OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Organizace N. A. R. - Část 11.



Organizace N. A. R. - Část 11.Alias se snažil z Miramiho, dostat různými krajními otázkami to, co ho nejvíce zajímalo.
Doma ale na něj také čekalo překvapení.
Pěkně čtení, Grace. :))

„Čau!“ pozdravil ho tvrdě Al. „Promiň, že jdu pozdě!“

„Ahoj,“ odpověděl naopak mile Mirami, „to je dobrý. Jsem hlavně rád, že jsi přišel. Jinak jsem nám už objednal moje oblíbené těstoviny se sýrovou omáčkou a špenátem. Doufám, že ti to nevadí…“

„Ne.“ Alias se mírně nadzvedl, sundal si svoji bundu a přehodil ji přes vršek boxu, ve kterém seděli.

„Zajímá mě,“ začal Mirami, „co tě donutilo, že jsi změnil názor a chtěl si se sejít?“

„No…“ Alias rychle v hlavě vymýšlel nějakou výmluvu. „Když teď budeme my dva, teda vlastně my čtyři pracovat spolu, tak bychom se měli přece líp poznat a začít spolupracovat.“

„To máš pravdu,“ uznal Mirami a pousmál se.

Číšník o pět minut později donesl objednané jídlo. „Díky…“

„Vypadá to dobře,“ uznal Alias, když se v tom začal vidličkou vrtat.

„Jo a taky to tak chutná.“ Oba se pustili s chutí do jídla.

Mezi jídlem se ho začal Alias vyptávat. Chtěl se ho zeptat na tolik věcí, protože v jeho spisech nebyla ani jedna zmínka o něm.

„Odkud vůbec seš?“ Bělovlásek se zarazil a mile se usmál.

„Chceš mě snad zpovídat?“

„No, něco takovýho,“ řekl Alias na rovinu.

„Neměl jsi být náhodou, Aliasi, dneska na misi?“

„Hmm, jak to víš?!“

„Jen jsem to slyšel… Proč tam teda nejsi?“

„Vymluvil jsem se. Prej mi umřela babička.“

„Jo?“ Bělovláska tato informace rozesmutnila. „To je mi líto.“

„Je to lež!“ opravoval ho hned, Alias. „Musel jsem se nějak vylhat, abych tady mohl být!“

„Hmm…“ Miramiho opravdu rozzlobilo Aliasovo chování. „Není slušně si z něčeho takového dělat srandu!“

„To je jedno,“ řekl Alias a strčil si další kus těstoviny do úst, „buď rád, že jsem přišel!“

 

O nějakou chvilku později k nim přišel číšník. „Přejete si ještě něco?“ Bělovlásek se podíval tázavě na Aliase.

„Dáš si zmrzlinu?“

„Ne dík, dej si sám…“

„Dobře, chci to, co obvykle.“

„Ovšem, hned to bude…“ Mirami si vzal sklenici vody do ruky a napil se.

„Tak odkud seš?“ začal znovu Alias. Mirami položil sklenici nazpět.

„Proč to chceš stále vědět?“

„Jen mě to zajímá.“

„Klidně ti odpovím na něco jiného, ale na tohle ne, protože to sám nevím!“

„Nevíš?“ zarazil se Al.

„Jo…“ Alias přemýšlel jak nenápadně z něho dostat nějaké více zajímavé informace, které ho zajímali. Musel ale začít u něčeho samozřejmého.

„Máš sourozence?“

„Ne a ty?“

„Ne…“

„Máš přítelkyni?“ zeptal se ho na oplátku, Mirami. Alias byl zaskočený jeho otázkou. „Taky ses mě zeptal na otázku. Budeme se stříhat. Ty já ty já, dobře?“

„Fajn…“ Ke dvojici přistoupil číšník a donesl Bělovláskovi jeho oblíbenou zmrzlinu.

„Ach, děkuju.“ Když číšník odešel, tak Mirami zopakoval Aliasovi jeho otázku. „Tak máš nebo ne?“

„Co?“ vykulil na něho Alias oči.

„Přítelkyni.“

„No, jak se to vezme…“

„Takže jo?“

„Dá se to tak říct a ty?“ Mirami se jen zasmál.

„Ne, to ne.“

„Proč se směješ?“ nechápal Alias výkyvy Miramiho chování.

„Ale nic…“

„Zajímá mě skrčku jedna věc,“ řekl Alias vážně, „jak, teda proč se kamarádíš zrovna s tím nafoukancem, Hierarchem? Proč jste vy dva spolu? Vůbec nejste stejní! Ve dvojicích mají být přece dva, co se aspoň nějak k sobě hodí…“ Zvláštní, že to říká zrovna Alias. S Darrenem jsou ten stejný případ.

Mirami se ale jen na Aliasovu otázku opět zasmál.

„Skamarádili… tak bych to nenazval. Prostě nás k sobě přiřadili a já jsem nic nenamítal, i když jsem mohl.“ Mirami samozřejmě lhal. Nabral si kousek ze zmrzliny a vložil si malou lžičku do úst. „Opravdu nechceš tu zmrzlinu? Je skvělá!“

„Ne!“

„Dobře, teď jsem s otázkou na řadě já…“ pokračoval dále Mirami.

„Tu sílu…“ Alias se zarazil, protože se zrovna na tohle téma nechtěl bavit, „,myslím tu zelenou záři, co máš… máš ji od narození nebo jsi ji nějak získal?“

„Hmm…“ zabručel si Alias pod nosem.

„Ptám se tě, protože jak určitě víš, tak se tento druh magie dá i do člověka vstřebat, i když tedy za hrozných okolností, ale i to je cesta… A jak sis všiml,“ pokračoval dál Mirami. „Ten den v lese, tak používáš stejné zakázané kouzlo, jako Hierarch, takže z toho usuzuju, že ti ta moc byla dána. Správně?“ Alias ale nic neodpovídal, jen se na něj překvapeně díval. „Ty, stejně jako i Hierarch máte…“

„Kam tím směruješ?“ zeptal se ho už nabroušený, Al.

„Nikam, jen chci vědět, jestli je to pravda… Myslel jsem, že když nic nenamítáš, tak že se tě můžu na tento druh otázek, taky ptát…“

„Máš pravdu,“ Mirami se najednou sekl, když Alias konečně promluvil. „Tenhle druh magie jsem neměl, dostal jsem ji… Kdybych ale předtím věděl, co to obnáší, tak bych nikdy v životě za takových okolností, to riziko nepřijal!“ posmutněl. Mirami si ihned všiml změny v jeho náladě.

„Omlouvám se ti, jestli jsem...“

„To je dobrý,“ skočil mu Al do řeči, „je to minulost, takže mě to už nezajímá! Teď se ptám já!“

„Dobře…“

„Kolik ti je?“

„Kolik bys řekl?“

„Nevím… vypadáš tak na dvanáct, ale určitě ti bude víc, že?“ Bělovlásek se zasmál.

„Máš pravdu, dvanáct mi fakt není…“

„Tak kolik?“ zeptal se znovu.

„Mnohem mnohem víc než tobě!“

„Co?“

„Vlastně abych tak přesněji řekl, tak to je několikanásobek,“ řekl Mirami s úsměvem a strčil si do pusy oplatek.

„Cože?“ vzkřikl překvapeně Alias.

„V tomto těle, ve kterém jsem jako dítě, jsem už řadu let. Už navždy budu dítě, vlastně se mi to celkem líbí… Je mi šestnáct, ale už přes sto padesát let jsem tady.“ Alias na Miramiho jen nechápavě zíral. Konečně se dozvěděl něco, co ho zajímalo. „Neptej se mě ale, jak je to možné, to ti neřeknu!“
„Seš skoro jako upír,“ zavtipkoval Al.

„Jo, to jo,“ zasmáli se oba. Ke dvojici se opět připojil číšník.

„Přejete si ještě něco?“

„Ne, díky, to je všechno. Zaplatím.“ Alias si v kapse u kalhot začal hledat nějaké peníze. „Aliasi, to je dobrý. Já jsem tě přece pozval.“ Číšník donesl Miramimu účtenku a ten mu podal peníze. Jako vždy, mu nechal vysoké spropitné.

„Děkuji, pane,“ řekl číšník a odešel. Naše dvojka tam, ale ještě dále seděla, protože Mirami neměl ještě zcela snězenou zmrzlinu.

„Patříš k řadě nejvyšších?“ ptal se Alias dále.

„To už je ale druhá otázka!“ okřikl ho Mirami.

„Hmm…“

„Takhle to nefunguje. Já jsem teď na řadě!“

„Fajn!“ zasyčel Al.

„Když už to ale tak vytahuješ, tak taky zrovna asi nebudeš patřit k obyčejným lidem a ten tvůj přítelíček už vůbec ne, že?“ Alias se modlil, aby se ho Mirami zase nezeptal na… „Ale zajímá mě... jak jsi přišel k tomu znamení, co máš na své dlani?“ A je to tady, zeptal se ho na to. Alias se ale jen zvedl a vzal si bundu.

„Budu už muset jít!“

„Ne, počkej!“ zastavoval ho Mirami. „Jestli nechceš, nemusíš odpovídat!“

„Hmm, proč se mě ptáš zrovna na tuhle otázku? Co o tom znamení skrčku, víš?!“

„Já, no…“ Aliasovi zazvonil mobil. Vytáhl ho z kapsy, ale na displeji nic nebylo. Zastrčil ho zpátky.

„Dík za večeři. Příště zvu já tebe!“

„Prosím, počkej ještě!“ snažil se ho Mirami nějak zastavit.

„Ahoj…“ řekl Alias a odešel z restaurace.

 

„Sakra, co je to za kluka?!“ přemýšlel pořád nad Miramim Alias. „Je ještě divnější, než jsem si myslel. Ptal se na tak divný otázky! Hmm…

Skoro nic jsem se ale o tom skrčkovi nedozvěděl, do háje!!!“



Něco před 22:00, u Aliase v bytě:

„Jsem zpátky!“ zakřičel Alias, jen co vešel do bytu.

„Kde jsi tak dlouho byl?“ zeptala se ho vystrašeně Lara.

„U Darrena.“ Opět zalže.

„Aha a máš hlad?“

„Ne, najedl jsem se u něj.“

„Dobře…“

Alias si ze sebe sundal bundu, pověsil ji na věšák a posadil se v obýváku na sedačku. Lara k němu za nějakou chvilku přišla a sedla si obkročmo na něho.

„Chtěla bych s tebou o něčem mluvit…“ řekla vážně.

„Jsi těhotná?! Kurva! To je v háji!“ začal alias zmatkovat.
„Ne, to ne,“ zasmála se.
„Uf,“ oddechl si Al, hluboce, „už jsem se lekl, že tady bude o jednoho skrčka navíc!“

„Ty bys nechtěl mít miminko?“ podívala se na něj překvapeně.

„Ne, tak jsem to nemyslel, jen…“ Laře se najednou z tváře vytratil úsměv. „Jasně, že chci mít miminko, jen jsem se prostě... no, chápeš.“

„Jo.“ Alias chytil Laře rukama tváře a dlouze ji políbil. Opět se ji vrátil úsměv na tváři.

„A co jsi mi to teda chtěla říct, když ne toto?!“



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Organizace N. A. R. - Část 11.:

27.04.2012 [23:15]

marketasakySuper! :P

1.
Smazat | Upravit | 07.12.2011 [15:23]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!