OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Obviněná - 26. kapitola



Obviněná - 26. kapitolaDanny se vydává pátrat, tentokrát sám...

Byl jsem totálně zoufalej a ochotnej udělat cokoliv, abych pomohl Paige. Ale ne všechny moje myšlenky se chtěly podřídit. Někdy mi zničehonic v mysli vytanul obrázek polomrtvé Amy, která u mě v posteli skoro nebyla vidět, a úplně jsem ztratil nit. Vlastně jsem neměl žádnej plán. Jako vždycky. Ale něco jsem dělat musel.

Zbývalo mi jenom několik hodin, než ztratím nejdůležitější osobu mého života. A za dalších pár měsíců možná další.

Co se to děje?!

Vydal jsem se znovu na to osudné místo. Na místo, kde se všechno pokazilo a kde by se všechno mohlo zase spravit.

Bez rozmýšlení jsem se vydrápal po žebříku, srdce i dech v normálu. Byl jsem úplně klidný. Buď tam najdu něco, co mi pomůže, nebo už neuvidím, jak moji holku odsoudí za vraždu.

Našel jsem tam jeho. Byl opřený o zeď, v klíně flašku nějakého pití a hlava mu padala na rameno. Nevypadal nebezpečně. A já nebezpečí necítil. Z toho všeho, co se dělo, asi můj pud sebezáchovy zakrněl.

Nebo už jsem neměl co ztratit.

Všiml jsem si hromady lahví od různého alkoholu kousek do místa, kde se usídlil.

Byl totálně na mol. Jestli vypil všechen chlast naráz… ani jsem se tomu nedivil. Měl jsem s tím dost zkušeností.

Sledoval jsem ho, čekal, jestli si mě všimne a začne bitka, nebo spíš v jeho případě motání a snaha dostat se na nohy, ale nic se nedělo. Občas si přihnul z lahve, zanadával nebo krknul. Uvažoval jsem, jestli na sebe nějak upozornit, nebo raději mlčet, ale všechno se vyřešilo za mě.

Když mu flaška vypadla z rukou, odkutálela se ke kraji střechy a on začal chrápat, vyskočil jsem na nohy.

Najednou jsem měl plán. A v těle mi začal proudit adrenalin. Bylo mi jasné, že by se mohl každým okamžikem zase probudit, nebo že možná vůbec nespí a třeba… to předstírá, ale už jsem nedokázal nečinně přihlížet.

Udělal jsem pár kroků a zvedl prázdnou lahev. Na dně se třpytilo pár kapek skotské, sklo bylo upatlané… určitě plné jeho otisků.

Zmizel jsem odtamtud, co nejrychleji to šlo, a lahev držel v prstech přetaženýma mikinou. K Jeffersonově kanceláři jsem běžel. Dorazil jsem tam pár minut před zavíračkou, jednu nohavici postříkanou skotskou a se srdcem někde u hltanu.

„Mám flašku s otiskama a slinama toho chlápka, co je údajně Black, ale ten už má bejt nějakou dobu mrtvej, a protože nevím, za kým jiným bych měl jít, jsem tady,“ vychrlil jsem bez dechu Jeffersonovi, který na mě zpoza svého stolu neutrálně civěl. Nechal mě chvíli si vydechnout a pak se suše zeptal:

„Předpokládám, že jste se znovu vydal na misi za záchranou Paige, aniž byste se o tom se mnou poradil.“

„Jop,“ přisvědčil jsem a podstrčil mu lahev, kterou jsem pořád křečovitě svíral v prstech rukávem mikiny.

„Dobrá,“ povzdychl si a zašátral v šuplíku. Potom mi podal sáček, který rozhodně nevypadal jako speciální od policajtů, spíš jako by z něj právě vytáhl půlnoční svačinku, přesto jsem tam lahev pustil.

„Co teď? Pošlete to… do laborky? Kdy budou výsledky? Pomůže to Paige?“ bombardoval jsem ho otázkama, zatímco jsem kroutil zkřehlýma prstama.

„To, bohužel, nejde tak rychle. Soud začíná za…“ Pohledem zabloudil na svý značkový hodinky, „za čtrnáct hodin. I kdyby se ukázalo, že to Paige může nějak pomoci, pořád se musí zjistit, zda jde o spolehlivý a nijak nezmanipulovaný důkaz.“

Moc právnických slov za sebou.

„A budete muset sepsat výpověď, jak jste k tomu přišel.“

Další vyslýchání?

„Můžu se vás… na něco zeptat?“

„Jistě.“ Jefferson mi pokynul, ať si sednu, a tak jsem se sesunul na židli naproti něj.

„Asi víte, že podle obrázku ho identifikovali,“ to slovo bylo příšerný, „jako Paula Blacka. Ale to není možný. Protože umřel. Něco… něco málo jsme… jsem si o tom pozjišťoval…“ Do čím méně věcí bude Amy namočená, tím líp. „A… je tudíž dost nepravděpodobný, aby… aby vstal z popela. Doslova. Takže… napadá vás něco?“

Jefferson byl možná nepříjemnej, plesnivej a hrozně drahej právník, ale věřil jsem mu. Byl to kromě Amy můj jedinej spojenec.

„Pane Sheehane, ono je dost dobře možné, že ten muž opravdu je Paul Black,“ řekl pomalu. Zíral jsem na něj jak sůva z nudlí a přemýšlel, jestli jsem už přetaženej a mám… slyšiny.

„Cože?“ vykoktal jsem nakonec.

Jefferson si povzdechl a znovu zabloudil pohledem ke svému zápěstí. Nejspíš jsem ho zdržoval. No a co?

„Já jsem byl také… zvědavý. Protože je tento případ více než zajímavý, chtěl jsem vědět, s čím přesně máme tu čest. A proto vím všechno, co vy. Nejspíš ještě více. Vím všechno o tom přepadení, o smrti jednoho z lupičů, o požáru, kde zahynul ten druhý… ovšem co nebylo v policejních složkách, neboť se to snažili utajit, byl fakt, že se tělo nikdy nenašlo. Ten sklad shořel do posledního klacku a policie prohledávala sutiny několik dní. Když nic nenašli, prohlásili ho za mrtvého.“

Zůstal jsem na něj civět. V hlavě jsem měl prázdno, až na jednu hlasitou, neodbytnou otázku.

Co?!

„Nebylo možné, aby se odtamtud dostal živý. Všechny východy byly zatarasené plameny, venku čekalo přes tucet policistů…“ Vzdychl a rukou si promnul čelo. „Pokud by se… například dostal ven nějakým… podzemním tunelem… který by byl následně zasypán ruinami… Nikdo by na to nepřišel. Pokud by se na to neupozornilo.“

Tak tohle mohl vymyslet jen hodně nalitej, vyždímanej režisér s bujnou fantazií. Rozhodně se to nemohlo doopravdy stát…

„Čili je eventuální, že tyto otisky a… sliny,“ zatřepal sáčkem s flaškou, „skutečně patří Paulovi Blackovi, který vás napadl a… možná je i spojený s Paige."


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Obviněná - 26. kapitola:

2. šunkič
26.08.2013 [18:58]

Omlouvám se, že jsem nekomentovala předešlou povídku, ale já prostě neměla slov. Bylo to emocionálně vysilující a já prostě nebyla schopná sestavit normální větu :/
Teď jsem na tom o trošičku líp :P
Jsem ráda, že je Danny konečně pořádně užitečnej, a za co jsem ještě radši, že ten Jefferson je konečně užitečnej! :D Zatím tam jenom seděl, kroutil očima a tlachal, teď z něj vypadlo něco rozumnýho, sláva! :D A vůbec, 14 hodin je dost času, ať se nedělá a nakráčí do tý laborky. KOlik jim to tak může zabrat, než posypou flašku práškem a nasvítěj ji, nebo jak se to vlastně dělá? :D
No to je fuk. Snad to bude stačit aspoň na pozastavení rozsudku, nebo něco takovýho.
Ještě jednou chválím Dannyho i tebe za nápad s tou flaškou ;). Mně napadlo akorát ho s ní ztřískat přes hlavu a pak ho odtáhnout na policajty... což nevím, k čemu by bylo, ale byla to má jediná myšlenka :D:D.
Těším se na další a snad tenhle komentář vykompenzoval předešlou vynechávku :).

1. Mariam
24.08.2013 [21:14]

Momentálne som v stave "Určite to bol on, Paige je zachránená a Amy určite nejako prežije.", ale pri tebe človek nikdy nevie :D
Parádne napísané.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!