OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nenávist je jako láska, sice mě nemiluješ, přesto ke mně chováš city. - 4. kapitola

14.09.2010 (16:00) • Lussy • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 897×

Co to? Aneb hupsí.

Zdrhla jsem. Co jiného jsem měla dělat? Nemohla jsem dopustit, aby mě s ním viděl ještě někdo jiný.

Dobrá nepopírám, že se mi to líbilo, ale já ho nemám ráda. Copak si myslí, že mi dá pusu – musím přiznat, že krásnou – a pak jsem jeho? Určitě byl na tohle zvyklý, chlapeček, jenže u mě to je jinak a navíc jsem se rozhodla, že do toho kina s Henrym nakonec půjdu.

Napsala jsem mu a v sedm už stepoval před barákem.

Oblíkla jsem se tak jako nikdy dříve – dala jsem si sukni.

Když jsem otevřela Henry se krásné usmíval, ale pak otevřel pusu v údivu a z pusy mu vyšlo „Páni!“.

Tímhletím mi připomněl to, co se stalo ve škole. Rychle jsem ty myšlenky zahnala, než napáchaly škodu.

Celou cestu do kina jsme si povídali a několikrát i padlo, že mi to sluší. Moje srdíčko se tetelilo blahem. Bylo mi s Henrym krásně a to jsme byli jen na cestě.

Před kinem jsem zůstala stát já s otevřenou pusou.

„Ty vážně kupuješ lístky na Zatmění?!“ zhrozila jsem se.

„No co, je to světová premiéra,“ pokrčil rameny.

„Dobře, příště vybírám film já,“ zasmála jsem se.

„Ty bys chtěla nějaké příště?“

Tak teď jsem nevěděla, co říct a tak jsem nahodila svůj andělský úsměv a nevinně pokývala hlavou.

Henry se jen usmál a vedl mě do sálu.

I když to byla romantika, celý film jsme se smáli, teda hlavně já. Celý film jsem perlila těma nejlepšíma hláškama, jaké jsem kdy měla.

Já vím, samochvála smrdí, ale co už?

Na řadu přicházela bojová scéna – na tu jsem se těšila nejvíc. Bitka začala a já sledovala každý pohyb na plátně. Ani jsem si nevšimla, že mě Henry objal.

Nikdy v životě jsem neviděla bitku mezi vlky a lidmi – sorry upíry. A pak to přišlo.

Ten jeden – takový ten hromotluk, myslím brácha toho zrzavýho – dal tomu druhému čelo.

„Také čelo!“ zařvala jsem přes celé kino.

V sále se rozezněl smích a i Henry se smál. Teď už nikdo nesledoval plátno, ale nás.

Smáli jsme se, až jsme se dostali k sobě dost blízko a já si konečně všimla jeho ruky na mých ramenou. Přestali jsme se smát a kino začlo skadnovat.

„Pusu! Pusu! Pusu!“

Naklonil se ke mně, chytl mě za bradu a něžně otřel rty o ty moje. Málem jsem roztála na místě. V sále se začalo tleskat a pískat. Když jsme se na sebe zase podívali, ostatní se otočili zpět na plátno a pokračovalo ve sledování toho fightování.

Mě už ta bitka absolutně nezajímala. Teď jsem měla vedle sebe Henryho a na ten polibek nezapomenu, znamenal pro mě víc než ten s Jasonem. Sice se Henry jen rty otřel o ty moje, ale to mi stačilo, máme přece čas.

Zbytek filmu jsem ho sledovala co dělá, věděla jsem, že cítí můj pohled na sobě a vždycky, když se na mě otočil, jsem se usmála. Asi ani on nesledoval film.

Titulky přišli dost brzo a tak jsme se začali zbírat, jenže v kině byla stále tma a my nemohli najít popcorn. Najednou jsem zakopla a ozvalo se „Křup!“.

„Našla si ho?“ ozval se ze tmy Henry.

„Jo!“ zamumlala jsem.

„A kde je?“

„Po mým zadkem!“ vypískla jsem a pak jsme se začli společně smát.

V průběhu našeho smíchu rozsvítili a Henry se začal smát ještě – asi uviděl tu spoušť pode mnou. Naštěstí se po chvíli smát přestal a pomohl mi na nohy, vzal ten rozsednutý popcorn a vyšli jsme ven ze sálu.

„A já se na něj tak těšil,“ naoko smutnil.

Jen jsem se zasmála a po vyhození popcornu do koše jsme pokračovali v cestě domů. Jako při cestě do kina jsme si povídali, měli jsme toho spoustu společného – například The Simpsons.

Když jsme dorazili k mému domu, otočil se ke mně čelem. Vyhoupla jsem se na špičky, ale stejně musel trochu sklonit hlavu, abychom se políbili.

Proč já musím být taková malá?

Rozloučili jsme se ještě jedním polibkem a pak jsem si to pěkně šrotovala domů.

„Tak ty máš kluka?“ vyptávala se sestřička, ale mě to bylo úplně jedno.

Nahodila jsem spokojený úsměv a šla do sprchy. Za chvíli jsem byla hotová a mohla si jít lehnout.

Ještě před usnutím jsem si připomněla kino, usmála jsem se a usnula.

Zdál se mi sen...

Byla jsem na pláži, procházela jsem se. Dívala jsem se všude okolo. Byl tam klid, nikde ani noha a tak jsem si vlezla do lehce rozhoupaného moře. Slunce mě lehce lechtalo na tváři a větřík si pohrával s mými vlasy. Najednou se z jednoho konce pláže začala přibližovat mužská postava. Poznala jsem, že je to Henry a tak jsem se na něj usmála, jenže z druhé strany pláže přicházel usmívající se Jason a já nevěděla ke komu se mám rozběhnout.

Když byli u mě, propalovali se pohledy.

„Jdi pryč, ona miluje mě!“ zahřměl Henry, až jsem nadskočila.

„Jsi si jistý?“ zvedlo jedno obočí pobaveně Jason.

Takhle to pokračovalo dál, dokud jsem toho neměla pokrk.

„Dóóóóst!“ zakřičela jsem

S křikem jsem se probudila. Byla jsem snad zpocená i na zadku. Běžela jsem si rychle dát sprchu, jinak bych mohla dělat mucholapku.

Po koupeli následovalo moje oblíbené oblíkání a pak snídaně. Do školy jsem vyrazila o hodně dřív a ve škole jsem pak neměla co dělat, tak jsem se jen tak procházela po chodbě.

Narazila jsem na jeden roh a zaslechla jednu dost zajímavou konverzaci.

Vím nemá se to dělat, jenže mě to zajímalo.

„Jestli ji chce sbalit, měl by si pohnout, protože jsem ji včera viděl s Henrym v kině,“ říkal někdo

„Trudy říkala, že prý se tam i políbili a že prý je k tomu vyburcovalo kino,“ pokračovala nějaká holka.

Ty hlasy mi byli povědomé, ten jeden – konkrétně dívčí – jsem znala dokonale.

V hlavě jsem přemítala, kdo by to mohl být a pak jsem si byla jedním jistá.

„Neměl by si s ní zahrávat a na tu blbou sázku se vykašlat,“ řekla zase ta holka.

„Crrrrn!“ ozval se zvonek.

„Tak nic, pokecáme příště. Ahoj,“ řekla ta holka.

„Čau,“ odpověděl kluk.

Měla jsem jen jednu adeptku na ten hlas a když vylezla zpoza rohu moje spodní čelist šla na návštěvu podlahy.

„Hupsí!“ řekla Julie.

Shrnutí // 5. kapitola

Autor: Lussy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nenávist je jako láska, sice mě nemiluješ, přesto ke mně chováš city. - 4. kapitola: