OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nenávist je jako láska, sice mě nemiluješ, přesto ke mně chováš city - 1. kapitola

07.09.2010 (18:00) • Lussy • Povídky » Na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 1659×

Nový spolužák

Mé jméno je Tiffany a je mi patnáct – jedním slovem, tedy dvěma, jsem v pubertě.Tak to byly tři no. Necítím nějaké změny v chování, jen mám trochu víc prořízlou pusu – nehehe...

Mám ráda ticho, ale když jsem ve společnosti kamarádů, dokážu být pěkně hlučná.

Ale proč povídám o sobě? Tak to nevím ani já, ale tak když už jsem se tak hezky rozpovídala...

Radši se jdu připravit...

Za chvíli jsem vyrazila z domu do školy. Těšila jsem se po prázdninách na kámoše, protože jsem celé prázdniny byla někde v čudu.

Do třídy jsem přišla mezi prvními. Vybrala jsem si – jako vždy – místo v prostřední řadě a úplně v zadu. Odtamtud jsem měla perfektní výhled na celou třídu. Viděla jsem všechno, i když jsem o to nějak moc nestála.

Postupně se do třídy valily spolužáci. Začali jsme se zdravit a vykládat, jak bylo apod...

Se zvoněním jsme se nečekaně uklidnili a posadili do lavic. Vedle mě si sedla Julie. Po prázdninách se hodně změnila. Vždycky byla v pozadí a teď se aktivně zapojovala do všech debat.

Do třídy vešla naše třídní a za ní šel nějaký kluk. Julie vedle mě začala šílet, že je nádherný. Neodpustila jsem si protočení očí.

„Klid třído!“ zazněl učitelky hlas.

„Tohle je váš nový spolužák. Jmenuje se Jason,“ po chvíli pronesla.

Sedl si do prázdné lavice a k němu si hned přesedla Julie.

Zrádkyně! Problesklo mi hlavou. Kvůli němu jsem seděla sama.

Začínala jsem mít blbou náladu, tak jsem si radši vytáhla svůj blok a začala si do něj čmárat ty svoje blbosti.

Zvláštní bylo, že mě nikdo nevyrušoval. Zvedla jsem hlavu, abych zjistila, co se dělo.

Dostala jsem šok. Na jedné straně třídy seděly všechny holky ze třídy – teda kromě mě – a na druhé straně seděli všichni kluci – kromě Jasona, samozřejmě.

Nechápala jsem jejich chování. Holky se pořád pochichtávaly a potahovaly trička dolů, aby měly co největší výstřih. Kluci hypnotizovali Jasona – asi záviděli.

Nad tou scénou jsem jen vrtěla hlavou, a pak pokračovala v nesmyslném čmárání do notesu.

Se zvoněním se všichni usadili na místa.

Dost mě překvapilo, že se ke mně otočili kluci z lavice přede mnou.

„Je tady někde normální holka?“ zasmál se Tom.

„Taky je nechápete?“ zeptala jsem se.

„Co on má a já ne?“ na oko smutnil Johny.

Odpověď jsem nedostala.

„Tobě se nelíbí?“ vyzvídal Tom.

„Možná, kdybych byla holka…“ nenechali mě to dokončit.

„Počkat, ty nejsi holka?“ vyhrkli najednou.

Všichni jsme se rozesmáli. Náš smích přilákal další kluky.

„Copak nevidíte ty tvary?“ smál se Henry.

„Nehehe, tak ty si mi tady chyběl,“ pronesla jsem ironicky.

Než přišla učitelka do třídy, stihli Jasona kluci pomluvit. V životě bych nevěřila, že jsou takoví.

Zbytek dne proběhl stejně. Já a kluci jsme klábosili a holky se snažily sbalit Jasona.

Po poslední hodině jsem vycházela ze třídy jako poslední, zašla jsem si do skříňky pro věci, a pak jsem si to štrádovala do jídelny.

Když jsem vešla do jídelny, zjistila jsem, že se situace nijak nezlepšila. Holky seděly odděleně od kluků. Stála jsem mezi stoly a přemýšlela, kam si mám sednout. Zamířila jsem k „holčičímu“ stolu, ale když jsem uslyšela jméno Jason, otočila jsem se na patě a bleskově utíkala ke klukům.

Naštěstí tam ještě bylo volné místo.

Zapojila jsem se do debaty o tom, co budeme dělat po škole. Kluci měli různé nápady a já je trochu upravila.

„V životě jsem si nemyslel, že jsi tak fajn,“ naklonil se ke mně Henry.

„Hehe, díky,“ usmála jsem se.

„Vždycky si se bavila spíše s holkama...“

„A vy holky nejste?“ zasmála jsem se.

Začali jsme se zase smát a když zase někdo něco řekl, se smáli znova.

Při tom smíchu jsem úplně zapomněla na jídlo, ale naštěstí mě upozornil žaludek.

„Zajdu tam,“ navrhl Henry.

Všichni jsme se po něm otočili.

„No co? Je to jediná holka tady s náma, tak si ji musíme předcházet,“ bránil se.

Jídlo jsem měla na stole za chvíli. Ani jsem nestihla si vzít vidličku do ruky a už jsme se smáli znova.

Nakonec se kluci uklidnili a já se mohla v klidu najíst.

Už jsme chtěli odejít a já si vzpomněla, že jsem si nechala bundu ve skříňce.

„Kluci, já jsem si zapomněla bundu ve skříňce, tak na mě nečekejte,“ oznámila jsem a vyrazila zpět do chodby.

Chvíli jsem se v tom bordelu musela přehrabávat, než jsem ji konečně našla. Oblíkla jsem si ji a zavřela skříňku, za dvířky stál Jason. Já se lekla až mi málem rupla podprda.

„Co tady děláš?“ vydala jsem ze sebe.

„Čekám na tebe,“ usmál se.

„Myslíš, že to zabere?“ zeptala jsem se ho se zvednutým obočím a odkráčela od něj pryč.

Jen jsem si všimla, že tam ještě pořád stál, ale nijak jsem to neřešila.

Cestou domů jsem byla jako v tranzu, protože jsem se probudila až před dveřmi. Jen jsem zatřepala hlavou a hrábla do kapes u bundy, abych našla klíče.

Rychle jsem vrazila dovnitř a ani jsem se nezdržovala se zutím a zapadla do pokoje. Tam jsem narazila na svojí mícu cícu – tak jo nebyla to míca cíca, ale můj kocourek Fíkus, ani nevím proč jsem mu dala takové debilní jméno.

Vzala jsem ho s sebou na postel a začala jsem ho drbat. Po chvíli začal spokojeně vrnět a já se vyzula a svlíkla.

Oblíkla jsem si svoje oblíbené šedé a především volné tepláky s bílým dlouhým tričkem.

Znovu jsem si sedla na postel a začala s dalším drbáním. Nepřekvapilo mě další vrnění Fíkuse.

Zapřemýšlela jsem se nad tím, že je na čase mu změnit jméno, ale přišlo mi to divný, když už ho má tři roky a tak jsem přemýšlela o další kočce – teda kocourovi.

Tentokrát bych chtěla mourka a né černou čičinu. Začala jsem přemýšlet o jméně a jako první mě napadlo Kulíšek.

Jo to je perfektní.

Ani jsem si nevšimla, že „přemýšlením“ jsem strávila všechen volný čas. Koukla jsem se ven a viděla, že už je tma, tak šíleně jsem byla zabraná do koček, že sem si ani nevšimla, že už se setmělo.

A zřejmě taky jsem si nevšimla toho, že mě máti už několikrát volala na večeři.

Tak jsem se zvedla a tím svým krokem dorazila do kuchyně. Spořádala jsem snad všechno co bylo na talíři a s plným bříškem vyrazila do pokoje.

Jen co jsem si lehla, zařezala jsem. Zdál se mi sen...

Byla jsem na krásném místě, vonělo to tam jahodami a vanilkou. Vybavila se mi představa vanilkové zmrzliny s jahodami.

Procházela jsem se cestičkou v nějakém parku. Listí začalo pomalu nabírat svěží zelenou barvu a tráva se opičila.

Kochala jsem se pohledem na tu krásu. Z ničeho nic jsem byla někde jinde...

Seděla jsem u jezera na lavičce. Dívala jsem se do dálky. Ucítila jsem na sobě něčí ruce. Když jsem se otočila za jejich majitelem, málem mě trefilo...

S vytřeštěnýma očima jsem se probudila.

Shrnutí // 2. kapitola

Autor: Lussy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nenávist je jako láska, sice mě nemiluješ, přesto ke mně chováš city - 1. kapitola: