OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Padampadampampam 4. kapitola

04.01.2013 (14:00) • JanieHutcherson • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 644×

 Jsem na pokoji už téměř hodinu a moje spolubydlící pořád nikde. Už mám zabrané tři poličky ve skříni a zbytek oblečení v kufru a vedle postele. Mám taky zabraný jeden stůl a vyskládané tam věci. Teď se vrhám na převlíkání. Vysoukávám se z těsných džínů a nechávám si tílko a svetr. Natahuji si černé tepláky a obouvám si vancky v červené barvě. Pak si lehám na postel a beznadějně koukám do stropu. V tom se dveře otevírají a vchází naštvaně nějaká holka. Černé vlasy, vysoká asi jako já.

„Ohh, ahoj,“ pozdravím ji a sednu si na posteli.

„Nazdar. Jsem Quinn, vidím, že už sis zabrala postel.“ Spadne na tu svoji. „Ale já stejně chtěla tuto, takže díky.“ Otočí na mě hlavu. „A ty jsi?“

„Stacey.“ Usměju se. Hrrr, zase.

„Těší mě... Stace... za chvíli máme jít do hlavní haly, prý aby nás přivítali, či co.“ Vrazí hlavu do povlečení. „Doufám, že z nás budou kámošky.“ Frkne do peřiny.

Teď se musím usmát. „To já taky.“

Oblečená stále stejně a Quinn podobně se dostavujeme do hlavní haly, je tam už spoustu lidí, a dokonce půlka ještě s rodiči. Stoupneme si ke sloupu a pozorujeme dění okolo. Před námi stojí nějaká bloncka a baví se se starším párem. Zřejmě s rodiči. Dívka se nevrle otáčí, když jí máma spravuje sukni. Uvidí nás a nejistě se zasměje. Je oblečená elegantně, stejně jako její matka. Dívka zřejmě není zrovna na větvi z toho, že tu jsou. Taky se všude rozhlíží. Pak jim něco řekne, oba dva ji políbí a odejdou. Mává za nimi dokud nejsou z dohledu. Pak se otočí a zůstává tam stát. Kouknu se na Quinn a pak zpátky na ni. „Hej, ty tam,“ zakřičí na ni a ona se na nás podívá, znovu, ano dnes už po tisíckráte se na někoho usměju a on mi úsměv oplatí. Dívka jde za námi. „Ahoj, jsem Quinn a tohle je Stace,“ představí nás Quinn a zkříží si ruce na prsou. „Nemohly jsme si nevšimnout, že tu jsi taky nová.“

„No, jo, jsem Nancy.“ Nervózně se poškrábe na hlavě. „Těší mě.“ Párkrát si odkašle. „Asi jste si musely všimnout mých rodičů.“ Vyměníme si z Quinn pohled.

„Jo. V pohodě?“ zeptám se rychle.

„Jo, ale ztrapňují. Nemůžete se mnou prosím zajít na záchod?“ Znovu si spolu s Quinn vyměníme pohled a jdeme za ní. Dojdeme na záchod a zaklapneme dveře. Nancy si sundá boty a začne si stahovat černé punčochy. Quinn stojí u dveří se zvednutým obočím a já stojím vedle Nan a ona se mě drží za rameno, aby co nejmíň její pokožky trpělo na chladné špinavé podlaze záchodů. Pak si obuje zpět své boty a trochu si vykasá dlouhou sukni, pak si sundá svetr a odhalí nám krásné štíhlé tělo a šedé krajkové tílko. „Úleva. Mamka je na usedlej vzhled totálně zasedlá.“ Strčí si punčochy do kabelky a rozpustí si vlasy. Trochu s nimi zahází a natáhne gumičku na ruku. My s Quinn jen pozorujeme, co se děje. Pak jdeme zpátky. Nějaká paní nás posazuje do prostřední řady, protože za námi je dosud volno. Nějaká paní, stará dáma, si chystá mikrofon do dobré výšky a různě se upravuje.

„Tři, dva, jedna, zkouška, tři, blablabla...“ zkouší mikrák. Pak se za námi ozve šramot a Někdo prudce dosedne za nás. Všechny se otočíme a jakmile ob jednu řadu za námi zpozoruji Finna a toho kluka na motorce, totiž Ryana, a ještě další dva týpky, jen se otočím a svezu po židli dolů. Holky na nich dosud visí pohledem. Drbnu do Quinn vedle sebe, ale jako by na sebe byly napojené se otočí první Nancy. Pak i ona.

„Ten blonďák je úžasnej, že jo?“ zašeptá a sveze se taky.

„Nevím, jakej blonďák,“ řeknu ironicky.

„Kši,“ okřikne mě.

„Hej, Brownová!“ ozve se zezadu. Svezu se ještě níž. Debilní Finn.

„On tě zná Finn Mason?“ zeptá se udiveně Nancy. Párkrát kývnu a pak protočím panenky. „Tak mu odpověz,“ pohání mě. Prudce si sednu zpátky. Teď jsem v celku narovnaná, tak se rychle shrbím.

„Jdi se vycpat, Masone,“ zakřičím a ani se na něj neotočím. Za mnou se ozve Ohhh, jak na něj dělaj kluci. Slyším jak se Finn uchechtne. Vře ve mně zlost.

„Ale no tak, Brownová. Copak si to se mnou chceš hned rozházet,“ odpoví mi vesele.

„S tebou?“ Otočím se a změřím si ho od hlavy k patě. „Klidně.“ Pohodím hlavou a jistě se usměju. Pak vedle mě dosedne Jimmy.

„Ahoj,“ pozdraví a představí se holkám. Já si ho však nevšímám.

Finn se párkrát zasměje. „Neříkej, že se kamarádíš tady z Jimmym.“

„Drž hubu, Masone,“ řeknu hrubě a jeho příznivci znovu obdivně vzdychnou. Otočím se zpátky.

„Ale no tak, Brownová. Copak bys se mnou nechtěla být?“ zeptá se. Tohle může myslet snad jen ironicky.

„Ani náhodou,“ řeknu zase směrem k pódium.

„Pročpak?“ To nezmlkne?

„Protože,“ otočím se na něj, „nemám ráda kluky, co potřebujou holku dostat prvně do postele.“ Jeho kamarádi mě znovu podpoří. Usměju se, tentokrát s vážnou radostí a otočím se zase zpátky.

„Hmm, klid prosím,“ ozve se učitelka nahoře. „Dobrý den.“ Za nás dosedne další opozdilci, a když se otočím, uvidím nějaký hlouček dívek zdravících se s Finnem a ostatními. „Vítám vás, žáci, na Michael's school. Já jsem zástupkyně a taktéž učitelka biologie, paní Smith,“ představí se a pak ukáže na muže vedle sebe. „Toto je váš pan ředitel, pan Evans.“ Někdo vepředu začne hvízdat a tleskat. Učitelka se na něj zle podívá a on hned přestane. „Chcete nám něco říct, pane Tuthsy?“ zeptá se ho a klukovi hned zklapne. „Takže, vaši přidělení žáci vám zřejmě už vše ukázali, a tak se dáme rovnou k věci. Všichni, jak jste tu, pojedete zítra na týdenní pobyt v Thajsku.“ Donutím se k úsměvu a překvapeně se podívám na holky a Jimmyho. Jsou stejně překvapení. „Jste tu všichni žáci prvních ročníků, plus žáci druhého ročníku, které můžete vidět v posledních dvou řadách. Budou se o vás starat celý váš pobyt.“ Úsměv mi poklesne. Sakra. Blbej Finn mi zkazí celý pobyt tady vůbec. „Zítra odjíždíte. V devět budete tady všichni nastoupení.“ Otočím se na Finna, který je opřený o lokty a pořád mě pozoruje. Já si říkala, že cítím pohled spalující mé tělo. 

Autor: JanieHutcherson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Padampadampampam 4. kapitola: