OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Polibky přírody - 17. kapitola



Polibky přírody - 17. kapitolaVyslovená přání se stávají skutečností.

 

17. kapitola

Víc jsem se přitiskla k teplu, které mě ze strany zahřívalo, a nadechla se. Mým nosem projela známá mužská vůně a to mě probudilo. Trhla jsem sebou a zvedla se. Potom jsem se dezorientovaně rozhlédla a uviděla, jak vedle mě je Elyan. Překvapena jsem ho pozorovala a snažila se dát dohromady všechno, co jsem si pamatovala. Vzpomněla jsem si jen na to, jak jsem se snažila Elyana vyléčit, a nic. Bylo to jako bych byla několik dní v lihu. A byla? Trochu mě zabolela hlava, a tak jsem to tomu přičítala. Nebo aspoň tak jsem si to představovala, jednou mi o tom vyprávěla holčina od nás z vesnice. Jenže tenkrát se popisování nepojilo s žádnou nepříjemnou situací. Jo, u nás ve vesnici bylo nebezpečné pro holku, když se opila. Často si s tím zničila svůj život.

Bylo na čase zjistit situaci. Docela by mě zajímalo, proč jsem spala v Elyanově náruči. Ne, že by mi to bylo nepříjemné, ale touha poznání byla prostě silná. Takže jsem ho lehce pohladila po tváři a doufala, že ho probudím z jeho asi příjemného snu. Zajímalo by mě, o čem se mu zdálo. Vypadal celkem spokojeně a téměř mi ho bylo skoro líto budit.

Po mém doteku se trochu zavrtěl a otevřel oči. A pak se to stalo. V jeho očích jsem zahlédla radost a překvapení. A najednou jsem byla v náručí, přitisknutá na jeho hrudi. Jednu ruku mi zabořil do vlasů a druhou měl omotanou okolo pasu. Bylo to tak intimní, až mnou projelo několik neznámých pocitů. Něco, co jsem pořádně neznala. Cítila jsem, že ho odstrkovat nemám, protože mě spokojeně houpal ze strany na stranu a šeptal mi:

„Probudila ses.“ Sice jsem nechápala jediné slovo, ale doufala jsem ve vysvětlení. Dala jsem mu chvíli, a když mě uvolnil ze sevření, začala jsem se smát. Připadalo mi to naprosto správné. Nevím, co to způsobilo, ale připadala jsem si šťastná.

„Ne, že by se mi nelíbilo takové probuzení, ale nějak nevím, proč to všechno?“ zjišťovala jsem a on povytáhl obočí. Bylo na něm vidět, že se uklidnil a pustil mě z náruče. Jakmile se trochu vzpamatoval, v jeho obličeji bylo znát, že promýšlí, jak dál bude pokračovat. Trochu mě tím znervóznil. Byl přesně takový, jak jsem si ho pamatovala.

„Co se vám vybavuje jako poslední?“ zeptal se mě a já si vzpomněla pouze jen na to, jak jsem se ho snažila zachránit. Proto jsem se urychleně vrhla k jeho břichu a snažila se mu vyndat košili z kalhot. Vůbec jsem si neuvědomila, jak to muselo vypadat. Ten, jakmile se probral ze šoku, začal se bránit s otázkou:

„Zatraceně! Co to děláte?“

„Ta rána. Jste smrtelně zraněný,“ vysvětlovala jsem mu a on mě vzal za ramena a koukal mi do očí.

„Už jsem zdravý. Vyléčila jste mě a to vás dostalo na několik dní do bezvědomí,“ sdělil mi a moje hlava se snažila vyhodnotit každé slovo, které mi říkal. Trochu mi s tím naboural moje myšlení, ale z jeho slov jsem odvodila několik věcí: Je zdraví. Myslí si, že jsem ho uzdravila já. Já vím, moc mi to nepálilo, ale podle všeho jsem byla několik dní v bezvědomí, tak se mi nemůžete divit.

„A jak jste přišel na to, že jsem vás uzdravila já? A že je to důvod, proč jsem byla v bezvědomí?“ vyzvídala jsem, co všechno ví, abych si ujasnila, jak moc si před ním teď budu muset dávat pozor na to, co dělám.

„Je to logické. Chvíli nám s Amálkou trvalo, než nám došla fakta. Ale nakonec jsem si přehrál každou vzpomínku s vámi a došlo mi, že jste komunikovala s přírodou, a potom mi to všechno docvaklo,“ vysvětlil mi a moje já si dala dohromady, že ví asi všechno.

„Jen nechápu, proč na rozdíl od krále, vás málem léčení zabilo,“ ptal se a já nějak rozdýchávala všechno, co mi říkal. Měl mě přečtenou. Bylo mi jasné, že bude lepší ho zasvětit.

„Řekněme, že jsem na tom podobně jako král. Jen moje tělo neprodukuje energii, ale bere si ji od rostlin, proto lidi léčit nemůžu,“ svěřila jsem se mu.

„To dává smysl,“ odpověděl mi zamyšleně.

„Kdo všechno zná vaše tajemství?“ zeptal se mě.

„Kromě vás a podle toho, cos jste říkal, ještě Amálka. Ale té budu muset vysvětlit, jak to se mnou opravdu je,“ svěřila jsem se mu.

„Dobře jste udělala, že jste to nikomu neřekla,“ potvrdil mi a byla jsem ráda, že mi nic nevyčítal. Asi tušil, že by časem chtěli, abych také léčila. Jenže já opravdu nemohla. Tahle zkušenost s Elyanem mi stačila.

„Ale příště by bylo fajn někomu sdělit, co s vámi, když se něco takového stane,“ pokáral mě trochu. A já se zamračila.

„No, jenže já nevěděla, co se se mnou bude dít. Mám schopnosti jen chvíli a pořád nevím, co všechno můžu a co ne,“ informovala jsem ho.

„Aha. Tím se to všechno vysvětluje,“ řekl mi zamyšleně a asi kalkuloval všechny výhody nevýhody.

„Takže nestárnete,“ zkonstatoval.

„Jen do té chvíle, co se budu spojovat s přírodou,“ zasvětila jsem ho a viděla na něm, jak se uklidnil.

„A u krále to taky takhle funguje?“ zjišťoval.

„Nevím. Dostal od přírody jiný dar,“ sdělila jsem mu. Potom jsem si prohlédla naši situaci a trochu zčervenala. Byla jsem vedle něj pod jednou dekou a jen v noční košili. Když jsem zhodnotila celou situaci a rozhodla se ho na to trochu upozornit. Přitiskla jsem si k tělu trochu víc deku a spustila:

„Já vím, že jste se o mě asi moc hezky staral, ale ráda bych měla trochu soukromí,“ sdělila jsem mu a on hned zbystřil.

„Hhhhhh, omlouvám se. Odnesu vás zpátky zabalenou v dece do komnaty,“ pronesl a já dřív než jsem stihla jakkoli zareagovat, jsem byla v jeho náručí. Nemělo cenu se mu bránit a raději jsem si dala kolem jeho krku ruce, aby to bylo pohodlnější. Jakýkoliv jiný chlap by se asi mračil mému počínání, ale on se na mě neustále usmíval. Bylo příjemné být v jeho přítomnosti.

Elyan mě v klidu odnesl domů, kde byla Amálka, která valila oči.

„Konečně,“ zajásala, a jakmile mě Elyan položil na postel, objala mě. Nakonec se odklonila a zatvářila se trochu vážně:

„Mladá dámo, myslím, že máš co vysvětlovat.“

Jakmile se zabouchly dveře pokoje. Oba se rozpačitě po sobě podívali, protože uprostřed se kolosálně tyčila jedna velká manželská postel.

Král si vzal vak na spaní a rozdělal ho na zemi. Mínil tu manželskou postel ignorovat.

„Výsosti, nemůžete spát na zemi,“ ozvala se Temi, protože jí to nepřipadalo správné.

„O tomhle se nebudeme bavit,“ odsekl jí. „Jestli vám to bude vyhovovat, berte to jako příkaz. Já budu prostě spát na zemi,“ řekl jí a položil se na zem.

„No, chtěla jsem Vám navrhnout, zda si nechcete vzít druhou stranu postele,“ a John zbystřil. Když Temi uviděla jeho výraz v obličeji, měla pocit, že se musí hájit: „Určitě se na vás nevrhnu,“ dělala si z něj srandu. A potom se lehce zasmála nervózním smíchem. Proč? Nechápala. Už spala vedle tolika mužů a s žádným nic neměla. Neměla tušení, co je tentokrát jinak.

„Chováte se jako ženáč, který se snaží být své manželce věrný za každou cenu,“ rejpla si trochu drze, ale nějak to neřešila. Král nekrál. A John se trochu zasekl, protože si vzpomněl na zasnoubení s Natalie. A připomnělo mu to, jak Natalie leží v bezvědomí a on stále doufá, že se příroda o něj postará. Aby se svými slovy, která před několika dny vyslovil, mohl něco udělat.

„No, jsem zasnoubený,“ svěřil se jí a ani nevěděl proč. Temi to trochu zarazilo a nejvíc ji překvapilo, jak jí bodlo u srdce. Všechny své pocity polkla a položila se na postel, kde zalezla pod deku. John se nakonec rozhodl, že její nabídku přijme, aby ráno nebyl polámaný. Temi se překulila na bok a raději zavřela oči. Vůbec nechápala pocity, které v ní král vyvolával. Nic takového ze strany jiného muže nikdy necítila.

John se také překulil na bok, aby Temi dal dost prostoru a soukromí. Připadal si zvláštně. Kdyby vedle něj ležela jakákoliv jiná žena, asi by si s ní povídal až do rána. Jo, měl takové tendence, ale tentokrát to bylo jiné. Z nějakého důvodu byl nervózní, jako by o něco šlo. Nakonec se rozhodl zavřít oči a spát. Čekalo ho hodně starostí a zaobírat se nějakým pocitem pro něj nebylo důležité.


Ahoj,

moc se omlouvám za prodlevu, ale byla jsem za kamarádkou ve Švédsku a nestihla jsem kapitolu vydat před odjezdem. Snad se vám aspoň trochu líbila a já se pokusím si hejbnout v dalších večerech s několika posledními díly. No, je to tak. Blížíme se ke konci.

Vaše

El

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Polibky přírody - 17. kapitola:

7. EleanorBrandst přispěvatel
16.05.2012 [9:38]

EleanorBrandstLove Ufo, děkuji a vkládám další díl Emoticon

LostAngel, ano, je to tak. Myslím, že přes dvacet kapitolek se nedostanu. A připravuji další dvě kapitolovky. Jedna je rozepsaná a ta druhá mi v hlavě straší něco přes měsíc a štve mě, že ji nestíhám vůbec momentálně začít. Ale to se změní. Příští týden mi začínají prázdniny Emoticon

6. LostAngel přispěvatel
14.05.2012 [16:19]

LostAngelEleanor, to by byl hřích abych nekomentovala. Snad v každém díle mě něco příjemně překvapí a s napětím sleduji každou další zápletku :D :) My se blížíme ke konci, jako vážně? To teda nevím, jak přežiju ale věřím, že další kapitolky budou plné skvělého textu a napětí Emoticon Emoticon Emoticon

5. LoveUfo přispěvatel
14.05.2012 [0:02]

LoveUfoSkvělá kapitolka, začíná se to opravdu zajímavě vyvíjet. Emoticon Těším se na pokráčko. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. EleanorBrandst přispěvatel
11.05.2012 [8:26]

EleanorBrandstLostAngel,

Jsem hrozně ráda, že aspoň ty, jako jedna z mála si zůstala komentovat pravidelně. A jsem moc zvědavá, jak budeš reagovat na další vývoj situace. Přece jen už se blížíme ko konci Emoticon Děkuju

3. LostAngel přispěvatel
10.05.2012 [15:24]

LostAngelKapitola je krásná a vůbec se neomlouvej za prodlevu :) já si ráda počkala. Je to pěkné čtení Emoticon hlavně, že se konečně probrala Emoticon A tuším nějakou chemii mezi králem a temi Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. EleanorBrandst přispěvatel
07.05.2012 [23:03]

EleanorBrandstAhoj Gaino,

moc děkuji za upozornění. Normálně mi texty opravuje korektorka, ale je v poslední době moc zaneprázdněná a nestíhá, tak jsem si to přečetla znovu a vydala to. Já věděla, že tam někdo něco přehlédnu. Děkuji ještě jednou za upozornění. Hned to opravím.

1. Gaina
07.05.2012 [22:57]

Ahoj El,
máš krásnou povídku. Plnou aktivního přiblížení celého příběhu pro čtenáře. Velmi mne tato povídka zaujala a musím říct, že po dlouhé době jsem opět na něčem vážně závislá :D

Akorát mě trošku zarazilo to "zdraví". Zdraví s měkkým "i" je podstatné jméno = to zdraví. Pokud chceš využít přídavné jméno, tak v mužském rodě jednotného čísla je psáno tvrdé "y" = (jaký?) zdravý. (Muži jsou zdraví, jeden z nich je zdravý jako rybka.) ;) Nemyslím to rýpavě, jen aby sis připomněla, jak to je :)

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!