Nenávist je jako láska, sice mě nemiluješ, přesto ke mně chováš city - 22. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Naše malá Tiff to bude chtít vyřešit, ale nakonec se to vyřeší úplně samo...

09.04.2011 (13:00) • Lussy • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1050×

Prohlédnutí

Stačila jedna malá sprcha a všechno šlo hned líp. Měla jsem jasno a to ve všem. Melody měla pravdu, musela jsem si to ujasnit já sama.

Ve škole Jason nebyl a o to to bylo snazší. Se Shanem jsme si rozuměli a díky Bohu se mezi nás nepletla žádná Clair, ale někdy Jason do školy přijít musel.

Přehlížel mě. Nedivila jsem se mu. Byla fuška přetrpět celý den, naštěstí mě Shane na konci dne vysvobodil.

I když jsem se už rozhodla, nevěděla jsem, jak to mezi námi – mnou a Jasonem – doopravdy je a tak jsem sebrala všechnu svou odvahu – tu, která mi ještě zbyla – a vydala se za ním.

Cesta k němu trvala kratší dobu, než jsem chtěla. Stepovala jsem před vchodovými dveřmi a svrběly mě prsty. Musela jsem se neuvěřitelně přemáhat, abych zůstala a zmáčkla ten zvonek. Přidržela jsem ho jen krátce, ale i tak to bylo hrozné.

„Ahoj, Tiffany!“ přivítala měl paní Hartová.

„Dobrý den, je doma Jason?“ kuňkla jsem.

„Samozřejmě, je u sebe v pokoji.“ Otevřela dveře dokořán. Chtěla, abych vstoupila, ale mně se do toho moc nechtělo. Nakonec jsem se k tomu přemluvila a vstoupila do domu.

Pomalu jsem lezla po schodech, pěkně schod po schůdku - jindy bych je brala minimálně po dvou. Dorazila jsem k jeho dveřím a lehce zaklepala. Dveře se otevřely nečekaně rychle a já zapomněla, co jsem chtěla říct.

„Co chceš?“ štěkl. Bylo divné odpovědět „Tebe,“ když to tak nebylo. A nebo bylo? Stačil jediný pohled na něj a všechny moje plány byly spláchnuté a na cestě do čističky odpadů.

„Pokud nic nemáš na srdci, nechápu, proč si sem chodila,“ kroutil hlavou.

„Ehm... Chtěla bych ti...“

„No, vymáčkni se,“ skočil mi do řeči.

„Chci ti to vysvětlit!“ křikla jsem na něj.

„Tady není co vysvětlovat a až budeš mít příště takový nápad, radši si ho předem rozmysli. Čau!“ Zabouchl mi dveře před nosem.

Zůstala jsem tam stát jako socha, jen jsem nevěřícně zírala na dveře před sebou. Vážně to řekl, vážně to udělal? Jako robot jsem se otočila a odešla. Ještě než jsem za sebou zabouchla dveře, vypustila jsem ze sebe tiché „Nashledanou“.

Pro dnešní den jsem už toho měla dost, ale ještě zdaleka nebyl konec.

Celou cestu jsem se pěkně loudala a vyplatilo se mi to, potkala jsem Shana. Šel kousek přede mnou, ale telefonoval, a tak jsem ho nechtěla rušit. Nechtěla jsem ho poslouchat, ale nedalo se to přeslechnout. „Myslím, že už se s ním rozešla... Jasně, že mi zobe z ruky... Ne, musíme počkat, Tiffany není blbá...“ Dál jsem už neposlouchala. Zatmělo se mi před očima a chtěla na toho... Ani jsem pro něj neměla dostatečné slovo, které by ho vystihlo. Měla jsem chuť mu dát pěstí, ale zároveň se mi chtělo brečet.

„Čekám na tebe...“ Zaslechla jsem ještě. Chtěla jsem vidět, s kým se chtěl setkat, i když to neuvěřitelně bolelo. Něco bolelo mnohem víc.

Za patnáct minut dorazila nějaká holka, neviděla jsem jí pořádně do tváře, ale když procházeli pod osvětlením, ztuhla jsem. Byla to Clair, ta mrcha. Nemohla jsem tomu uvěřit, věšela se na něj, tak jako před tím na Jasona. Chtěla jsem věřit, že to byl jen sen a že se probudím, bohužel to tak nebylo.

Se slzami v očích jsem se rozběhla domů. Jak mi tohle mohl udělat? Byla jsem hloupá a naivní. Měla jsem si všechno prověřit...

Nevím, kdy jsem usnula, ale probudila jsem se uprostřed noci s mokrým polštářem.

Shrnutí // 23. kapitola

Autor: Lussy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování