New secret life 8. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Summer se seznámí s pekelnou partou a bude ji čekat první úkol sukuby. Taky se nám lehce odkryjí city.

20.01.2014 (12:00) • Dejny • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 539×

Sedíme v baru U Pekla. Název je výstižný. Když se rozhlédnu kolem, zjistím, že sebranka se skládá z upírů, skřetů, andělů, arcidémonů a dvou sukub. Ano, právě jsem vyslovila bytosti, o nichž jsem doposud jen četla. Nyní se s nimi seznámím osobně. Georgina mě představila svým nejlepším kamarádům. A jak jsem se dozvěděla, při jejich setkání se neprobírá skoro nic jiného než moje maličkost. Všichni jsou velmi zvědaví na novou Jeromeho sukubu. Než jsme přišly sem, měla zaškolení. Musím uznat, že to nebylo nejlehčí, a chvíli trvalo, než jsem se tomu všemu přestala smát a začala jsem tomu opravdu věřit, bavilo mě to. Při kouzlení černých upnutých šatů na ramínka jsem se cítila sama sebou. Objevila se ve mně vnitřní bohyně a začala skákat dva metry vysoko. Cítila jsem při tom přítomnost mé matky! Ovšem šaty, účes a make-up si s sebou vzaly i kus mé energie. Mám závratě a nejraději bych si na týden zalezla do postele. Na to však můžu zapomenout. Jsem zde proto, abych plnila své povinnosti. Jerome pro mě má práci. Georgina mě uklidňuje, že na poprvé to nebude nic sadistického. Prostě půjde pouze o vanilkový sex.

„Jerome se chce sice dostat na vrchol arcidémonů, ale na úplné nováčky není zlý. Když Peter pár dní po své přeměně v upíra lovil na území někoho jiného, měl jen zákaz večírků,“ utěšuje mě Georgina.

„Ale bylo to na rok. A pro někoho tak mrtvě-živého, jako jsem já, je to horší než vězení bez jídla. A Jerome to dobře ví!“ brání se Peter. Zmínka o téhle vzpomínce členy našeho stolu pobavila. Konečně se téma změnilo. Najednou všichni vzpomínali na své první dny přeměny a své první prohřešky.

„Mým trestem, když jsem přišel navštívit svého taťku, byla smrt mé sestry. A to jen proto, že jsem se zamiloval do ní,“ ukáže na Georginu Roman. I když to podal humorně, smích, který zde byl, zmizel.

„To je mi líto.“ Vím, jaké to je. Přijít o milované osoby. A když se pak objeví někdo, kdo by mohl doplnit prázdné místo v srdci, jen tak se ho nevzdáme. Nechceme znovu cítit bolest a žal.

V jeho očích se objeví stesk. A možná já jsem jediná, která si toho všimla, protože náš oční kontakt je delší, než by měl být. Georgina si odkašle. To mě donutí oči stáhnout směrem k ní. Věděla o tom, co k ní Roman chová? Měli spolu něco? Vlastně ani nevím, jestli Georgina má nějakého přítele.

„Konec zábavy. Summer, nadešel čas jít do práce. Roman tě doprovodí. Dej si, prosím tě, hlavně pozor na to, aby se neprojevily tvé druhé schopnosti. To by nás mohlo dostat do potíží.“ Slabě si skousnu dolní ret a pohlédnu zpět na Georginu. Ruce se mi strachem začnou třást.

„Neboj se. Nemysli na to, co děláš. Říkej si, že to prostě potřebuješ. Stejně jako vzduch, vodu, jídlo. Jakmile se do toho vžiješ, půjde to samo. Stačí přežít začátek. Hodně štěstí,“ pohladí mě. Dopijeme s Romanem svoje drinky, oblékneme si bundy a vyrážíme.

Před klubem na nás už čeká auto. A jako vždy se Jerome předvedl – bílá audi v nejnovějším provedení a s nejlepším vybavením. Roman mi galantně otevře dveře spolujezdce. Sedačky byly vyhřívané a interiér byl sladěn do černé a červené barvy. V takovém luxusu jsem se nesvezla ani na maturitní ples. A teď v tom jedu za cílem, který se mi hnusí.

„Připravená?“ zeptá se, když nastartuje.

„Záleží na tom?“ usměju se. Zavrtí hlavou. „No vidíš. Tak jeď!“ Celou cestu mlčíme. Ze sterea vychází jemné, uklidňující písně. Dívám se z auta na centrum města a přemýšlím. Jaký asi bude můj první klient? Bude stejně starý? Starší? O hodně starší?! Nervózně začnu klepat nohou.

„Uklidni se,“ řekne Roman a položí mi ruku na holé stehno. Jeho dotek mi způsobí husí kůži. Pohlédnu na něho a on dá ruku zpět na řadící páku.

„Jak se mám uklidnit, když mám dělat něco, co jsem nikdy dřív nedělala? A Ray se nepočítá. To jsem byla opilá.“ Propuknu v hysterický smích, který se postupně začne měnit na pláč. Nejsem na něco takové připravená.

Potřebuješ to. Jako vodu, vzduch a jídlo! vzpomenu si na Georginina slova.

„Dobrý?“ Ani jsem nepostřehla, že auto zastavilo.

„Jo,“ setřu slzy z tváře. Roman uchopí mou tvář do svých dlaní a obrátí si ji na sebe. Jemně mi palci přejede po lícních kostech.

„Dokážeš to. Budu na tebe čekat tady v tom super autíčku, a až se vrátíš a budeš celá zářit novou energií, půjdeme to někam oslavit,“ snaží se mě utěšit. Jeho oči, tak krásné, mě donutí přestat brečet. Po tváři se mi skutálí poslední slza. Zachytí ji svým palcem a setře ji.

„Jsi rozmazaná. Uprav se. Krása dodává sebejistotu,“ usměje se.

Zavřu oči a soustředním se na svůj obličej. Krásná, sytá rtěnka. Víčka očí jsou vystínovaná v černých odstínech a řasy jsou perfektně dlouhé, abych s nimi mohla koketně mrkat. Po rozmazaném make-upu není ani stopa. Žádné červené skvrny po pláči.

„Hned je to ještě krásnější,“ přesvědčí mě.

„Dobře. Můžeš jet dál.“

„Už jsme tady,“ ukáže na hotel, vedle kterého stojíme. Vypadá luxusně. Ten, kdo zaplatil za jednu noc v tomhle hotelu, musí mít dobré zázemí.

Potřebuješ to! Potřebuješ to! Nadechnu se a otevřu dveře.

„Ptej se pro Maxovi Hornovi. A hlavně v klidu, Sam. Taťka byl na tebe fakt hodný,“ řekne můj šofér před tím, než se vzdálím z jeho dohledu. Fisher Plaza!

« Předchozí díl

Autor: Dejny, v rubrice: Povídky » Na pokračování