Přátelství až za hrob II - 12. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Jade začala všechno vyčítat Derekovi. Aria popadla kuš, vystřelila a zásahla..

03.10.2013 (13:00) • Sutton • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 605×

*Jade P.O.V.*

Dostaneme ji zpátky. Tahle věta mi utkvěla v hlavě, ale nedala jsem nic znát. Proč taky. Pohlédla jsem na Dereka, který mi vyhrožoval – vzpomněla jsem si na to, co řekl Chris.

„Já myslela, že mě miluješ.“ Letmo jsem dala hlavu na stranu a usmála se tomu, jak všichni do jednoho byli zaskočeni. „Přece jsi to byl ty, kdo mi slíbil, že se mi nic, opakuji nic nestane, a vidíš to?!“ popošla jsem od Chrise k němu. „Nechal jsi mě zabít. Vlastně,“ zamračila jsem se a pohlédla i na Ariu a Justina. „Vy všichni. Kvůli tobě jsem zdechla.“ Ukázala jsem na Ariu. „A kvůli tobě, mimochodem, děkuju pěkně, že sis vybral ji namísto mě, i když chápu to, se mnou jsi nešoustal,“ usmála jsem se zle na Justina. Jen všichni měli otevřenou hubu a mlčeli. Arii se v očích zaleskla slza. „Ale já to chápu, udělala bych totéž. Vlastně...“ usmála jsem se znovu a couvla zpátky ke Chrisovi, kterýmu to v očích jen hrálo.

„Ty si pamatuješ? To... všechno?“ vykoktala nakonec Aria. Pohlédla jsem na ni.

„Jen to, co jsem jí umožnil. Je naprosto dokonalá, když si nepamatuje všechny ty emoce, až...“ zvedl prst, aby tomu dodal aktu, a prstem mi přejel přes krk. Derek zavrčel, když mi na krku spočinula Chrisova ruka a o trochu sjela níž k mému dekoltu. „Až na strach z toho, že umře, na ten moment, kdy se jí zatmělo před očima a ona naposledy uviděla vás tři, jak se jen díváte a sledujete ji umírat. Uznávám, že to je vytrženo z kontextu, ale líbí se mi to, a jí, se zdá, že též.“

Zasmál se hrdelným a strašidelným smíchem.

ARIA

Polkla jsem a netušila, jak mam zareagovat. Popadla jsem ze země kuš a všichni sledovali, co se chystám udělat.

„Ario, takhle ne, zabiješ ji.“

„Ji ne,“ zavrtěla jsem hlavou, natočila jsem se Justinovi, kterýmu bylo jasný už, co plánuju. Dal znamenení Derekovi, ten jen přikývl hlavou. Doufala jsem, že jim ten náš pokus nedojde. Vlastně jsme nic lepšího neměli, aspoň teda já. Derek s Justinem se objevili za Chrisem, pokusili se ho přidržet, abych já mohla vystřelit.

„Ario, dělej!“ Chris se jim zmýtal a bylo znát, že ho kluci dlouho neudrží. Zaváhala jsem, ale vystřelila jsem okamžitě a trefila ho. Polkla jsem, netušila jsem totiž, jestli jsem se trefila do správného místa.

„Ne!“ zařvala Jade a já jsem najednou skončila někde v rohu místnosti. Au, bolela mě hlava. Asi jsem se musela praštit, sáhla jsem si na hlavu a pak koukla na prsty. Krev, ale ne. Pohledy všech spočinuly na mně. Zamrkala jsem a čekala, co se bude dít. Když jsem viděla blížící se Jade, tak jsem zkoprněla a zůstala pololežet v rohu. Čekala jsem to nejhorší, zavřela jsem oči, abych to pro jistotu neviděla. Abych vlastně neviděla nic.

„Ario!“ Pamatuju si, že to bylo poslední, co jsem slyšela vykřiknout Justina, mé jméno, než jsem ztratila úplné vědomí.

*Jade P.O.V.*

Než stačil cokoliv a kdokoliv udělat, už jsem ji držela pod krkem a koukala na kluky. Jestli jsem do teď byla zlá, tak se to vše vynásobilo, co jsem viděla padnout Chrise na podlahu.

„Jade, nechceš jí ublížit,“ pronikl ke mně Justinův hlas.

„Nechci. Já udělám něco jiného,“ usmála jsem se smutně, kousla se do ruky a nacpala ji do huby. Když se ozvalo sborové nee, jen jsem trhla víc s Arií. „Krok, a zabiju jí bez mé krve!“ procedila jsem skrz zoubky, ale účinek to mělo.

„Jade, prosím. Koukej na mě.“ Poslechla jsem a zvedla pohled na Dereka. „Musíš si přece pamatovat všechno, prosím. Tohle nejsi ty, nikdy jsi nebyla a nikdy nebudeš. Byla jsi člověk, naprosto sladký a zázračný člověk. Hodný člověk,“ dodal.

„Kdoví. Možná, že tohle je má lepší stránka,“ pokrčila jsem rameny a znovu pohledem sjela na mrtvé tělo Chrise. „Měli jste nás nechat odejít s Chrisem,“ pípla jsem a věděla, že mě slyšeli. Chytila jsem Arii za krk, abych jí ho zlomila, když se stalo něco, co bych v životě nečekala. Vzpomínky. Všechno se mi vrátilo, od momentu, co přišla na školu, až po moment, kdy na mém vlastním hrdle spočinuly ruce Erika, a pak škubnutí. Pustila jsem Arii a do očí mi vyhrkly slzy.

„Ne, ne, ne, ne, ne. To není...“ Schoulila jsem se do rohu do klubíčka a zakryla si obličej. Justin už byl u Arii, která se probouzela. Derek opatrně začal přistupovat ke mně.

ARIA

Zamžhourala jsem očima a spatřila Justina, který se skláněl nade mnou.

„Podařilo se to, Jade je zpátky.“ Podívala jsem se letmo k Jade schoulenou v rohu a pak stočila svůj pohled k Justinovi. Nevěděla jsem, co mu mám říct, a natož co udělat.

„Podařilo?“ nadechla jsem se.

„Vzpomněla si, když...“ odmlčel se.

„Když mě co?“ zamrkala jsem a doufala jsem, že mi to Justin řekne.

„Chtěla tě zabít.“

„Chtěla mě zabít?“ Můj hlas zazněl až moc písklavě, nadechla jsem se.

„Nedovolil bych jí to, Ario. I kdybych ji měl zabít. Nedovolil bych, aby ti něco udělala.“ Musela jsem se pousmát, potom jsem střelila k mrtvému tělu Chrise, já ho vážně zabila.

„Děkuju.“ Justin si všimnul, kam se dívám.

„Kdybychom ho nezabili, možná bychom Jade nedostali zpátky.“ Oba jsme nasměrovali svůj pohled zase k Jade.

„Co když jí to všechno ještě více zničí, a navíc neví...“ Teď jsem se odmlčela já, Justinovi to hned došlo.

„Nemůžeme jí to říct, hlavně ne teď,“ řekl důrazněji, aby to Derek pochopil a něco nezvrtal ještě více, než to je dosud.

„A kdy jako jí to chceš říct?“

„Až příjde čas.“ Přikývla jsem, nechtěla jsem nic namítat radši.

„Omlouvám se, všechno jsem to zvrtala,“ najednou ze mě začaly padat omluvy.

„Nemohli jsme vědět, že se to vše zvrtne.“ Nadechla jsem se a objala ho. Byl to krásný pocit, cítit jeho objetí. A zrovna jsem byla ve stavu, kdy jsem tohle potřebovala.

Autor: Sutton (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování