Nevidím, ale i tak miluju - 10. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Tak a je tu další kapitola Nevidím, ale i tak miluju. Poslední dva dny mám náladu na psaní a tak jsem se rozhodla, že budu na vás hodná něco napíšu. V téhle kapitole se konečně dozvíme, co se stane na onom plese. Doufám, že se vám kapitola bude líbit. Příjemné čtení LittleGii

22.05.2011 (19:00) • LittleGii • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1155×

Nevidím, ale i tak miluju

10. kapitola

Pohled nikoho

Otevřeli se dveře a dovnitř vstoupila ona, zavěšená do Luky. Všichni si připadali jako by ji neznali, ale přesto věděli, že je to Lucy. Byla tak krásná. Následovaná Anie a Miou. Nikdo nechápal jak to, že si její krásy nevšiml. Miina krása vedle ní zanikala. Byla jako noc zavěšená do měsíce. Všechny pohledy ulpěly na ní, když ladnou chůzí scházela po schodech. A pak s posledním schodem jako by okouzlení pominulo a všichni se probrali.

Pohled Luky

Kráčel jsem vedle ní a připadal si jako princ, který si vede svoji princeznu. Všechny pohledy v sále se upíraly na nás, přesněji na ni. Nemohl jsem uvěřit tomu, že právě ona je moje. V ní jsem našel svoji spřízněnou duši, ale i přesto jsem si stále uvědomoval, že ji budu muset jednou opustit. Nebylo nám souzeno být spolu.

Tyhle myšlenky jsem rychle zahnal. Na to teď nebyl čas. Máme se bavit, a taky že budeme. Nezáleží kdy budu muset odejít. Teď záleží na tom, že jsem tu s ní. Právě teď.

„Půjdeme si zatančit?“ zeptal jsem se Lucy. Tom s Anie už kroužili po parketu a já nechtěl, aby se Lucy nudila. Přikývla a tak jsem ji vzal do náručí a začal s ní tančit do rytmu hudby.

Bylo těsně před půlnocí, když se to stalo. Stál jsem zrovna u pultu s pitím, když jsem uslyšel jak Lucy křičí.

„Tak o tohle ti celou dobu šlo? Upřít na mě pozornost, abys mě pak ztrapnila se svými vypatlanými kamarádkami?“ křičela na Miu. Rychle jsem k nim běžel, ale zastavil jsem se na kraji kruhu, který vytvořili ostatní kolem nich. Lucy měla červenou tvář asi od toho, že dostala facku.

„Si jen coura, neurážej mě tady. Vyspíš se s Jadem a pak děláš chudinku, že tě znásilnil. Jsi jen malá slepá šlapka,“ křičela na ni Amber. Mia stála o kousek dál a pozorovala to. Pak se to stalo. Lucy se napřáhla a pěstí vyrazila kupředu přímo na bok nosu Amber. Jí v něm zakřupalo a pak zapištěla.

„Ty krávo pitomá! Jsi mi zlomila nos! Couro, tímhle to neskončíš! Jad je můj a ty seš jen malá coura. Stejně říkal, že nestojíš za nic!“ Pak se začala hystericky smát. V tom jí přiletěla druhá rána, tentokrát od Anie, která právě přiběhla.

„Nebudeš si do tý tvý umělý huby, brát jméno mé kamarádky. Jak je jen sukničkář, kterej přeřízne každou couru jako ty. Lucy na rozdíl coura od tebe není. Nevyspala se s celým fotbalovým mužstvem jako ty. Ale ona se tady obhajovat nemusí. Né jako ty. Jedinej kdo je taky kurva seš ty, takže na tvým místě bych se sebrala a radši zalezla někam daleko. Jinak by to nemuselo skončit jen zlomeným nosem,“ zařvala Anie. Vzala Lucy za ruku, hodila nasupený výraz na Mia. Pak ji pustila a přistoupila k Mie. „A ty, jedna malá poběhlice.“ Zvedla ruku a dřív než se Mia vzpamatovala jí uhodila taktéž. Pak chytila Lucy a odvedla ji pryč. Rychle jsem se vzpamatoval, nechal vřeštící Miu a Amber a vydal se za nimi ven.

Seděly na lavičce a Lucy brečela. Šel jsem pomalu k nim a slyšel jak Lucy šeptá: „Teď to ví všichni. Jsem jen coura podle nich. Všichni budou věřit Amber,“ šeptala a do toho brečela. Přisedl jsem si k nim a vzal si Lucy do náruče.

„Ššššš, to bude dobrý.“ Objal ji kolem ramen a hladil jí po zádech. „Nic si z toho nedělej. Amber bude mít dost problémů s tím, aby se obhájila jak to bylo s těmi fotbalisty. Ne tohle se hned zapomene.“

Pohled Anie

Ale nezapomnělo. V pondělí to bylo ještě horší. Všichni si o tom šeptali. Kluci na Lucy volali jestli si to s nimi nechce taky rozdat. Ta z toho byla tak špatná, že jsem ji po třetí hodině odvezla domů a tam s ní zůstala až do večera. Když volala její máma, tak jsem jí řekla pravdu. Už nemělo cenu jí o tom neříkat, stejně by se to dozvěděla. Slíbila, že na druhý den přijede. Nakonec jsem u ní přespala. Večer se ještě stavil Luka, ale to už Lucy spala.

„Je na tom, hodně špatně. Není si ničím jistá. Neví, co má dělat.“ Seděli jsme u Lucy v obýváku ještě s Tomem, který nám uvařil čaj.

„Amber, po tom co jste odjeli, vykládala, že má Lucy dalšího zákazníka a musí pryč. Nadával, že jí tím udělala ještě reklamu. Všichni kluci hned začali chodit za mnou jestli jsem byl taky jenom zákazník nebo co,“ stěžoval si Luke. „Teď se nemá cenu do školy vracet. Pokud její máma zítra přijede řekni jí ať Lucy do konce týdne omluví. Já ještě něco musím vyřídit.“ S těmi slovy se rozloučil a odešel.

Autor: LittleGii (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování