OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » No more princess, no more innocent 2.díl

02.02.2010 (19:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1052×

„To není možné...“ pošeptal.

„Co tady...“ začali zároveň, ale přerušil je profesor Thompson: „Dívky, uklidněte se. Pane Hopkinsi posaďte se!“

Hlouček děvčat se rozešel k páté řadě a usadili se na židlích za tichého šepotu. Caleb se taky posadil ,ale stále na svých zádech cítil nepříjemný pohled toho, že ho někdo pozoruje. Nemusel by hádat třikrát, aby věděl kdo se na něj dívá, protože ať se otočil kdykoli, tak měla pohled upřený přímo na něj a pokaždé se snažila uhnout nebo dělat, že je plně soustředěná na laptop.

Z jejího pohledu, ale cítil šok a vyděšení. Byla nehorázně roztěkaná a nervozní. Sám se cítil stejně, nikdy by nečekal, že ji tu potká.

V Anglii jsou stovky univerzit, ale ona je tady. Zrovna na téhle a zrovna teď, když se tady dějí takové věci. Neměla by tu být...

Potom se znovu zamyslel. Ona je tu zrovna teď, když se tu dějí takové věci... Určitě je do toho nějak zamotaná. Tohle nemůže být náhoda... Mohla by jít na Oxford, Cambridge, kamkoli klidně i na Mars, ale ona jde sem.

„Tak to je pro dnešek všechno...“ profesorův hlas mu teď zněl jako libá hudba. Rychle strčil notebook do tašky, ale nebyl dostatečně rychlý na to, aby mu neproklouzla ke dveřím.

Vydal se za ní. Takhle spěchat ji snad ještě nikdy neviděl. Konečně ji dohnal.

„Lexie!“ lehce ji chytnul za paži, aby se zastavila.

„Co tady děláš?“ vystartovala.

„Studuju?“
„Oba dva víme, že to není pravda! Navíc dějiny umění! No tak...“

„Jsi přehnaně cynická!“

„Já, že jsem cynická?“

„Ano a lehce hysterická...“
„Aspoň držím sliby!“

„Já jsem nikdy nic nesliboval! Raději mi řekni co tady děláš ty?!“

„Studuju! Na rozdíl od někoho!“
„Dějiny umění?“
„Jo! Patří to totiž k povinným předmětům mého zaměření!“

„A studuješ je zrovna na téhle škole?“
„Co je na tom špatnýho?“
„Téměř nic na to, že tvůj brácha má určitě Oxford...“
„Harvard...“ opravila ho téměř okamžitě.

„Dobře tak Harvard a ty budeš mít Wilsonovku?“
„No a? Je taky vyhlášená!“
„Co třeba Princeton? Oxford? No?“

„Víš někoho se zápisem v trestním rejstříku a s pikantní minulostí na takové školy nevezmou.“
„Tak to mi vysvětli co děláš tady!“
„Řekněme, že dobré jméno a peníze zmůžou hodně... Což mě přivádí k otázce: Jak jsi se sem dostal ty? Calebe... jakže to?“

„Dlouhá historie...“ prohodil nevinně.

„Aha a kde jsi došel na to falešné přijmení? Je hrozné!“

Caleb se nadechoval, že něco řekne, ale došla mu slova. Prokoukla ho, musela znát jeho pravé přijmení.

„Takže se toho asi moc nedozvím co? Je mi to jasné...“

Jejich bouřlivější debatu přerušila černovlasá dívka, která s ní byla už předtím.

„Lexie? Jdeme?“ potom zkoumavě pohlédla na Caleba. „Vy se znáte?“

„Ne!“ odpověděla rychle.

„Jo...“ protiřečil jí Caleb.

„Tak jo nebo ne?“ nechápala dívka, ale odpovědí ji byly ve stejnou chvíli dvě slova: „Ne!“ „Jo!“

„Nezmínila ses, že se s ním znáš...“
„Neznám se s ním!“ Lexie popadla dívku za paži. „Už musíme na přednášku, že Hayley?“ a opatrně ji táhla pryč.

„Ale teď máme volno...“ nechápalo děvče.

„Máme přednášku!“ Lexie na ni kulila oči a táhla ji pryč.

„Ještě se uvidíme Lexie. Rád jsem tě poznal Hayley.“ zavolal Caleb a pozoroval jejich debatu dokud nezašly za roh.

Nezměnila se. Byla pořád stejná. Možná byla trošku jedovatější, ale jinak to byla pořád Princka. Ještě chvíli stál na místě a když se už chtěl vydat k odchodu, všimnul si Anny, která k němu kráčela.

„Ahoj.“
„Ahoj.“

„Tak jaká byla první přednáška?“
„Ale jo... dalo se to...“

„Nevypadáš moc nadšeně...“
„Vlastně... přišel jsem k závěru, že svět je vlastně jedna malá vesnice.“
„Neučí Thomson Dějiny umění? Já jsem nevěděla, že má přednášky z filozofie...“ podivila se.

„Ten chlap zvládá vše!“ přikyvoval Caleb.

„Aha... tak co máš teď?“

„Netuším!“ Caleb vytáhnul jeho rozvrh, který mu Anna vytrhla z ruky.

„Nemáš nic a já taky ne, takže tě nikam nemusím vodit...“ usmála se.

„Takže to máme oba dva díru v rozvrhu?“
„Jo...“ souhlasila hnědovláska.

„Tak co ji zaplnit kafem a lehkou instruktáží?“ navrhnul Caleb.

„To zní celkem dobře...“

„Celkem? Budeš mě absolutního losera provázet po univerzitě a dbát na to, aby se neztratil a budeš do něj cpát vědomosti a informace o škole. Nová jména, nové drby... možná ho poliješ kafem... nezní to perfektně?“

„Vlastně zní!“ usmála se ještě víc. „Tak jdeme. Ukážu ti nejlepší automat na kafe...“

„Tady není žádný bufet nebo kavárna?“
„Je, ale věř mi... z toho automatu je kafe lepší!“
„Ok... tak jdeme!“

Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek No more princess, no more innocent 2.díl: