Past minulosti 3 • OurStories.cz ~ naše povídky

První den v práci a první setkání se šéfem, tedy za denního světla. Mia tak může zjistit dvě věci - v obleku mu to sekne skoro tam moc jako bez něj a že je to hroznej blbec.

10.12.2012 (07:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 2468×

„Omlouvám se za vyrušení,“ hlesla a natáhla se pro složku, aby ji položila na stranu. „Tohle byla bývala asistentka pana Nicolse.

„Aha,“ hlesla jen a zahryzla se do rtu. „Takže, ať se vrátíme zpátky, tak vy jste si mě představovala více jako ji.“

Milicent Weitnovová se musela pousmát.

„Víceméně.“

„A smím se zeptat, z jakého důvodu zde končí?“

„Osobní,“ shrnula to neutrálně.

„Nemohla jsem si nepovšimnout, že většina jeho asistentek zde příliš dlouho nezůstane.“

„Kam tím míříte?“ Podle jejího tónu se Mia začínala bát, zda už trochu nepřestřelila.

„Jen mě napadlo, jestli by se na tu pozici nehodil někdo, u koho osobní důvody nehrozí.“

Milicent Weitnovová si poklepávala prsty a pozorovala ji.

„Možná máte pravdu.“ Prudce vstala. „Takže uvidíme, zda s touhle kuráží vydržíte déle.“

3. kapitola

Vzhledem k tomu, že byla svědkem odchodu své předchůdkyně, ani se moc nedivila, že měla nastoupit už další den.

Milicent Weitnovová měla příliš práce, než aby ji osobně odvedla, takže jí jen nasměrovala k její kanceláři. Byla až ve vrchním patře. Samu ji překvapilo, jak je z toho nervózní. Nejistě otevřela dveře a vešla dovnitř.

Vešla do prostorné kanceláře, kde po jedné straně stál stůl a za ním několik regálů se šanony a po druhé byly už jen dveře vedoucí dále. Měla velmi jasnou představu, co, nebo spíše koho, by za nimi našla. Tohle všechno šlo ale stranou a ona vykročila k oknu, které se táhlo po celé protější stěně. Za tenhle výhled by lidi zaplatili balík. Užasle sledovala město tam dole, když se ozvalo cvaknutí dveří.

Otočila se za tím zvukem a pohlédla tak přímo na svého nového šéfa. Nedokázala si ho nesrovnat. V obleku mu tu až nebezpečně slušelo. Bez něj ale ještě víc.

„Co si přejete?”

„Vaše nová asistentka...”

„Už tu měla být, takže se pak obraťte na ni.”

„To by pak zavánělo ale samomluvou.”

„Prosím?” zarazil se zmateně.

„To bych se totiž musela obrátit sama na sebe. Já jsem vaše nová asistentka.”

„Neberte si to osobně, ale tady muselo dojít k nedorozumění. Na tuhle pozici musíte splňovat určité... požadavky.”

„Mám pocit, že s ohledem na zkušenostmi s mými předchůdkyněmi, byly tyhle požadavky pozměněny.” Vysunula bradu. „Pokud si ale myslíte, že jsou moje schopnosti a znalosti nedostačující, ráda bych měla alespoň tu možnost je zkusit předvést.”

Sledoval ji a v očích mu zahlédla nevíru, že mu jen tak lehce vzdoruje. Evidentně byl zvyklý, že mu všichni ustupovali.

„To zní fér,” přikývl. „stejně teď nemam čas se tím zabývat.”

S tím ji tam nechal stát. Hleděla za ním. Jakmile ho zahlídla tu stát s tím povýšeným výrazem, byl strach tím posledním, na co by myslela, ale teď jí to došlo. Skutečně ji nepoznal.

Pohltil ji najednou zvláštní pocit. Stála nehnutě na místě a došlo jí, že jí to opravdu prošlo, ale zároveň odteď opravdu bude záležet jen na tom, co dokáže.

A on si byl očividně jistý, že selže.

Prošla si postupně všechny šuplíky a v rychlosti i šanony. Něco přeskládala, aby to lépe našla. Pak zapnula i pc a otevřela emaily. Čekalo jich tam několik, ale nejprve otevřela ten od personální. Poslala jí přehled jejích pracovních povinností a naštěstí i poznámky k nim.

Rovnou si ten seznam vytiskla a založila. První z nich bylo třídění pošty, kterou nechávali na recepci. Vyklusla si rovnou na chodbu k výtahu. Dole na vrátnici se na chvíli vyděsila, že jí jeho poštu ani nevydají. Odmítali jí uvěřit, že je nová Nicolsonova asistentka.

Když dorazila zase do patnáctého patra, zběžně listovala mezi obálkami.

„Kde jste, ksakru, byla?!”

Prudce vzhlédla. Nicolson stál uprostřed její kanceláře a paže měl založené na hrudi. „Máte být tady.”

Nadechla se, aby získala vzácnou vteřinu času na nalezení klidu.

„Potřeboval jste něco? ”

Na okamžik se odmlčel. Bylo na něm poznat, že stále ještě vstřebával to, že se před ním nekrčí.

„Kávu, to patří k vašim povinnostem, kdyby jste zapomněla.”

„Samozřejmě.” Jestli si myslí, že ji tak lehce vytočí a ona to vzdá, jen proto, že se chová jako blbec...

V pokynech naštěstí bylo uvedeno, kde najde kuchyňku. Na automatu nastavila silné expreso a vydala se zpátky, aby mezi tím vytiskla emaily. Jen zběžně je prolétla pohledem a otevřela poštu. Založila je k sobě podle toho, čeho se týkaly.

Netrvalo to ani deset minut a vcházela do jeho kanceláře s kávou a pod paží svírala poštu a blok.

Zvedl k ní pohled. Znovu ji přejel pohledem a zakroutil hlavou.

Obešla ze strany jeho stůl a položila vedle něj kávu. Natáhl se po ní a usrkl.

„Alespoň tohle očividně zvládáte,” pokývl, napříč tomu jeho hlas zněl už smířlivěji. Vytáhla tedy poštu.

„Přišla vám faktura za pronájem haly, připomínka dnešní schůzky s... ” nakoukla do vytištěného emailu, „Stevem Midsternem a několik pozvánek na společenské akce.”

„Nechte mi je tady,” pokývl hlavou, ať to položí na stůl. Čekal, že se pak otočí a odejde, ale na tam zůstala stát.

„Ještě něco?”

„Předpokládala jsem, že pro mě budete mít ještě nějaké příkazy.” Sledoval, jak tam opravdu čeká s blokem a perem v ruce.

„Ne.”

Pokrčila rameny a zamířila ke dveřím. Bylo to snad poprvé za poslední roky, kdy si byla jistá, že jí při odchodu nekoukají na zadek.

Sotva se vrátila, zjistila, že na mail dorazily výsledky testování upravených čipů. Vytiskla je a zahleděla se na ně. Zatím výsledky nevypadaly moc dobře, ale jednalo se teprve o druhou počítačovou simulaci.

Zkoušela k tomu dohledat více. Předchozí přehled a popis úprav překvapeně našla ve starších mailech. Ty zatím nebyly ani otevřené. Vytiskla i ty a založila je do jedné složky. Telefon na jejím stole se rozezvonil, rozblikala se přitom první linka.

„Ano?”

„Ať mi přistaví auto.”

Nedechla se, že mu to potvrdí, ale více už nestihla. Vytasila tedy pokyny a snažila se najít někde kontakt nebo alespoň zmínku o řidiči, popřípadě pronájmu auta.

Nakonec musela volat Milicent, která jí nadiktovala mobil na jeho soukromého řidiče.

S úlevou pokládala telefon a dveře naproti se otevřely. Nicolson si upravoval manžetové knoflíčky.

„Zařízeno?”

„Ano, bude vás čekat před vchodem,” přikývla a vstala.

„Výsledky z technického oddělení k testováni čipů.”

„Prostuduji si to cestou.”

Jedinou známkou překvapení byl tik obočí, když mu vylétlo vzhůru.

Se zafuněním dosedla zpátky do křesla, jen co se za ním zaklaply dveře. Byl jako buldok co jí funí za krkem a čeká až udělá chybu.

Začala se brodit záznamy a korespondencí za poslední dny ať si udělá obrázek toho, co dělala předchozí asistentka. Zatím to vypadalo, že poslední dobou nic moc.

Rozdrnčel se telefon a ona se na něj bez ohlédnutí natáhla.

„Senter Industries, u telefonu Mi...”

„Sežeňte mi všechny podklady k prototypu toho čipu za posledního půl roku.”

„Ano...” Pohle toho hluku z pozadí volal ještě z auta a zrovna studoval tu složku. Evidentně se mu nelíbily výsledky ze simulací. Neměla možnost nic dalšího jistit, protože hovor hned zase ukončil.

No fajn, alespoň měla klid na práci.

Příští den dorazila do budovy před sedmou a na vrátnici si rovnou vyzvedla poštu. V klidu si ji vytřídila a zkontrolovala si i emaily. Když tedy o půl osmé dorazil, byla na něj připravena.

„Dobré ráno.” Nic víc a pak už za ním jen klaply dveře kanceláře.

Šla mu rovnou udělat kávu a doufala, že prostě jen patří k těm, co bez dávky kofeinu nejsou provozuschopní, protože jestli by takhle nabručený byl celý den, tak by mu asi brzy přerazila některý šanon o hlavu.

Zaklepala na jeho dveře a vešla. Bez jediného slova mu položila kávu na stůl a vytasila poznámky.

„Volal firemní právník, že návrh smlouvy bude mít hotový před polednem a marketingové oddělení bude mít přehled hotový ve čtvrtek. A tady,” vytáhla z pod bloku tlustou složku, „máte ty podklady k čipu.”

Rovnou se po tom natáhl.

Ještě okamžik počkala, ale nic nechtěl tak se vydala zpátky do své kanceláře. Za zády slyšela jen šustění papíru, jak otáčel stránky a nákresy.

„Jak jste se k tomuhle dostala.”

Otočila se k němu. Díval se na kompletní správu včetně podrobných parametrů, které byly přísně střežené.

„Našla jsem správné přístupové heslo,” pokrčila nevzrušeně rameny.

Zamračil se. Naprosto netušil, co si pod tím má představit.

„Asistentka ředitele,” napověděla mu. „Funguje opravdu dokonale.”

Věděla, že by ho tak neměla provokovat, ale nemohla si pomoct. Rychle se pak dala ale na ústup, než mu dala šanci vůbec na to zareagovat.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování