OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Past minulosti 9

25.12.2012 (14:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 3284×

9. kapitola

Byli domluvení, že se sejdou až na místě. Mia tak měla dost času na úpravu. A dala si opravdu záležet. Vzala si černé krajkové prádlo a punčochy na podvazky. Vlasy si natočila do lokýnek a desítkou pinetek připevnila do uzlu na temeni.

Prohlídla se v zrcadle a pak se natáhla pro černé šaty na ramínku.

Nicolson se opřel o sloup před vchodem. Bylo osm a ona už tu teda měla být. Podíval se na hodinky. Osm a jedna minuta.

U chodníku zastavilo auto. Vzhlédl tím směrem. Stál tam taxík a během chvilky se otevřely zadní dveře. Ven vykoukl štíhlý kotník v černé loďičce na úzkém podpatku s řemínkem okolo kotníku. Pak se objevila i druhá nožka.

Nicolson napnutě čekal.

Pak se totiž vynořila i majitelka těch úchvatných nožek.

Mia se postavila a zabouchůa za sebou dveře taxíku. Ztuhlý Nicolson byl to první, co zahlédla. Zářivě se na něj usmála. To prostě nešlo jinak. Bože, mít tu tak foťák.

„Vypadáte tak...” neměl slov.

„Já vím, bylo to těžké narychlo najít něco decentního a reprezentativního.”

Uhladila si šaty, které měla do půlky lýtek. Byly hedvábné, bohatě řasené a jen rukávy byly upnuté a dlouhé až po zápěstí. Vypadaly trochu jako tunel, ze kterého jí plandaly paže.

„Raději bychom měli jít,” vydoloval ze sebe.

Povytáhla si hranaté brýle výše a přikývla.

Jen co vešli, objevil se u nich pikolík se sklenkami šampaňského. Usrkla a musela uznat, že na tomhle večeru rozhodně nešetřili.

Nicolson musel být stejného názoru, protože do sebe celou sklenku kopl naráz. Nebo mu to bylo prostě jedno.

Prázdnou ji položil na zábradlí a vyrazili do boje.

„Nazdar, Nicolsone,” ozvalo se jim za zády. „Už jsem si myslel, že se z toho vykroutíš.”

Mia sjela pohledem chlápka v černém obleku s příliš velkou dávkou gelu ve vlasech. On ji okázale ignoroval.

„To by nebylo moc slušný,” zareagoval suše.

„A od kdy ti tohle zrovna vadí. Už nějak měkneš,” ušklíbl se. Pak se teprve uráčil vzít na vědomí i její přítomnost. Sjel ji pohledem a tázavě zvedl obočí, jako očekával vysvětlení, co je ona vlastně za zač. Ten v sobě měl evidentně těch skleniček mnohem víc.

„Tak už chápu, proč jste mě tak potřeboval sebou,” hlesla, kdy se k němu otočili zády a vyrazili dál.

„Larry byl jeden z těch příjemnějších.”

„A to měla být odměna?!” neodpustila si rýpnutí.

Brzy se mu přestala divit, proč sem odmítal jít sám. Bylo to tu jak minové pole. Co chvíli narazili na další přebujelé ego v drahým obleku. Uštěpačné poznámky, posměšky za zády a přetvařování. Mia měla tu čest poznat vrcholové zástupce firem, kde rozhodně nebylo místo pro slabé povahy. Trh se pro ně stal teritoriem lovu, kde ustoupit se rovnalo prohře.

Nicolson těmhle akcím rozhodně neholdoval. V první chvíli se bála, že tu ztvrdnou i několik hodin, ale pak postřehla, že systematicky prohodí pár vět s jedním a během chvilky už pokračují dále. Bral to jako povinnou okružní jízdu, kde si musí odškrtat jednotlivé položky.

Jen na okamžik si ho kdosi odtáhl bokem a ona tak zůstala čekat v srdci tohodle mraveniště.

„Přiznávám, že jste pro mě záhadou.”

Otočila se po hlase. Ocitla se tak čelem k jednomu z těch, co už úspěšně „absolvovali”, na jeho jméno si ale ani při nejlepší vůli už nevzpomněla.

„O krásné ženy nikdy neměl nouzi, ale ze všech, co by o to stály, si sebou přivedl takovou průměrnou.”

„To jste vždy k ženám tak galantní?” zvedla obočí a upila ze sklenky.

„Stále na vás hledám ten důvod.”

„K čemu?”

„Proč si vybral vás. Nicolson nikdy nedělá nic jen tak.”

Rozhlédla se po něm, ale nikde jmenovaného nezahlédla. Musela z toho vybruslit sama.

„Asi nějaký důvod mít bude,” pokrčila rameny.

„Vás nějaký napadá?”

„Slušné vychování, loajalita a odolnost uštěpačným poznámkám?” navrhla.

„Doufal jsem v nějaký více peprný,” mlaskl nespokojeně.

„Což by byl jaký?”

„Třeba, že byste nebyla obyčejnou sekretářkou, ale dalším hráčem ve hře.”

Ta představa ji rozesmála.

„Tak to vás opravdu zklamu, jsem jen obyčejná asistentka, žádný průmyslový špion.”

„No, škoda, alespoň by to trochu rozvířilo vody,” povzdychl si teatrálně. „Rozhodně ale musím poupravit svůj názor na vás. Průměrná je ve vašem případě skutečně urážkou. Jste roztomile duchapřítomná.”

„Budiž vám tedy odpuštěno.”

„V tom případě mi nedáte košem, když vás poprosím o tanec?”

„Ty by asi nebylo...” hlesla a ohlédla se.

„Ten ještě někde probírá obchody,” odbyl její námitku. „Navíc je tanec společensky přijatelné uniknutí před otravnými debatami s těmi, kteří vám jdou stejně většinu roku po krku.”

„Popisujete to spíše jako dobrý skutek.”

„Tomu nejde přece odolat,” mrkl na ni. Spíše nešlo odolat tomu jeho pohledu. Položila mu dlaň do jeho nastavené. Zářivě se usmál a odvedl ji na malý parket, kde byly v tu chvíli jen dva další páry.

Zvedl ruku a protočil ji, aby ji chytil okolo pasu a vykročili.

„Jste žena netušeného talentu,” usmál se po pár krocích.

„Začínám si myslet, že není těžké vás ohromit.”

„Ve vašem případě rozhodně ne,” hlesl a pak pobaveně sklonil hlavu. „Jen doufám, že jsme se nezmýlili v důvodech, proč jste vlastně tady.”

„Proč?”

Na místo odpovědi se zahleděl za ni.

„Dovolíš?”

Prudce stočila hlavu. Nicolson stál přímo za ní. Pohled upíral jen na jejího tanečního partnera.

„K mé lítosti ano,” svolil a dvorně jí na rozloučenou políbil hřbet ruky. Podle zablýsknutí v očích to udělal, jen aby ho ještě trochu popíchl.

Nicolson ho pohledem vyprovázel a jí věnoval letmý pohled, když jí položil dlaň na bedra a

vykročil s ní v pomalém rytmu hudby.

„Jen vás tu na chvíli nechám a padnete do jejich spárů.”

„Ujišťuji vás, že k padání jsem měla hodně daleko, ale rozhodně byl zábavný.”

„Vážně?” utrousil suše. Byl najednou podrážděný a protivný. Sevřela rty a chvíli přemýšlela, jestli má cenu se s ním dále bavit, jestli zase dostal jednu ze svých nálad.

„Měl zajímavé teorie, proč jste mě sem vzal.”

„A těmi vás tak pobavil?”

„Rozhodně byl zábavnější a příjemnější než vy teď,” odfrkla si.

Konečně se na ni podíval. Střetl se s jejím přimhouřeným pohledem, kterým ho probodávala pokaždé, když přestřelil.

„Nevěřím mu,” zamumlal.

„Tak to jsme dva, ale ani to není důvod, aby jste se choval jako...” Zavčas se zarazila.

Měl podezření, že mu hodlala právě vynadat do pitomců. Neznal nikoho kromě ní, kdo by se o něco takového pokusil. Znovu mu to připomnělo, že Mia rozhodně nepatří k těm, co by se tak snadno dali.

„A jaké měl tedy teorie?” zeptal se a ona k němu podezíravě vzhlédla, když se jeho nálada tak rychle obrátila.

„Podezíral mě, že jsem konkurence, co jde obhlédnout, kdo je teď ve hře,” zamumlala. „Už se ale zřejmě přidal ke zdejšímu všeobecnému názoru, že s vámi spím.” Rozhodně podle toho pobaveného výrazu, když odcházel a Nicolson ho stíral pohledem. Evidentně si ještě nevšiml, že Nicolson si hlídá všechno, co považuje ze svůj majetek, i kdyby to byla kancelářská sešívačka. „Nechápu, jak na to přišli.”

„To proto, že je mi tak těžké odolat,” usmál se sebevědomě.

„Vážně?” zvedla překvapeně obočí, jako by to pro ni byla naprostá novinka.

„Tak to byla zákeřná rána pod pás,” hlesl dramaticky, jako by mu právě podupala ego svýma drobnýma nožkama.

„O vaší neodolatelnosti samozřejmě není pochyb a v posteli jste nepřekonatelný,” zahlásila poslušně s povzdechem. Chlapi a jejich ego!

Nicolson se zadrhl v tempu.

„Vážně?” hlesl zaraženě.

Ne že by o tom on sám pochyboval a pár ženských se i zmínilo, ale nečekal to od ní.

Z jeho tónu jí došlo, že tu druhou část si měla nechat pro sebe. Skoro slyšela ta kolečka, co se mu dala v hlavě do pohybu závratnou rychlostí.

„Není tak těžké to odhadnout,” snažila se to zamluvit.

„Neznělo to, jako by jste jen hádala.”

Dokázala si živě představit, jak si snaží vybavit, kdy naposledy měl až tak velký okno. Pobaveně se usmála.

„Jestli to měla být nabídka, tak ne, děkuji.”

„Právě jste ale řekla, že jsem jsem nepřekonatelný,” namítl naoko dotčeně.

„To sice určitě jste, ale i přesto odolám. Nehodlám míchat sex s prací.”

„Mio,” povzdechl si, „máte naprosto nedostižný talent ubít mé sebevědomí.”

„To jsem rozhodně neměla v úmyslu. Jestli vás to trochu uklidní, tak jste rozhodně jeden z nejpřitažlivějších mužů, co jsem kdy potkala.”

„Ale?” doplnil ji.

„Jste můj šéf, takže mám jasná pravidla.”

„No, asi byste mě s nimi měla obeznámit, abych byl připravený.”

„Koukat, ale nešahat.”

Jestli ho předtím vyvedly z tempa, tak teď o ni úplně zakopl. Zaklonil hlavu a rozesmál se.

„Jste neskutečná, už vám to někdo řekl?”

„Pár lidí už se zmínilo.”

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Past minulosti 9: