OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » New music... New life... 3

25.08.2011 (15:00) • Eris • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1163×

Ok, další kapitolka a menší překvápko. Příjemné počtení. :)

Three Days Grace - Get Out Alive

Liss:

Sbalila jsem pár věcí pro Nicka a mě a vyšla před Baráček, kde už na mě s Danielem čekal. Za chvíli vyšla i Alex.

Bylo pár minut po západu slunce a Daniel nechal zarezervovat bazén jen pro nás, kousek za městem.

Všichni jsme se nacpali do Danielova BMW a vyjeli.

Za půl hodiny jsme zastavovali u budovy bazénu. Prošli jsme recepcí, kde nám slečna dala vše potřebné, a zapluli do šaten.

Daniel si vzal na starost Nicka a já měla Alex. Převlékly jsme se v kabinkách do plavek a za neustálého Alexiného štěbetání, došly k bazénu, kde už Nick s Danielem vyváděli.

Chvíli jsme se na ně dívaly, než jsme zamířily k vířivkám. Relaxovaly jsme a sem tam prohodily pár slov. Jenže za pár minut na nás vybafl Nick a skočil k nám, Daniel ho následoval.

Smáli se našemu vyjeknutí, až jsem musela Nicka podržet, jinak by se utopil. Lámal by se další půl hodinu, kdyby na něj Alex nestříkla vodu a nezačala menší bitva.

Opatrně jsem se odtamtud vypařila a skočila šipku do velkého bazénu. Plavala jsem sem a tam, sem a tam, dokud jsem nepotřebovala oddech. Opřela jsem se o stěnu a zavřela oči. Otevřela jsem je ve chvíli, kdy se přede mnou vynořil Nick.

Přivinula jsem si ho k sobě. Dal mi mokrou pusu a pak mi promítl fotku Michaela. Zalapala jsem po dechu.

„Kdo to je?“ zeptal se.

„Kde si ji našel?“

„Měla si ji v šuplíku v nočním stolku na druhé straně postele… Kdo to je?“

„Už nikdo…“

Zavrtěl hlavou, a promítl mi obrázek mě, jak sedím na posteli s očima zarudlýma od pláče.

„Moje láska,“ zašeptala jsem, vracejíc se k těm bolestným vzpomínám. „Našla jsem ho ve Francii. Zachránila jsem jej před bandou upírů, kteří ho chtěli zotročit. Tehdy jsem si myslela, že je člověk, ale ukázalo se, že je poloupír. To mu bylo šestnáct.

Vzala jsem ho k sobě na pokoj do hotelu. Jednou, když mě postřelili, mě ošetřil a staral se o mě. Kdyby mě tehdy nesledoval, asi bych vykrvácela.

Když na mě můj nepřítel poslal několik chlapů, nezvládla jsem je. Nalili mi kyselinu do očí a já oslepla. Tehdy byl ve Francii i Daniel s dvojčaty. Museli jsme se vrátit zpět do Doupěte, našeho bývalého domu.

Alex mě postupně léčila a já se postupně zamilovávala.“ Mírně jsem se usmála a jen okrajově si všimla, že Daniel s Alex připlavali k nám a poslouchají.

„Jednoho krásnýho večera jsme se spojili. Stala jsem se jeho družkou, druhou polovinou. Něco, jako bychom se vzali, ale je to mnohem, mnohem hlubší spojení. Cítila jsem to, co on, věděla, jak se cítí. Postupem času jsme zjistili, že si můžeme číst myšlenky. Stali jsme se jedním,“ vysvětlila jsem a letmo pohlídla na Nicka. Zíral na mě, pusu trošku pootevřenou.

„Ten den mě unesl Patrik. On mi v den osmnáctých narozenin zabil bratra a pak zmizel do Francie, proto jsem tam jela.“ Nick zalapal po dechu, ale nijak to nekomentoval.

„V zajetí jsem byla pět let, než mě Michael našel a dostal mě odsud… Už nikdy nedovolím, aby se to stalo znovu…

Nesnesla jsem cizí doteky, bála jsem se jich. Jen ty jeho mě uklidňovaly, poskytovaly mi útěchu, jeho náruč mě bránila před světem a já mu věřila. Prolomil moje největší strachy.“ Zakoukala jsem se do dáli. Před očima mi běžela scéna, kdy jsme se přestěhovali do Baráčku. Kdy se neudržel a v zápalu vášně mě kousnul. Jak se pak omlouval… Ale přesně tím prolomil tu poslední bariéru strachu.

„Pak nám přišla pozvánka na královský ples. Byl to král Padlých, Zsadist je král upírů,“ vysvětlila jsem mu. Na srozuměnou přikývl.

„Měl tam být i Patrik, a jelikož jsem slíbila, že bratra pomstím, musela jsem tam jet. Navíc takové pozvání se neodmítá, ne?

Tu noc, co byl ples, jsem se dozvěděla, že král Padlých je můj otec. Jenže pro mě zemřel, když se za ním zaklaply dveře a už se vícekrát neukázal. V životě by mě nenapadlo…“ zakroutila jsem hlavou.

„S Patrikem jsem se měla vypořádat další noc… Zabila jsem ho. Ale pak jsem zkolabovala na ztrátu velkého množství krve. Ten šmejd mě střelil do ramene.“ Postupně jsem se blížila k tomu okamžiku. Mluvilo se mi čím dál nesnadněji.

„Když… Když jsem se probrala v pokoji, byl u mě Michael. Tvář měl jako vytesanou z ledu… Řekl mi, že odchází. Že musí odejít, mi odpověděl, když sem se ptala proč.

Prosila jsem jej, aby neodcházel… Věnoval mi poslední polibek a pak odešel. Nechal mě tam, samotnou…“ Poslední slova jsem šeptala a dívala se do prázdna. Před očima jsem měla tu scénu.

Podívala jsem se na Nicka a zjistila, že pláče, přestože se v jeho tváři zračí vztek.

„Miláčku, neplakej,“ prosila jsem. „Už je to dobré.“ Usmála jsem se na něho a otřela mu tváře. Políbila jsem ho na čelo a přivinula k sobě. Chvíli jsme tam jen tak stáli a objímali se. Jako bychom zapomněli, kde jsme.

„Pojď, půjdeme na tobogán,“ navrhla Alex a táhla Nicka za ruku.

***

V bazénu jsme byli dlouho a byli bychom ještě dýl, kdyby se nezačal blížit úsvit. Sbalili jsme se, zaplatili a opustili jak vyjevenou recepční, tak i bazén.

V autě jsem napsala SMSku Alice: ‚Máte to připravený?‘

V zápětí mi odepsala, že ano.

Dojeli jsme před sídlo, ale nešli do Baráčku, ale do hlavní budovy. Prošli jsme dveřmi a zamířili do kuchyně.

„Všechno nejlepší!“ zakřičeli všichni v kuchyni a vrhli se na Nicka. Ten chvíli stál s pusou dokořán, než se začal usmívat a všechny objal.

Koloval z náruče do náruče a každý mu popřál.

„A teď dort!“ zavelela Alice. Stoupl si na židli a my začali odpočítávat:

„Tři, dva, jedna…!“ Nick sfoukl všech šest svíček a začal se smát. Brien začal kašlat, protože kouř ze svíček šel na něj.

Oslavenec ukrojil první kus dortu a podal mi ho. Alice dokrájela zbytek a dala každému.

Seděli jsme kolem stolu, kde se spustila živá diskuse, kam půjde Nick do školy. Každý pro něj chtěl to nejlepší, a proto se strhla hádka.

Sledovala jsem je s úsměvem. Svou rodinu…

Bodlo mě u srdce, když mě napadlo, že by tu s námi mohl být Michael. Seděl by vedle mě a držel za ruku. Smál se s námi. Dováděl by s Nickem…

Povzdychla jsem si a zapojila se do diskuse.

Když mi už Nick usínal v náručí, poděkovala jsem za oslavu a odnesla ho do pokoje. Převlékla jsem jej do pyžamka a sama šla spát…

„Mami…“

„Mmm…“ Přetočila jsem se na druhý bok a přitáhla si peřinu blíž k sobě.

„Mami!“ ozvalo se znova. Otevřela jsem oči a podívala se, kdo mě budí.

Nick seděl na posteli a tvářil se dost vyděšeně. Ihned jsem byla v pozoru.

„Co se děje, zlatíčko?“

Chytil mě za ruku a promítl mi obraz. Byl v něm muž. Stál zády k oknu, takže byla vidět jen tmavá silueta, ale byl u Nicka v pokoji.

„Počkej tady,“ přikázala jsem a popadla jeden z mečů, které byly na podlaze.

Potichu jsem prošla chodbou. Podívala jsem se i do druhého pokoje, než jsem šla do pokoje k Nickovi.

Nikdo v něm nebyl, ale okno bylo otevřené. Zavřela jsem ho a zkontrolovala přízemí. Nikde nikdo.

„Nikdo tam už není,“ řekla jsem Nickovi, když jsem se vrátila do ložnice. Roztřeseně přikývl a vrhnul se ke mně.

Meč jsem nechala znovu na zemi, tentokrát blíž k posteli. Prošla jsem mezi zbraněmi, které jsem měla rozházené po pokoji a vlezla s Nickem do postele. Stočil se u mě do klubíčka a během chvíle usnul.

Já však oči nezamhouřila.

***

Další noc jsem byla znovu ve střehu, Nick však spal u sebe. Když se mi začaly klížit oči a já postupně začala usínat, všimla jsem si pohybu.

Otevřela jsem oči a během dvou sekund ho přitiskla ke zdi mečem.

„Co chceš?“ štěkla jsem na něho. Vyděšeně se na mě díval. Byl to kluk, mohlo mu být asi tak šestnáct. Pohledem střelil ke dveřím.

Podívala jsem se tam. Ve dveřích stál Nick a vyděšeně zíral na kluka.

„Nicku, běž do pokoje,“ řekla jsem, ale Nick se nehnul.

„Nicku!“ Když jsem zvýšila hlas, trhl sebou, ale místo toho, aby šel k sobě do pokoje, si vlezl do mojí postele.

„Kdo si?“

„Scot,“ vykoktal.

„Co chceš?“ Když mlčel, otázku jsem zopakovala.

„Nechci ublížit, ani nijak ohrozit tebe, nebo tvého syna.“ Mluvil rychle, že jsem mu skoro nerozuměla.

„Fajn, tak co tu chceš?“ zeptala jsem se mírnějším hlasem, stále však v pozoru.

„Jsem jako ty, Nephillim. Mám vize budoucnosti…“

„A?“

„Podívej se,“ nabídl po chvíli.

„Žádný prudký pohyby, nebo tě zabiju.“ Chytla jsem jej za ruku a promítla si celou jeho minulost. Ježiši Kriste. Chudák kluk…

Přikývla jsem a meč sklonila.

„Mohl… Mohl bych tu přespat?“

„Mami?“ Nick mi vyskočil do náruče a usmíval se.

„Ano?“ Položil mi ruku na tvář a ukázal obraz. Druhý pokoj pro hosty, akorát že je upraven pro dospívajícího kluka. Jak si spolu hrajou, nebo chodí ven…

„Opravdu?“ zeptala jsem se pro jistotu. Když začal horlivě přikyvovat, obrátila jsem se na Scota.

„Kde máš ostatní věci?“ Řekl mi adresu a nechápavě se na mě díval.

„Nicku ukaž mu pokoj a dej mu něco z ledničky, musí mít hlad. Já zatím dojedu pro tvoje věci, jo?“

„Ale, proč?“

„Bydlíš tu,“ usmála jsem se a zalezla do šatny.

Moc děkuju za komenty u minulé kapitolky. Příjemně překvapily. ;) A moc se těším, na tyto. :D :D

Kapitola 2. << >> Shrnuti << >> Kapitola 4.

Autor: Eris (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek New music... New life... 3: