OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Obviněná - 29. kapitola

12.09.2013 (12:00) • Veru177 • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 819×

Musel jsem počkat do nějaký normální hodiny, abych mu mohl zavolat zpátky. On se mě snažil zastihnout v devět večer. Ale zas na druhou stranu… byl to právník. Neměl v popisu práce být k dispozici pro své klienty ve dne v noci? Ne? Rozhodl jsem se to zjistit.

Vyzvánělo to. A vyzvánělo. Bubnoval jsem prsty do desky baru a počítal zvonění.

Jakmile to zvedl, bez okolků jsem vyhrkl: „Řekněte, že jsou to dobrý zprávy, jinak zas zavěšuju.“

Na druhém konci bylo chvíli ticho. Pak se ozval tichým, vážným hlasem: „Dnes ráno měly přijít výsledky testů DNA slin toho muže, ale… nepřišly. Někdo je… někdo je smazal z počítače.“

„Cože?!“ štěknul jsem podrážděně, i když jsem slyšel až moc dobře. Jak je, sakra, někdo mohl vymazat?!

„Nejspíš nějaký nováček omylem…“ Jefferson se váhavě odmlčel. „Nemějte strach, udělají se znovu. Za pár dní by měly být.“

„Jo, jestli je nějakej zelenáč zas nevymaže.“

Promnul jsem si spánky. Tahle zpráva klidně mohla počkat. Měl jsem chuť mu s tím prásknout.

„Tentokrát si to ohlídám. Jakmile budou výsledky, zavolám vám. Zatím si… zatím, prosím, nedělejte nic neuváženého a nebezpečného.“

Zašklebil jsem se. Před pár týdny bych jeho slova vypustil, sotva bych zavěsil, a spolu s Amy bychom se vydali pátrat. Ale… bez Bonnie to není ono.

„Jasně, budu sedět na zadku a čekat, až to profesionálové udělají. Snad pořádně,“ dodal jsem důležitě a pak jsem beze slova zavěsil.

Byly sotva tři hodiny ráno a už ten den stál za houby.

„Danieli, ty seš hroznej vůl.“

Nic víc mi k tomu Amy neřekla, když jsem jí to zavolal.

„Cože, já? Proč?! To oni smazali výsledky!“ namítl jsem uraženě.

Amy chvíli mlčela. „Stejně seš vůl,“ byla její smysluplná odpověď.

Zavřel jsem oči a položil se na postel. Na kůži mě zastudily vychladlé peřiny, převalil jsem se na bok a pohled mi padl na noční stolek. Přecpaný noční stolek. Paige byla zvyklá odložit si tam vše, co zrovna nepotřebovala a nechtělo se jí vstávat. Slupku z banánu, kelímek od jogurtu, talíř, knížku, brýle, ponožky, sluchátka. Vždycky to tam večer nechala a ráno na to zapomněla. Nikdy jsem nechápal, jak to dokázala. Vždyť ten bordel přímo bil do očí. A někdy to i smrdělo.

„Danníku, posloucháš mě, nebo co?!“ probudil mě z rozjímání Amyin ječák.

Vzdychl jsem. „Jasně, že tě poslouchám. Poslyš, musím jít. Ještě si zavoláme, jo? Hezky odpočívej.“

Měl jsem v plánu se prospat. Po noční jsem vždycky spal jak zabitej, ale tentokrát ne. Ztuhle jsem ležel v peřinách, čuměl jsem do stropu a poslouchal tikání hodin. Několikrát jsem vstal, prošel garsonku dokola a pak si zase lehl. Hodiny se hrozně vlekly.

Zrovna jsem si dělal pozdní snídani, když se ozvalo zabušení na dveře. Chvíli jsem stál u linky, jestli se mi to snad nezdálo. Kdo by mě mohl shánět? Moc přátel jsem neměl, rodinu taky ne…

Ale pak jsem si vzpomněl na Jeffersona, a i když říkal, že zavolá a stejně bylo ještě brzo, rozběhl jsem se do chodby.

Za dveřma nebyl nikdo. Nakrknutě jsem poslouchal ticho v činžáku. Měl to být vtip? Hm, nepřišlo mi to vtipný. I když jsem v dětství dělával něco podobnýho. Už jsem chtěl zabouchnout, když jsem si všiml malého papírku na rohožce. Co to, sakra…?

Zvedl jsem list bílého papíru a zaostřil na text načmáraný červeným fixem. Dech se mi zkrátil a přísahám, že i srdce mi vynechalo.

Ve dvou vteřinách jsem za sebou zabouchl a vytáhl mobil z kapsy. Za běhu ze schodů jsem vytočil Jeffersonovo číslo.

Zvedl to téměř okamžitě, než se ale stihl začít na cokoliv vyptávat, vydechl jsem: „Unesl Amy. Ten parchant má Amy a vyhrožuje, že ji zabije. Na střeše.“

Tam, kde to všechno začalo. A taky skončí.

Autor: Veru177 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obviněná - 29. kapitola: