OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nevidím, ale i tak miluju - 11. kapitola

23.05.2011 (20:00) • LittleGii • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1007×

Nevidím, ale i tak miluju

11. kapitola

Pohled Anie

Na druhý den přijela Lucyina máma, všechno jsem jí řekla. Jak to celé bylo. Byla hodně překvapená proč jí Lucy nezavolala, ale vysvětlila jsem jí, že to nechtěla řešit. Že chtěla zapomenout.  Já se vydala do školy.

„Ahoj Anie, tak co když jste s Lucy takové kamarádky nechcete dát trojku?“ zeptal se mě Jared po třetí hodině, to už jsem byla tak vypěněná po všech těch pomluvách, že jsem se ani nenadála a jedna mu přistála. „Takže kočička to ráda tvrdě?“ zasmál se. To už jsem na něj byla tak naštvaná, že jsem mu vrazila ještě jednou a pak mluvila.

„Dávej si pozor, Jarede. A poslouchej: Já ani Lucy nejsme k mání. Lucy není štětka a pokud to nechápeš, tak seš úplně vymaštěnej. Nebudu ti vysvětlovat jak to bylo, protože tvoje IQ by ti na to nestačilo. A navíc, jestli potřebuješ trochu sexu, jdi si za Amber. Ta je široko daleko jediná kurva.“ Pak jsem se sebrala a odkráčela. Jared tam stál s pusou dokořán.

Na chodbě mě dohonil Tom. „Holka, ty máš teda páru. Abych si na tebe dával pozor.“ Tomu jsem se musela zasmát a dala mu pusu. Čekal nás tělocvik s Lukou. Dneska Tomovi prohodili hodinu občanky za tělocvik, takže ho měl s námi. Když jsme přišli na hodinu, bylo v tělocvičně dost rušno. Na jedné straně stál Luka a na druhé Jad. Luka byl dost naštvanej a Jad naopak dost vystrašenej. S nosu mu tekla krev a měl opuchlé oko.

Tak a na Lucy se celkem zapomnělo. Neříkám úplně, ale teď byla senzace to jak se Luka popral s Jadem. Sice se pořád řeší to o Lucy, ale teď je hlavní to, že Lukovi hrozí vyloučení. Když se to dozvěděla Lucy byla úplně nepříčetná.

Přišli jsme k Lucy domů. Její máma jela zrovna nakoupit a Luka jí chtěl říct, co se stalo. Seděli jsme u ní v pokoji a Luka začal. Rychle stručně.

„Popral jsem se s Jadem a hrozí mi vyloučení,“ řekl jako by nic. Na to se Lucy rozohnila.

„Ty ses s ním porval? A chtějí tě vyloučit? Proboha proč, to mi říkám jako by nic?“ křičela na něj.

„No tak trochu,“ v tom mu Lucy dala facku a odešla. To byla jejich první hádka. Naštěstí se den na to udobřili. Sice se pořád na něj zlobí, ale oceňuje to jak se jí hrdinsky zastal za cenu vlastního života, jak to popsala.

Pohled Luka

O měsíc a půl později

Vrať se. Věta, která mě poslední měsíc a půl straší. Bojím se toho, kdy mě zavolají zpátky. Tak o tomhle jsem přemýšlel celý minulý týden. Jsou poslední dva týdny  do konce roku. Blíží se nám maturity a Lucy má dneska narozeniny. Tom uspořádal oslavu, o které Lucy neví. Poslední šance na oslavu. Pak už tady na její další narozeniny možná nebudu. Chci jí dneska říct pravdu, ale bojím se její reakce. Nevím jak se zachová, znám ji, ale je tak nepředvídatelná. Spoustu situací a věcí řeší jinak než všichni ostatní a nevím jak se v tomhle ohledu zachová. Bojím se, aby neutekla nebo něco podobného.

Večer

Je už večer a já mám za úkol Lucy přivést. Vzal jsem ji na večeři. Teď je čas se bavit. Cesta autem proběhla mlčky a když jsem zaparkoval před jejím domem ze, kterého se ozýval hluk a hudba otočila se ke mně. „Co to má znamenat?“ zeptala se mě.

„No máš narozeniny a Tom uspořádal tokovou menší oslavu.“ No menší. Když jsme vešli dovnitř nedalo se tam ani chodit. Všude byli lidé ze školy. Lucy jsem za chvíli ztratil, a já tam zůstal sám. Ne na dlouho. Po půl hodině mě odchytila Mia.  Začal se po mě plazit a já nebyl dost opilej na to, abych to vydržel.

„Mio, Nech toho.“ Zatřást jsem jí jemně rameny, ale ona né. Když jsem ji nakonec odstrčil spadla a smála se. Jen jsem nad tím zavrtěl hlavou a odešel.

Po další hodině jsem našel Lucy jak sedí s Anie na lavičce u bazénu. O něčem si povídali. Naštěstí byly střízlivé, přesně to jsem potřebovat. Přišel jsem k nim.

„Mohl bych s tebou chvilku mluvit? O samotě?“ zeptal jsem se jí. Omluvili jsme se Anie, a šli se projít dozadu na zahradu. Měli tam krásný sad. Nakonec jsme se posadili pod rozkvetlou jabloní. Chytil jsem ji pevně za obě ruce a začal. „Víš, Lucy, musím ti něco říct. Bude to snít neuvěřitelně, ale chci abys věděla, že všechno co řeknu, je pravdu, ber to vážně a hlavně nesmíš to nikde říct.“ Čekal jsem na její souhlas.

„Dobře,“ odpověděla po chvíli.

Autor: LittleGii (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nevidím, ale i tak miluju - 11. kapitola: