Navždy Tam - 2.část ( Za Světlem ) • OurStories.cz ~ naše povídky

2.díl Opět krátký :)

11.09.2009 (14:00) • Adrianga • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 968×

2.část - Za Světlem

Netušila jsem jak dlouhý čas uběhl po té srážce, ale zjevně ne příliš dlouho. Když jsem uviděla svou maminku, srdce se mi sevřelo radostí. Na pár okamžiků jsem zapomněla na onu skutečnost, že neví o mé přítomnosti, a rozeběhla se radostně k ní.
"Maminko, maminko!" vrhla jsem se jí kolem krku.
Ona jen složila hlavu do dlaní a pokračovala v pláči. Byla jsem tak bezbranná! Nemohla jsem udělat nic, vůbec nic! Stála tam a plakala kvůli mně.
A já se na ní dívala, bezmocná. Bez naděje jsem se rozplakala.
"Maminko…" šeptala jsem v pláči.
Nic. Neexistovala jsem. Byla jsem pro ni vzduch.
Ozvaly se kroky na schodech. Do pokoje vešel můj otec. Upřel svůj ustaraný pohled na moji matku. Potom ji objal kolem ramen.
"Někdy mám pocit….jakoby tu s námi byla…" vzlykala.
"Jsem tady!" křičela jsem.
"Určitě tu je." Řekl otec a v očích se mu zaleskly slzy.
Chci žít. Chci žít.. Chci žíííít! Chci obejmout maminku a cítit jak moje objetí opětuje.
V tu chvíli jsem se rozhodla. Zjistím svůj úkol ať to bude stát cokoliv!

Dlouho jsem tam stála a dívala se jak trpí. Trpěla jsem s nimi. Chtěla jsem tam být skutečná. Proklínám tohle všechno! Poté, když mi nezbývala síla dívat se na ně, zavřela jsem oči a představila si ono místo, kde to všechno začalo. Stromy a mlha, v dáli světlo. Když jsem je zase otevřela, stála jsem o nepatrný kousek blíže ke světlu.
Jsi zpět…
"Ano. Chci vědět svůj úkol." Řekla jsem plna odhodlání.
Nemůžu bránit osudu. Buď ho zjistíš a budeš pokračovat životem nebo ho nezjistíš a najdeš věčnou Tmu.
Ovládla jsem svůj vztek.
"Dobře, jak ho zjistím?" povzdychla jsem si.
Hledej.
Hledej???
"Co jsi zač? A kde to jsem? Proč se nemůžu pohybovat?"
Je na tobě, jak to zde nazveš. A zjistíš, kdo jsem. Vlastně jsem jen v tvých myšlenkách. Až zjistíš svůj úkol, budeš se moci pohybovat, ale jen do určité blízkosti ke Světlu. Čím blíže budeš u splnění svého úkolu, tím blíže budeš moci chodit ke Světlu.
"Jsem blíže než předtím!" vzpomněla jsem si.
Ano.. Posunula ses protože jsi se poprvé dostala za Světlo, jako duše.
"Co to znamená?"
Když jsi se dostala Za Světlo, byla jsi nejspíše v blízkosti svého úkolu. Proto ten posun. Vlastně nám to napovědělo.
"Napovědělo?" nechápala jsem.
Znamená to, že tvůj úkol máš hledat Za Světlem.
Vykřikla jsem radostí. Jsem o krůček blíž!
Už víš kdo jsem?
"Ano. Jsi moje Světlo."