OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nenávist je jako láska, sice mě nemiluješ, přesto ke mně chováš city. - 3. kapitola

13.09.2010 (16:00) • Lussy • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1097×

Uááá! A páni!

Jason. Jason. Jason.

„Uááá!“ zakřičela jsem.

„Co řveš? Já se snažím meditovat!“ vletěla do mého pokoje ségra a pak práskla dveřmi.

Dost mě tím prásknutím nakrkla a tak jsem se vydala na návštěvu její „svátosti“. Vrazila jsem dovnitř a do uší mě uhodila hudba, která vůbec nebyla podobná té, která je určená k relaxaci.

„Od kdy se medituje na metal?“ zasmála jsem se.

Ale jako odpověď jsem dostala jen „Vypadni!“.

Tak jsem vypadla z okna, né, dělám si srandu. Šla jsem zpátky do pokoje. Nevěděla jsem, co dělat a tak jsem si začala dělat úkoly. Nebylo to nijak zvlášť záživné, ale měla jsem toho plnou hlavu, takže už tam nebylo místo na další blbosti.

Jen jsem kroutila hlavou, za jak krátkou dobu jsem měla všechno hotové a pak to přišlo.

Měla jsem ho plnou hlavu a nešlo ho dát ven. Sny to ještě podporovaly. Byly mnohem horší a zacházely čím dál tím více do detailů.

Kdykoliv jsem ho potkala ve škole, „přeskočila mě smrtka“. Neměla jsem ho ráda, ne nenáviděla jsem ho.

Za to, že čím dál tím více holek brečelo, že je „Pan Dokonalý“ poslal k šípku a i za to, že se mi kradl do hlavy.

Nechápala jsem všechny ty davy holek, které za ním pálily. Jen já a Julie jsme byly normální, ale kdyby to nebyl Juliin bratránek, tak by už po něm jela určitě taky.

Ach jo! Copak jsem jenom já jediná „normální“? Povzdechla jsem si v duchu.

Každý den na mě vrhal ty svoje „krásné“ úsměvy, ale já mu vždycky zpátky poslala nějaký krásný škleb.

Po čase se situace ve škole uklidnila. Holky už nesedaly u Jasona a kluci u mě, sice jsme pořád kecali, ale ten smích s nima byl k nezaplacení. Jediný Henry se se mnou pořád bavil a taky samozřejmě kluci přede mnou v lavici.

Dost mě překvapilo to, že kluci vzali Jasona do svojí partičky. Sedávali o přestávkách spolu a měli dost živé debaty. Vždycky jsem nad tím kroužkem protočila oči a pokračovala v cestě ať už na záchod, nebo kamkoli jinam.

Zrovna jsem seděla v lavici, když se ke mně přihnala Laura.

„Víš, co mi říkal Henry?“ ptala se celá nedočkavá.

„Ne, co?“ hrála jsem zvědavou.

„Říkal, že prý se mu strašně líbíš,“ chichotala se.

„A?“

„Co a? No prostě se mu líbíš. Ty nemáš radost?“ měřila si mě.

„A nemám?“

„A co ty na to? Líbí se ti?“ hustila dál do mě – asi neslyšela ten tón, kterým jsem to řekla.

Jo Henry byl pěkný, přesněji byl to vážně kus a fajn kluk, jenže je tu jedno velké ALE. V té chvíli jsem poslala to ale na výlet do Afriky s pozdravem, ať se nevrací a vydala jsem se za Henrym.

Slyšela jsem jen Lauřin smích a děkovala bohu, že se nesměje nahlas. Když se ona rozesmála, začaly

lidem praskat pupínky.

Připadalo mi, že jsem se po té zemi snad plazila, protože cesta přes třídu trvala neobvykle pomalu. Ještě než jsem k němu přišla, nasadila jsem úsměv.

Chytl mě za ruku a táhl mě někam na chodbu. Když se zastavil, narazila jsem do něho nosem. Společně jsme se tomu zasmáli, ale když se ke mně otočil čelem zvážněla jsem.

Henry se stále usmíval. Začal se mi jeho úsměv líbit a v tu chvíli mě napadla jedna absolutní debilita. V hlavě se mi honilo, že bych ho nejradši políbila. Snažila jsem se tu myšlenku vytáhnout z hlavy, ale nějak to nešlo. Naštěstí začal mluvit.

„Jsem rád, že jsi přišla,“ usmál se ještě víc.

To mi dělá snad schválně, ne? Dělala jsem, co jsem mohla, aby se mi nepodlomila kolena. Nikdy jsem si nevšimla, že se mi tak moc líbí, asi jsem se pořád soustředila na Jasona a na ty blbé sny.

Blik.

Zničeho nic myšlenka na polibek zmizela.

Kouzlo?

Začínala jsem mít divný pocit. Nechtěl jsem si připustit, že by byl on důvod, že mi ta myšlenka vylezla z hlavy.

„Nepůjdeme někam? Co třeba do kina?“ navrhl.

Jen jsem kývla a usmála se. Nemluvila jsem, protože jsem si nebyla jistá, co by ze mě vylezlo.

Společně jsme se vydali zpátky do třídy a sedli si do lavic.

Teď už mě pronásledovali dva úsměvy. První byl ten debilní od Jasona a druhý byl krásný od Henryho.

Hodina byla dost nudná a tak jsem si čmárala do sešitu svoje oblíbené kraviny. Vyrušil mě až učitelův hlas.

„Tak jaký je výsledek slečno Tortonová?“ propaloval mě pohledem.

„Omlouvám se, ale neposlouchala jsem vás,“ sklopila jsem oči.

„No dobrá. Po hodině setřete tabuli,“ zdělil mi můj trest za nepozornost.

On mi to snad dělá naschvál! Neřekla jsem to už někdy?

Asi si na mě náš učitel na fyziku – do dneška nevím jak se jmenuje – zasedl. Já vždycky utírám tabuli, jen někdy utírá někdo jiný.

Zbytek hodiny jsem „trucovala“. Absolutně jsem ho ignorovala a po konci hodiny jsem šla pro houbu.

Najít ji v tom bordelu ve třídě bylo sakra těžké, ale nakonec jsem ji odněkud vyhrabala.

Jako naschvál nefungoval kohoutek a tak jsem musela pro vodu na záchod. Cesta na záchod a zpátky do třídy mi trvala neuvěřitelně dlouho, naštěstí takhle to nebylo i s utíráním tabule.

Schovala jsem si věci do batohu a vydala se směr jídelna. Šíleně jsem se těšila na jídlo. Žaludek mi už kručel o sto šet a já měla šílenou chuť na čokoládový mufínek.

Jen co jsem došla do jídelny, přistál na mém tričku nějaký dresing.

„Ten jsem chtěl sníst já, byl poslední česnekový,“ zasmutnil si Jason.

Začala jsem funět jako právě rozzuřený býk a vyletěla z jídelny. Hned jsem běžela ke skříňce, jako bych to věděla, měla jsem tam náhradní tričko.

Zabouchla jsem skříňku a chtěla vyrazit, jenže v cestě mi stál Jason. Tento krát mi málem ruply majtky, jak jsem se lekla.

„Myslím, že spolu máme nevyřešené účty,“ usmál se.

Ani jsem nestihla nějak zareagovat a už jsem byla přimáčknutá ke skříňce a on na mě. Díval se mi do očí, byl tak blízko, řekla bych, že až moc blízko.

Tak a teď jsi v háji. Problesklo mi hlavou.

Naklonil se ke mně a políbil mě. Docela mě to překvapilo a snažila jsem se od něj odtáhnout, jenže on se ke mně přimáčkl ještě víc. Nakonec jsem mu polibek oplatila. No co, ty sny udělaly svoje.

Z polibku nás vyrušil až procházející učitel.

„Prosím vás nechte si to na ven,“ zasmál se.

Odtáhli jsme se od sebe a já se nezmohla na nic víc než na jedno velké „Páni!“

Shrnutí // 4. kapitola

Autor: Lussy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nenávist je jako láska, sice mě nemiluješ, přesto ke mně chováš city. - 3. kapitola: