich zabořit ruka. Masírovalo to. Napadlo mě, co by si tam mohli strkat chlapi a tiše jsem se zasmála. Vyšla jsem nahá z koupelny a lehla si na postel. Navlékla jsem si noční košili a čekala. Věděla jsem, že jeden z nich přijde. Samuel. A přišel. Měla jsem kraťoučkou košilku, ležela jsem na břiše a četla COSMOPOLITAN.

„Dále!" zahlásila jsem. Vešel. Ohlédla jsem se a málem se mi zastavilo srdce. Úplně zářil. Měl takový zvláštní ručník přivázaný kolem pásu, ale neměl triko. Není krásnější, mužnější stvoření, než on... Mlčela jsem, nemohla jsem ze sebe dostat jediné slovo. Přečetl mi myšlenky, usmál se a zavřel za sebou. Pomalým krokem přišel ke mně, posadil se na postel a položil na ruku na pánev. Křidélka mírně zamávala. Sama od sebe. Zasmál se. Jeho dotek neskutečně hřál. Stáhnula jsem křídla. On také. Aby nepřekážely. Rukou mi sjel na zadek, na stehna a tam se zastavil. Poposednul si blíž ke mě, naklonil se ke mně a políbil mě na tvář. Hochu, ty na to jdeš nějak rychle! Abych se ti tu nesložila!  Říkala jsem si v duchu. Prohnula jsem se v zádech a skrčila nohy. Byla to jako rána bleskem. Krásným bleskem. Žilami mi proudila vařící se krev a můj dech zadrhával.

„Klid," zašeptal mi do ucha. Nešlo se zklidnit. Jeho krása omamovala.

„Bude průšvih," řekla jsem kolísavě, když mi rukou zajel asi centimetr pod košilku. Odvaha mě opustila.

„Nebude, On už spí." Měl sílu. (jak se tomu vůbec můžu divit...) Lehce mě nadzvednul a položil na záda. Odstrčila jsem COSMOPOLITAN a čekala, co bude. Samuel mě chytil za boky a naklonil se nade mě.

„Jsi jako tepelný ohřívač," řekla jsem s posměškem, když mě nenapadlo nic jiného.

„To mě hřeje síla..." řekl tím svým melodickým hlasem.

„Je to příjemný," řekla jsem a přitáhla si ho k tělu.

„Mm... Teploučko..." Nohy jsem mu obmotala kolem pánve a ještě více si ho stáhla. Zasmál se, až se otřásla postel.

„To je supé-é-r..." Libovala jsem si. Samuel mi rukou zajel ještě výš nad lem košilky.

„Výš," zašeptala jsem mu do ucha. Silně jsem o tom pochybovala, ale když člověk nic nezkusí, nic nezažije (nevím, jestli to platí u sexu s andělem, ale budiž). Prstem narazil na kalhotky. Hodil na mě tázavý pohled. Kývnula jsem, chytil látku a stáhnul mi kalhotky.

„Jé, i kalhotky v motivu andílci," řekl, když mi je stáhnul zcela.

„Hm... nechtěla jsem to kazit motivem Hello Kitty." Samuel se usmál a přitiskl své rty na mé. Znova nezkrotitelné bušení srdce. Ještě více jsem si ho nohami přirazila k tělu. Nervozita opadla. Extrémní bušení srdce a rychlý dech nikoliv. Ruku vytáhnul zpod košilky a začal mi rozepínat knoflíčky. Chytnula jsem mu ruku.

„Copak?" zeptal se.

„Pomalu, pomalu..." Vší silou jsem ho převalila na záda. Postel byla obrovská a to byla výhoda. Zmocnila jsem se jeho rtů. Na to, že jsem se poprvé líbala předevčírem, jsem si vedla dobře. Samuel byl klidný. Nechal to na mně. Ruce měl položené na mé pánvi (příjemně hřály) a tisknul si mě k sobě. Posunula jsem se dolů a začala mu rozmotávat to prostěradlo, omotané kolem spodní části těla. Povedlo se. Dělala jsem to úplně poprvé. Snad jsem nebyla tak hrozná... Snad jsem ho nekousla...

 

„Na poprvé jsi byla dobrá," řekl Samuel a vniknul do mě. Zase ta bolest, ale menší.

„Jak víš, že poprvé?" zeptala jsem se bolestně.

„Čtu ti myšlenky... A neboj, nekousla jsi mě." 

Nemusím vám říkat, jak to s andělem bylo výjimečné. Ovšem něco jsem si uvědomila. Nevím, jak... asi nějaká andělská vnuknutí. Uvědomila jsem si, že sex bez lásky je, jako když vám bije srdce, ale nedýcháte. Jako něco prázdného. Už vím, čím to je. Je to zřejmě tím, že jsem se do Samuela zamilovala. Poprvé v životě jsem se do někoho zamilovala. Poprvé v životě jsem k někomu něco cítila. Poprvé v životě jsem s tím dotyčným chtěla prožívat krásné chvíle.

„Samueli, kdy se budu moct podívat na zem? A mohla bych vidět otce? A proč nehřeju, jako ohřívač?" zeptala jsem se, když začal konečně normálně dýchat a vzrušení z něj jakžtakž opadlo.

„Na zem budeš moct brzo. Jen tě musíme naučit používat tvé schopností. Do pekla to bude těžší, ale tuším, že Rafael se tam bude stavovat, tak tě vezme s sebou a tepelný ohřívač jsem z archandělů jen já," řekl v zkratce a znovu začal těžce dýchat.

„Co ti je?" zeptala jsem se.

„Rozdýchávám..." řekl a převalil se na bok. Přikryl se peřinou a přitáhnul si mě k sobě. Usnuli jsme. Nechrápal. :)

 

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Naprosto (ne)hříšné místo - 4. kapitola - Změna:

7. Aliska přispěvatel
17.06.2012 [8:25]

AliskaJežiši, to jsem vůbec nečekala, díky! :)

6. martinexa přispěvatel
16.06.2012 [23:13]

martinexaTahle povidka je hodne zajimava muzes me pocitat mezi pravodelne ctenare tesim se na dalsi dil

5. Lunabell přispěvatel
16.06.2012 [22:56]

Lunabellbožííííí ^^ čte se to samo Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon a říkám ti pro jméno samuel mám slabost a tenhle Sam mi příde sympatický. Emoticon

4. Aliska přispěvatel
16.06.2012 [21:56]

AliskaDíky :-D

3. rl
16.06.2012 [21:22]

usnuli jsme. nechrápal :) ůžasný vůbec celý to :D

2. Aliska přispěvatel
10.06.2012 [18:20]

AliskaJo, díky :) Ještě plánuju poupravit pár detailů a byla jsem pryč, tak to stejně dodělám :)
Díky :)

1. Chensie přispěvatel
10.06.2012 [15:29]

Chensie* Pro příště si to po sobě lépe přečti, bylo tam skutečně spousta překlepů, na které bys určitě přišla. Je škoda kazit takový příběh hrubkami, co myslíš? ,o)
* Mně (Tobě) - Mě (Tě, Tebe)
* Pokud máš možnost psát ve wordu, zkus to v něm, protože uvozovky dole se dělají SHIFT a ů. Příběhů máš spousty, tak určitě chceš psát na úrovni, protože fantazii na to máš. O to lépe se pak prezentuješ a příběhy se čtou sami. ,o)
Neber to jako výtku, jen jako doporučení, co by měl autor umět. Jinak tato povídka je zajímavá, čte se pěkně. Erotika se mi líbila, protože nebyla vyloženě vulgární a fantazii se meze nekladou, tak ať se v této povídce daří a mě potěší další kapitolky. ,o)

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!