OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nepřehlížej To! – 33. kapitola

15.09.2015 (10:00) • anamor8 • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1551×

Květen 2009

„Nevrť se, jinak tě skřípnu,“ napomínala jsem Nikolu jako malou holku, když jsem jí zapínala zip na šatech.

„No jo, tobě se to řekne. Ty se nevdáváš,“ zabručela a znovu se zavrtěla.

„Nikolo!“ Teď jsem opravdu zněla jako naše máma, která dodělávala detaily.

„Budu hodná,“ slíbila tiše.

„Pamatuj si, on požádal o ruku tebe. Těžko z toho vycouvá,“ zasmála jsem se a spokojeně se podívala na zapnutý zip. Podívala jsem se na svou sestru do zrcadla a spokojeně se usmála, byla opravdu krásná. Vyrušilo nás zaklepání.

„Můžu? Nejste tam žádná nahá?“ zajímal se za dveřmi Rob, i když je už lehce otevřel.

„Pojď,“ pobídla jsem ho. V dokonalém černém obleku, ve kterém mu to vždy nehorázně slušelo, vstoupil do místnosti. Vesele se usmíval a v ruce před obličejem držel malou digitální kameru, kterou nás natáčel. Vlasy jak jinak než rozcuchané.

„Tady máme naší nevěstu a jejího svědka.“ Obě jsme s Niky zamávaly a já se vrátila k jejímu strojení.

„Jak to dole vypadá?“ podívala jsem se na Roba, zatímco jsem si pohrával s jemňoulinkou látkou závoje.

„Zmatek. Peťule se nechtěla obléknout do šatiček a nakonec protestoval i George,“ smál se.

„To si umím představit.“

„Ne, táta nesmí dělat blbosti, že by mi to neudělal?“ podívala se na mě moje vystresovaná sestra.

„Všechno je v pořádku, jen si dělal srandu, znáš ho. Když je s Peťulí, chová se jako malý kluk. Dýchej,“ připomínala jsem jí a podala jí ještě raději sklenici vody. Rob se k nám přiblížil ještě víc a pečlivě natáčel. Když mi kamerou zaměřil obličej, podívala jsem se na něj a zamračila se. „Natáčej vystresovanou nevěstu, ne mě,“ odháněla jsem ho. Přešla jsem k sestře a upevnila jí pečlivě, ale přesto opatrně, závoj, abych jí nezničila účes. Vlasy měla sepnuté po stranách ve sponách, které byly ozdobné a hodily se k šatům, jinak je měla rozpuštěné a upravené do větších loken. „Perfektní,“ usmála jsem se na ni a rukou jí uhladila šaty.

Korzetové bez ramínek, jak chtěla. Obepínaly ji nahoře a pozvolna se rozšiřovaly do širší sukně. Byly přes sebe dvě látky a ta vrchní byla lehce přelemovaná v pase, a na pravé straně se ve zdobných obloučcích ukončovala dřív jak dolní látka. Na dekoltu a koncích sukní byly udělané pěkné vzorce.

„Sedni si a buď v klidu. Rob tu s tebou bude a já zavolám mámu. A půjdu se sama převléknout,“ dala jsem jí instrukce a po jejím přikývnutí jsem zmizela z pokoje a šla rovnou za mámou, která chytala Petru, když ji chtěla učesat. Následovala cesta do pokoje. Musela jsem nějak rozčesat svoje právě uschlé vlasy a narvat se do šatů. Byly v podobném stylu, jako měla Nikola svatební šaty. Barva byla jiná, bledě modrá, a byly volné, lehce splývající okolo mého těla až na zem. Zrovna jsem řešila problém se zapínáním. Zip byl malý a na zádech, takže jsem na něj rukama nedosáhla.

Ozvalo se tiché klepání následované otázkou: „Můžu?“

„Musíš,“ odpověděla jsem ihned. „Přišel jsi mi akorát do rány, potřebuju tě.“ Otočila jsem se k němu a jednou rukou si držela šaty na hrudníku, aby mi nespadly.

„Copak pro tebe můžu udělat?“ zkoumavě si mě prohlížel a kamerou též.

„Zapni mi šaty, prosím,“ otočila jsem se k němu zase zády a čekala. Odložil kameru, ale nemohla jsem si nevšimnout, že ji položil tak, aby bylo na nás vidět. „Nějak tě to natáčení chytlo,“ zabručela jsem. Neodpověděl a raději mi ty šaty rychle zapnul. „Dík.“ Upravila jsem si předek a šla k zrcadlu. Stál za mnou a měl zase v ruce tu kameru. „Mě nemusíš natáčet, nejsem nevěsta.“ Pokoušela jsem se mu rukou zakrýt výhled, ale nedal se.

„Bylo by to ode mě zlý, nenechat kameru pokochat se tak pěkný pohledem,“ nedal se odbýt a na jeho tváři bylo vidět, jak si to provokování užíval. Během toho, co jsem se líčila a česala, se nevzdálil ani na krok a kameru měl bezpečně v ruce.

„Jsi ale už opravdu otravný,“ postěžovala jsem si.

„Jen malinko,“ smál se tomu, jak se na něj přes zrcadlo šklebím.

„Odlož tu kameru, aspoň na chvíli,“ prosila jsem ho.

„Nemám pádný důvod.“ Otočila jsem se k němu čelem a hned jich několik našla.

„Nejsi upravený,“ vyplázla jsem na něj jazyk. Povzdechl si a dal zase kameru na to místo jako předtím, když mi zapínal šaty. Rozhodně byl rozhodnutý natočit každou prkotinu.

Jako první jsem se zaměřila na jeho vlasy, u kterých mi odmlouval jako malý kluk, když jsem mu je trochu upravila.

„Neuškrť mě,“ stěžoval si ve chvíli, kdy jsem mu sáhla na kravatu a ještě s ní nic neudělala. Odměnila jsem ho šklebem a upravila mu pořádně kravatu. „Jsi pořád malá,“ poznamenal. A přitom jsem ho už dorostla, bez bot jsem mu byla pod bradu.

„Jo, a ty velký.“ Upravila jsem mu tu kravatu a oblek.

„Můžeme?“ popadl zase kameru. Vyšla jsem z pokoje za zády s Robem.

Mohlo se vyrazit na obřad. Jela jsem v autě s Robem a Petrou, která byla neposedná. Máma chtěla být ještě chvíli s Niky. Všechno se to zvládlo, nikdo neomdlel a oba si řekli ano, a to bylo hlavní. Honza měl strýce, který byl profesionální fotograf, a tak fotil on. Rob mohl konečně odložit kameru, ale moc se mu nechtělo, protože i když jsme jeli na oslavu, měl ji stále u sebe. Na oslavu dorazilo víc lidu, než bylo pozváno na obřad. Přišel i Ondra v černých kalhotách od obleku a v košili. Slušelo mu to.

„Jsem ráda, že jsi přišel,“ přivítala jsem ho s polibkem.

„Sluší ti to,“ pochválil mě. Usadila jsem ho na jeho místo vedle sebe a z druhé strany od rodiny jsem měla Roba. Pozdravili se zdvořile, ale nějak moc se o sebe nezajímali.

„Chceme se fotit u dortu, Alexandro!“ křičela na mě moje povedená sestra.

„Jsem Alex,“ vrátila jsem jí a rychle běžela k nim, abychom mohli tu fotku udělat. Postavila jsem se vedle sestry a usmívala se.

„Moment,“ zarazila to zase. „Ještě tu chybí Rob,“ vysvětlila opětovné zdržení. Podívala jsem se na Roberta, který seděl u stolu a nechápavě na nás koukal, dokud na něj Niky nepromluvila a doslova mu nakázala, aby přišel, i když se zdráhal.

Poslechl ji a já se na něj otočila a pobaveně se usmívala, stejně jako on. Při poslední cvaknutí fotky mě objal kolem krku a zvednul se na špičkách, aby působil vyšší, šťouchla jsem ho do žeber a šla zpět k Ondrovi.

Pohled na moji sestru byl úžasný. Usmívala se na celé kolo a štěstí z ní přímo sálalo na lidi okolo. V těch šatech vypadala dokonale a Honza v tom obleku jakbysmet. Byli oba dokonalí a šťastní, jak prozrazovaly jejich úsměvy.

Nevadil jim ani okolo pobíhající Rob s kamerou. Sotva první tanec skončil, byl u našeho stolu a odložil kameru a postavil se ke mně. Překvapeně jsem k němu zvedla hlavu, a že ji musela pořádně zaklonit, abych mu viděla do obličeje.

„Zatančíte si se mnou, madam?“ zeptal se a lehce se uklonil. Zbožňovala jsem, když byl takhle bezprostřední. Koukala na jeho nataženou ruku ke mně v gestu výzvy, neodolala jsem a chytla se ho.

Spokojeně se zaculil a už mě táhnu na parket. Kde se na nás umívala Nikola, která byla  s Honzou.

„Stejně jsem ti ten tanec dlužil,“ ozval se po chvíli.

„Nepovídej, že o tom já nic nevím,“ zasmála jsem se.

„No, nemohl jsem být na tvém maturitním plese, protože jsem to prostě já,“ povzdechl si a podíval se jinam. Zkoumavě jsem si ho přeměřila pohledem. Věděla jsem, o co tu šlo, poslední dobou neměl příliš soukromí on ani jeho rodina proto, kým se stal.

„Je ti doufám jasné, že tě tu nikdo tak nebere. Rozhodně ne moje rodina a já. Jsi Rob, můj kamarád,“ zadívala jsem se na něj odhodlaně. Lehce vytáhl koutky úst do úsměvu, jak se mi to líbilo, přikývl. Odvedl mě zpět na moje místo po konci tance a neodpustil si další úklon a polibek na ruku. Jen jsem se smála a nechala ho, aby zase zmizel s kamerou v ruce. Věděla jsem, že až takový gentleman není, prostě dělal zábavu.

„Nelíbí se mi.“ Tohle jsem už slyšela ale z jiných úst na někoho jiného. Nekomentovala jsem to a nechala ho. A soustředila se na s ním probíhající tanec. „Co si o sobě myslí, že když je herec, může se někomu vecpat do rodiny.“ Na tohle jsem už reagovat musela.

„Přestaň. Robert je můj kamarád. Za ty čtyři roky co ho znám, byl tady u nás doma už mnohokrát. Přespával a jiné, celá rodina ho má ráda a berou ho jako člena. Nehodlám se o tomhle dohadovat, nech ho a nevšímej si ho.“ Koukal se na mě zmateně a pak se usmál a políbil mě. Zasmála jsem se a objala ho kolem krku a víc se k němu přitiskla.

„Tady máme náš páreček,“ ozval se vedle nás Rob s kamerou. Zamračila jsem se na něj. „No tak, kazíš mi záběr,“ usmíval se na mě jako andílek.

„Štveš,“ připomněla jsem mu. Nic ale neřekl a dál nás natáčel.

„Děti, to nevíte, jak se má příkladně tančit?“ zeptal se nás přísně.

„Ne a nemusíš poučovat,“ ozval se tentokrát Ondra. Odtáhla jsem od něj na délku paží a zamračeně koukala na Roba.

„Ještě ty ruce dole,“ zkusil to. Ale když se na něj zamračil i Ondra, raději vycouval.

„Je otravný,“ zabručel si nespokojeně Ondra.

Poté si mě odchytil táta a Honza, se kterými jsem taky tančila. Konečně jsem si zase mohla sednout k Ondrovi, ten zase tančil s mou sestřenicí.

„Robe, zlato, že si se mnou zatančíš?“ přiběhla k nám Niky v bílých šatech, které odmítala sundat.

„No, já nevím… jsi vdaná, už to nebude jako dřív,“ mrknul na ni, ale postavil se a odvel ji na parket. Pozorovala jsem ty dva s úsměvem a tátu, který si na chvíli převzal kameru a natáčel je. Všimla jsem si nespokojeného pohledu Ondřeje, a tak jsem ho vytáhla taky na parket a držela co nejdál od nich. To, jak se moje rodina a já chováme k Robovi, se nemohlo nějak ovlivnit ani tím, že jsem měla přítele. Rob na rozdíl od něj už do rodiny patřil, svým zvláštním způsobem.

Převlíkla jsem se do náhradních šatů, bylo opravdu horko na ty dlouhé a taky jsem je nechtěla zničit. Měla jsem tu s sebou letní šaty do půli stehen ve světle žluté barvě, která nebyla nějak výrazná. Sundala jsem si i ty hrozné boty a vzala si sandále.

Už zdálky jsem viděla Roba sedět na svém místě a na klíně mu seděla Peťule. Bylo jí úplně jedno, že on nerozumí a ona jemu, pořád ho vyhledávala i včera, když jsme byli celý den doma. V klidu si jedla dort a Rob ji natáčel a taky dění okolo.

Najednou zapískal a krásně se na mě usmál a i kamerou mě zabral. „Kráska dne přichází. Sluší ti to,“ pochválil mě pobaveně. Od Ondry jsem dostala ihned pusu a sama se zakousnula do dortu. To k nám přišel na chvíli táta si popovídat se mnou, ale spíš mluvil s Robem, utíkal před příbuzenstvem. Poplácal ho nakonec po rameni a odešel.

„Táta tě má rád," řekla jsem spokojeně. Uchechtl se.

„Jo, ale až po tom, co jsem mu slíbil, že ti neublížím a že na tebe sáhnu, jenom pokud budeš chtít.“

„Prosím?“ zhrozila jsem se. „Co... co jsi mu sliboval?“

„Že ti neublížím.“

„Tomu jsem rozuměla. Co bylo to další?“

„Že na tebe sáhnu, jenom pokud budeš chtít.“

„Jak sáhneš?" zeptala jsem se naštvaně, ale ani nemusel odpovídat. „Já ho zabiju!!!“ Cítila jsem se trapně, jak před Robem, tak taky před Ondrou, který to slyšel.

„Sakra, já se snad uškrtím,“ nadával si Rob potichu. Pokoušel se rozvázat kravatu, ale nějak se do toho zamotal.

„Počkej,“ poručila jsem mu, aby se vážně neuškrtil, a začala mu ji raději sama rozmotávat. „Jak se ti to povedlo?“ nechápala jsem, jak mohl ten klasický uzel zauzlovat ještě víc, jen výmluvně pokrčil rameny a usmál se. Zvítězila jsem nad uzlem a kravatu mu raději úplně sundala.  „Pojď, půjdeme za nevěstou,“ podívala jsem se na svou mladší sestru a dala ruce v gestu, že si ji vezmu do náruče. Zamračila se na mě a pak se podívala na Roba. Postavila se mu na nohách a dala mu pusu na tvář, než jsem si ji vzala. Došly jsme k mojí spokojené sestře a Peťule si donutila položit na zem a rozutekla se k mámě. Posadila jsem se k Niky. Nemohla jsem si nevšimnout Roba a Ondry, kteří spolu diskutovali. Ani trochu se mi to nelíbilo.

„Koukám, v lásce se nemají,“ pokynula k nim. „Popravdě se nedivím, jsou jako dva kohouti. Ale jen jeden má navrch,“ usmívala se. „Mimochodem, s Robem ti to sluší,“ potutelně se usmála a já do ní lehce strčila.

„Nikolo, je to kamarád,“ připomínal jsem jí asi posté.

„Ale jak jsi mu sundávala kravatu a on měl na klíně Petru, vypadali jste jako rodinka,“ rozesmála se a já se na ni zamračila.

Vrátila jsem se mezi nepřátelské území, kde panoval celkem klid. Jenže Rob si nedal pokoj, začal provokovat. Ve chvíli, kdy uviděl, jak si Ondra hraje s mým náramkem, hrozně „nenápadně“ naznačil, od koho je, a neostýchal se ani přímo před mým přítelem mi dát návrh, abych k němu o prázdniny přijela, a stále se spokojeně usmíval.

„Zatančíš si ještě?“ Lehce jsem se na něj zamračila, ale potřebovala jsem s ním mluvit o samotě, a tak jsem svolila.

„Přestaň s tím. Slíbil jsi, že nebudeš dělat potíže a všímat si ho!“ zaútočila jsem na něj. Musela jsem trochu zaklonit hlavu, protože jak jsem neměla podpatky, už jsem mu nekoukala do očí skoro zpříma.

„On do mě začal rýt, když jsi odešla,“ obhajoval se, ale na můj vkus to uměl líp.

„Nepovídej, a ty jsi mu málem omlátil o hlavu i to, že mě dostatečně nepochválil. Nech ho!“

„Budu hodný,“ slíbil. Tentokrát oxidoval s kamerou můj táta.

Měla jsem si víc promýšlet, jestli je mám nechat spolu, anebo ne. Jen co jsem zahlédla, jak zase živě konverzují a ani jeden se netvářil přátelsky, vydala jsem k nim, co nejrychleji jsem mohla.

Měla jsem štěstí, nehádali se. Tedy, zatím to tak nebylo.

„Jo, budeme natáčet CD,“ chlubil se Ondra. Měl svou skupinu, kde on hrál na kytaru. Byli dobří a měli úspěch a díky jednomu z otců se i dostali do dobrých kruhů a měli dost příležitostí, kde mohli hrát.

„Taky mám CD a moje písničky byly použity do filmů,“ nedal se zase Rob. Opravdu byli jako malé děti a hádali se o to, kdo má větší bábovičku.

„Myslíš ten film pro puberťačky s nevyřáděnými hormony?“ zeptal se ho Ondra ne zrovna mile.

„Pokud vím, tvoje přítelkyně ten film miluje,“ vrátil mu to klidně Rob a usmál se na mě. Otočila jsem se k tomu druhému.

„Jo, bacha, já ten film miluju,“ chtěla jsem ho poškádlit, i můj hlas tak zněl, ale jen se na mě zamračil, zvedl se a odešel. Překvapeně jsem se za ním dívala, jak šel k baru.

Už se stmívalo a hodně lidí se vytratilo. Štvali mě už oba. Ani jeden se nehodlal kvůli mně snažit, ani neplnili slib. Chtěla jsem se od toho odvrátit, ale nemohla jsem připustit, aby pokazili dnešní večer, který ještě stále patřil mojí sestře. Kroužili okolo sebe jako supi. Pořád se navzájem kontrolovali, kde jsou oni a kde jsem já. Od přírody nejsem ten typ, co čeká na katastrofu, musela jsem to s nimi vyřídit oběma a co nejrychleji.

Jako prvního jsem měla na ráně Roba, popadla jsem ho za paži a beze slova táhla pryč. Po cestě jsem nezapomněla do druhé ruky zaháknout Ondru a vedla je co nejdál od lidí, abych mohla mluvit.

„Tak hele, pánové. Ani jeden mě nebavíte, popravdě mě oba štvete, a to je ještě slabý výraz. Chováte se tu jako malé rozmazlené děti, co se předhánějí, a ne jako dva dospělí muži. Tohle je svatba mojí sestry a nechci, aby ji nikdo kazil. Jste tu, protože vás mám ráda a nějak patříte oba do mého života. Smiřte se s tím. Robe, jsi můj kamarád, znáš mě jako nikdo jiný, ale chodím s Ondrou, tak to respektuj,“ dívala jsem se přísně na dotyčného a pak se otočila k tomu druhému. „Ondro, chodím s tebou a mám tě ráda hrozně moc, ale ke mně do rodiny už patří i Rob, a tak ho musíš brát.“ Mračil se na mě a nic neříkal a já chytla svůj poslední dech. „Takže, můžete se dál chovat jako dva nevychovanci, ale vypadnout, nebo se konečně uklidnit,“ ukončila jsem svůj dlouhý monolog a koukala se na ně, jak budou reagovat.

„Omlouvám se. Rozhodně jsem neměl v plánu pokusit se kazit Niky svatbu.“ A jen co začal Rob mluvit, Ondra si znechuceně odfrknul a bez jediného slova odcházel.

„Co děláš?“ zakřičela jsem na něj a šla o něco blíž.

„Jdu domů. Nemám tu co dělat,“ odsekl a neotáčel se, prostě odešel. Koukala jsem se za jeho mizejícími zády a nevěřila tomu. Tohle jsem nečekala. Nenamlouvala jsem si, že si potom padnou společně kolem krku, ale ani to, že opravdu odejde. Nevšímala jsem si Roba, který se na mě koukal a čekal, co udělám. Prostě jsem se otočila a zmizela mezi lidmi, potřebovala jsem být sama.

Našla jsem si místo, kde jsem mohla být sama. Na druhém konci zahrady byl opuštěný malý altán. Nikdo tu nebyl, protože nebyl už osvětlen. V ruce jsem držela jedno pivo a v druhé další. Povzdechla jsem si a začala z jedné láhve pít. Aby byl efekt dokonalejší, měla jsem si vzít cigaretu, ale to bych se začala dusit, při mém štěstí.

Musela jsem být sama, jak jsem byla naštvaná. Dnes nebyl zrovna pro něj nejlepší den. Moje rodina i přesto, že věděla, s kým chodím, upřednostňovala Roba. Asi za to mohla hlavně jeho stálost s námi. Ale u Ondry neměli jistotu, jestli spolu budeme ještě za měsíc chodit. A já popravdě v této chvíli, jestli vůbec zítra.

Odložila jsem první prázdnou láhev a nevšimla si nově příchozího. Potichu beze slov došel přede mě. Už byl večer, zima, já to zatím nějak moc nepociťovala, vlastně až teď, když jsem ho viděla znovu v saku. Znovu jsem se napila piva.

Obezřetně si mě prohlédl a pak si mi dřepnul k nohám. Trochu zavrávoral, a tak se zachytil mého kolene a lehce se přidržoval, aby nespadl na zadek. Jasně jsem pociťovala dotyk jeho teplé dlaně na mých už studených nohách, a bylo to příjemné. Jeho obličej jsem viděla v té troše světla z oslavy jen matně. Ale dost jasně to, jak se zamračil na moje nohy a pak na mě. Všiml si, jak jsem se začala slabě třást zimou. Povzdechl si, položil na zem svou láhev a znovu se postavil, sundal si sako a bez slova mi ho přehodil okolo ramen a zachumlal mě do něj jako malé dítě, a zase si dřepnul k mým nohám a přidržoval se mého kolene.

„Jsi v pořádku?“ zajímal se a stále si mě prohlížel.

„Úplně v pohodě,“ odpověděla jsem víc nepřátelsky, než jsem zamýšlela.

„Plyšáčku, mrzí mě to, tohle jsem opravdu nechtěl. Já jen… mám pocit, že tě musím chránit,“ omlouval se mi.

Jeho ruce začaly přejíždět po mých nohách. Jen na místech, kde je nezakrývala látka. Nebylo to žádné zvrhlé gesto, zahříval mi tak kůži, a měla jsem i podezření, že se mě pokoušel uklidnit.

„Jo, taky jsem nechtěla, když se s tebou Nina rozešla,“ vylítlo to ze mě moc rychle a ostře. Musela jsem se napít. Na chvíli se jeho ruce zastavily, než si znovu povzdechl.

„Ondra se s tebou nerozešel. Uvidíš, zítra to bude lepší,“ mrknul na mě. Ale já nepolevovala a znovu se napila.

„Nebude. Já bych se po tomhle neozvala,“ vyštěkla jsem naštvaně.

„Mám odejít?“ zeptal se mě a čekal na mou reakci. Jenže já nebyla žádné schopna. Vysvětlil si mlčení jako souhlas a zvedl se. V tu chvíli mě ovládla panika. Věděla jsem, že odchází jen pro tuhle chvíli, aby mě nechal samotnou, ale přesto jsem dostala strach. Nechtěla jsem, aby nikam chodil. Byla jsem i celkem ráda, že přišel. On byl mojí oporou, která tu pro mě vždy byla a bude. A přestože jsem na něj byla naštvaná, potřebovala jsem ho.

„Ne… počkej. Tak jsem to nemyslela. Jsem protivná, omlouvám se, jen... naštvalo mě to všechno. Tohle měl být pěkný den a nějak se to nepovedlo,“ povzdechla jsem si. A podívala se na flašku piva v mých rukou.

„Tím, že tu budeš sedět sama potmě a opíjet se, ničemu nepomůžeš. Pojď se bavit,“ vrátil se ke mně a rukou mě pobídl, abych s ním šla. Odložila jsem nedopité pivo a chytla se ho. Vrátili jsme se zpět mezi lidi. A že jich tu bylo stále dost.

Sérii rychlé muziky zase vystřídala ta pomalejší. Rob mě vedl rovnou na parket, kde bylo několik páru, co se vlnilo do rytmu. Dokonce i moji rodiče.

Dnes jsem v sobě měla už dost alkoholu, který začal působit na moje nohy, které byly trochu prkennější. Chytla jsem se Roba pevně kolem krku a přitiskla se k němu. Netančili jsme nějak extra, jen se pohybovali lehce po parketu. Opřela jsem si hlavu o jeho hruď a užívala si jeho blízkost, která mě uklidňovala víc jak to pivo předtím. Měla jsem otevřené oči, a tak mi neušly některé pohledy od příbuzenstva a hlavně od mojí sestřičky, která byla stále v bílém. Při pohledu na nás se usmívala.

Když jsem se tak nějak dostala ze svého stavu, zase jsem pila. A ve chvíli, kdy byla rychlá písnička z filmu Madagaskar, neovládala jsem se, ani svoji stydlivost, před lidmi. Popadla jsem svou sestru a sestřenku a táhla je na parket.

I přes otupělou mysl jsem si dost jasně pamatovala kroky, co byly ve filmu a dělala je ta malá šedivá postavička. A tak jsem ji začala napodobovat a zpívat si u toho – Já tak rád trsám, trsám. Ty tak rád trsáš, trsáš. Já tak rád trsám, trsám. Ty tak rád trsáš, trsáš.

Vnímala jsem dost jasně okolí, ale v tuhle chvíli mi to bylo jedno, na to se stydět a nadávat si budu mít další den.

„Mám ráda kluky, kteří se pořádně hejbaj. A když se pořádně hejbaj, tak ať jsou sličný jako já!“ Další kolo mého zpěvu.

Neušlo mi, jak nás všichni povzbuzovali, ani Rob a jeho milovaná kamera. On za ní pořádně ani nebyl, měl hlavu o hodně níž, jak se během svého obrovského smíchu předkláněl. Když písnička skončila, byl potlesk a já se radostně ukláněla, až jsem chvilkami myslela, že se budu blíže seznamovat s podlahou.

„Příští týden jsem tu zpět,“ usmívala jsem se na všechny. Opět jsem se narovnala a vydala jsem se rovnou k Robovi, který se stále smál.

„Robeeeeeeeee,“ zasmála jsem se, když jsem byla u něj. Ztěžka mu dopadla na hrudník a objala ho kolem krku. „Já tě zbožňuju, víš to?!“ zajímala jsem se a zvedla k němu obličej.

„Jasně, Plyšáku,“ zasmál se a chytil mě kolem pasu a trochu zvedl, jak jsem klouzala dolů.

„Ne, fakt,“ ohradila jsem se a usmála se na něj. „Jsi skvělý,“ to poslední jsem zakřičela dost opilecky. Díky jeho pažím jsem se dokázala postavit trochu na nohy a vytáhnout se, abych mu dala pusu na tvář.

„Tak jo, jdeme do postele,“ poručil. Pořádně mě chytil a zvedl si mě do náruče. Držela jsem se ho pevně kolem krku a hlavu si položila na jeho rameno.

„Jedině s tebou,“ udávala jsem si podmínky.

„Jasně, s nikým jiným bych tě ani do postele nepustil,“ potichu se smál. Spokojeně jsem vydechla a zavřela oči.

„Hodný kluk,“ pochválila jsem ho.

„Tak pojď, půjdeme to oznámit vašim.“

„Tak joooooooo,“ souhlasila jsem. Dotáhnul mě ke stolu, kde seděla Niky s tátou.

„Alex, tys to trochu přepískla, co?" zasmála se Niky.

„Jenom trošku!“ souhlasila jsem a ukázala jsem na prstech, jakou trošku mám na mysli.

„Odvedu Alex domů,“ ujal se slova Rob.

„Půjdu spinkat,“ řekla jsem pyšně.

„Půjdeš,“ zasmál se Rob.

„Půjdeš se mnou?“ zeptala jsem se ho nevinně. Niky vyprskla smíchy a Rob s úsměvem převrátil oči.

„Ne, ty půjdeš sama, zlatíčko. Já tě jenom uložím do postele.“ Zamračila jsem se a podívala jsem se před sebe. Táta se mračil a propaloval Roba pohledem a Niky se dusila smíchy.

„Nemrač se! Budeš mít vrásky!“ zachechtala jsem se.

„Odveď ji!“ nakázal Robovi táta. „A dodrž to, co jsi jí řekl!“ dodal ještě důrazně.

„Dobrou,“ loučil se s kývnutím k tátovi. Trochu si mě nadhodil a já nesouhlasně zabručela. Vydal se i se mnou k jednomu z aut, které vozilo opilé domů anebo ty bez auta. To byl můj a Robův příklad, neměli jsme auto. Protože jsem se ho nechtěla pustit, sedl si dozadu a já jsem si v klidu hověla v jeho náruči.

„Už mi ani nevadí, že odešel,“ zamumlala jsem mu do košile.

„Ráno to bude lepší,“ slíbil a přejel mi rukou po zádech.

„Ale… jsem raději, že jsi zůstal ty, než on. Ty se o mě tak pěkně staráš,“ blaženě jsem si povzdechla. A stulila se k němu víc.

Nějak se mu podařilo i se mnou přitisknutou k němu jako klíště dostat do domu. Vydal se rovnou ke mně do pokoje. Jen co jsme vešli, všimla jsem si svého nového plakátu Roba, který mi něco připomněl.

„Na roli Edwarda nemohli vybrat lepšího herce. Jsi tam strašně sexy,“ složila jsem mu kompliment, kterému se začal smát, a opatrně mě položil do postele.

„Měla bys spát.“

„Musím se převléct,“ zaprotestovala jsem. V tu chvíli se ve mně zvedl zbytek energie. Vyskočila jsem z postele a hodila na zem sako. Sundala jsem si boty a začala sundávat i šaty. Rozepnula jsem si knoflíčky vepředu a nechala je spadnout na podlahu. Začala jsem se přehrabovat ve skříni, až jsem našla tílko a kraťasy, ve kterých jsem spávala. Sundala jsem si ještě spodní prádlo a oblekla se do toho pyžama. Nějak jsem se nezaobírala uklízením a podívala se po Robovi.

Stál za mnou, ale zády ke mně. Koukal se do stěny a neklidně sebou šil.

„Můžeme jít spinkat,“ prozradila jsem mu radostně. Jen co se ke mně otočil, skočila jsem na něj a začala se smát, když se zapotácel. Držela jsem se ho kolem krku a nohama si pomáhala kolem jeho pasu.

Odnesl mě do postele, kam mě položil a přikryl pečlivě peřinou pomalu až ke krku. Jak byl nade mnou, zase jsem ho objala kolem krku a přitáhla si ho blíž. Stačil jediný pohled na jeho úzké rty a já jednala. Přitiskla jsem se na ně.

Po celém těle se mi rozlil zvláštní pocit spokojenosti a blaženosti. Vydala jsem ze sebe jeden z těch vzdechů rozkoše a víc si ho k sobě stáhla, a on se nechal. Nebyl to pomalý polibek. Tohle bylo spalující a toužebné.

Přemístila jsem mu ruku z krku do vlasů, které jsem v plné hrsti stiskla. Cítila jsem jeho ruku na svém boku. Mrzutě jsem zamručela, vadila mi jeho košile. Nemohla jsem se pořádně dotýkat jeho zad.

Moje volná ruka se hned přemístila na jeho hrudník a začala rozepínat knoflíčky.

„Ne… Alex.“ Prudce se odtáhl, narovnal se na pažích, takže byl kus nade mnou. Zhluboka dýchal a díval se na mě překvapeně, ale bylo mi to fuk. Moje ruce zamířily k jeho knoflíčkům na košili. „Ne,“ řekl přísně a chytil moje ruce, přišpendlil je k matraci. Spokojeně jsem se usmála, čekala jsem pokračování. Jenže se na mě pořád díval a nic. Zamračila jsem se na něj. „Měla bys spát a sama, v klidu,“ vyhrkl najednou rychle. Pustil mi ruce a rychle slezl z mojí postele.

„Mně se nejlíp spinká u tebe,“ zívla jsem. Pokoušela jsem se ho přilákat zpět.

„Dobrou, plyšáčku,“ rozloučil se a zmizel z pokoje.

Autor: anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nepřehlížej To! – 33. kapitola: