OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Navždy spolu, navždy v krvi - 1. část

22.08.2012 (17:00) • natuka2017 • Povídky » Na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 795×

Elena se postavila od napůl vypitého losa a rozhlédla se. Nikde nic. A najednou ucítila pach lidské krve. Lidskou krev nepila už víc jak šest měsíců a najednou ji přemohla chuť na ni. Tahle krev voněla tak sladce.

Začala utíkat rychlostí světla tam, kde tu překrásnou vůni cítila. Zastavila se těsně u turistické trasy a čekala. Po chvíli se objevil muž středního věku, docela vysoký a malinko obtloustlý. Elena nechápala, proč jí jeho krev tolik voní. Ale hned přišla na dvě logická vysvětlení.

Za prvé: přece neměla lidskou krev už víc jak půl roku.

Za druhé: sice byl ten muž trochu tlustý, a jeho krev byla neobyčejně zdravá díky neustálému přídělu ovoce a zeleniny a na to Elena velmi dbala.

Mezitím, když přemýšlela, přišel ten muž až k ní a zůstal samým údivem stát na místě a málem se mu zastavil dech.

Vím co vidí, pomyslela si Elena. Krásnou a štíhlou dívku kolem osmnácti, která stojí sama u turistické cesty a k tomu když je ještě šero. No jo, uvědomila si Elena, on už bude večer.

Ještě chvíli na sebe s tím chlapem zírali. Potom už to Elenu přestalo bavit, vykročila k němu, přiložila mu ústa na krk a... nic se nestalo. To byl zázrak! Elena se i po tak dlouhé době znovu vzdala lidské krve. Ale i když se nic nestalo, Elena radši přinutila toho pána zapomenout a poté utekla.

Když přišla domů, tak už svítalo a ona se musela nachystat do školy, protože psali test z trigonometrie.

Jela do školy ve svém krásném Porshe, které jí všichni záviděli, ale když přijela na parkoviště, zdálo se jí, že přijela jako poslední.

Podívala se na mobil, kolik je hodin. Ale ne! pomyslela si Elena. Přijela jsem o čtvrt hodiny později! Takže už mám jen půl hodiny na test! Bože, to nestihnu.

Všechny tyhle věty na sebe v duchu křičela cestou do třídy. Když tam přišla, všichni byli soustředění na test. Šla rovnou za učitelem, panem Webrem, a omluvila se mu. Dal jí do ruky test a poslal ji na místo.

Po hodině šla do skříňky pro věci na hodinu biologie. Najednou do ní někdo vrazil a rozsypal jí všechny učebnice. Když na toho dotyčného zavolala, ať dává příště větší pozor, se ten někdo otočil, přispěchal k ní a učebnice jí zvedl. Oba se postavili a podívali se na sebe. Elena byla sice stále ještě naštvaná, ale když ho uviděla, zatočil se s ní svět. Uviděla toho nejhezčího kluka na světě. Měl zářivě černé vlasy, štíhlou a svalnatou postavu, nádhernou bílou pleť, modré oči a tak překrásný úsměv, který by ji probudil, i kdyby byla mrtvá. Ale to už byla, pomyslela si z úsměvem.

On se nějak zasekl a zůstal stát, jako by byl omámený. „O… Omlouvám se, měl jsem být opatrnější. Jmenuji se Damon Salvatore." Stěží tyhle dvě věty řekl.

„To nic. Pomohl jsi mi. Já jsem Elena Gilbertová." Málem upadl, když uslyšel, že její hlas zní jako zvonění rolniček.

„Já... Můžu tě doprovodit do třídy, Eleno?" zeptal se, a když vyslovil její jméno, tak se na ni zářivě usmál.

„Jistě," odpověděla Elena a také se na něj usmála.

„Jakou máš teď hodinu?" zeptal se na další otázku Damon.

„Mám biologii," řekla Elena.

„Jé, já taky!" řekl nadšeně. Jak spolu šli na hodinu, tak si povídali. O učení, o známkách a jaké hodiny mají společné. Když došli do třídy,  šla Elena na své místo a Damon šel za učitelem. Říkal mu, že je tu nový a poprosil o učebnici biologie. Tak proto jsem ho tu nikdy neviděla, pomyslela si Elena. Potom ho poslal na místo, kam si má sednou a on překvapivě nevzletěl štěstím, protože to místo bylo přímo vedle Eleny.

Autor: natuka2017, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Navždy spolu, navždy v krvi - 1. část: