OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Noční motýl 2. kapitola

17.12.2012 (07:00) • Valeri • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 478×

Ráno přišlo dřív, než Alexandr předpokládal. Zrovna dneska se mu vůbec nechtělo z postele. Dneska oslaví své dvacáté narozeniny a s tímto věkem musí složit zkoušky muže. Už od dětství mu tyto boje připadaly uhozené, ale bohužel si to jeho otec, král Zenon Whitecrow, přeje. Služebné Sašu nastrojily a připravily na dnešní velký den. Alexův mladší bratr Michael byl celý nadšený a zase plný energie už od rána. Vrazil do pokoje a obletoval svého staršího bratra. Tomu to jako vždy lezlo na nervy. Chytil Michaela a hodil ho na postel.

„Míšo, místo tohohle pobíhání by ses měl raději učit," napomenul ho Alex.

„Mamka mi říkala, že dneska se učit nemusím," zasmál se Míša.

„Kvůli slavnosti? To já jsem nikdy neměl ani den volna ve tvém věku!"

„Když už mluvíš o slavnosti, Alexi, tak bychom měli už jít."

„Máš pravdu! Musíme, jinak přijdemem pozdě."

Spolu se vydali ven na slavnost. Už na ně čekala matka s otcem. Usedli na svá místa do královské lóže a Zenon zahájil slavnost.

„Usmívej se trochu, Alexi!“ napomenula ho matka.

„Proč se musím pořád jen usmívat?!“ zaprotestoval Alex.

„Podívej, kolik je tu hostů a krásných dam. Třeba tu najdeš svou vyvolenou.“

„Ale mami, to už jsme snad probrali.“

„Nikdy nevíš, kdy, kde a koho potkáš. Já tvého otce poprvé potkala na svátek Jablůňky při sklizni jablek.“

„Dobrá, dobrá. Proč já jen se s tebou hádám?“

Po snídani a shlédnutí různých čísel pocestných kejklířů se Alex vzdálil. Vešel do předem připraveného stanu, kde na něj už čekali služebníci. Oblékli ho do zbroje a připravili ho celkově na nadcházející boje. Začaly fanfáry a Alex vstoupil do ringu. Alex uměl používat všechny zbrnaně, ale jeho nejoblíběnější byl dvousečný meč po prvním králi Moth´s Empire, Michaelovi Whitecrow. Prvního vyzyvatele porazil téměř okamžitě. Bohužel s ostatními takové štěstí neměl. Když bojoval se třetím protivníkem, jeho pozornost rozptýlila kadeř vlasů. Zahlédl v houfu lidí dívku, které z čepce vypadl pramen modrozelených vlasů.

Toto malé rozptýlení stálo Alexe zásah protivníkova meče do jeho levé paže. Rychle se začal soustředit na boj a máchnutím meče odzbrojil protivníka. Naštěstí byla vyhlášena krátká pauza na zotavení. Alexe ve stanu odzbrojili a zavolali pro něj ranhojiče. Skoro vůbec nevnímal, co se kolem něj děje. Pořád jen myslel na dívku.

„Běžte pryč,“ poručil služebníkům.

„Ale vaše Výsosti, za chvilku tu bude ranhojič,“ upozornil ho jeden ze služebných.

„Copak jsi nerozuměl? Chci být teď chvíli sám. Odejděte!“

„Ano, vaše Výsosti.“

Odešli. Princ se natáhl na lehátko a tupě zíral do stropu.

„Cože máte dnes tak špatnou náladu, princi?“ ozval se krásný zvonivý hlásek.

Alexandr rychle vstal a rozhlédl se kolem sebe. V rohu stanu stála dívka s čepcem. Byla to ona! Byla to dívka se zvláštními vlasy. Teď je ale měla všechny pod čepcem. Alex k ní udělal krok.

„Nepřibližujte se ke mně. Přeci nechceme, aby se stala nějaká nepříjemnost,“ varovala ho dívka.

„Kdo jsi?“ zeptal se Alex.

„Jsem jen pouhá pocestná.“

„Tvé jméno?“

„Nač ho chceš vědět?“

„Je slušnost se představit člověku, zvláště pokud jste v jeho obydlí.“

„To máte pravdu, bohužel vám svoje jméno říci nechci. Přišla jsem za vámi kvůli vašemu zranění.“

„Zranění?“

„Ano, očividně jste se zranil kvůli mně. Chci za to nést zodpovědnost.“

„Chceš mě ošetřit?“

„Jestli mohu.“

„Jistě.“

Dívka se k němu přiblížila a položila mu svoji malou dlaň na řezné poranění. Až teď si Alex uvědomil, že má krásně modré oči, které prozrazovaly moudrost, stáří i nebezpečí. Dívka si všimla, jak na ni zírá, a proto oči zavřela. Mezi dlaní a ránou se objevila modrá záře. Když dívka odtáhla ruku, rána byla zahojená. Nezbyla po ní ani jizvička. Dívka otevřela oči, uklonila se a otočila se k odchodu. Alex ji chtěl chytit za ruku a zdržet ji, ale chytil naprázdno. Kráska mu zmizela před očima. Celý den potom ji už nespatřil. Sice vyhrál ty otcovy směšné hry, byl prohlášen za muže, dostal spoustu darů, ale jediné, co ho teď zajímalo, byla žena s modrýma očima a s modrými vlasy.

Autor: Valeri, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Noční motýl 2. kapitola: